Jako výmladek se nejčastěji označuje nežádoucí výhon, který roste ze spícího kořenového očka nedaleko mateřské dřeviny. Výmladky mohou vyrůstat ale i ze spících oček na kmeni nebo větvích. Ke vzniku výmladků, resp. k probuzení spících oček některých dřevin, dochází nejčastěji po silném zmlazovacím řezu (u starých stromů) nebo při výrazném poškození kořenů (třeba po kácení stromu a vykopání části jeho kořenů). Výmladky bývají na zahradách obvykle nechtěné, a je potřeba je odstranit dřív, než zesílí. U některých dřevin je však můžete využít k namnožení daných rostlin.
Jak výmladky dřevin nejlépe odstranit
Obzvláště v zimě jsou nápadné tu hustší, tu řidší „lesy“ výmladků, které vyrážejí ze země kousek od mateřských rostlin. Lze je často pozorovat u roubovaných rostlin, třeba u „kroucené“ lísky obecné nebo u šeříku, kdy rychle rastoucí podnože těchto keřů vytvářejí dceřiné rostliny podél hlavních kořenů. S odstraněním nechtěných výmladků dlouho neotálejte. Když už jednou pořádně zakoření, bude namáhavé se jich zbavit. Jakmile tedy počasí dovolí, zaryjte vedle každé dceřiné rostliny rýč tak hluboko, jak to jde, a zakývejte jím dopředu a dozadu. Tím výmladek uvolníte. Pak ho celý vytáhněte z půdy: tak odstraníte nejen výmladky, ale i spící očka na jejich bázi. Z nich dceřiné rostliny dokážou znovu obrazit - a to by se téměř jistě stalo, pokud byste výmladky jen vystřihli nůžkami.
Problém kořenových výmladků se objevuje nejen u roubovaných keřů. I některé pravokořenné dřeviny dokážou během krátké doby zabrat značnou plochu. Především v malé zahradě byste měli včas zastavit rychle se šířící druhy, jako je škumpa, zákula, rakytník, trnka a různé divoké růže.
Co s kořenovými výmladky po pokácení stromu
Často se stává, že po poražení stromu začnou v blízkosti pařezu vyrážet výmladky. Nejúpornější jsou přitom švestky, resp. jejich myrobalámová podnož. Řešením je vykopání stromu i s kořeny. I po jejich vykopání ale může docházet ke vzniku výmladků, protože všechny kořeny nejde úplně odstranit. Tyto výmladky však vyrůstají ze slabších kořenů, a je možné je tudíž snáze odstranit než ze silných blíže k pařezu. Při pouhém pokácení stromu (a nevykopání kořenů) se nabízí možnost potřít ještě čerstvý pařez arboricidem, který by měl kořeny umrtvit.
Jak výmladnost využít k namnožení keřů
Jelikož výmladky nevyrážejí jen ze spících oček na kořenech dřevin, ale i z probuzených oček na větvích, je možné je využít k vegetativnímu namnožení některých keřů (maliník, josta, rybíz, angrešt). Tomuto způsobu množení se říká hřížení. Příhodnou větev daného keře stačí jen zjara přichytit (např. kovovým háčkem) k půdě a místo kontaktu zahrnout zeminou. Po probuzení oček začne rostlina v „potopené“ (hřížení se někdy říká potápění) části vytvářet kořeny, následně zakoření a za čas vyžene i nový výhon.
Obrázky slouží pouze pro ilustrační účely a mají reprezentovat prodávané produkty. V závislosti na sezónnosti mohou být opadavé rostliny dodávány v dormantním stavu a bez listů. Obrázky slouží pouze pro ilustrační účely a mají reprezentovat prodávané produkty.
Příklady dřevin a jejich výmladková problematika
Silně voňavý listnatý keř s hustými latami purpurových květů, které v čase kvetení doslova zaplaví větve. Srdčité listy jsou sytě zelené a vytvářejí svěží pozadí pro jarní kvetení. Kvete od května do května. Vyžaduje slunné stanoviště, v lehkém polostínu také prospívá, ale kvete o něco méně bohatě. Nejlépe roste v propustné, hlinité až hlinitopísčité půdě bez dlouhodobého zamokření. Při výsadbě dobře prokypřete jámu a přimíchejte kompost. Mladé keře první roky udržujte rovnoměrně vlhké, později si poradí i s kratším suchem. Na jaře můžete přidat organické hnojivo. Je mrazuvzdorná do -32 °C až -35 °C, bez problémů tedy zvládá běžné zimy ve většině oblastí.
Šeřík obecný a další druhy v kontextu výmladků
Šeřík, latinsky Syringa, je keř či nízký strom z čeledi olivovníkovitých. U nás se nejčastěji pěstuje šeřík obecný, který najdeme nejen v zahradách, parcích a městských zástavbách, ale také čím dál častěji jako planě rostoucí. Šeřík obecný má květy v latách a variuje v odstínech od bílé po fialovou. Šeříky mohou tvořit kořenové výmladky, které je potřeba regulovat. U různých druhů a hybridů lze množení provádět hřížením, dělením keřů, kořenovými oddenky, dřevitými řízky a roubováním na podnož, nejlépe na Ligustrum.
Hřížení znamená vybrat jednu nebo několik vhodných větví a zapustit je do země, přichytit háčky a zahrnout zeminou. Množení bylinnými řízky se provádí v první polovině června. Doba zakořenění bývá mezi 3 až 8 týdny. Hlavní tvarovací řez se dělá v únoru až březnu, kdy můžete vyřezat překážející větve hluboko až ke kmeni. Při řezu šetřete mladé silné výhony s velkými terminálními pupenty, které jsou květní.
V praxi je vhodné volit pravokořenné sazenice pro zdárný růst a vývoj keře na trvalém stanovišti. Méně vhodné bývá často štěpování na semenáčích šeříku obecného, jelikož to může vyvolat obrostání výmladky a nutnost pravidelného odstraňování od kořenů. Šeříky lze dobře tvarovat a řez provádět téměř kdykoliv, zejména u odrůd s bohatým květenstvím.
Keře ve veřejné zeleni bývají vysazovány s nižšími sousedy, a proto je vhodné zvolit kultivary jako S. meyeri, S. laciniata, S. patula či S. julianae pro malé plochy. Při výsadbě s ohledem na mrazuvzdornost a potřebu světla je nutné zajistit plné slunce a odolnou, mírně zásaditou půdu. Keři vyžadují pravidelnou zálivku v prvních letech po výsadbě a redukci kořenových výmladků u některých druhů, pokud se objeví nadměrné výmladky z podnoží.
Odstranění a prevence růstu výhonků
Odstranění a prevence růstu výhonků
Odkud pochází oblíbený šeřík? Kdo vyšlechtil několik stovek kultivarů a jaké druhy šeříků známe? Objevili jste u nás zajímavý keř, který bude slušet vaší zahradě?
Bez obav jej můžete vysadit i nyní v létě. Šeřík, latinsky Syringa, je keř či nízký strom z čeledi olivovníkovitých. U nás se nejčastěji pěstuje šeřík obecný, který najdeme nejen v zahradách, parcích a městských zástavbách, ale také čím dál častěji jako planě rostoucí. Tento opadavý keř či strom se pěstuje jako okrasná rostlina. Má vstřícné, jednoduché listy a květy nakvétají v poměrně dlouhých latách.
Šeřík obecný je mezi pěstiteli natolik oblíbenou rostlinou, že jej najdeme v množství různých odrůd. Nejběžnější jsou šeříky z fialovými květy. Velmi často se setkáme s šeříkem kvetoucím bílými květy, případně mají květenství jemný nádech růžové barvy. Některé odrůdy mohou mít smetanové až výrazně žluté květy, které se hodí zejména do světlé zahrady.
| Popis | Parametry | Poznámka |
|---|---|---|
| Šeřík obecný | do 5-7 m, květy v latách, široká paleta barev | mrazuvzdorný, odolný vůči suchu |
| Šeřík čínský | kříženec, květy světle fialové, 2-3 m | jemný vzhled, vzdušné laty |
| Šeřík karpatský | 3-5 m, růžově fialové květy | neztrácí mrazuvzdornost |
Keře a jejich kultivary se liší rozměry, tvarem i rychlostí růstu. Pro vymezení prostoru a optimálního rozvětvení je vhodný hlubší řez v únoru-březnu a případně občasný prosvětlovací řez pro zajištění mladého dřeva. Obrázky a texty v článku slouží k ilustraci a popisu produktů, nikoliv jako argumentace source material.