Okřídlené samičky jsou 1,5-2,2 mm velké, zbarveny světle zeleně, později šedě s tmavou páskou na předohrudi a 3 tmavšími skvrnami na hrudi. Tykadla jsou dlouhá, šestičlánková. Bezkřídlé samičky jsou 1,6-2,0 mm velké, čelní hrbolky výrazné. Světle zelené barvy. Vajíčka drobná, černá, lesklá, asi 0,7×0,3 mm velká.
Na zimním hostiteli se obvykle vyvíjí ještě jedna generace mšic. Po přezimování vajíček na zimních hostitelích se nakladena jsou obvykle po jednom na letorostech, v paždí listových pupenů nebo na zdrsnělých místech kůry. Z vajíček se ještě před rozpukem pupenů líhnou tmavě zelené nymfy, které dospívají po 4 svlékáních v bezkřídlou zakladatelku. Na zimním hostiteli se obvykle vyvíjí ještě jedna generace mšic. Potomstvo této generace už vesměs dospívá v okřídlené mšice (migrates alatae), schopných přeletu na sekundární hostitele.
Na sekundárním hostiteli (chmel) vytváří 5-8 virginogenních generací. Koncem srpna se objevují okřídlené samičky a samečkové, kteří přelétávají zpět na primární hostitelské rostliny. První vajíčka kladou samičky ve třetí dekádě měsíce září. Při příznivých povětrnostních podmínkách se může kladení protáhnout až do poloviny listopadu. Mšice sáním oslabují rostliny chmele a znehodnocují hlávky, což se projevuje negativně na výnosu i kvalitě.
První křídlaté mšice na chmelu lze pozorovat při SET = 345 °C při spodním prahu vývoje 3°C. Vzhledem k proměnlivým povětrnostním podmínkám v rámci jednotlivých chmelařských oblastí ČR mohou být dosažené SET a z toho vyplývající jednotlivé přeletové generace časově rozdílné. Počet generací SETod-doØ SET pro vývoj jednotlivých generací: 1. generace 345-485, 2. generace 486-625, 3. generace 626-765, 4. generace 766-905, 5. generace 851-?.
Živné rostliny a vývojový cyklus
Chmel je primárním hostitelem. Přezimují vajíčka, vykladená do blízkosti pupenů trnky, švestky, slívy aj. Mšice na jaře sají na spodní straně listů slivoní a způsobují jejich krabacení a svinování. Koncem března a v měsíci dubnu se líhnou larvy, po 4 svlékáních dospívají v zakladatelku (fundatrix). Z larv, které tyto zakladatelky na zimních hostitelích rodí dospívají opět bezkřídlé samičky, fundatrigenie. Larvy dospívají v bezkřídlé samičky a rodí již okřídlené samičky, poutnice. Ty přeletující od poloviny května a v červnu na chmel. Zde porodí larvy, dospívající v bezkřídlé virginogenní samičky, které významně škodí a mají na chmelu během vegetace 5-8 generací. Od konce srpna až do pozdního podzimu se vracejí okřídlené gynopary z chmelu na slivoně, kde rodí larvy dospívající ve vejcorodé samičky. Bezkřídlé samice setrvávající na chmelu rodí larvy dospívající v křídlaté samečky, přeletující také na slivoně. Bezkřídlé samice jsou žlutozelené, se třemi tmavšími, podélnými proužky. Tělo podlouhlé oválné, až 3 mm dlouhé. Žije na spodní straně listů trnek, švestek a slivoní. Listy však nejsou deformované. Na rozdíl od chmele bývají škody na peckovinách jen málo významné. Přezimuje vajíčko na větévkách rodu Prunus. V dubnu se rodí larvy první generace. Od poloviny května se začínají objevovat okřídlené samičky, které přelétají na chmel, kde významně škodí. Od konce srpna se mšice vrací na primární hostitele.
Ochrana a řízení
Ochrana v oblastech pěstování chmele nemusí být jarní ošetření chmele v důsledku spřažené rezistence dostatečně účinné. V tomto případě je nutné ošetření v květnu opakovat selektivními insekticidy např. Mšice patří mezi nejběžnější a nejškodlivější hmyz. Napadají širokou škálu rostlin od ovocných stromů přes zeleninu až po okrasné květiny a vysáváním mízy je oslabují. Černé mšice patří mezi nejrozšířenější a nejznámější mšice v zahradách a na zemědělských plodinách. Neexistuje jeden druh černých mšic, protože více druhů, jako je například mšice maková, třešňová a broskvoňová, mají černou nebo hodně tmavou barvu.
Mšice maková je jedním z nejběžnějších černých druhů mšic. Tato mšice napadá různé rostliny, hlavně mák, ohrožuje ale také fazole, řepu i okrasné rostliny. Sáním mízy způsobuje deformace rostlin a oslabuje jejich zdraví. Mšice maková je také významným přenašečem rostlinných virů. Mšice třešňová napadá především třešně, višně a další ovocné stromy. Tento druh má tmavě zbarvené tělo a žije v koloniích na mladých výhonech a na spodní straně listů. Stejně jako jiné mšice vylučuje medovici. Mšice broskvoňová napadá různé ovocné plodiny, zejména broskve, nektarinky a další peckové ovoce. Stejně jako ostatní mšice způsobuje deformace rostlin a slabší růst.
Mšice zelná je specifická pro brukvovité plodiny. Mšice smrková (korovnice smrková) napadají hlavně smrk a vytvářejí hály na jehlicích. Mšice řešetláková napadá řešetlák a další rostliny. Mšice chmelová napadá především chmel, ale může poškodit i slivoně, švestky a další rostliny. Mšice jitrocelové mohou být šedé, modročerné, hnědé, růžové i černé a napadají jabloně, jitrocel a kdoule. V závěru je důležité využívat přirozené nepřátele a selektivní insekticidy, aby se chránila biodiverzita a minimalizovaly rezistence.
Ke snížení populace mšic je vhodné nasazovat predátory (slunéčka sedmitečná, pestřenky, zlatoočky) a používat rostlinné atraktanty (např. svazenku). Mšice jsou mezi nejběžnějšími a nejškodlivějšími škůdci; jejich řízení vyžaduje integrovaný přístup podle "Metodiky ochrany chmele" a přizpůsobení zásahů aktuálním podmínkám. Při napadení sledujeme především přelet na chmel a vývoj ve chmelnicích, abychom mohli načasovat ošetření správnou látkou a v odpovídající koncentraci.
Pozoruhodnosti a poznámky
Transgenní hmyzuvzdorný chmel zatím není na obzoru, ale historie ukazuje potřebu zvažovat rizika rezistence a dopad na biodiverzitu. Při chemickém ošetření se řídíme tolerancemi pro vývoz. Vysoké vedení révy a velká vzdálenost mezi řádky umožňují průjezd techniky, avšak ztěžují ošetření a mohou zhoršovat půdu. Největší rizika představují mšice, svilušky a další plošně se šířící škůdci; proto je důležité sledovat jejich leteckou aktivitu a využívat prognózy pro uvážení zásahů.
Primární cíle ochrany chmele zahrnují minimalizaci sání mízy, udržení kvality hlávek a zachování celkové výnosnosti, spolu s integrací biologické různorodosti a chemické ochrany v rozumné míře. Při porovnání různých generací a letových aktivit lze lépe načasovat zásahy a snížit riziko rezistence.
