Většina původců chřadnutí a odumírání révy je v různém rozsahu polyfágní. Mezi široce polyfágní náleží především Fomitiporia punctata a Stereum hirsutum, které napadají celou řadu druhů listnatých dřevin. Polyfágní jsou také houby rodu Phaeoacremonium a jeho druhy (např. P. aleophylum napadá révu, aktinidii a olivovník), houby rodu Cylindrocarpon a Botryosphaeria i Fomitiporia mediterranea. Na révu jako hostitele je vázán druh Phaeomoniella chlamydospora.
Intenzita náchylnosti a hlavní odrůdy
Za nejnáchylnější k chřadnutí a odumírání révy (Esca) je považována odrůda ‚Semillon‘ a za nejméně náchylnou odrůda ‚Chardonnay‘. V našich podmínkách se s výskytem setkáváme nejčastěji u odrůd ‚Muškát Moravský‘ a ‚Modrý Portugal‘. Pokud jde o projev onemocnění, jsou rozhodující stanovištní podmínky, resp. stresové situace. Byl prokázán zvýšený výskyt ve vinicích na extrémně suchých stanovištích s nedostatečnou výživou.
Průběh a projevy na listech, hroznech a dřevě
Příznaky napadení na listech a hroznech se projeví až několik let po infekci. K hynutí napadených keřů dochází zpravidla v období teplých suchých letních period, kdy se kriticky projeví destrukce vodivých svazků xylému. V rámci komplexu chřadnutí a odumírání révy je nutno popsat samostatně typické příznaky na plodných, zejména starších keřích révy (Esca) a příznaky na mladých keřích révy (Petriho choroba).
Chřadnutí a odumírání révy (Esca) se projevuje příznaky na listech, hroznech a ve dřevě napadených částí keřů (především kmínků). Na starších listech vznikají v průběhu léta zpočátku žlutozelené až žlutobílé (bílé odrůdy) nebo červenofialové (modré odrůdy) nepravidelné skvrny. Skvrny se zvětšují a splývají, mění barvu velké plochy mezi nervy a často i okraje listů. Postižená pletiva od středu nekrotizují, mezi žilkami vznikají široké nekrózy ohraničené žlutým lemem u bílých a červenofialovým lemem u modrých odrůd (tygrovitost listů). Silně postižené listy mohou usychat a opadnout. Na bobulích vznikají fialově černé skvrny; hrozny jsou menší, špatně vyvíjejí se, zrají nestejnoměrně a předčasně usychají. Postižené bobule mohou mít octovou vůni a napadení se projevuje plísněmi a houbami v dřevi.
Na letorostech se nejprve tvoří žlutobílé až červenofialové skvrny, které později nekrotizují a praskají. Letorosty mohou být kratší a hůře vyzrávají. Chronické příznaky se během let mění a projevují se od konce května do počátku září. U silně napadených keřů tažně a postupně celé keře chřadnou a odumírají v důsledku poškození vodivých svazků dřeva.
Při příčném řezu kmínkem je patrná suchá, odumřelá část dřeva. Původci přetrvávají v napadených částech rostliny, někteří i v půdě. Zdrojem jsou napadené a zejména odumřelé keře či jejich části, zbytky po řezu ve vinicích a v okolí vinic; u polyfágních patogenů také výskyty na listnatých dřevinách v okolí vinic. K infekci dochází sporami, které se uvolňují z napadených keřů přes čerstvá poranění na tříletém a starším dřevě. Nekróza začíná obvykle od místa většího poranění a patogen postupně kolonizuje a poškozuje zdravá pletiva. Stopkovýtrusé houby mohou infikovat i starší poranění a následně kolonizují dřeň. Největší nebezpečí infekce je v období pozdního podzimu, za teplých zimních period a v předjaří. Rizikové jsou situace, kdy po časně provedeném řezu následuje teplejší a deštivé počasí.
Časování reprodukce a šíření
Většina původců vytváří reprodukční orgány již za nízkých teplot (např. houby rodu Fomitiporia od 5° C, Phaeomoniella chlamydospora od 12° C a Eutypa lata již od 1° C). Doba vnímavosti poranění k infekci je nejdelší při časném zimním řezu (např. Phaeomoniella chlamydospora 9-12 týdnů, na jaře pouze 2 týdny). U houby Phaeomoniella chlamydospora byla zjištěna pomocí lapačů spor přítomnost konidií v průběhu celé vegetace i teplých zimních období. Většina původců se šíří také výsadbovým materiálem (sazenice) a napaden může být již rozmnožovací materiál (očka, řízky) nebo infekce v průběhu produkce sazenic.
Obzvláště vysoké riziko infekce je při namáčení podnožových řízků a oček, při štěpování a při stratifikaci. V současné době se proti houbovým chorobám révy používají převážně široce působící fungicidy (DMI fungicidy, dithiokarbamáty, ftalimidy, strobiluriny), které současně omezují i původce chřadnutí a odumírání révy.
Škodliví činitelé a další organismy
Žlutobíle až růžově zbarvený roztoč, s válcovitým tělem, se dvěma páry noh, je známý jako původce plstnatosti révy vinné. Dále se uvádí plíseň šedá a další parazitické houby tvořící bělavé moučnaté povlaky na podhoubí. Obaly a škůdci mohou dávat při napadení významné škody na letorostech, listech a hroznech, a vyžadují odlišné ochranné postupy.
Praktické shrnutí pro pěstitele
- Polyfágní povaha chřadnutí vyžaduje integrated ochranu a pečlivé sledování poranění a stresových situací.
- Odrůdy se liší náchylností a projevem; vizuální identifikace (skvrny na listech, zasychání hroznů) bývá klíčová pro včasnou reakci.
- Infekce má největší riziko při teplém a vlhkém počasí po řezu; minimalizace rizik zahrnuje správné načasování řezu a ochranné ošetření.
- V současnosti se hojně používají širokospektrální fungicidy; nutné je dodržovat návody a regionální permitance pro ochranu révy a okolních ekosystémů.
