Cepí nusek, muškát a pelargonie: bohatý svět korespondujících názvů a skutečných rostlin

Lidová jména čapí nůsek nebo muškát patří populární rostlině se správným botanickým názvem pelargonie (Pelargonium). Zatímco přízvisko čapí nůsek rostlina dostala vcelku výstižně podle tvaru semeníků, zdůvodnění přezdívky muškát jsem nikde nenašla. Pelargonium je rod jednoletých nebo vytrvalých bylin až polokeřů, který obsahuje kolem 280 přírodních druhů (a několik tisíc kultivarů) zahrnutých v čeledi kakostovité (Geraniaceae).

Nalezneme je především v jižní Africe, ale i na Madagaskaru, v Austrálii a na Novém Zélandu. V Česku jsou nejblíže příbuzné muškátům kakosty (Geranium), jichž u nás roste více druhů. Asi nejznámější je kakost luční (Geranium pratense), který se od ostatních kakostů odlišuje modrým květenstvím, přičemž barva květů dalších kakostů se pohybuje v odstínech červené a fialové.

První divoce rostoucí pelargonie se do Evropy dostaly z jižní Afriky v 17. století. Aromatické listy muškátů se dříve používaly, a leckde se dodnes používají, k dochucování jídel sladké kuchyně nebo k oživení chuti sirupů a dalších nápojů. Silici některých pelargonií využívá i současný potravinářský a především kosmetický průmysl. Nenechme se ovšem splést shodou názvu s vonným kořením prodávaným jako muškátový oříšek a květ!

První jmenované jsou plody vždyzeleného stromu muškátovníku vonného (Myristica fragrans), jenž pochází z indonéského souostroví Moluk. Muškátový květ je pak sušený drcený dužnatý měchýřek chránící semeno této rostliny (tzv. oříšku, ačkoli s pravými ořechy není příbuzný). S pelargoniemi tedy toto koření nemá nic společného!

Aby byl obecný výčet předností čapích nůsků úplný, je třeba připomenout, že africké kmeny (např. Zulu, Basuto nebo Mfengi) používají divoce rostoucí druhy pelargonií (např. Pelargonium sidoides) k léčbě nejrůznějších chorob, zejména nemocí dýchacího ústrojí a trávicího traktu. Blahodárné účinky pelargoniové silice na základě znalostí těchto kmenů na konci 19. století objevila a začala využívat i evropská lékařská věda.

Asi většině lidí jsou dobře známé pelargonie vzpřímené (tzv. zonalky), které vytvářejí bohaté květnaté růžice, a pelargonie převislé (tzv. peltaty), jež se z truhlíků a závěsných květináčů řinou jako barevné vodopády. Šlechtitelé pelargonií přicházejí téměř každý rok s řadou nových odrůd, proto si vybere opravdu každý. Milovníkům květin se nabízí na pěstění nenáročná skupina andělských pelargonií, jejichž květy tvarem připomínají spíše macešky a fialky; skupina anglických grandiflor, která vyniká výrazně velkými květy či skupina stellar (hvězdicovité), jež je nejrychleji se rozvíjející skupinou pelargonií. Stellary jsou velmi oblíbené v západní a severní Evropě, v USA a Austrálii. Jedná se vesměs o nenáročné rostliny, které kvetou různě vykrajovanými a střapatými květy.

Na světě je mnoho spolků (nejznámější je asi The British Pelargonium and Geranium Society), které se podílejí na šlechtění pelargonií. Přesto doposud nebyly vyšlechtěny muškáty s modrými a sytě žlutými květy. Světle žlutě kvetoucí pelargonie jsou však už na trhu, např. very zajímavou skupinou jsou pelargonie s aromatickými listy. Po zamnutí listu mezi prsty na vás může dýchnout vůně citrónu (např. kultivar Cis Sunburst se žlutým jakoby nazlátlým listovím), skořice, eukalyptu či výše zmiňovaného muškátového oříšku.

V Česku je vyjma okruhu zapálených pěstitelů i v současnosti většina druhů naprosto neznámá. Přitom i mnoho přírodních druhů pelargonií se vyznačuje zajímavými znaky. Například Pelargonium littorale je zakrslá, rozložitá rostlinka připomínající svými květy spíše drobně kvetoucí bílé fialky s jemně nachovým žilkováním horních okvětních plátků. Rostlinka Pelargonium abrotanifolium vzdáleně připomíná jakýsi macatý druh kopru. A sukulentně vyhlížející rostliny (např. P. carnosum nebo P. gibbosum) byste do rodu Pelargonium určitě nezařadili. Aby překvapení nebylo málo, najdeme mezi pelargoniemi i druhy, které vyrůstají i jako 2,5 metrů vysoké keře (např. Pelargonium hispidum). Dokonce existují i dva mrazuvzdorné druhy (P. endlicherianum a P. Když člověk poodhrne roušku zakrývající svět pelargonií, nestačí se divit.

Královny balkonových rostlin u nás zdomácněly už dávno. Odkud k nám přicestovaly, proč se jim říká jednou pelargonie a jindy muškáty a kde se vzalo pojmenování čapí nůsky? Považujete muškáty za naše domácí rostliny? Není to tak, jejich původ lze vystopovat v Africe. Muškáty během staletí prošly velkou změnou, proto si dnes můžete vybírat z několika stovek těchto nejkrásnějších a nejoblíbenějších balkonových květin. Co je ale správně - muškáty, nebo pelargonie?

Plánujete výsadbu muškátů do truhlíků? Tady máte návod. Omyl odborníků: Muškáty neboli pelargonie patří do rodu Pelargonium a čeledi kakostovitých (Geraniaceae). Pochází z jižní Afriky a jedna z verzí praví, že je tu roku 1672 uviděl lékař a botanik Paul Hermann. Neznámou krásně kvetoucí rostlinu spolu s dalšími rostlinami nechal poslat do Holandska a právě pelargonie na rozdíl od jiné zeleně přežily cestu. Vědci a botanici je tenkrát nazvali africké geránie a zaškatulkovali do rodu Geranium. Mysleli si totiž, že jsou to „příbuzní“ evropských kakostů.

Pelargonium for Europe zoom_in Muškáty jako pastva pro oči a potěcha pro duši nikdy nezklamou. Pelargonie je správně. Pojmenování Pelargonium poprvé použil holandský botanik Johannes Burman v roce 1738, nicméně ani světoznámý švédský botanik Carl Linné a někteří další odborníci s Burmanovým tvrzením nesouhlasili. A trvali na rodu Geranium. Muselo se počkat až do roku 1789, kdy další botanik Charles Louis L´Héritier de Brutelle zařadil muškáty do rodu Pelargonium. Nic to ale nemění na tom, že dodnes se v některých zemích stále setkáte s původním škatulkováním i s tím, že se pelargonie někde stále nazývají geránie.

Proč se jim říkalo čapí nůsek? Vylepšování původních rostlin se dělo průběžně, avšak koncem 19. století a počátkem 20. století se z botanických pelargonií stal velký hit. U nás se jim dříve říkávalo čapí nůsky prý díky tvarům semeníků, které připomínají čapí zobáky - a další pojmenování bylo na světě. Ale setkáte se i s jinými verzemi. Také botanický název Geranium pochází z původně starořeckého slova „geranos“, což v překladu znamená pták jeřáb.

Jodná jízda pojmenování dále: Kde se vzalo slovo muškát? Podle některých zdrojů se populární balkonovky dostaly k označení muškát přes arabštinu. Slovo muškát se používá už hodně dlouho, hlavně v kuchyni. Od koření není daleko k vínu. Můžeme tím myslet muškát žlutý, což je jedna z nejstarších odrůd vína, nebo muškát moravský (tato odrůda je mladší, vyšlechtěná v bývalém Československu).

Podle historických poznámek je květenství muškátů typu vrcholičnatého, resp. nepravým okolíkem (okoličnatým vrcholíkem). Muškáty jsou doma většinově v jižní Africe, kde rosou na okrajích lesů a mnohdy i v polohách poměrně vysoko nad mořem. V čeledi kakostovivých zahrnují na tři stovky druhů. Do Evropy byla první semena dopravena lodí na samém počátku 17. století. Listy muškátu, dlanité, tuhé a kompaktní, jsou pokryty chloupky, a je tedy lepší, když je rostlina kryta před deštěm. Vyžadují světlá stanoviště, snesou úpal, ale krásně kvetou i v polostínu. Zemina by měla být humózní a výživná, jelikož mohutné letní kvetení rostliny značně vyčerpává. Množí se nejsnáze vrcholovými řízky, i když je lze vypěstovat i ze semen. Nejčastěji byla a je pěstována pelargonie páskatá, P. zonale (a její kříženci). V zahradnictvích se můžeme setkat s pojmenováním Pelargonium x hortorum. V překladu je to pelargonie zahradní a - jak napovídá „x“ v názvu - jde o mezidruhové křížence. Další truhlíkovou stálicí jsou tzv. převislý muškát - pelargonie štítnatá, P.

Muškát je rostlina velmi aromatická, ale v lidovém léčitelství okrasné druhy moc nenajdeme. V této souvislosti je však zajímavý muškát vonný, Pelargonium graveolens, se kterým je to naopak. Pěstuje se kvůli výrazné vůni, která připomíná citrusy, růže anebo mátu. Když doroste větších rozměrů, stačí okolo rostliny projít a lehké zachvění vzduchu způsobí pokývání listů, z kterých se ihned uvolňují do vzduchu silice. Tyto muškáty byly často v oknech pěstovány nikoli pro květy, ale pro svou vůni, která odpuzuje nežádoucí hmyz. Jejich silice jsou často využívány i ve výrobě parfémů.

Název „čapí nůsek“ sdílí muškát s kakostem smrdutým, Geranium robertianum, který má s muškátem společné i mnohé další znaky: Je pokryt chloupky, odkvétá „čapími zobáčky“ a řádně zavání. I sušený kakost může být použit pro přípravu léčivého čaje. Zatímco čaj z listů muškátu vonného chutí připomíná čaj mátový, a je tedy celkem příjemným nápojem, čaj z kvetoucí nati kakostu chutná neblaze hořce. Proto sušenou kakostovou nať přidáváme spíše do bylinných směsí. Pelargonium drummondii Turcz., The Botanical Magazine vol.

  1. Královny balkonů a teras dělají radost všem, ať už jim říkáte pelargonie, muškáty, nebo čapí nůsky.
  2. Kde se vzalo pojmenování čapí nůsky a proč muškáty patří mezi nejpoutavější balkónové květiny?
  3. Jak se Pelargonium stalo hlavní atrakcí zahrad a okenních truhlíků napříč kontinenty?
pelargonie histofie a pojmenování

tags: #capi #nusek #muskat