Univerzální postupy jak zakládat travní porosty neexistují, tak jako neexistují univerzální travní porosty. Postup zakládání musí vycházet z našich cílů. Chceme porost trvalý nebo jen dočasný? Potřebujeme kvalitní píci a počítáme s vyššími náklady, anebo nám jde o „úsporný“ porost, od kterého moc neočekáváme? Bude se využívat jako louka nebo pastvina? Nebo plánujeme kombinovat jarní seč s letní a podzimní pastvou? Můžeme si dokonce vybrat, jestli preferujeme porost raný nebo pozdní. Všechna tato rozhodnutí je potřeba udělat ještě před založením.
Podmínky stanoviště a cíle pěstování
Travní porosty jsou často odsunuty na horší pozemky nevyužívané k polnímu hospodaření. Krmivářsky nejcennější druhy trav jsou poměrně náročné, především na dostatek vody a živin. Na trvalých loukách a pastvinách se udrží pouze v případě, když budou mít odpovídající podmínky. V opačném případě budou postupem let nahrazeny jinými, většinou produkčně méně hodnotnými druhy, které jsou pro toto stanoviště typické. Zlepšovat a udržovat růstové podmínky na méně příznivých lokalitách lze např. Pro porosty, které nejsou primárně určené k produkci píce, stačí méně kvalitní půdy i hůře přístupný terén. Nevhodné jsou jen extrémní stanoviště, zejména velmi suché plochy, na kterých trávy nejsou schopny vytvořit zapojený drn. Na takovýchto lokalitách se hojně rozšiřují suchovzdorné dvouděložné byliny, např. Pícninářsky hodnotné travní druhy potřebují především dostatek vody.
Na loukách je optimální hloubka hladiny podzemní vody okolo 0,3 m na jaře a 0,5 m v dalším průběhu vegetace. Větší zamokření v jarních měsících může působit problémy se sklizní, zejména u raných porostů, jako jsou psárkové louky. Opožděná seč se projeví v horší stravitelnosti píce. Hladina podzemní vody na pastvinách by se měla pohybovat okolo 0,7 m. Pozemky s hlubší hladinou podzemní vody, zejména svažité, jsou odkázány na srážky. Optimální roční úhrn srážek pro travní porosty je 700900 mm, z toho 40 % by měly zajistit letní deště. Z produkčního pohledu se jako nejvýznamnější jeví srážky v období nárůstu první seče, která tvoří většinu celkového ročního výnosu.
Kvalitní a výnosné porosty potřebují půdy s přiměřenou vododržností. Pícním druhům trav nejvíce vyhovují mírně kyselé půdy s pH 5,5-6,5. Na kyselejších pozemcích, na tzv. kyselých loukách a pastvinách, rostou druhy s nízkou nutriční hodnotou a špatnou stravitelností. Intenzivně využívané a ošetřované plochy musí být dobře přístupné mechanizaci. Důležité je to především u luk, kde by jakákoli překážka ztěžovala seč. U pastvin se doporučuje ponechat několik stromů, které poskytují zvířatům stín, pomáhají předcházet erozi a zachovávají ráz krajiny.
Základy založení nového travního porostu
Při zakládání nového travního porostu na bývalé orné půdě se pozemek připravuje běžným způsobem jako pro ostatní plodiny. Mnohdy se však obnovuje starý nevyhovující porost, např. příliš zaplevelený, a proto je nejdříve potřeba odstranit původní vegetaci. Tradiční a nejlepší metodou je zaorání drnu s následným několikaletým polním hospodařením. V mnoha případech je ovšem z ekonomických nebo legislativních důvodů nutné přistoupit k tzv. rychloobnově, při které je na starý drn použit pouze totální herbicid s následným mělkým zpracováním půdy.
Jarní termín setí umožňuje využívat jednoleté krycí plodiny, např. oves nebo lusko-obilné směsky. Vhodnou alternativou je i jílek jednoletý. Krycí plodina zaručuje dostatečný výnos již v prvním roce a brání rozvoji plevelů, které se v porostu pomaleji rostoucích víceletých trav a jetelovin často šíří. Důležitá je včasná sklizeň, jinak dochází k omezení podsevu, především jetelovin, které netolerují dlouhodobější zastínění. Pozdně letní termín setí umožňuje mladým rostlinám využít k růstu vlhčí období na počátku vegetace. Výsev by měl obecně proběhnout do konce srpna, ale na lokalitách s delší vegetační dobou může být odložen i na začátek září. Komerční jetelovino-travní směsi bývají sestaveny tak, aby byly z hlediska stanovištních podmínek co nejvíce univerzální. Pro konkrétní lokalitu je však možné si zvolit vlastní druhovou skladbu.
Druhy trav a směsí pro pastviny i louky
Kultury pícnin lze rozdělit do dvou skupin. Volně trsnaté trávy se vyznačují rychlejším vývinem, ale nižší vytrvalostí (cca 5-7 let). Výběžkaté trávy jsou z počátku pomalejší, ale díky převládajícímu vegetativnímu rozmnožování mají téměř neomezenou vytrvalost. Jílek vytrvalý je druh určený zejména na pastviny. Dobře snáší sešlapání, pravidelné okusování a rychle regeneruje. Jeho nevýhodou jsou vyšší nároky na stanoviště. Problémy má především v horských oblastech, kde často vyzimuje a trpí plísněmi. Jílek mnohokvětý je považován za náš nejkvalitnější travní druh, který má vysoký obsah sacharidů a díky tomu se snadněji silážuje. Je však náročný na živiny, vodu a ve vyšších polohách snadno vymrzá. Kvůli své krátké vytrvalosti (do 3 let) se hodí pouze do krátkodobých směsí. Lepší odolnost mají jeho mezirodoví kříženci s kostřavou, nazývaní Festulolium, ze kterých je možné si vybrat hybridy jak do krátkodobých, tak i do trvalých porostů. Pro rané travní porosty je vhodná srha laločnatá. Bojínek luční je pozdní druh, který prosperuje i v chladných oblastech. Do směsí se může také přidat kostřava luční a v malém množství i trojštět žlutavý. Tvoří základ každého pastevního porostu a nesmí chybět ani na loukách. Nejčastěji se využívá lipnice luční, která při pravidelné pastvě tvoří hustý drn a na loukách zahušťuje spodní patro. Na vlhkých lokalitách se při seči dobře uplatní velmi výnosná a kvalitní psárka luční. Na sušších stanovištích lze použít kostřavu červenou, která má však tendenci se nadměrně šířit. Jeteloviny se obecně vyznačují kratší vytrvalostí. V zapojeném porostu jsou omezovány především vysokými travami a ustupují již třetím rokem. Na krátkodobé i trvalé sečné porosty se nejčastěji používá jetel luční. Nízko spásané pastviny vyhovují jetelu plazivému, který dobře regeneruje a může se šířit vegetativně.
Hloubka setí je odvozena od velikosti semen. Malá se vysévají mělce, obvykle do 1 cm, větší do 2 cm. U směsí je dobré zvolit menší hloubku, aby se uchytily i drobnosemenné druhy, jako je lipnice luční. Obtížně se zachází s druhy s dlouhými zahnutými osinami. Alternativní metodou, jak zakládat travní porosty, je ponechání pozemku přirozenému vývoji. Tato metoda je oceňována zejména z hlediska ekologického, protože výsledná vegetace bude tvořena regionálními populacemi trav i dalších bylin. Z agronomického hlediska je tento postup většinou nevhodný, velmi zdlouhavý a často s nejistým výsledkem.
V prvním stadiu vývoje se na půdě ponechané ladem rozrostou jednoleté polní plevele, později nahrazené víceletými. Jejich semena se mohou větrem šířit do okolí a zaplevelovat okolní pozemky. Před každým založením travního porostu je nutné se rozhodnout, co od budoucího porostu očekáváme a čeho můžeme na dané lokalitě dosáhnout. Samozatravnění nelze doporučit jako vhodnou metodu pro zakládání produkčních luk či pastvin.
Další techniky a postupy
Foto: Z. Pro intenzivní trávníky je nejrizikovějším obdobím zima a to především taková, kdy je díky velkému množství sněhu a pomalému odtávání povrch trvale mokrý a teploty nad bodem mrazu. Jsou to přímo ideální podmínky pro vznik travních sněžných plísní nebo jiného poškození travního porostu. Trávník vyžaduje dokonalé provzdušnění, vyčesání, přihnojení a zarovnání přerostlých okrajů u záhonů. Dříve byly jediným a nejlepším nástrojem ostré železné hrábě a vlastní svaly, kterými se vyčesávala stařina a mech. Nejdříve je nutné důkladně proříznout travní drn, tak, aby došlo k narušení přehoustlého kořenového systému.
Minikultivátor je při této činnosti opatřen vertikutátorem - vertikálními prořezávacími noži vzdálenými cca 3cm od sebe, prořezávajícími ve vysokých otáčkách travní koberec do hloubky 0,5 - 1cm. Vertikální ocelové nože nebo hvězdice, proříznou travní koberec, rozdělí travní drny a částečně starou trávu a zbytky vyhodí na povrch. Výhodou je, že dojde k proříznutí i povrchové vrstvy zeminy a do vniklých drážek pak lépe vnikne sluníčko, voda i hnojivo a trávník se „nadechne“. Vyhozené zbytky travního odpadu na povrch je nutné odklidit. Poté přece jen přijdou na řadu „železné hrábě“, abychom z porostu vyčesali starou travní hmotu a mech. Ale nebojte se. Ani zde nebude nutné dřít se s hráběmi. Na minikultivátoru lze jednoduchým způsobem vyměnit vertikutační hvězdice za vyčesávač trávníku - travní separátor mechu.
Organická hmota po vertikutaci, odumřelá tráva, zbytky plstnatého materiálu nebo mech jsou jednoduše vyčesány na povrch trávníku. Nakonec můžeme přistoupit k úpravě tvaru trávníkové plochy zařezávačem trávníku. Pro běžné domácí použití a velikosti zahrad je ideálním řešením malý kompaktní 4 funkční stroj - minikultivátor.
Trávní porosty jsou vícesečné. Stanoviště pohybuje v podmínkách České a Slovenské republiky mezi 1 - 4 sečemi. Dominantního travního druhu. Odklad sklizně na konec července, resp. srpen (po odkvětu) bývá u květnatých luk. Zatímco v první seči je odklad sklizně spojen s výrazným poklesem kvality píce, tak ve 2. a 3. již odklad termínu sklizně nemusí být tak výrazný. Výška seče se pohybuje od 40 do 70 mm. Smykování je důležité zejména na jaře. Urovnává se povrch půdy, rozhrnují se výkaly. Válení obecně zvyšuje kapilární vodivost. Pozitivní účinky má na písčitých půdách. Na jílovitých půdách jsou účinky spíše negativní. Snižuje se provzdušnění půdy. Významné je zejména u nově založených travních porostů. U starších porostů, zejména u pastvin, dochází vlivem pravidelné zátěže k postupnému utužení půdy. Válení by pouze přispívalo k dalšímu utužení a vedlo by k podpoře méně produkčních druhů, jako je jitrocel větší nebo sedmikráska chudobka. Vláčení u travních porostů je spíše škodlivé. Dochází pouze k nepatrnému prokypření povrchové vrstvy půdy. Poškozovány jsou odnožovací uzliny kulturních trav. Naopak odnožovací uzliny méně hodnotných trav (metlice trsnatá) zůstávají takřka nepoškozené. K nepatrnému zvýšení výnosů může vláčení přispět na jaře u degradovaných travních porostů. Efektivní účinnost herbicidů závisí na aplikované dávce a termínu aplikace. k omezení růst širokolistých druhů bylin (šťvíky).
