Unikátní pohádkový svět, v němž postavičky bývají květiny a živočichové, rozvíjí slovní zásobu a jazykovou představivost čtenářů prostřednictvím hravého vyprávění a opakujících se motivů. Jazyk pohádky je jednoduchý a univerzální, skládající se z několika desítek slov odvozených od kořenů KYTI, MITI a KVĚTI, což vytváří charakteristickou výrazovou strukturu.
Postavičky bývají často motivované nádechem přírody a života kolem truhlíku: žížala, želva, ptactvo i další havěť spolu tvoří svěží a někdy komické scény, které zkoumají možnosti komunikace mezi různými bytostmi. Můžeme zde sledovat jasný nepoměr, kdy žížala je velká jako želva a obtloustilé ptactvo umí létat; jedná se tedy o jazykově hravé prostředí, které podporuje kreativitu vyprávění.
Kořeny a tón vyprávění
Slovosled bývá neuspořádaný a buněčná struktura textu vychází z tří kořenů: KYTI, MITI a KVĚTI. Tyto kořeny určují způsob vyjadřování a nalévají do vět významové vrstvy, která připomíná mluvu primátů. Příkladem je věta „Hee, kititi mititi květiti strom“, která ukazuje, že pohádka pracuje s originálním rytmem a opakováním.
Jednotlivé výrazy a spojení nabývají různých významů díky kontextu. Slovo KVĚTI už nemá tak široký význam a znamená: HRÁT, JÍT, KOUKAT, CHYTAT, LÉZT, MYSLET, DĚLAT, MLUVIT, RŮST, BÝT, STÁT, STÁVAT SE. Díky tomu získává text mnohovrstevnatost a možnosti pro různá situační zobrazení.
Postavy a jejich role
Postavičky, často představované květinami a zvířátky, se v pohádce snaží mluvit lépe než dva humanoidní chlapíci. Dialogy mezi nimi odhalují schopnost pronikat do různých témat a vytvářet dynamiku mezi postavami, která je pro malé čtenáře i dospělé čtenáře zábavná a poučná. Pozitivní stránkou je využití jazykových prostředků a samotného jazyka jako prostředku k vyprávění příběhu.
V koncepci pohádky se objevují i jisté paradoxy a humor, který vzniká z překvapivých situací: „Jééé, Ben chce vylézt na strom.“ a následné variace, které ukazují, jak různě lze interpretovat jednu větu v závislosti na kontextu. Tímto způsobem pohádka rozvíjí představivost a schopnost vidět více významů v jednom sdělení.
Téma a jazykový experiment
Podtón pohádky nese náznak experimentu s jazykem a zvukovou rytmikou, která vyžaduje pozornost čtenáře. Jazykové prostředky jako opakování, aliterace a rytmické členění vět pomáhají dětem lépe si zapamatovat nová slova a jejich významy. Pro děti může být jazyková hra zároveň nástrojem pro rozvoj slovní zásoby a kreativního vyjadřování.
Celkové pojetí pohádky je umělecky strohé a stylově úsporné, avšak autor se snaží prostřednictvím patetického hlasu vypravěče povznést jednotlivé epizody a dodat příběhu nádech významu. Jediné pozitivum spočívá právě v jazykových prostředcích a samotném jazyce, které tvoří jádro díla a dávají mu jedinečné kouzlo.

Struktura příběhu a možná tabulka motivů
Přehledně lze v textu vyprofilovat hlavní motivy a jejich významy pro dětské čtenáře:
- Truhlička jako zdroj poznání a hry
- Postavy jako nositelé jazykového experimentu
- Kořeny KYTI, MITI, KVĚTI jako zdroje výrazových prostředků
- Paradox a humor vyplývající z nečekaných vazeb
V závěru zůstává pohádka otevřená různým interpretacím, ale její hlavní záměr je rozvíjet jazykovou představivost a kreativní myšlení dětí prostřednictvím hravého a imaginativního vyprávění.