Rajčata by na záhonu či ve skleníku neměla chybět. Rajče z vlastní zahrádky je totiž nepřekonatelně dobré! Víte ale, jak zařídit opylení ve skleníku či na balkoně v závětří?
Rajčata k opylení nepotřebují žádnou další rostlinu, protože jsou samoprašná. Na záhonu se pohybem, který způsobuje vítr, pyl přenese z květu na květ. Tuto aktivitu samozřejmě zastanou perfektně i opylovači, jako včely, čmeláci, apod. Opylené květy máte možnost poznat tak, že své okvětní lístky stáhne květ zpět.
Ve skleníku nemusí k opylení dojít spontánně. Týká se také balkónů a teras, které jsou v závětří, vzduch tam „stojí“ a včely nebo čmeláci se tam příliš nevyskytují. Možnosti opylování jsou následující: otevřete dveře i s okýnky a vytvořte průvan, aby se měla rajčata možnost opylovat. Navíc tak do skleníku může vlétnout i vítaný host v podobě opylovače. Další možností je alespoň 3x do týdne drknout do tyček u rajčat.
Rajčata a některé další druhy plodové zeleniny (papriky, lilky, cukety) se v čerstvé formě pro konzumní účely v Evropě pěstují dominantně ve sklenících a fóliovnících. Tyto druhy zeleniny jsou samosprašné a jejich květ obsahuje jak samčí (prašníky), tak samičí (pestík) pohlavní orgány. Ve venkovních podmínkách k přenosu pylu v rámci jednoho květu často stačí pouze vítr. V uzavřených pěstebních prostorách se s větrem příliš počítat nedá. Poměrně pracná metoda, kdy se s květy mechanicky několikrát týdně vibruje, a tím dochází k uvolnění pylu, je velmi náročná na lidskou práci a výsledek nemusí být 100%.
V roce 1985 shodou okolností objevil belgický veterinář Roland De Jonghe potenciál čmeláků pro opylení rajčat ve skleníku. V České republice se v moderních sklenících v rámci plodové zeleniny, která vyžaduje opylení pomocí čmelíků, dominantně pěstují rajčata. Opylení květů je zde jedním z esenciálních předpokladů dobrého ekonomického výsledku. Z neopylených či nedostatečně opylených květů vznikají plody, uvnitř kterých se nevytvářejí semena. V důsledku toho plod obvykle špatně vyzrává a nedorůstá tržní velikosti. Špatné opylení tak může způsobit poměrně významný propad výnosů.
Řada studií provedená se čmeláky prokázala, že jsou schopni za ideálních okolností poskytnout až 100% opylení květů ve skleníku. Tímto způsobem zajišťují nezbytnou jistotu stabilního výnosu. V rámci dostupných metod opylení jsou čmeláci nejlepší. To vedlo k tomu, že se pěstitelé plodové zeleniny v krytých plochách stali na jejich využívání doslova ekonomicky závislými. To jistě není úplně v pořádku, avšak pěstitel, který by se vrátil ke starým ručním či mechanickým metodám, by nemohl v dlouhodobém hledisku obstát v konkurenci.
Na druhou stranu zavedení čmeláků jako opylovačů do skleníku má jeden obrovský pozitivní aspekt pro spotřebitele. Řada pesticidů, které jsou vůči čmelákům toxické, byla proto z plánů ochrany vyřazena a nahrazena šetrnějšími metodami. Díky tomu, že moderní hydroponické skleníky určené pro pěstování zeleniny lze vytápět a uměle přisvětlovat, je možné dosáhnout v jejich provozech celoroční produkce.
V kontinentální Evropě se k opylení v těchto sklenících používá čmelák zemní (Bombus terrestris). Oplozené matky tohoto druhu mají schopnost hibernace, a tak je možné tyto čmeláky do skleníků dodávat celoročně. Morfologie květu rajčete je také velmi vhodná pro mechanismus, jakým čmelák květ opyluje. Anglicky se tento způsob definuje jako buzz-pollination. Spočívá to v tom, že dělnice čmeláka uchopí květ pomocí kusadel u jeho báze a obejme jej z břišní strany. Následně ve vysoké frekvenci rozvibruje hrudní svalstvo a vibrace se přenese na květ. Díky tomu se uvolní pyl, který se zachytí na bohatě ochlupeném těle čmeláka. Část pylu ulpí také na blizně a tímto způsobem dojde k opylení. Kusadla čmeláky nechávají na květu drobné poranění, které se projevuje drobnou hnědou skvrnou.
Pomocí těchto skvrn lze posoudit úroveň opylení porostu rajčat. Často se stává, že jeden květ navštíví více čmeláků a pak lze pozorovat těchto skvrn více. V horizontu jednotek či spíše desítek let je velmi pravděpodobné, že živí čmeláci budou postupně nahrazováni opylovacími roboty. Již v současnosti se objevují velmi slibné prototypy. Prozatím nejsou schopny plně suplovat roli svých hmyzích kolegů, ale technologický vývoj je tam zřejmě dostane. Co se skleníku týče, je již komerčně dostupné robotické zařízení pod názvem Polly, které je schopno nahradit čmeláky. Izraelská firma Arruga ho již komerčně dodává do některých skleníků v Austrálii. Především kvůli omezené výkonnosti a rychlosti nemá tento model smysl.
Robotické metody opylení se ale postupně prosazují. Text a foto Ing. Celý článek naleznete v časopisu Zahradnictví č. Tento web používá soubory cookie k tomu, abychom vám zpříjemnili návštěvu u nás v obchodě.
Jak pěstovat rajčata ve skleníku? Nejprve je potřeba rozebrat genetikou: Tyčková (indeterminantní) rajčata jsou absolutní jednička pro skleníky. Využívají vertikální prostor, rostou do výšky a vyžadují oporu. Keříčková (determinantní) rajčata mají ukončený růst, hodí se spíše do nízkých pařenišť nebo nádob. Pro skleníkové podmínky volte odrůdy rajčat do skleníku s vyšší odolností vůči plísním a suché skvrnitosti (např.).
Rajčata vyžadují půdu propustnou, humózní s pH 6,0-7,0. Termín výsadby je bezpečný od poloviny dubna. Rozhodující je teplota půdy, která v hloubce 10 cm by neměla klesnout pod 10 °C. Řešením pro fyziologii bývá deficit vápníku, který se řeší pravidelnou vlhkostí a listovým hnojivem s obsahem vápníku.
Větrání je kritické pro prevenci plísní. Průvan snižuje vlhkost vzduchu pod 70 %. Příliš vysoké teploty mohou vést ke sterilizaci pylu, proto je nutné větrání a kontrola teplot. Tyčková rajčata vedeme na jeden hlavní stonek, boční výhony (zálistky) vylamujeme.
Co se týče ochrany rostlin, k ochraně proti houbám se doporučuje Ortiva. Molice a mšice se monitorují žlutými lepovými šípky, svilušky považují za častý problém s jemnou pavučinkou a žloutnutím listů. Při sklizni vybíráme plody podle zralosti a průběžně kontrolujeme stav půdy a úvazů.
Krátká odpověď: Rajčata pěstovaná v polykarbonátovém skleníku často potřebují dodatečnou podporu při opylování. Polykarbonátové skleníky chrání před deštěm, chladem a výkyvy počasí a umožňují dřívější nástup plodů a jejich delší dobu zrání. Správné větrání a pravidelná péče spolu s opylením příznivě ovlivňují výnos i kvalitu plodů.
Koho zajímají detaily: Větrání ve skleníku je jedna z nejjednodušších a nejúčinnějších ochran proti plísním. Rajčata potřebují pravidelnou, ale ne přehnanou zálivku; kapková závlaha je ideální pro udržení suché listové plochy a rovnoměrnou vlhkost půdy. Příliš hustá výsadba, špatné vyvazování a zalévání přes listy patří mezi nejčastější chyby.
Blue Banded Bee buzz pollinating
Praktické doporučení: Rajčata ve skleníku dbejte na rozestupy, vyvazování a pravidelné větrání. Při výsadbě zohledněte typ rajčat a velikost skleníku. Rozestupy pro tyčková rajčata s jedním výhonem bývají kolem 40-50 cm mezi rostlinami, u dvou výhonů kolem 60 cm. Doplňte půdu kvalitním kompostem a organickými hnojivy a sazenice zasadte hlouběji, aby vznikl silný kořenový systém.
Co se týče versatilního provozu, je důležité myslet na to, že skleník vyžaduje průvan a suchý vzduch. Při vysoké vlhkosti a uzavřeném prostředí hrozí plísně i špatné opylení. Sklizeň se provádí postupně podle zralosti a zajištění prostoru pro péči o rostliny během sezóny. Krátká péče před sezónou bývá vždy lepší než velký zásah po delším období.
Shrnutí: Pěstování rajčat ve skleníku vyžaduje dostatek prostoru, pevnou oporu, pravidelné větrání a správné rozestupy. Pro tyčková rajčata volte jeden hlavní stonek a včas vyvazujte. Opylení lze posílit vibracemi z větru, pomocí čmeláků (buzz-pollination) a v moderních sklenících i robotickými zařízeními, jako je Polly. Důležité je udržovat suché listy a vyvarovat se zalévání přes listy, aby se minimalizovalo riziko plísní.
Pokud máte obavy, že vaše rajčata nebudou řádně plodit, můžete se ujmout jejich opylení. Uvidíte, že se vám to vyplatí.