Buk lesní pendula rozpadání listu a jeho zahradní využití

Buk lesní je naše domácí listnatá opadavá rostlina rozšířená téměř po celém území. Řadí se do čeledi Fagaceae - bukovité. Kultivar 'Purpurea Pendula' je pomalu rostoucí strom s převislou korunou dosahující výšky 2-4 m (podle výšky roubování). Listy eliptického tvaru se zvlněným okrajem jsou temně vínové. Na podzim se pak barví do oranžova. Kvete v dubnu až květnu nenápadnými květy. Plodem jsou trojboké nažky (bukvice) uzavřené v ostnité číšce.

Návod na pěstování a potřeby půdy

Buk lesní nejlépe roste na středně vlhkých, propustných půdách s dostatkem živin. Nesnáší půdy zamokřené, ulehlé, ani suché, písčité. Na světelné podmínky je nenáročný, má vysokou toleranci vůči zastínění. Množství světla má ale vliv na intenzitu vybarvení listů. Mrazuvzdornost se uvádí do -34 °C (zóna 4a).

Využití v zahradách a parcích

Uplatní se jako zajímavá solitéra v zahradách a parcích. Rostliny balíme s maximální péčí. 99,8 % zásilek doručíme v pořádku. Hřejivé teplo letního sluníčka, které se sklání k obzoru. Mísa rybízu, do níž to po hroznech přibývá jedna radost. Všechny ty vůně a zvuky červencové zahrady. Sklizeň rybízu do kuchyně vnese neuvěřitelný klid a radost.

Živý plot hotový za jedno odpoledne? Řeší to snad každý majitel novostavby, stejně jak ti, kdo koupí starší dům - do jejich nového domova je ze všech stran vidět. Někdo se rozhodne svoje soukromí chránit betonovým plotem, jiní se spokojí s rákosem, který dají na klasický drátěný nebo dřevěný plot. Lidé, kteří mají rádi zeleň, nedají dopustit na živý plot.

Letošní sezóna je náročná. Na některých místech nezapršelo pořádně už měsíc i déle, trávníky hnědnou a rostliny trpí. Právě v takových chvílích si nejvíc uvědomíme, jak moc nám chybí strom, který dá zahradě stín, ochladí vzduch a zvládne přitom i dlouhá období beze srážek. Ne každý druh takové podmínky snese. Řada oblíbených stromů v suchu trpí, žloutne a předčasně shazuje listy.

Přehled kultivarů a jejich vlastností

Převislá forma buku lesního dorůstá výšky 16 m. V našem parku můžete vidět další buky: buk lesní který dorůstá výšky 45 m, buk lesní Atropurpurea dorůstající výšky 35 m a mající velké červené listy. Vysazen do parku byl na podzim roku 2015. Buk lesní panašovaný Roseomarginata roste velmi pomalu. Starší buky v našem parku jsou staré kolem 250 let. Převislá forma buku je obloukovitá, postranní větve vodorovně odstávají a tvoří malebné převisy až k zemi. Na kmeni takovýchto velikánů je někdy vidět jakýsi “schod”, který odhaluje, jak vlastně převislá forma buků vzniká. Na vybrané mladé podnože rovného buku lesního totiž bývají roubovány korunky převislých buků. Někdy se pak stane, že podnož tloustne pomaleji nebo naopak rychleji než naroubovaná koruna a na stromu je to už navždy vidět.

Tento malebně převislý kultivar buku lesního je charakteristický svými tmavočervenými listy, které si udržují výraznou barvu po celou vegetační sezónu. Dorůstá výšky 8-10 metrů a vytváří působivou, kaskádovitou korunu. Vyhovují mu těžší, vápenité půdy, které jsou dostatečně hluboké a dobře odvodněné. Překvapivě dobře snáší i sušší podmínky, ačkoli preferuje mírně vlhkou půdu. Daří se mu na slunném až polostinném stanovišti. Buk je nenáročný na údržbu a velmi odolný vůči mrazu. Jeho převislý habitus a výrazné zbarvení listů z něj činí atraktivní solitéru do větších zahrad či parků.

Buk lesní 'PENDULA' 280-310 cm, kont. Charakteristika: Buk lesní ´PENDULA´ je vysoce rostoucí opadavý strom s převisle klenoucím habitusem. Vzpřímeně rostoucí výhony na koncích ovísají, čímž postupně vytvoří širokou kaskádovitou korunu. Listy jsou tmavozelené, při rašení mají světlejší odstín, na podzim naopak nabývají žluté barvy. Unikátní habitus a tato proměnlivá hra barev z něj činí dokonalý solitér.

Pěstování: Není náročný na půdu, nejvhodnějším místem na výsadbu je slunné stanoviště. Je mrazuvzdorný do -34 °C. Buk lesní 'PENDULA' 280-310 cm, kont. Charakteristika: Buk lesní ´PENDULA´ je vysoce rostoucí opadavý strom s převisle klenoucím habitusem. Vzpřímeně rostoucí výhony na koncích ovísají, čímž postupně vytvoří širokou kaskádovitou korunu. Listy jsou tmavozelené, při rašení mají světlejší odstín, na podzim naopak nabývají žluté barvy. Unikátní habitus a tato proměnlivá hra barev z něj činí dokonalý solitér.

Buky jsou spolehlivé a otužilé stromy typické pro naše podnebí. Celý rod Fagus zahrnuje zhruba deset druhů opadavých stromů rozšířených v mírném pásmu severní polokoule, především v Evropě, východní Asii a Severní Americe. Fosilní nálezy dokládají, že buky patřily k významným složkám lesů už v třetihorách, kdy panovalo teplejší a vlhčí klima. Botanicky byl rod popsán Carlem Linnéem v roce 1753 a od té doby se stal jedním ze základních pilířů evropské dendrologie. Buk lesní po staletí formoval tvář české krajiny stejně samozřejmě jako lidské osídlení; přirozené bučiny patřily k nejrozšířenějším lesním společenstvům a dodnes je najdeme v chráněných oblastech s téměř katedrálním dojmem. Například park u zámku Hluboká nad Vltavou, kde rozsáhlé výsadby a anglické komponování krajiny v 19. století vytvořily monumentální skupiny solitérních buků. Naproti tomu pralesní jádro Boubínského pralesa, vyhlášené jako rezervace už v roce 1858, tvoří jedinci odhadovaného věku 300-400 let. Rozlohou největší ve středních Čechách jsou Voděradské bučiny; byly vyhlášeny v roce 1955 jako přírodní rezervace o rozloze cca 650 ha a slouží jako vědecko‑výzkumný a naučný objekt s bohatou faunou. Buk byl tradičně stromem stínu, klidu a trvání: v jeho podrostu se pásl dobytek, sbíraly se bukvice a dřevo sloužilo k řemeslným účelům.

Jedná se o nízký opadavý strom s převislou korunou, která je většinou roubovaná ve výšce od 1,5 do 2m, aby co nejvíce vynikly svěšené větve hojně obalené vínově červeným až červeno-černým listím. Listy jsou opadavé a na podzim se mění na výrazně měděno-oranžovou až medově zlatou s výraznými červenými žilkami. Oproti ostatním bukům roste o něco rychleji a dokáže vykouzlit atraktivní vodopád výrazně zbarveného listí. Buk lesní je velmi nenáročný. Nejlépe roste na hluboké, živné a propustné půdě na slunci až v polostínu; nesnáší dlouhodobé zamokření. Po výsadbě zalévejte pravidelně, první 3-5 let zajistěte mulč a ochranu kořenového balu; poté je buk relativně odolný i v sušších obdobích. Nově vysazované stromy je vhodné ukotvit na 3-5 let pevnou zavětrovací trojnožkou a udržovat okolí bez plevele a husté trávy. Buk je citlivý na posypovou sůl, proto se nehodí do bezprostřední blízkosti často solených komunikací. Kořenový systém bývá hluboký a silný; není extrémně invazivní, ale při nedostatku prostoru se některé kořeny mohou rozrůst a zvedat povrch, což může ohrozit dlažbu nebo mělké základy. Řez provádějte střídmě: odstraňujte suché a poškozené větve v době vegetačního klidu a vyhýbejte se silným letním řezům, které zanechávají velké rány.

Veškeré zboží si můžete vyzvednout osobně v prodejně, nebo nechat dodat zvolenou formou dopravy - KURÝREM / AUTEM. Zde je ceník přepravného. Položky označené KURÝREM lze zabalit do krabice a odeslat kurýrem, nebo v případě větší objednávky je odeslat naší dopravou, pokud by balíková služba přesáhla cenu dodání naším vozem. Nevíte si rady s objednávkou? Nezáleží na tom, ve které prodejně se rostlina právě nachází. Chcete využít slevy pro objednávky listopad / únor? Jedná se o zahradní kultivar buku lesního, jehož větve jsou na rozdíl od původního druhu dlouze kaskádovitě převisající. Ve stáří může být až 20 metrů vysoký, často však širší než vyšší. Větve převisající až k zemi mohou někdy v příznivých podmínkách zakořenit a tvořit celé skupiny.

Velký, 25 až 35 m vysoký strom, s vejčitě kulovitou nebo kuželovitou korunou. Kmen je po celý život jedince hladký s tenkou šedou kůrou. Větvení je zpravidla bohaté, jemné a husté. Letorosty jsou pouze v mládí chlupaté, ale záhy olysávající. Jsou šedě nebo šedohnědě zbarvené s nápadnými hnědými zašpiatělými pupeny, které jsou kryté střechovitými šupinami. Listy jsou celokrajně eliptické až vejčitě eliptické, jen nenápadně měkce oddáleně zubatě zvlněné. Na rubu a okrajích jsou listy zprvu chlupaté, později olysávající, chlupy zůstávají pouze na hlavní nervatuře. Na podzim se barví výrazně žlutě až hnědožlutě. Plodem jsou číšky s krátkou chlupatou stopkou a hustě postavenými krátkými šídlovitými výrůstky. Semena, bukvice, jsou hnědě žebernaté, po oloupání jedlé, oříškové chuti. Ideálním stanovištěm jsou humózní půdy bohatší na vápník, měly by být vlhké, ne však zamokřené, druh nesnáší zaplavovaná stanoviště. Na světlo je buk nenáročný, roste jak na plném slunci, tak i v zastínění. Jedná se o domácí druh středních a vyšších poloh, rostoucí jako dominantní složka přirozených lesních společenstev. Buk je evropským druhem rostoucím od Španělska a jihu Velké Británie přes celou kontinentální Evropu až na Balkán a Ukrajinu.

ilustracni obrazek kultivar pendula

Historie a význam

This is a garden cultivar of the common beech; unlike the general species, its branches are pendent in long cascades. When old, it can be up to 20 metres tall, but it is often wide rather than tall. Under favourable conditions, branches hanging to the ground can take root and form groups. Large tree of 25 to 35 m in height, with ovate/spherical or conical crown. The trunk has a smooth and thin grey bark all life. Branches are usually rich, fine, and dense. Annual shoots are hairy only when young, balding early. It is grey or greyish-brown with striking, pointy brown buds covered with tile-like scales. Leaves are entire, elliptical to ovate-elliptical, only slightly and softly serrate. On the bottom and edge, the leaves are initially hairy, then bald; hairs only remain on main venation. They turn prominent yellow to brownish-yellow in the autumn. Fruits are cupules with short hairy stems and dense short prickles. Seeds - beech nuts - have brown ribs, and peeled are edible with a nutty flavour. The ideal stands are ones with humus-rich soil rich in calcium and damp but not wet; the species does not tolerate flooding. Beech is not demanding for light; it grows well in full sunlight and shade alike. The species is domestic in medium to higher altitudes, growing as a dominant feature in natural forest habitats. Beech is a European species spanning from Spain and southern Britain across the continental Europe all the way to the Balkans and Ukraine.

kolem buk lesni pendula detail listu

Často kladené otázky o buku

  • buk Jak vysoký je buk? Buk lesní (Fagus sylvatica) dorůstá 25 až 30 metrů a patří u nás mezi stromy prvního řádu. V zahradách se proto sázejí spíš jeho menší kultivary.
  • Jaký je rozdíl mezi bukem lesním a obecným? Žádný - jde o dva názvy téhož druhu Fagus sylvatica. V odborné literatuře se běžně používají obě podoby.
  • Kde buk roste? Vytváří souvislé bučiny nebo roste ve smíšených lesích. Snese slunné i stinné stanoviště a vystačí si s běžnou zahradní půdou.
  • Jak vypadají listy buku? Střídavě uspořádané, vejčité a celokrajné, na podzim se zbarvují do zlatavě oranžova. U mladých stromů a stříhaných plotů zůstává suché listí na větvích přes zimu.
  • Které zahradní formy buku se pěstují? Nejznámější jsou červenolistý buk a převislé formy; množí se roubováním, protože ze semen se jejich vlastnosti nepřenášejí.
  • Čím buk hnojit? Vzrostlý strom hnojení nepotřebuje.

Fagus sylvatica 'Pendula' (Weeping European Beech) | Hobby Bobby

tags: #buk #lesni #pendula #rozpadani #listu