Hlavním způsobem rozmnožování rostlin je generativní reprodukce. Vegetativní rozmnožování představuje doplňkový způsob rozmnožování, který je často využíván některými vytrvalými druhy. Ty se rozmnožují prostřednictvím diaspor vegetativního původu (například hlízami, cibulemi, pacibulkami, částmi oddenků, kořenových výběžků a kořeny s adventivními pupeny). Pravidelné poškozování kořenů a kořenových výběžků vyvolává rychlou regeneraci z pupenů. To má za následek vytvoření mohutného kořenového systému, který velmi agresivně konkuruje kulturním rostlinám. Zachování druhu je tak zajištěno i za nepříznivých podmínek prostředí, ve kterých se rostlina krátkodobě nebo dlouhodobě nachází. Zaplevelení může vznikat i z velmi malých orgánů vegetativního rozmnožování.
V určitých případech dokonce vegetativní rozmnožování nabývá převahy nad rozmnožováním generativním, neboť poměr uvedených způsobů rozmnožování je u některých vytrvalých druhů značně závislý na podmínkách stanoviště (např. u pýru plazivého). Na půdách obdělávaných, úrodných a provzdušněných vytvářejí vytrvalé plevele jako například pýr plazivý, pcháč rolní a čistec bahenní bohatý podzemní systém oddenků nebo kořenů (převládá rozmnožování vegetativní). Vyrašené výhony na obdělávaných půdách mají vysokou konkurenční schopnost a prosadí se i v konkurenčně silných porostech kulturních rostlin, jako jsou obilniny. Velmi nebezpečná je rychlá regenerace pupenů na kořenech a kořenových výběžcích v období studených a vlhkých period v měsících červnu a červenci, kdy je konkurenční schopnost obilnin na ústupu. Rostliny pcháče rolního a dalších plevelů vytvářejí mohutný kořenový systém z horizontálních a vertikálních kořenových výběžků. Kořenový systém dosahuje do poměrně značné hloubky, udává se i několik metrů. Kořenové výběžky mají obrovskou regenerační schopnost. U některých plevelů se tvoří kořeny i na odlomených nadzemních částech rostlin v případě jejich odlomení. Takovým způsobem se rozmnožují zejména křídlatka sachalinská a křídlatka japonská podél vodních toků.
Tyto informace uvádějí doc. Ing. Jan Mikulka, CSc., a Ing. Jan Štrobach, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. Prstnatec májový roste na mokřadních a rašelinných loukách. Jedná se o orchidej s nápadným, hustým květenstvím, vysokým za květu i přes 50 cm. Listy jsou obvykle skvrnité. Barva květů je proměnlivá - bílá, růžová i tmavě nachová. Roste často ve velkém množství pohromadě, s oblibou využívá mírně narušená místa po sečení. Roste v západní a střední Evropě, dále na Ukrajině v střední části Ruska. Druh je ohrožen úbytkem biotopů, je vázán na louky tradičně sečené lehkou mechanizací nebo ručně. Řada lokalit zanikla odvodněním a převodem na kultury.
Štěpánková J., Chrtek J. jun., Kaplan Z. (eds) (2010) Květena České republiky 8. Academia, Praha. Přestože patří prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) k našim nejčastějším a nejhojnějším orchidejím, je zároveň pravdou, že patří mezi ohrožené druhy naší flóry a lokalit s jejím výskytem dlouhodobě ubývá. Příčinou ohrožení bývá změna vlhkostních poměrů a vegetační skladby biotopu nebo jeho úplná ztráta, případně nezákonný sběr rostlin. Zároveň se ale také daří mnoho lokalit zachránit a dokonce vhodně podporovat rozvoj jednotlivých populací. Jednou z nejpodstatnějších skutečností majících vliv na záchranu ohrožených orchidejí je znalost lokalit jejich výskytu, znalost jejich ekologických nároků a v neposlední řadě praktické zajištění jejich ochrany. Ta může spočívat také ve vhodném managamentu, tedy způsobu obhospodařování lokalit za účelem podpořit danou populaci. Není reálné a ani potřebné, aby každá lokalita s výskytem prstnatce májového byla zahrnuta do nějaké kategorie chráněného území. Ohrožení biotopu a rostlin spočívá především v destrukci lokality a postupné ztrátě biotopu. Děje se tak např. Připomeňme, že prstnatec májový roste v naší převážně zemědělské krajině na vlhkých loukách v nivách potoků, na pcháčových loukách, v mělkých pramenných údolích a v okolí pramenišť. Pro tyto biotopy je typické, že se nacházejí často na vnějším okraji obhospodařované krajiny, ale nehospodaří se na nich, nebo zaujímají vlhké bylinné enklávy mezi lesní zelení a postupně zarůstají. Biotopy často trpí nadbytečnou dotací živin z okolních přihnojovaných pozemků a s tím související postupnou převahou rostlinných druhů náročných na živiny. Tyto druhy, např. Tomuto polopřirozenému procesu lze zabránit vhodnou ochranou lokality spolu s vhodným managamentem. Pomoc v podobě kosení potřebují zejména ty lokality, které jsou náchylné na zarůstání konkurenčními bylinami, a na kterých k zarůstání už dochází. Kosení kosou nebo křovinořezem je nejvhodnější provést v červenci až v srpnu, v době, kdy již bude prstnatec májový odkvetlý a semena v květech budou vyvinuta. Seč provedeme nejlépe za suššího období, tak abychom měli zajištěn lepší pohyb po lokalitě. Po krátkém zaschnutí posečené hmoty (cca 2-4 dny), kdy biomasa ztratí většinu obsažené vody, je potřeba biomasu z lokality odklidit. A to nejlépe na takové místo, aby nedocházelo při tlení k vyplavování živin z biomasy zpět na lokalitu. Každoročním opakováním kosení dosáhneme potlačení nežádoucích bylin, zvýšíme květnatost biotopu a vegetačně jej stabilizujeme. Na závěr je snad potřeba připomenout jen to, že prstnatec májový patří mezi ohrožené druhy naší květeny, je zákonem chráněný, a tak je potřeba k němu přistupovat. Je zakázané jeho poškozování a ničení. A to i ničení jeho biotopu. Volte proto takový management, aby k tomuto nemohlo dojít. Ideální management lokality tedy spočívá ve znalosti regionu, vhodně navrženému hospodaření, spolupráci se státní ochranou přírody a majitelem pozemku.
Vlhké louky jsou domovem pro řadu jedinečných rostlin. Podívejme se, jak stát k těmto lokalitám dříve přistupoval. Rok 1959: „Socialistická ekonomika v našem zemědělství umožňuje cílevědomé regulování vodního režimu nejen podle místních potřeb, nýbrž i z hlediska potřeb výroby. Meliorace jsou jednou ze základních podmínek zvelebení zemědělské výroby.“ Rok 1961: „Ve třetí pětiletce bude v českých krajích meliorováno 180 000 ha.“ Pro krajinu a její pestrost je velkoprodukční způsob hospodaření zdrcující. Příkladem jsou orchideje vázané na louky, vypásaná místa a mokřady, které z krajiny zmizely. Před válkou rostlo na Říčansku třináct druhů orchidejí. V posledních letech sledujeme na několika posledních lokalitách pouhé tři druhy. Jedním z nich je prstnatec májový, který patří mezi naše nejznámější orchideje. Celkově se vyskytuje v Evropě od severního Španělska po jižní Skandinávii a dál na východ až po střední Sibiř. U nás roste roztroušeně po celém území na vlhkých až podmáčených loukách a prameništích. Dříve hojný druh, který po vysušení vlhkých luk radikálně ustoupil, patří mezi chráněné rostliny.
Na jaře vyráží z podzemní hlízy listy. Většina listů je výrazně hnědě skvrnitých, některé jsou jen zelené. Silné rostliny vytváří také květonosnou lodyhu, která bývá 20 až 60 cm vysoká. Husté květenství tvoří jednotlivé nachové kvítky se světlejším středem a červenofialovou kresbou. Kvete během května. V létě dozrává plod - tobolka, která obsahuje velké množství miniaturních semen. Semena nemají žádné zásobní látky. Klíčení semen je možné pouze v přítomnosti vláken houby, obvykle rodu tulasneovka (Tulasnella). Na spolupráci s houbami (mykorhiza) je prstnatec závislý celý život. Nemá proto smysl ho přesazovat, na zahrádce zajde.
Alespoň dokud tu jeden místní děda suší seno pro králíky. Když už nemohl, začala louka zarůstat olší. Posledních 15 let se o ni starají dobrovolníci z Ekocentra Říčany. V Říčanech a okolí byla řada míst, kde prstnatce hojně rostly. Dnes je najdeme pouze na louce u Vojkova. Louku naštěstí nebylo možné meliorovat, zůstala zamokřená a také nezarostla náletem dřevin.
Alespoň dokud tu jeden místní děda suší seno pro králíky. bonsajích stále častěji vyskytuje tzv. oblíbená metoda vegetativního rozmnožování rostlin. nová, ale jde o to, že u zahrádkářů a sadařů není příliš často používána. jinak, než pomocí výtrusů a semen (generativní množení). ale také u bakteríí a hub. V zahradnictví se oddělením části rostliny, např. výhodnými vlastnostmi. přenesena. způsoby. spočívá v nařezání mladých výhonků na kousky. obsahují tři listy a nebo se dělají zcela krátké asi 2 cm dlouhé. principem je zakořenění větve nebo šlahounu hřížené rostliny. oddělena člověkem a vzniká tak nový jedinec, či jedinci. přihrneme hlínou a zbytek se nachází nad zemí. spočívá v zabodnutí vrcholu stonku do země. spočívá v několikanásobném přihrnutí dlouhých stonků. provádí se ve vzduchu na větvích či šlahounech. jiným materiálem. rašící kořínky. V tomto momentě větvičku uřízneme a zasadíme. hřížení se provádí spíše v humidnějších tropech či sklenících. vodivých drah, což je pro strom stresovou situací. umístěného floému (lýko). starosti xylém a dřevo, které zachováváme. reaguje tvorbou hojivého pletiva, tzv. funkci původních kořenů, kterou jsme přerušili oloupáním kůry. že zahřízená rostlina vytvoří pouze kalus a nové kořeny se neobjeví. nic neobvyklého, staré rostliny takto rády reagují. úspěšní. jím kolem dokola výhonu, až vznikne zářez. o 3 cm níže a kůru mezi těmito dvěma zářezy sloupneme. kambium - rostlinné pletivo, až nám zůstane pouze dřevitý povrch. igelitem, přes který převážeme provázek, aby se nám bal neposunul.3. několik měsíců můžeme zkontrolovat, zda jsou vytvořené kořínky.

Časosběrné snímání mykorhizy a růstu kořenů
tags: #vegetativni #rozmnozovani #prstnatec