Ředkvičky jsou poměrně nenáročné, stačí jim lehčí půdy dostatečně zásobené živinami. Brzy po výsevu klíčí a během pár týdnů je můžete začít sklízet. Ředkvička je plodina krátkého dne, tudíž kvalitnější bulvičky vytváří na jaře a na podzim, v létě se zbytečně vyčerpává vyháněním do květu. Ředkvičky vyžadují nízké dávky dusíku, proto každý rok prostřídejte místo jejich výsevu. Chcete-li si na nich pochutnat začátkem jara a máte skleník, můžete první ředkvičky vysévat již od poloviny února. Ve vytápěném skleníku je lze sklízet po pár týdnech. Aby ředkvičky byly šťavnaté, musí rychle vyrůst, je tedy potřeba je hodně zalévat. Tím ředkvičky také ochráníte proti nepříjemným dřepčíkům a proti popraskání, k němuž dochází, pokud po delším suchu zaprší.
Před výsevem ředkviček postříkejte půdu kopřivovým hnojivem (jíchou), aby se zlepšila její struktura. Ředkvičky se vysévají od dubna rovnou na záhon, velmi řídce a do hloubky cca 1 cm v řádcích 15 cm od sebe. Jakmile vzejdou, je třeba je vyjednotit na vzdálenost 2,5 cm od sebe, tedy vytrhnout slabé rostlinky a ponechat jen ty silné. Větší druhy vysévejte přiměřeně hlouběji a dále od sebe. Ředkvičky se často používají spolu s hlávkovým salátem jako předkultury, po jejich sklizení lze ještě zasít celer, zelí, kadeřávek, endivii či hrách, eventuálně mrkev, pórek nebo čekanku. Ředkvičkám nevadí sousedství fazole, jahodníku, řeřichy, mrkve, salátu, černého kořene a rajčete. Ředkvičky potřebují hodně slunce a rovnoměrnou vláhu. Vzhledem k tomu, že ředkve i ředkvičky vyžadují půdu bohatou na humus, ale nikoliv čerstvě pohnojenou, hodí se k výsadbě na takto vyživeném záhoně až druhým rokem. Ředkvičky se spolu se salátem osvědčily také jako tzv. trasovací zelenina, kdy je vysadíte na záhon společně s pomalu rostoucí zeleninou a první lístky ředkviček či salátu vám označí zaseté řádky.
Malé ředkvičky ze skleníku lze sklízet už za dva až tři týdny, volně vyseté za tři až čtyři týdny, větší typy za osm až deset týdnů. Necháte-li je v půdě déle, než je nutno, začnou dřevnatět. U větších druhů dřevnatění nehrozí. Bez listů a zabalené ve fólii, v navlhčené utěrce či sáčku vydrží ředkvičky v lednici několik dní. Ředkvičky mohou napadat dřepčíci (malí černí nebo kovově modří broučci, kteří za výrazného sucha napadají zejména klíčící rostlinky) a slimáci (škodí zejména v noci nebo po dešti, když při okopávání najdete vajíčka, zničte je, slimáky sbírejte ručně).
Proti dřepčíkům se osvědčil vratičový odvar, slimákům nevoní repelent ze semen borovice. Rostliny napadené květilkou zelnou poznáte tak, že jsou slabé, vadnou a v bulvách jsou chodbičky. Proti květilkám neexistuje žádný vhodný prostředek, ale protože kladou vajíčka do půdy, lze rostliny ochránit zakrytím netkanou textilií. Ředkvička obsahuje mnoho cenných látek - bílkovin, sacharidů a také vlákniny. Najdeme v ní vitamin C, beta karoten, kyselinu listovou, vitamin K a vitaminy skupiny B. Z minerálních látek je to zejména vápník, fosfor, zinek, síra, železo a draslík. Kyselina listová podporuje správnou krvetvorbu, vápník pevnost kostí a chrupavek, draslík má příznivý vliv na srdeční sval. Pro velký obsah vody a nízkou kalorickou hodnotu jsou ideální při hubnutí.
Rostlina si na obranu před plísněmi a bakteriemi vytvořila sirné silice, které mají lehce antibiotický účinek a pozitivně ovlivňují peristaltiku střev čili trávení. Letní ředkvičky mají křupavou, a příjemně pálivou dužinu a tenkou slupku. Rychle vadnou, je tedy dobré je skladovat v lednici a nenechat je vyschnout. Ředkvičky lze konzumovat v podstatě celé - nejen bulvičky (čerstvé či tepelně upravené), ale i listy (pochoutka jako salát nebo pesto). Většinou se konzumují za syrova, ideálně doplňují nejrůznější saláty či pomazánky. Pokud máte velkou úrodu, můžete je podusit jako přílohu k masu či použít do polévek a nejrůznějších směsí z dušené zeleniny. Velmi dobré jsou také jako součást vajíčkové omelety. Hodí se i k zakousnutí k pivu.
Zimní ředkve mají silnější slupku a tužší dužinu, přidávají se třeba do polévek, lze je samozřejmě jíst i čerstvé. Orientální ředkve, jako například odrůda typu Daikon, která může mít kořen dlouhý až 35 cm, se používají stejně jako zimní ředkve. Jsou ideální pro začátečníky i pro ty, kteří chtějí rychlou úrodu bez složité péče. Už za 3 až 4 týdny od výsevu si můžete vychutnat vlastní, čerstvé a křupavé ředkvičky. Pokud přemýšlíte, jak pěstovat ředkvičky, potěší vás, že jde o mimořádně nenáročnou zeleninu. Nejlépe se jim daří v chladnějším počasí, proto jsou ideální zejména na jaře a na podzim. Termín výsevu výrazně ovlivňuje kvalitu úrody. Ideální období jsou na jaře měsíce březen až květen a naopak na podzim období od srpna do září. Ředkvičky nemají rády horko. Po vyklíčení je důležité rostliny protrhat. Pěstování ředkviček ve skleníku je skvělá volba zejména na brzké jaro nebo pozdní podzim.
Pokud nemáte zahradu, nezoufejte. Jedním z nejčastějších problémů je dřevnatění ředkviček. Ředkvičky jsou ideální volbou pro každého, kdo chce začít pěstovat vlastní zeleninu bez stresu. Letos se konečně povedlo! První rok mi je zlikvidovali dřepčíci, loni jsem je musela ještě před květem vytrhat, protože stínily rajčatům a letos… hotové ředkvičkové hody! Pravda, tak trochu jinak. Ředkvičky, tak jak je všichni známe, jsme sklízeli v květnu. Už tehdy byly nádherné pro oko! Na můj vkus jsou ale často příliš pálivé. U ředkviček “jinak” se nesklízí kořen, ale zelený nezralý plod. A je to lahoda!
Jeden řádek ředkviček jsem nestihla zužitkovat a než jsem se dostala k záhonu, už valily do květu. Nechala jsem je, a aby měly náskok před dřepčíky, přikryla je netkanou textilií. Jakmile začaly vykvétat, přikrývku jsem sundala, aby mohly být řádně opýleny. Nijak jsem neřešila jednocení, kdy se doporučuje, aby každá rostlina byla cca 25 cm od sebe. Všechny si mi nakonec polehaly na záhon, kde jsem vysela cukety. Musela jsem ředkvičky trochu ukáznit, aby i cukety dostaly nějaké světlo, ale myslím, že se podařilo. Je toho pro všechny sousedy! A ještě zbyde na klíčení! Na fotce jsou 3 rostliny, tedy 3 malé ředkvičky! Z jednoho řádku tak bude mít užitek několik domácností a předpokládám, že mi ještě zbydou na klíčení. Dám to všude, kde bych jinak dala ředkvičku - polévka, stir fry, zeleninové směsi, posypka. Třeba se odhodlám a zkusím to vykvasit.
Při nákupu vybírejte ředkvičky, které jsou na pohmat tuhé a na svou velikost přiměřeně těžké. Přítomnost natě trvanlivost ředkviček zkracuje, proto ji před skladováním vždy odstraňte. Ředkvičky, které se scvrknou, můžete osvěžit namočením ve studené vodě. Po několika hodinách naberou zpět plný tvar i křupavost. S ředkvičkami si často do kuchyně přinesete písčitou zeminu, které bývá nejvíc v listech, proto je vždy důkladně properte. Ředkvičky jsou jedlé úplně celé, takže jim při zpracování můžete ponechat i kousek natě. Syrové ředkvičky je nejlepší nakrájet na tenké plátky; na dušení jsou obzvlášť vhodné podélné čtvrtinky. Pokud to jen trochu jde, ponechte ředkvičkám malý kousek zelené natě, který zvýrazní jejich svěží barvu.
Rychle rostou a nejsou nijak náročné. „Ředkvičky lze pěstovat v podstatě během celého roku, na každé období je třeba zvolit vhodnou odrůdu. Nejlépe se ředkvičkám daří zjara a na podzim, kdy je dost vláhy, slunce, ale není horko. Jarní bývají nejšťavnatější a nejkřupavější,“ říká Silvie Hašlová z komunitní zahrady Pěstírna Depo a dodává: „je to jedna z prvních zelenin, které na jaře můžeme mít.“ Na výběr je řada odrůd ředkviček různých tvarů a barev. Existují kulaté, podlouhlé, oválné i špičaté. Červené, růžové, bílé, žluté, fialové i v barevné kombinaci. „Osobně mám ráda pestrost, takže vždycky vysévám od každého něco,“ usmívá se Silvie Hašlová nad několika sáčky se semínky pěstitelka.
Výsev: „Ředkvička je zelenina tzv. druhé trati, nepotřebuje tedy příliš vyhnojený záhon, dává přednost těm spíše méně výživným. Roste velmi rychle, od výsevu po sklizeň to trvá zhruba 4 až 6 týdnů, záleží na odrůdě a počasí. Pro výsev ředkviček si připravíme řádky zhruba 10 cm od sebe a semínka potom sejeme asi 1 cm hluboko. Buď nahusto, poté je vyjednotíme na vzdálenost 3 až 5 cm, anebo je do této vzdálenosti sejeme rovnou,“ radí Silvie Hašlová. Abychom udrželi pravidelnou sklizeň, vyséváme ředkvičky každé 2 týdny. Kvůli úspoře místa je můžeme pěstovat v meziřádcích, v tom případě ředkvičky vysejeme mezi řádky zeleniny, která roste pomaleji. Ředkvička může být i předplodinou, po sklizni na její místo vysadíme jinou zeleninu, která by neměla být z čeledi brukvovité.
Pěstování Zálivku provádíme tak, aby ředkvičky měly stále vlhkou půdu. „Pokud to se zaléváním přeženeme, ředkvičky praskají. A naopak když zaléváme málo, bývají příliš pálivé,“ konstatuje pěstitelka. Záhon průběžně zbavujeme plevele, případně ředkvičky zamulčujeme.
Škůdci Ředkvičky nejčastěji napadají dřepčíci, kteří vykusují dírky do listů. „Konzumaci to nevadí, ale rostlinám to neprospívá. Pokud dřepčíky necháte, zhorší se výnos a bulvičky mohou být méně kvalitní.“
