V éře klimatických změn je však potřeba radikální změny myšlení: Pouze skrze dobré hospodaření s dešťovou vodou ve městech lze zabránit záplavám, zmírnit tepelné zatížení a dlouhodobě zlepšit kvalitu života v urbanizovaném prostředí.
Města z nové perspektivy - pohledem vody
Města se mění - a s nimi i požadavky na jejich plánování. Klimatická změna nás staví před výzvu, jak zvýšit odolnost městských oblastí vůči extrémnímu počasí. Zároveň pokračuje urbanizace, což vede k většímu zpevnění povrchů a narušení přirozeného vodního cyklu. O to důležitější je změnit přístup: od rychlého odvádění dešťové vody směrem k městskému plánování, které s vodou počítá jako s cenným zdrojem.
Dešťová voda jako příležitost pro městský rozvoj
Dříve byla dešťová voda považována za odpad - něco, co je třeba co nejrychleji odvést z městského prostoru. Dnes je jasné, že tento přístup nejen zvyšuje riziko záplav, ale zároveň přispívá k vysychání městských půd. Dešťová voda by měla být vnímána jako součást přirozeného vodního cyklu - cyklu, který je třeba v městském prostředí znovu zavést.
Vody jako základ plánování
Citlivé hospodaření s vodou a plánování znamená pracovat s dešťovou vodou tam, kde spadne. Technicky to znamená například využívat střechy jako zásobníky vody, podzemní systémy - jako Wavin TreeTank - k zavlažování stromů a propojené senzory k inteligentnímu řízení distribuce vody. Tyto kroky zároveň vytvářejí zelené oázy, které zlepšují mikroklima a podporují biodiverzitu. Voda se tak stává nástrojem pro zdravá a obyvatelná města.
Nejen technologie: Nový způsob myšlení v rámci čtvrtí. Jde o nový přístup k vodě: dešťová voda se nespravuje jen pasivně, ale aktivně se s ní pracuje. K tomu je potřeba mezioborová spolupráce - mezi architekty, urbanisty, zahradními architekty a inženýry. Pokud je voda vnímána jako nedílná součást návrhu, vznikají čtvrti budoucnosti: odolné vůči klimatu, obyvatelné a udržitelné.
Závěr: Přirozený cyklus jako vzor
Dobré hospodaření s dešťovou vodou není jen módní trend. Je to nezbytná reakce na výzvy naší doby - a velká příležitost pro tvorbu obyvatelných měst. Kvůli stále častějším projevům klimatické změny si nejen akademická sféra, ale i zástupci samosprávy, státní správy i široká veřejnost uvědomují potřebu s dešťovou vodou lépe hospodařit - umožnit jí zasáknout se v místě jejího dopadu, po určitou dobu ji zadržet, anebo ji využívat pro zálivku vegetace či kropení ulic v horkých letních dnech. V městech se však stále setkáváme se zažitým pohledem, jenž dešťovou vodu považuje za problém, který je třeba co nejrychleji vyřešit tím, že dešťovou vodu z daného prostředí odvedeme do kanalizace.
Metodika popisuje procesní prostup od povolení po údržbu opatření HDV, poukazuje na pozitivní dopady opatření HDV i systému modré a zelené infrastruktury v měřítku celého města i jednotlivých veřejných prostranství a pomáhá představitelům měst se zorientovat v jednotlivých techničtějších i přírodě blízkých opatření HDV. Finální rozhodnutí, jakým směrem se má město vydat a co po odbornících požadovat, naopak vždy bude spočívat na informovaných představitelích městské samosprávy.
Tradiční způsoby hospodaření s dešťovou vodou zahrnují její odvádění prostřednictvím infrastruktury jako jsou například kanalizace. Stále více jsou však za potřebí udržitelnější přístupy využívající nejrůznější opatření tzv. modro-zelené infrastruktury. Integrovaný systém dešťové vody by mohl sestávat z přírodních opatření jako jsou zelené střechy, zelené zahrady v kombinaci s dalšími uměle vytvořenými opatřeními, jakými jsou například podzemní infiltrace nebo/a detenční a retenční nádrže atd. Jedno z velkých aktuálních témat společnosti představuje hospodaření s vodou, a to i s tou dešťovou. Jedná se o reakci na letité problémy s úbytkem vody a souvisejícími intervaly sucha, které se každým rokem prodlužují. Není proto divu, že se v České republice v poslední době vedou diskuze dokonce o její ústavní ochraně.
Obvyklé řešení, tj. svedení dešťových vod do podzemních stok, totiž odvodňuje celá města a nepřináší v zastavěných oblastech blahodárný účinek. Rychlý odtok vody z lokality bez možnosti vsakování způsobí lokální povodeň zpravidla o mnoho kilometrů dále. Přitom na území, kde prší, zůstává země nenasycená. Přestože se tedy zdá, že srážek je dostatek, vody je v půdě málo.
Šetrnost k životnímu prostředí patří ke stěžejním principům YIT, která do svých projektů implementuje i prvky odpovědného hospodaření s vodou. První vlaštovkou s komplexním systémem odvodu dešťových vod pomocí tzv. měkké infrastruktury v České republice se stal rezidenční areál Koivu Zličín od YIT. Pod pojmem „měkká infrastruktura” se skrývá důmyslný systém akumulací, vsaků, retencí a odpařovacích ploch, který efektivně využívá srážkovou vodu a zabraňuje, aby bez užitku stékala do kanalizace. Své bohaté zkušenosti pak YIT přenesla do developerského projektu Suomi Hloubětín, který se stal přímo ukázkovým příkladem toho, že i bytovou výstavbu lze vést s důrazem na kvalitu životního prostředí a může tak přispívat k minimalizaci klimatických rizik.
Centrální zasakovací objekt (malé jezírko u toku Rokytky) pojímá tu vodu, kterou už ani tyto prvky nejsou schopné na území zachytit. V rámci výstavby bytového komplexu SUOMI Hloubětín provedla YIT v úzké spolupráci s Odborem životního prostředí Magistrátu hl. m. Prahy také revitalizaci části říčky Rokytky. Dříve napřímený tok se úpravou zvlnil do přirozené podoby a došlo tak ke vzniku meandrů, umístění zpomalovacích balvanů a zpřístupnění břehů. Cílem bylo zpomalení toku v době záplav a vytvoření biokoridorů. Nejen v řece, ale i na břehu tedy uvidíte.
Tímto efektivním systémem, kdy se dešťová voda vsakuje přímo v místě vzniku srážek a maximálně se zužitkovává, YIT zodpovědně hospodaří s vodou a přispívá k obnově a zachování biodiverzity v krajině. Tento inovativní přístup při výstavbě ocenila porota soutěže Adapterra Awards 2020, která vybírá a oceňuje projekty, jež se snaží skutečně účelně a věcně reagovat na výkyvy klimatu bez zbytečného zveličování této problematiky.
Hledáte nyní inspiraci na bydlení v souladu s ekologií? Využitím dešťové vody zamezíte plýtvání té pitné, která se často zcela zbytečně využívá na zahradní práce. Některé možnosti, jak využít dešťovou vodu můžou uplatnit i obyvatelé bytových domů. Vždy jen záleží na vzájemné dohodě. Na principu zachytávání vody fungují například tzv. dešťové zahrady, které zvládnete zřídit sami!
Na vhodném místě (např. pod okapem, pergolou či jiným konstrukčním prvkem) jednoduše vybudujte prohlubeň, kterou vyplníte štěrkem. Do této jámy zasaďte rostliny, jež tímto získají přirozenou závlahu a zároveň umožní vsakování vody zpět do půdy. Tato zahrádka působí esteticky, ale zároveň má výhodu, že se u ní nemnoží komáři. Příjemné prostředí, kterým si můžete zkrášlit společná prostranství, může být vytvoření dešťové fontány. Nejen, že působí uklidňujícím dojmem, ale na závětrné straně fontány může snížit teplotu vzduchu až o 3,5 stupňů oproti zbytku okolí. Tento efekt bývá znát až 35 metrů od fontány.
Oblíbeným řešením se čím dál častěji stávají také zelené střechy. Střechy se zahradou díky zatravněnému povrchu dokážou dešťovou vodu přirozeně odvádět a zároveň i využít. Teď už víte, že každá kapka vody, která spadne na zem, může ovlivnit atmosféru ve městě. Zohlednit tento fakt můžete například už při koupi bytu. O možnostech zlepšení prostředí ve vašem okolí se pak pobavte se svými sousedy - uvidíte, že určitě nejste jediní, kdo by se rád zasloužil o krásnější města díky dešti!
Řešitelský tým projektu: Ing. Marek Teichmann, Ph.D., doc. Ing. et. Ing. František Kuda, CSc., Ing. Natálie Szeligová, Ph.D., Ing. Michal Faltejsek, Ph.D., Ing. Stanislav Endel, Ph.D., Ing. Štěpán Chvatík a Ing. Autor:Ing. Předmětem pomůcky je představení problematiky hospodaření se srážkovou vodou v urbanizovaném území lidských sídel. Pomůcka se v rámci první kapitoly zaměřuje na obecný výskyt vody na Zemi a její vliv a význam pro lidstvo, faunu, flóru, ale také pro stavitelství, architekturu a urbanizované území lidských sídel, přičemž pojednává rovněž o legislativním ukotvení problematiky hospodaření se srážkovými vodami v tuzemské legislativě z pohledu plánování na jednotlivých územních úrovních. Druhá kapitola pak pojednává nejen o samotné problematice hospodaření se srážkovou vodu v urbanizovaném území, přičemž uvádí nejen důvody nutnosti řešení, ale rovněž obecné předpoklady a technická řešení jednotlivých dílčích opatření v podobě modrozelené infrastruktury, a v neposlední řadě se věnuje také současnému stavu a aktuálním trendům a řešením dané problematiky.
Urbanizované území si lze jen těžko představit bez vody v jakékoliv podobě. Tento fakt je dán zejména skutečností, že voda samotná je nepostradatelnou součástí života lidí, zvířat, i rostlinstva na planetě Zemi. Voda se tak stala historicky součástí lidstva, které ji od pradávna vyhledávalo a užívalo. Díky tomu byly již historicky první osady, či města budovány v blízkosti vodních zdrojů. S postupem času a vývoje historických měst, vývoje evolučního i technologického získávala voda vedle svého hlavního využití, jakožto základní složka života, další a nepostradatelné využití v průmyslu, zemědělství, či dopravě. Tento postupný vývoj tak měl významný vliv na rozvoj vodohospodářských infrastruktur až do podoby, jak je známe dnes.
Voda představuje nepostradatelnou složku lidského života a bez ní by obce nebyly obyvatelné. V rámci urbanizovaného území se jednotlivé systémy odvíjejí od prostoru omezeného přilehlou zástavbou a dále pak vymezenými vlastnickými právy. Velikost vodního toku, úpravy břehů a koryta, a zřetel na rekreační či estetické funkce ovlivňují, jak se s vodou pracuje. Přírodní prvky a prostředí vodních toků bývají často pojaty jako parková úprava, která umožňuje veřejný přístup a souběžně plní funkci rekreační či relaxačního prostoru.
Současné přístupy k revitalizaci vodních toků zahrnují zvyšování retenčního prostoru a budování přírodě blízkých opatření břehů a koryt. V praxi lze vidět například např. rekonstrukce toků, meandrování, zpomalovací prvky a zpřístupnění břehů s cílem snížit riziko povodní a zároveň podpořit biodiverzitu. Vznikají biokoridory a pochopitelně podstatná je i role veřejného prostoru kolem toku jako součásti městské zelené infrastruktury.
| Typ opatření | Popis | Přínosy |
|---|---|---|
| Zelené střechy | Zatravněný povrch, vsakování a využití srážkové vody | Snížení odtoku, zlepšení mikroklimatu |
| Dešťové zahrady | Jímky s štěrkem a rostlinami pro vsakování a závlahu | Estetika, omezení komárů, vsakovací kapacita |
| Podzemní infiltrace | Infiltrační systémy pod povrchem | Redukce zatížení kanalizace |
V praxi se ukazuje, že komplexní přístup zahrnující měkkou infrastrukturu a modro‑zelená opatření má největší potenciál snižovat klimatické rizika a zároveň zvyšovat kvalitu života ve městech. Příkladem jsou rezidenční projekty Koivu Zličín a Suomi Hloubětín od YIT, které demonstrují efektivní kombinaci akumulací, vsaků, retencí a rekonstrukce vodních toků v propojování s veřejným prostranstvím a doprovodnou infrastrukturou.
Obrázky a videa v této souvislosti mohou sloužit k pochopení konceptu a ukázat praktické realizace, jak dešťová voda může být integrována do městského prostředí a jaký dopad má na mikroklima, biodiverzitu a estetiku veřejných prostranství.
V závěru lze shrnout, že integrace dešťové vody do urbanistického plánování a realizace modro‑zelené infrastruktury je nezbytným nástrojem adaptace měst na klimatické změny. Efektivní hospodaření s vodou vyžaduje nejen technická řešení, ale i koncepční změnu v přístupu k vodě a lepší spolupráci napříč obory a veřejným sektorem.