Břečťan je ve své podstatě velice zajímavým a pozoruhodným zástupcem domácí flóry. Další zvláštností je existence dvou růstových forem - nekvetoucí rostlina se zhruba po sedmi letech stává ze sterilní nekvetoucí formy kvetoucí, fertilní formou. Kvetoucí forma se přestává pnout a výhony se chovají jako u vzpřímeně rostoucích rostlin. Kulovité černé plody břečťanu dozrávají až druhým rokem, pro člověka jsou jedovaté, potravu však od března, kdy dozrávají, poskytují především kosům. V neposlední řadě je nutno podotknout, že mezi zvláštnosti patří i tvorba dvou typů kořenů, a to kořenů příčepivých k zachycování stonků a kořenů pro příjem živin z půdy. Krátké příchytné kořínky na stoncích břečťanů umožňují rostlině udržet se bez opěrných konstrukcí na jakýchkoli plochách s dostatečně drsným povrchem.
Podmínky pro přichycení však nejsou stejné na hladkých površích. Nutno je však brát zřetel na to, že břečťan není schopen pnout se přímo i po hladkých betonových či cihelných stěnách, popřípadě po plochách opatřených hladkými nátěry. Stejně tak po nových stěnách majících vysokou hodnotu pH. Vhodné jsou tedy především staré cihelné či kamenné zdi, dřevěné stěny nebo různé ploty. Důležité je však také, aby stěna byla v co největším pořádku, tedy nepoškozená. Do sebemenších skulinek v omítce se dostanou příchytné kořínky, které se zde díky vhodnému prostoru dostatečně uchytí a začnou se přeměňovat na vyživující kořeny. Ty se pak rozrostou natolik, že omítku odtrhnou od zdiva. Břečťan tak může nadělat více škody než užitku. Pak již nezbývá než jednou za čas, dle potřeby, břečťan sestřihnout, aby neprorůstal do míst, kde by mohl škodit - okna, okapy, střešní krytina a konstrukce atd.
Břečťan se také často rozrůstá po kmenech stromů, nikdy však výhony neproniká až do obvodu koruny a nezabraňuje tak přísunu slunečního světla k listům. Strom tak netrpí přítomností břečťanu. Zjistilo se již také, že není pravda, že by břečťan ochuzoval strom o vláhu a živiny. Strom je v tomto případě využit čistě jako opora, po které se tato rostlina pne. V prvních dvou letech nevykazuje břečťan příliš velké přírůstky. Dodržují-li se však všechny vhodné podmínky, může v následujících letech být roční přírůstek i několik desítek centimetrů.
Stanoviště a růstové formy
Výhodná jsou stinná až polostinná stanoviště, plné slunce rostlinám nevyhovuje (výjimkou jsou některé panašované druhy, které v průběhu dne vyžadují krátkodobý přímý sluneční svit cca 2 hod.). Ideální je místo s ošetřovanou zahradní půdou, na překážku nejsou ani stanoviště hustě prorostlá kořeny stromů, tedy místa, kde se většinou nedaří žádným jiným rostlinám či hlinitopísčité půdy, ty však musí být dostatečně humózní a přiměřeně zásobené vodou.
Řízkování je vhodným způsobem množení všech břečťanů. Vytvořte si několik stonkových řízků s jedním listem tak, že z mateřské rostliny odříznete dostatečně silný jednoletý výhon. Za horním listem ostrým nožem odříznete zbytek výhonu, dále odříznete zbytek výhonu pod spodním listem a odříznete i samotný spodní list. Nyní můžete vzniklé jednolisté řízky zasadit do substrátu vhodného pro množení rostlin. Řízek by měl být zapíchnut až těsně pod místo, kde list ústí ze stonku. Podmínky pařeniště vytvoříme zakrytím kořenáčku igelitovým sáčkem, ten je však nutné pravidelně sundávat a řízky odvětrávat.
Když břečťan roste i venku i vevnitř
Hedera helix - břečťan obecný, vyšplhá se až do výšky 20 m, popř. se velice bujně plazí po povrchu. Listy jsou 4-10 cm dlouhé nahloučené do malých kulovitých okolíků spojených do hroznů. Arborescens - patří mezi vzpřímené formy. Tato forma se získává vegetativním množením kvetoucích vzpřímených výhonů. Conglomerata - zakrslá vzpřímená forma vysoká cca 1 m. Erecta - trvale vzpřímená forma dorůstající do výšky 30 až 50 cm. Goldheart - velmi vzrůstná pnoucí forma s trojúhelníkovitými listy, nestejně velkými, uprostřed zlatě-žlutými. Hibernica - rychle rostoucí šplhavá forma, která je často využívána i jako půdopokryvná. Woerneri - nebo také Remscheid je popínavá forma velmi vynikající zimovzdorností.
Břečťan popínavý se chytá na fasádu malými úponky a rovnoměrně pokrývá celou plochu. Mezi porostem a pláštěm domu vzniká vzduchová mezera, která údajně stěnu tepelně izoluje stejně jako deseticentimetrové cihlové zdivo. Listy břečťanu se částečně překrývají a tato souvislá vrstva chrání povrch obvodového pláště před povětrnostním vlivem - dešťová voda po listech steče a omítka zůstává suchá. Břečťan popínavý (Hedera helix) je naše jediná domácí stálezelená popínavá dřevina. Nejstarší nálezy pocházejí z doby křídové. Botanický rod zahrnuje pět druhů, u nás se pěstuje především břečťan popínavý, břečťan obecný.
Historie, kultivary a použití
Jedná se o původní evropskou stálezelenou dřevitou liánu, jejíž větve dorůstají až do 30 metrů. Výjimečně může vytvářet i malé keře. Celoroční ozdobou jsou kožovité střídavě postavené listy. Jejich vzhled se mění podle stanoviště a stáří. Na slunných místech kvetou starší exempláře drobnými žlutozelenými květy na koncích větví. Břečťan byl po staletí šlechtěn a existuje velké množství kultivarů. Například Arborescens je kvetoucí, keřovitě rostoucí kultivar; Arboricompact je zakrsle rostoucí keřovitá forma; zakrsle rostoucí Erecta je vzpřímená, ve stáří poléhavá; Arran má drobné listy; Conglomerata, Fluffy Ruffles a Ivalace zvlněné okraje a zkrácené články; Little Witch má listy úzké a hluboce trojlaločnaté; Manda´s Crested zdobí pětilaločnatý list s okraji mírně vlnitými, nazpět ohnutými; Leo Swicegood má listy úzké a drobné; Natashja zas kapkovitého tvaru a Ovata nepravidelně srdčitě oválné. Některé kultivary jsou bíle lemované, např. Adam, Glacier, Harald či Jubilee, jiné bíle skvrnité - Golden Ingot, Kolibri a Luzii, další se žlutými skvrnami nebo okraji - Buttercup, Eva, Cecilia, Marylin, Gold Child, Goldheart a Midas Touch, a další mají červené nebo stříbrné žilky - Atropurpurea, Little Diamond, Gracilis či Trikolor.
Vzácněji se u nás pěstuje břečťan kavkazský (Hedera colchica), který pochází z Turecka. Má velké oválné listy srdčité listy. Břečťan patří k prastarým léčivým rostlinám, jejichž účinky zmiňuje již v roce 460 př. n. l. Hippokratés. Pryskyřice břečťanu se přidávala do kadidlových směsí a hmoty k plombování zubů. Břečťan byl zasvěcen Dionýsovi a patřil ke starým posvátným rostlinám - pletly se z něj věnce, které symbolizovaly manželskou věrnost, přátelství slávu a družnost.
Pěstování a množení
Břečťan je velmi nenáročný na stanoviště a nepotřebuje žádné speciální konstrukce. Libovolně se sám pne po opoře nebo zdi. Také může volně porůstat půdu jako spolehlivá půdopokryvná rostlina. Břečťan roste v hlubokém stínu i na slunci, ale na slunečním žáru má nevzhledné žluté listy. Břečťan roste v každé půdě, ideální jsou pro něj pěstební podmínky připomínají lesní podrost. Vysazujeme ho nejlépe z kontejnerů po celou vegetaci, zpočátku roste pomalu, později se růst zrychlí. Po výsadbě řádně zaléváme - dobře zakořeněné rostliny snášejí i sucho. Má dlouhý a bohatě větvený kořenový systém. Liánovité větve se samy přichytávají hustými přísavnými (příčepivými) kořínky a KMÍnek může mít u nejstarších rostlin průměr až půl metru. Mladé rostliny hnojíme do konce června, pozdější hnojení narušuje vyzrávání výhonů a přezimování. Rostliny se dožívají 300 až 400 let. Tvar můžeme usměrnit řezem.
Břečťan popínavý se využívá jako vertikální i horizontální architektonický prvek a stále častěji se pěstuje v nádobách nebo na střechách, vyžaduje pouze vhodný substrát a zálivku. Má vynikající krycí schopnost. Doplní zahradní stavby, poroste zahradní bránu nebo překryje nežádoucí zákoutí. Břečťanem zarostlé zídky dodávají místu starobylou, romantickou atmosféru. Zdivo by mělo být dobře vyspárované, protože jinak do něj může zakořenit, což ale u okrasných zídek nevadí. Břečťan pěkně působí i na stromech, nebo sloupech. Staré rostliny břečťanu, pokud obepnou kmen kolem dokola, brání jeho růstu a můžou ho „udusit“. Břečťan proto nevysazujeme k mladým stromkům. Pokryje půdu mezi keři, pod stromy nebo na volném zastíněném prostranství, kde špatně rostou jiné rostliny a trávník živoří.
Ekologie a použití v interiéru
Z ekologického hlediska je břečťan mnohem víc než jen dekorativní rostlina. Vytváří hustý zelený kryt, který poskytuje útočiště mnoha druhům ptáků a drobných živočichů. Břečťan je velmi dekorativní na zahradě i ve váze. Břečťan patří mezi rostliny, které zvládnou přežít téměř všude. Jakmile se však rozroste, dokáže zcela ovládnout prostor, ať už se jedná o zahradu, park, hřbitov, nebo celé zdi domu. Zatímco někteří jej považují za obtížný plevel, pro přírodu břečťan představuje nenahraditelný zdroj potravy a úkrytu pro hmyz i ptactvo. Jeho podzimní květy jsou jedním z posledních zdrojů nektaru pro včely před nastupující zimou.
Pokud chcete mít domov plný uklidňující zeleně, břečťan je ideální volba pro interiér. Je jednou z nejvýkonnějších čističek vzduchu a efektivně odstraňuje toxiny i vzdušné plísně. Ve spojení s lopatkovcem, také známým pro své čisticí účinky, zajistíte funkční a krásnou dekoraci. Množení břečťanu lze provádět téměř celý rok, což zahrnuje i prosinec. Pro úspěšný start si vyberte zdravý olistěný výhon a postupujte dle návodu výše.
Reprodukce a praktické postupy
Řízky se připravují tak, že odříznete patnácticentimetrový výhonek, odstraňíte spodní listy a zapíchnete řízek do substrátu, který je lehce vlhký a propustný. Při možné vzdušné vlhkosti lze květináč překrýt průhledným sáčkem. První kořínky se objeví během dvou až čtyř týdnů. Další metodou je zasazení řízku rovnou do substrátu bez zakořenění, pokud máte teplé a světlé místo bez studeného průvanu. Substrát udržujte mírně vlhký a zálivku přizpůsobte vegetační sezoně. Břečťan je tedy vhodný pro pěstování v zahradách, truhlících i interiérech a mnoho druhů šlechtěných odrůd mu dává rozmanité vzhledy listů a ventilačně zajímavé tvary.
Typy a kultivary pro zahrady a truhlíky
Mezi nejznámější druh Hedera helix (břečťan obecný) patří mnoho kultivarů: Arborescens, Arboricompact, Erecta, Conglomerata, Fluffy Ruffles, Ivalace, Little Witch, Manda´s Crested, Leo Swicegood, Natashja, Ovata a další. Dále jsou to Hedera canariensis, Hedera cypria, Hedera iberica, Hedera maderensis, Hedera maroccana, Hedera nepalensis, Hedera pastuchowii, Hedera rhombea, Hedera azorica. Některé kultivary jsou bíle lemované (Adam, Glacier, Harald, Jubilee), jiné bíle skvrnité (Golden Ingot, Kolibri, Luzii), další mají žluté skvrny nebo okraje (Buttercup, Eva, Cecilia, Marylin, Gold Heart, Goldheart, Midas Touch) a další mají červené či stříbrné žilky (Atropurpurea, Little Diamond, Gracilis, Trikolor).
V zahradnictví lze samozřejmě zakoupit již vzrostlé sazenice, ale jejich cena se při větším množství může vyšplhat poměrně vysoko. Úspěšně však lze břečťan množit i během pozdního léta nebo na začátku podzimu. Řez je vhodné provést těsně pod místem, kde vyrůstá list. Pokud používáte nůžky, měly by být čisté a ostré. Řízek stačí vložit do sklenice nebo jiné nádoby tak, aby spodní část stonku byla ponořena. Nádobu umístěte na světlé místo bez přímého slunečního záření. První kořínky se obvykle objeví během dvou až čtyř týdnů. Řízek se zasune několik centimetrů hluboko do lehkého a propustného substrátu. Substrát by měl být stále mírně vlhký, nikoliv však přemokřený. Pro zvýšení vzdušné vlhkosti lze květináč překrýt průhledným sáčkem nebo miniskleníkem. Při této metodě se dlouhý výhon ohne k zemi a jeho část se zasype substrátem. Po několika týdnech nebo měsících vytvoří zasypaná část vlastní kořeny. Hnojení není v prvních týdnech po zakořenění zpravidla nutné. Za optimálních podmínek patří břečťan mezi rostliny s velmi vysokou úspěšností množení. Rozmnožování břečťanu nevyžaduje speciální vybavení ani pokročilé zahradnické zkušenosti. Při dodržení základních pravidel lze během několika týdnů získat nové rostliny, které poslouží k ozelenění zahrady, balkonu i interiéru.