Obavany skudce rostlin z radu roztoci

Tarsonemidae (roztočíkovití) mají protáhle oválné tělo mikroskopických rozměrů.

Obvykle dosahují velikosti pouze několika desetin milimetru.

Zástupci této čeledi se vyskytují v různých oblastech světa.

Potravní spektrum jednotlivých druhů se často výrazně liší.

Některé jsou herbivorní, jiné lze zařadit spíše mezi nekrofágy, případně žijí v asociaci s hmyzem.

Jen několik druhů herbivorních zástupců patří k problémovým škůdcům rostlin.

Tento teplomilný druh byl popsán již v roce 1904 ve Spojených státech amerických, kde byl izolován z mangovníků pěstovaných ve sklenících.

Areál jeho rozšíření je především v důsledku antropogenní činnosti velmi rozsáhlý a v současnosti zahrnuje většinu kontinentů.

Je znám z Evropy, Asie, Afriky, Severní a Jižní Ameriky, Austrálie i z ostrovů Tichomoří.

V oblastech s chladnějším klimatem se vyskytuje především na rostlinách pěstovaných v trvale vytápěném prostředí skleníků, případně oranžériích, interiérech budov apod.

V různých regionech byl odlišně pojmenován, takže v literatuře je často uváděn pod různými národními názvy.

Český vědecký název pro tohoto roztoče zatím nebyl vytvořen.

Pojmenování tropický roztoč či tropický žlutý roztoč je v tomto směru neakceptovatelné.

Samice roztoče Polyphagotarsonemus latus jsou přibližně 0,2 mm dlouhé.

Oválné a poměrně výrazně vypouklé tělo je převážně světle žlutavě, někdy i nazelenale zbarvené.

Bývá nejširší uprostřed, směrem k oběma koncům se zužuje.

Samci jsou menší, podobného tvaru těla.

Vajíčka jsou kladena na rostliny přímo v místech, kde se samičky běžně vyskytují a kde též přijímají potravu.

Jsou bezbarvá, elipsovitá a pouze 0,08 mm dlouhá.

Jediná samička naklade i několik desítek vajíček obvykle na spodní stranu listů nebo do různých, mikroskopicky velkých prohlubní na povrchu mladých plodů, ale i ostatních částí rostlin.

Larvy a nymfy jsou bělavé a málo pohyblivé v porovnání s dospělými roztoči, kteří čile pobíhají po napadených rostlinách.

Spektrum hostitelských rostlin, na kterých může tento roztoč škodit, je velmi široké.

V oblastech tropů a subtropů je významným škůdcem celé řady zemědělských plodin.

Napadá dřeviny i byliny.

Ve sklenících škodí na většině okrasných rostlin i na pěstované zelenině.

V posledních letech byl výskyt tohoto polyfágního roztoče opakovaně registrován i u našich pěstitelů.

Škodlivý výskyt byl pozorován zejména na sazenicích paprik předpěstovaných ve sklenících, ve kterých jsou současně pěstovány i různé okrasné rostliny fungující v takovém případě obvykle jako zdroj napadení.

Při vzájemném kontaktu rostlin roztoči aktivně přelézají z jedné rostliny na druhou a rychle se v porostu šíří.

Ve sklenících zamořených molicemi, které často pasivně na svém těle tohoto roztoče přenášejí, je napadení dalších rostlin včetně sazenic paprik vysoce pravděpodobné vzhledem k šíři potravního spektra molic a tohoto roztoče.

Doba předpěstovávání sazenic paprik ve skleníku je dostatečně dlouhá na to, aby mladé rostliny paprik byly tímto škůdcem vážně poškozeny nebo zcela zničeny.

Patří k druhům roztočů s krátkou dobou trvání vývojového cyklu.

V optimálních podmínkách probíhá vývoj tohoto škůdce od vajíčka až po dospělce velmi rychle - i za méně než deset dní.

Při napadení nových rostlin se proto dokáže v krátké době velmi rychle namnožit.

Především v důsledku mikroskopické velikosti těla lze jeho četný výskyt na rostlinách snadno přehlédnout, což významným způsobem oddaluje jeho včasné objevení.

Poškození rostlin způsobená tímto roztočem bývají zpravidla nesprávně diagnostikována, často jsou zaměňována s příznaky poškození způsobenými jinými biotickými či abiotickými faktory (nedostatky ve výživě, poškození herbicidy, fyziologické poruchy atd.).

Sání škůdce zejména na mladých rostlinách působí velmi destruktivně a významně snižuje vitalitu napadených rostlin.

Poškození je vizuálně nejlépe pozorovatelné na mladých pletivech.

Toxicky působící sekrety slinných žláz iniciující nejrůznější typy deformací u rychle rostoucích pletiv (zkrucování, zkřivování, ztlušťování atd.) a zkracování internodií.

K běžným projevům patří krnění rostlin.

Výrazné zpomalení růstu až jeho úplné zastavení patří k typickým příznakům napadení mladých rostlin paprik.

Silně poškozené mladé rostliny mohou postupně celé zasychat.

Terminální listy a květní poupata bývají deformovaná.

Listové čepele se často stáčejí směrem k rubové straně.

Posáté pletivo listů, ale i ostatních částí napadených rostlin, získává hnědavé (rzivé) zabarvení.

Při silném napadení poupata nerozkvétají a zasychají.

Často též zasychají deformované květy.

U napadených plodů tento roztoč preferuje zastíněnou část.

Plody se špatně vybarvují, jsou skvrnité, deformované se zkorkovatělým povrchem v místech předchozího sání tímto škůdcem.

Posáté plody krní a mohou předčasně opadávat.

Ochrana proti roztoči Polyphagotarsonemus latus je založena na aplikaci akaricidně působících látek účinně tlumících výskyt tohoto škůdce na rostlinách.

Použití přípravků chemické ochrany musí být provedeno včas, dokud populace škůdce není přemnožena, nejlépe při prvních příznacích napadení.

Ošetření v pozdějších fázích napadení již nemusí oslabené rostliny ozdravit.

Roztočci patří mezi nejnepříjemnější škůdce, se kterými se můžete setkat u pokojových i zahradních rostlin.

Tito drobní pavoučci dokážou napáchat velké škody a jejich přítomnost může výrazně ovlivnit zdraví rostlin.

V tomto blogu se podíváme na to, jak roztoče poznat, proč se objevují a jakými způsoby je možné se jich zbavit.

Největší nebezpečí spočívá v jejich nenápadnosti - často zůstávají skrytí, dokud rostlina nezačne ztrácet barvu nebo opadávat.

Roztočci se velmi rychle rozmnožují, a proto je důležité zakročit co nejdříve.

Nejsilněji napadají oslabené nebo stresované rostliny, které nemají dostatek síly bránit se.

Napadení roztočci může vést nejen k estetickým problémům, ale i k úplnému odumření rostliny.

Roztočci jsou drobní členovci z čeledi sviluškovití, příbuzní pavouků a klíšťat.

Většina druhů měří jen 0,2-0,5 mm, a proto je často nelze pouhým okem dobře vidět.

Na rostlinách se objevují nejčastěji jako svilušky, známé také pod anglickým názvem spider mites.

Živí se rostlinnými šťávami, které vysávají z listů, čímž rostliny oslabují a zanechávají na nich charakteristické stopy.

Při silnějším napadení mohou listy začít žloutnout, zasychat a opadávat.

Roztočci navíc snižují schopnost rostlin fotosyntetizovat, což výrazně zpomaluje jejich růst.

Roztočci se nejčastěji množí v teplém a suchém prostředí.

Nízká vzdušná vlhkost a vyšší teploty vytvářejí ideální podmínky pro jejich šíření.

Často se objevují na pokojových rostlinách v zimním období, kdy topení výrazně vysušuje vzduch.

Do domácnosti si je však můžete přinést i s novými rostlinami, které nebyly důkladně zkontrolovány, nebo je mohou zavléct domácí mazlíčci.

Rychle se pak šíří z jedné rostliny na druhou a během krátké doby mohou napadnout celou sbírku.

Nejvíce ohrožené jsou oslabené rostliny, jejichž listy jsou měkčí a snadněji podléhají poškození.

Zvyšte vlhkost

Roztočci nesnášejí vlhké prostředí.

Pravidelná kontrola

Kontrolujte spodní strany listů a paždí, kde se roztočci nejčastěji ukrývají.

Opakovaná péče

Úspěšný boj s roztočci vyžaduje opakování.

Při trpělivém opakování těchto kroků lze jejich výskyt výrazně omezit nebo zcela eliminovat.

Roztočci jsou sice mikroskopičtí, ale dokážou napáchat rozsáhlé škody.

Poznáte je podle jemných pavučinek, žloutnutí listů a oslabeného růstu rostlin.

Objevují se hlavně v teplém a suchém prostředí, a proto je prevencí udržování vyšší vlhkosti vzduchu, pravidelná kontrola rostlin a rychlý zásah při prvních příznacích.

Roztoči na ovocných stromech jsou drobní škůdci, kteří unikají běžné pozornosti, přesto mohou způsobit významné škody.

Jabloně: typickým příznakem na jabloních jsou drobné případně svinuté mladé listy na letorostech.

Hrušně: u hrušní jsou příznaky nejsnáze rozeznatelné. Na listech jsou drobné světlezelené až hnědé tečky.

Při silném napadení se listy začnou svinovat.

Třešně, višně: drobné mladé lístky, při silném napadení se letorosty předčasně rozvětvují a mohou i postupně opadat a zasychat.

Proti roztočům se během vegetace často používá elementární síra v koncentraci 0,2-0,6 %, která je bezpečná pro užitečné organismy.

Nejsnadnějším způsobem jak omezit škodlivé roztoče jsou však jejich predátoři.

Další možností, jak regulovat roztoče sajícící na vašich ovocných stromech, může být introdukce dravého roztoče s názvem Typhlodromus pyri.

Ten sám přirozeně žije v evropských sadech a vinicích a účinně reguluje škodlivé druhy jako svilušky, hálčivce a vlnovníky.

Pro zavedení T. pyri do sadu se nejčastěji používají plstěné pásky s přezimujícími samičkami, které se upevňují na stromy v zimě nebo brzy na jaře.

Po oteplení se roztoči probouzejí a sami se rozšiřují do okolí.

Aby populace dravých roztočů zůstaly stabilní, je důležité vyhnout se širokospektrálním insekticidům, zejména pyrethroidům a organofosfátům.

Příznivé jsou přípravky na bázi síry a mědi, které T. pyri dobře snáší.

Koncentrace elementární síry používaná běžně v ekologických sadech (např. 0,2-0,5 %) dravé roztoče neohrožuje.

Bio-insekticidy jako Bacillus thuringiensis či spinosad jsou rovněž bezpečné.

Olejové postřiky jsou vhodné před introdukcí T.

Jakmile se hálčivec přemnoží nebo dochází k jeho pravidelnému výskytu, kdy se ho nechemickými zbraněmi nemůžete zbavit, můžete sáhnout po chemické ochraně rostlin - zásadní je ovšem včasné ošetření, tedy ještě předtím, než roztoči na rostlinách poškodí rašící očka a mladé letorosty.

Pak je vhodné při silném poškození provést ještě další ošetření v létě před tím, než se samičky začnou na zimu schovávat, tj. v druhé dekádě srpna.

Využít můžete přípravky Sulka Extra či Kumulus WG.

Je však nezbytné pečlivě vybírat přípravky, které respektují životní prostředí a minimalizují negativní dopady na ostatní organismy v zahradě.

Správným výběrem insekticidů můžete dosáhnout efektivního omezení populace hálčivců, aniž byste narušili ekosystém vaší zahrady a zachovali ekologickou rovnováhu.

Hálčivec může představovat pro zahrádkáře nepříjemnost, ale s důkladnou péčí a vhodnými opatřeními lze účinně předejít jeho škodám.

Pravidelné prohlídky vaší zahrady a okamžitá reakce na případné problémy mohou zajistit, že vaše rostliny budou zůstávat zdravé a zachovají svou krásu.

S takovou péčí budete mít radost z krásné a neporušené zahrady.

Publikováno: 5. 11. 13. 7.

S poškozením méně známým roztočíkem jsem se poprvé setkal v roce 2000 a to na plodech papriky.

V následujícím roce jsem měl informace o tomto poškození paprik přibližně z deseti různých lokalit.

Nejznámější příznaky poškození jsou na plodech, ale to nejspíše jen proto, že pro plody se papriky pěstují a ty se sklízejí a konzumují.

Poškozené plody jsou na svém povrchu hnědé (rzivé), korkovitého či kožovitého vzhledu.

Na poškozených místech původní barva plodů zcela chybí.

Při podrobnějším prozkoumání však lze najít i poškození listů, květů a stonků.

V posledních letech jsem v několika případech, a to i u profesionálních pěstitelů sadby papriky, zjistil velmi silné poškození celých mladých rostlin.

Název škůdce roztočík široký odpovídá překladu anglického broad mite.

Nejpříbuznějším škůdcem v tuzemských podmínkách je roztočík jahodníkový (resp. Polyphagotarsonemus latus je roztoč tropického a subtropického původu, a proto se v Česku vyskytuje jen v chráněných prostorách, ve sklenících a fóliovnících.

Uváděn je jako škůdce mnoha rostlin, většinou tropického a subtropického původu.

Škodí například na různých druzích tykví, citrusech, na mučence jedlé, mangu, papáji, guavě a na dalších.

Výskyt tohoto roztoče byl zaznamenán již na všech kontinentech kromě Antarktidy.

Po nakladení se již za 2 až 3 dny z vajíček líhnou larvy, které jsou zpočátku průsvitné, později zelené nebo žluté a mají pouze 3 páry nohou.

Za další 1 až 2 dny přechází do fáze puparia (poslední fáze larvy), které trvá 1 až 3 dny.

Dospělci jsou velmi malí, eliptičtí, žlutozelení.

Ošetření je třeba provádět dříve, než se objeví příznaky na rostlinách, tj. v krátké době po výsadbě nebo dokonce již v sadbě.

Kromě toho jedno ošetření pravděpodobně stačit nebude.

Mapa šíření roztočů rodu Tarsonemus

Svilušky– drobní roztoči, kteří umí napáchat velké škody!

tags: #obavany #skudce #rostlin #z #radu #roztoci