Malinkatých tmavých broučků, kteří na záhoně skáčou jako blechy, si všimnete až když začnete zblízka zkoumat, kdo že vám to vykusuje dírky do listů zelí, ředkviček nebo špenátu. Dřepčík je nenápadný, ale odolný škůdce z čeledi mandelinkovitých. Dřepčíci páchají na rostlinách škody nad zemí i pod zemí. Dospělci okusují stonky a listy, vykusují do nich nepravidelné otvory a malinké jamky. Napadené rostliny vadnou, jsou zakrnělé. Larvy dřepčíků se živí klíčícími semínky a kořínky rostlin, ale způsobují menší škody než dospělí skákající broučci.
Dospělci přezimují v blízkosti živných rostlin, kde se schovávají pod spadaným listím, nebo na plevelích. S prvními jarními teplotami vylezou a začnou se živit mladými hostitelskými rostlinami. Po vyživení samičky do okolí kořenů kladou vajíčka, menší než 0,5 mm. Po několika týdnech je vývoj larvy ukončen a v zemní komůrce se na týden zakuklí. Noví dospělci se pouštějí do žíru na listech a cyklus se opakuje. Zajímavý fakt: Po nakladení vajíček přezimující dospělci hynou. Některé druhy mají pruhovanou nebo skvrnitou kresbu. Společnými rysy jsou také dlouhá tenká tykadla a třetí pár skákavých nohou. Dřepčíci mohou při vyrušení vyskočit do výšky až 0,5 m.
Dřepčík versus blýskáček: rozlišení a druhy
Dřepčík nebo blýskáček? Dřepčíkovi velmi podobný brouček se jmenuje blýskáček olejkový. Na první pohled je od dřepčíka k nerozeznání. Snadno je lze od sebe rozeznat podle toho, že blýskáček narozdíl od dřepčíka neskáče, ale létá. Existuje přes 160 druhů dřepčíků (Epitrix) a často jsou pojmenované podle cílové rostliny, kterou nejraději napadají, např. dřepčík bramorový nebo dřepčík špenátový. Dospělý jedinec dorůstá až 4 mm. Bezpečně ho poznáte podle černo-modrých krovek s kovovým leskem. Larvy vyžírají řapíky listů i stonek. Rostlina začne zpomalovat svůj růst a žloutnou jí listy.
Druhý a třetí článek tykadel je žluto-červený. Rovněž dřepčík černý napadá řepku. Larvy jsou bělavé, s hnědou hlavou a nožkami. I tento druh nejraději cizopasí na řepce. Velikostně jej můžeme přirovnat k dřepčíku černému. Na těle má dva žluté pruhy a štít s bronzovými odlesky. Dospělci napadají klíčící rostliny, které jsou ještě pod povrchem půdy. Zato larvy nezpůsobují příliš velké hospodářské škody. Vyžírají v listech chodby, tzv.
První zbraně a ochrana
První osvědčenou zbraní proti dřepčíkům jsou vždy žluté lepové desky, např. značky Stopset. Dřepčíky totiž jako mnoho jiných škůdců přitahuje žlutá barva. Velmi účinné jsou proti dřepčíkům postřiky na přírodní bázi pod názvy NeemAzal a NATURA Rock Effect. NeemAzal je vyroben z nimbového oleje, který téměř zázračně působí proti mnoha škůdcům. Pokud se dřepčíci nekontrolovaně přemnoží, často nezbývá než sáhnout po chemii. Mezi účinné syntetické přípravky proti dřepčíkům patří požerový jed Karate s technologií Zeon. Dále kontaktní jed Mospilan a systémový postřik Fast M, který proniká do listového pletiva a chrání obě strany listů.
Tradiční a přírodní ochrana zahrady
Rady našich babiček jsou občas sázka do loterie, ale proč je nezkusit jako doplněk nebo pro zábavu. Svou úrodu můžete uchránit například pomocí dřevěného popela. Stačí jej aplikovat na listy, nejlépe za čerstvé ranní rosy. Tato metoda se vyplatí obzvlášť u košťálovin, například u růžičkové kapusty. Dřepčíky není dobré nechat na zahradě přemnožit. Dřepčíkům vyhovuje suché, teplé počasí, se kterým jejich aktivita roste. Při chladnějším a vlhkém počasí se schovávají ke stonkům a pod listy, aktivita se tlumí (při 15 až 16 °C). Dřepčíci nemají rádi vodu a vlhko. Bílá netkaná textílie se hodí se všude tam, kde je potřeba zabránit škůdcům vylézajícím ze země v přesunu na rostliny. Zeleninu je vždy dobrý nápad pravidelně kontrolovat a v případě poškození zjistit příčinu. Kruhové výkusy a jamky v listech dřepčíky snadno prozradí. Kontrola je klíčová na jaře, v létě jsou již vzrostlé rostliny méně zranitelné.
Predátoři a rostliny, které odpuzují či lákají
Užitečným pomocníkem v boji se škůdci jsou vždy jejich predátoři. V tomto případě jsou to škvoři, cvrčci nebo zlatoočky. Dalším nepřítelem dřepčíků je parazitická vosička Microctonus vittatae, jejíž larvy parazitují na samičkách dřepčíků a zabraňují jim v rozmnožování. Role všech těchto predátorů je spíše doplňková. Dřepčíkovi nevoní kopr. Na mátě, která odpuzuje řadu škůdců, si některé druhy dřepčíků pochutnají. Rostlina, která by tyto škůdce spolehlivě odradila, zřejmě neexistuje. Můžeme ale naopak využít rostlinu, která dřepčíky láká natolik, že jí vždy dají přednost, a sice hořčici. Když ji vysejeme do blízkosti plodin, které chceme chránit, dřepčíci na ni nastoupí a můžeme je likvidovat tam.
