Housenka nebo škvor. Chytit a znicit! Housenka nebo škvor. Chytit a znicit! Ja by som to tipol viac na tie húsenice. Škvorov mám v poraste paprík spústu. Strážia mi ich pred voškami. Áno, občas si urvú kúsok lístku, ale nerobia to až takto deštruktívne. No a práve tých škvorov by sa dalo rýchlejšie zbaviť. Stačí večer hodiť medzi rastliny vlhké handry a ráno ich pozbierať aj s ukrytými škvormi, alebo položiť medzi rastliny malé kvetináčiky naplnené senom, alebo slamou. Ráno kvetináčiky pozbierať a seno aj s ukrytými škvormi vyhodiť. Na húsenice žiadnu fintu nepoznám.
Housenky, ktoré sa maskujú rovnako ako list, bývají často predmetom podrobného skúmania. Dobrý den! Zkusil bych kmínek máznout lepem. Hodně štěstí. Za zazil letos poprve housenky nebo cervy, kteri delali normalne cesticky listem. 16. 12.
Rostlina 16. 12. Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus L.) je kříženec, ale rodičovské druhy nejsou přesně známy. Za místa původního výskytu jsou považovány oblasti táhnoucí se od Argentiny až po Mexiko. Její pěstování v Evropě je sice doloženo od roku 1684, ale jméno Tropaeolum majus jí dal až v roce 1753 Carl v. Linné v díle Species Plantarum. Na záhonech nebo na balkoně se z rodu Tropaeolum uplatní jako popínavá a půdopokryvná rostlina především lichořeřišnice větší s celokrajnými ledvinovitými listy a červenými, žlutými či vícebarevnými květy, která dorůstá do výšky až 3 metry. Pro léčivé účinky se využívá čerstvá či sušená nať T. majus. Rostlina obsahuje glykosidy hořčičného oleje, kyselinu askorbovou, flavonoidy, karotenoidy a v plodech cucurbitaciny. Květy obsahují malé množství glukosidu kaempferolu, kyanidinu a antokyanů pelargonidinu a větší množství karotenoidů. Lichořeřišnici používali jako léčivou rostlinu již Inkové proti bolestem a na infikované rány, ve Střední a Jižní Americe se šťáva z čerstvých listů užívala na choroby kůže a proti skorbutu. V evropském lidovém léčitelství se čerstvé listy používali k zakrytí čerstvých ran, k čištění krve aj.
V 50. letech minulého století byl z lichořeřišnice izolován benzylhořčičný olej s antimikrobiálními účinky (antibakteriálními, antivirovými a antifungálními). Listy, poupata, květy a semena lichořeřišnice jsou jedlé, v kuchyni se využívají květy a listy do salátů, naložená poupata jako náhrada za kapary. I když je lichořeřišnice jen ojediněle poškozována patogenními houbami, několik jich bylo popsáno, ale většina z nich nebyla u nás zaznamenána, např. padlí Leveillula tropaeolicola, vyskytující se v jižní části Evropy. V tomto případě padlí vytváří bělavé povlaky na rubové straně listů, na líci jsou viditelné žloutnoucí, postupně zasychající hnědé skvrny. K častěji se vyskytujícím půdním patogenům na lichořeřišnici patří původce bílé hniloby (Sclerotinia sclerotiorum), případně černé hniloby kořenů (Berkeleyomyces basicola, známější pod synonymem Thielaviopsis basicola).
V obou případech se napadení kořenů projevuje na nadzemních částech s časovým zpožděním a nespecifickými symptomy, např. zaostáváním v růstu, žloutnutím a zasycháním listů apod. S oblibou ji vyhledávají plži (např. Deroceras reticulatum, Tandonia budapestensis, Arion rufus, A.hortensis). Jejich přítomnost často prozradí slizovité stopy a okénkovité otvory nacházející se nepravidelně roztroušené na celé rostlině, jak na nadzemních, tak podzemních částech. Vyhledávají především mladé šťavnaté rostliny, které často úplně zlikvidují.
Pokud si najdou listy lichořeřišnice dřepčíci (Phyllotreta), kteří poškozují především brukvovitou zeleninu, jsou pro ni často likvidační, i když vykusují do listů jen malé dírky. Podobně bělásek zelný (Pieris brassicae), spíše jeho housenky, je známý jako škůdce brukvovitých rostlin, zejména zelí. Housenky se objevují i na lichořeřišnici, a čím jsou starší, tím větší jsou otvory, které v listech vykusují, poškodit mohou i vzrostný vrchol. Na poškozených částech zanechávají tmavé výkaly, které rostlinu zcela znehodnotí. Častými návštěvníky jsou i mšice. Na lichořeřišnici se vyskytuje více druhů, např. Aphis fabae, A. frangulae, Myzus persicae, Cavariella aegopodii, Brachycorynella asparagi, Pemphigus bursarius.
V závislosti na vývoji rostliny se odvíjí i výše poškození. Slimáci, housenky nebo třeba brouci? Kdo může za díry v listech? Někdy to poznáte na první dobrou. Kdo za to může?Proč mají vaše rostliny v listech díry? Někdo vám je potají užírá. Abyste se mohli škůdci bránit, musíte napřed zjistit, kdo za tímto zločinem na listech vaší rostliny stojí. A ideálně jej načapat inflagranti čili při činu.Už při pohledu na list budete mít patrně představu o možných podezřelých.
Řekněme si nyní, kteří to mohou být a jakým způsobem se nejčastěji jejich ožer liší. Slimáky a hlemýždě nejčastěji prozradí stopy po slizovité cestičce, kterou za sebou tito plži zanechávají. Na první pohled nemusí být patrná, ale nejčastěji zjistíte již zaschlý, duhově se lesknoucí šlem na listech, ale i okolních površích, kamenech, dlažbě a tak dále. O listech s dírkami vám popovídá také autor tohoto příspěvku z YouTube kanálu Hodinový sadař.
Jak poznat škůdce podle děr? Dalšími podezřelými můžou být například housenky. Ty často vykusují do listů až překvapivě kulaté dírky a někdy netvoří celé cestičky, ale prožírají cestu skrz naskrz, například stočenými listy, lusky a semeny. Ani housenky nemusejí být na první pohled patrné a často bývají uchycené na spodní straně listu nebo na větvičkách. V případě výskytu housenek bývá často pod listem a v okolí patrný droboučký, černý, granulovaný exkrement housenky.
Rostliny mohou být ožírány také přímo brouky nebo jejich různými vývojovými stádii. Ty zanechávají spíš větší a nepravidelné otvory. Často se brouky nechávají nachytat přímo při konzumaci vašich listů a jsou dobře rozpoznatelní.
iReceptář do uchaiReceptář do ucha - podcast pro všechny, kteří milují zahradu, přírodu, dobré jídlo a život plný nápadů. Poslouchejte na Apple Podcasts a Spotify.
Velmi nepříjemné pro rostliny i pěstitele jsou larvy savých žravých škůdců, které si tvoří cestičky jakoby uvnitř listu a vyžírají z něj zelenou část a zanechávají jen tenké, dobře rozpoznatelné chodbičky. Méně nápadné poškození listů, které se vyznačuje drobnými tečkami či bělavými a částečně stříbřitými skvrnkami, zanechávají za sebou třásněnky, mšice, molice a svilušky. Tito škůdci jsou dobře známí a na rostlinách bývají patrní ve velkém množství, především v koncích výhonů a pod listy.
Tato část textu připomíná, že v některých případech mohou díry v listech způsobit i nemoci či plísně. Může jít o různé bakteriální infekce, které pak způsobují nekrotické skvrny. Časem tato skvrna vyschne a může se zde vytvořit i díra.
Související článkyCo s tím? Proti škůdcům můžete zakročit domácími postřiky. Na výrobu postřiku budete potřebovat následující: 0,9 litru vody, 1 deci oleje, 1 malou lžičku saponátu nebo tekutého mýdla, rozstřikovač. Vše slijte do rozstřikovače, před aplikací protřepejte a používejte jako běžný postřik. Mimo polední žár, za nevětrného počasí a ze všech stran rostlin čili i zespod listů. Škůdce je třeba smáčet. Pokud chcete vyloženě insekticidní sprej, místo kuchyňského oleje použijte neem olej, který patří mezi účinné bioprostředky a je široce využívaný pěstiteli po celém světě. Pokud jde o brouky i ty je možné smáčet domácím postřikem, účinný je samozřejmě i sběr.
04. 05. Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus L., Rosaceae) je v současné době známa především jako okrasný, stálezelený keř, který byl dříve využíván i v lidovém léčitelství. Za místa původního výskytu jsou považovány oblasti táhnoucí se od jihozápadní Asie až do jihovýchodní Evropy a v jižní Evropě a v Anglii byl již v 16. stol. vysazován jako okrasná dřevina. V současné době se lze setkat s různými kultivary, používané do živých plotů, např. Greentorch, Elly, i jako solitery (Gajo či Novitaaj.) v okrasných zahradách i městské zeleni. Název je odvozen od latinského laurus = vavřínový, tj. Všechny části bobkovišně lékařské jsou jedovaté, kromě dužniny plodů, z níž se např. v Turecku připravují džemy a marmelády.
Listy obsahují glykosid kyseliny kyanovodíkové (prunasin) a v semenech a dužnině plodů amygdalin. Pro léčebné účely se používaly listy k tlumení bolesti a dráždivého kašle, případně k podpoře chuti. Vzhled bobkovišně je někdy nepříznivě ovlivněn tzv. vyasimilováním, kdy během zimních měsíců i při zmrzlé půdě dochází k odparu vody z listů, která ale nemůže být doplňována, takže listy, případně vrcholové části výhonů hnědnou a zasychají. K nejčastějším onemocněním patří suchá skvrnitost listů a odumírání pupenů, které bylo dříve označováno výstižnějším názvem dírkovitost listů odvozeného od charakteristických symptomů připomínající prostřílené listy. Původcem onemocnění je houba Stigmina carpophila (syn.: Clasterosporium carpophilum, Wilsonomyces carpophilus), ve Francii známá již od roku 1853, kde byla také poprvé popsána. Houba napadá nejen ovocné druhy peckovin, ale i plané a okrasné druhy rodu Prunus, včetně bobkovišně. Výskyt houby podporuje deštivé jaro a časté a silné mlhy. Krátce po vyrašení se na listech objevují světle zelené, hnědé nebo karmínové skvrny (4-10 mm), avšak rostlina se brání rozrůstání mycelia vytvořením tzv. odlučovací vrstvy. Od počátku července obvykle již nebývají infikovány listy (dospělostní rezistance), ale od této doby až do podzimu bývají infikovány výhony, které hnědnou a zasychají. Spory jsou rozšiřovány větrným deštěm, stékající vodou apod. Houba i její spory jsou odolné vůči nízkým teplotám a k infekci může docházet téměř po celý rok. Přezimuje např. Stálezelené listnaté dřeviny obvykle nejsou napadány padlím, což až do nedávné doby platilo i pro bobkovišně. Napadení padlím (Podosphaera tridactyla) se projevuje na líci mladých listů zvlněním a částečně jednostranným stáčením čepele. Napadány jsou pouze mladé listy, zralé listy jsou před infekcí chráněny. Následkem infekce epidermálních buněk na rubové straně listů je jejich odumírání, ale pletiva nad nimi pokračují v růstu, takže výsledkem je nerovnoměrný růst a zakřivení listů. Deformace listů mohou být zaměněny za poškození hmyzem nebo mrazem, ale na rubu listu jsou pod silnější lupou viditelná bělavá vlákna mycelia padlí, případně i konidie uvolňované v řetízcích. Plodnice pohlavního stadia (chasmothecia) se vyskytují jen ojediněle.
Mezi jednotlivými kultivary jsou značné rozdíly ve vnímavosti k patogenu, za náchylné jsou považovány např. Ořešáky ještě donedávna neměly prakticky žádné škůdce. Za poslední 3 roky se však situace radikálně změnila. Vrtule ořechová ztrpčuje život menším i větším zahrádkářům a farmářům. Dokáže zničit celou úrodu. Jaké choroby ořešáků existují a jak proti nim bojovat? Ořešák byl odjakživa v zahradách jako dobrý hospodář - chránil před palčivým sluncem a vůně listů všechny škůdce odpuzovala. Vrtule ořechová - rhagoletis completa - nicméně od svého příchodu na Slovensko napáchala velké škody. Koncem 80. let se do Švýcarska dostal z Kalifornie z Ameriky nový škůdce ořechů - vrtule. Na Slovensko se dostala až v roce 2018, ale už o rok na to napáchala v zahradách a na farmách obrovské škody. Pokud byste chtěli zpozorovat vrtuli i na své zahradě, zaměřte se na malé mouchy se zelenýma očima a typickými skvrnitými tygrovanými křídly. Vrtule mají nejvýše 10 milimetrů. Ta klade vajíčka do oplodí ořechu - zelené části plodů. Postupně se zde vyvíjejí larvy, které se zelenou částí živí. Vrtule ořechová - rhagoletis completa - zimuje v půdě. Za rok má tento významný škůdce ořešáků jen jednu generaci, přesto je velmi nebezpečný.
Vrtule patří mezi choroby ořechových stromů, u kterých nestačí zlikvidovat 90 % její populace. Jedním z řešení je zakrývat půdu pod ořechy fólií, která zabrání, aby se imaga dostala ven z půdy a nakladla vajíčka do ořechů. Zároveň fólie ochraňuje půdu i před novými larvami. Pro malé zemědělce je výhodným řešením také bio prostředek na bázi účinné látky spinosad. Jelikož jsou stromy ořechů velké, není jednoduché je ochránit celé. Stříkejte přípravek jen na jednu část stromu - ne celý strom. Pamatujte, že vrtule ořechová útočí na nevyvinuté ořechy. První postřik aplikujte na mouchy, které mají přibližně týden. Spintor je první přírodní insekticid, který není toxický pro člověka a teplokrevné živočichy. Je vhodný k ošetřování ovocných sadů a účinně působí i proti vrtuli ořechové právě v kombinaci s lákadlem.
Právě deštivé počasí během vegetačního období vytváří podmínky, které jsou nejvhodnější pro šíření bakteriálních a houbových chorob plodů ořechu. Pokud nejsou pěstované v dostatečně teplém stanovišti (s průměrnou roční teplotou 8-10 °C) a s dostatkem vláhy, nevytvoří si dlouhotrvající ovlhčení listů. Pokud na stopkách listů ořešáků vznikají hnědé, kulaté a elipsovité skvrny, ořešáky napadla nemoc, která způsobuje odumírání pletiva. Bakteriální skvrnitost napadá i mladé plody, změkne jejich zelený obal a hnije dovnitř ořechu. Důležité je vysazovat ořešáky do nepřevlhčeného prostředí a bez plevelů. Proti bakteriím bojují také měďnaté postreky, které aplikujte ještě před zimou za bezmrazového dne a na jaře těsně před kvetním.
Houbová choroba ořešáků, černá skvrnitost, má původ ve vegetační infekci a je velmi nebezpečná. Projevuje se až po sklizni - při skladování ořechů. Nákaza se šíří během zrání plodů přes stopky plodů. Přechází do cévních svazků a zničí mycelium houby. Snažte se realizovat srpnový postřik neodolných ořechových stromů a dbejte o dobrou hygienu v zahradě.
Běžně rozšířená mšice, zdobnatka ořechová, žije jen na ořešácích. Okolo samičky se nachází množství larev. Mšice vylučují lepkavé výkaly, kterými znečišťují listy a tvoří prostředí pro mikroskopické plísně - čerňovky. Mšic se zbavíte díky předjarním olejnatým postřikům. Myslete na nepříjemné škůdce ořešáku předem a všímejte si všech detailů, které vám mohou naznačit jejich přítomnost na stromech.
- Nejprve určete, zda díry v listech vznikají od slimáků, housenek, brouků či mšic.
- Prohledejte spodní stranu listů a okolí výhonů pro drobné exkrementy housenek.
- Pokuste se posoudit, zda rostliny trpí bakteriální či houbovou infekcí podle vzhledu skvrn.
Proti škůdcům můžete zakročit domácími postřiky. Na výrobu postřiku budete potřebovat následující: 0,9 litru vody, 1 deci oleje, 1 malou lžičku saponátu nebo tekutého mýdla, rozstřikovač. Vše slijte do rozstřikovače, před aplikací protřepejte a používajte jako běžný postřik. Mimo polední žár, za nevětrného počasí a ze všech stran rostlin čili i zespod listů. Škůdce je třeba smáčet. Pokud chcete vyloženě insekticidní sprej, místo kuchyňského oleje použijte neem olej, který patří mezi účinné bioprostředky a je široce využívaný pěstiteli po celém světě. Pokud jde o brouky i ty je možné smáčet domácím postřikem, účinný je samozřejmě i sběr.
04. 05. Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus L., Rosaceae) je v současné době známa především jako okrasný, stálezelený keř, který byl dříve využíván i v lidovém léčitelství. Za místa původního výskytu jsou považovány oblasti táhnoucí se od jihozápadní Asie až do jihovýchodní Evropy a v jižní Evropě a v Anglii byl již v 16. stol. vysazován jako okrasná dřevina. V současné době se lze setkat s různými kultivary, používané do živých plotů, např. Greentorch, Elly, i jako solitery (Gajo či Novitaaj.) v okrasných zahradách i městské zeleni. Název je odvozen od latinského laurus = vavřínový, tj. Všechny části bobkovišně lékařské jsou jedovaté, kromě dužniny plodů, z níž se např. v Turecku připravují džemy a marmelády.