Podzim je v plném proudu. Na zahrádkách i na polích právě dozrávají dýně nejrůznějších tvarů a barev a farmáři se předhánějí, kdo urve letošní rekord. Velikost však není všechno! Čeleď tykvovitých je obrovská, botanicky rozmanitá a rozhodně si zaslouží naši pozornost. Zahrnuje přes 120 rodů a více než 1000 druhů, z nichž některé patří mezi významné užitkové rostliny. Velkou část z nich představují dýně, skupina rostlin, do níž patří zástupci rodu tykev (Cucurbita), ale i příslušníci dalších rodů této čeledi. Tykvovité rostliny obývají celý svět s výjimkou nejchladnějších oblastí. Nejznámější zástupce, tykev obecná (Cucurbita pepo), pochází z Mexika, kde se pěstovala již před více než 10 tisíci let. Od té doby byla prošlechtěna do nepřeberného množství kultivarů. Odvozeny jsou od ní stovky odrůd zeleninových dýní včetně tykví špagetových a olejných, ale i oblíbené patisony a cukety. Ke kulinářským účelům se pěstují i kultivary tykví muškátových (Cucurbita moschata), které mívají tmavší dužninu díky zvláště vysokému obsahu karotenů, anebo tykví obrovských (Cucurbita maxima). Mezi ně patří odrůdy s obrovskými, ba úplně největšími plody v rostlinné říši - vážit totiž mohou až jednu tunu. Kromě příslušníků rodu tykev se pro jedlé plody pěstují i jiné „dýně“ - tykvovité rostliny z rodu Benincasa, Trichosanthes a Lagenaria. První ze jmenovaných se přezdívá „vosková tykev“. Na povrchu plodů má silnou vrstvu vosku, která brání jejich vysychání a zvyšuje dobu skladovatelnosti až na celý rok. Trichosanthes zase nosí přiléhavé přízvisko „hadí tykev“. Její velmi dlouhé a tenké plody bývají často bizarně stočené a připomínají hady. Květy této tykve navíc vypadají, jako by byly upředeny z té nejjemnější krajky, takže se jedná o poměrně dekorativní rostlinu. Ozdobou zahrádek mohou být i snadno pěstovatelné lagenárie neboli kalebasy s rozmanitě tvarovanými, často gigantickými plody. Ty jsou poživatelné jen ve velmi mladém stádiu. Zráním jejich pokožka výrazně tvrdne a dužnina vysychá. Vydlabané plody lagenárií se v tropech celého světa používají k výrobě roztodivných předmětů denní potřeby, zvláště kuchyňských nádob a hudebních nástrojů. Největší tykvovitá rostlina světa se jmenuje Dendrosicyos socotrana. Dorůstá výšky až 6 metrů a vyskytuje se výhradně na ostrově Sokotra. Je to vzácná sukulentní rostlina, která vodu pro období sucha zadržuje v dřevnatém stonku. Dýně nebo také tykve patří do řádu tykvotvaré (Cucurbitales), čeledi tykvovité (Cucurbitaceae), rodu tykev (Cucurbita). Čeleď tykvovitých, do které kromě dýní patří i okurky, melouny, patizony a cukety, zahrnuje okolo 850 druhů. Samotný rod tykev zahrnuje 27 druhů. Dýně jsou pro pestrou škálu druhů a odrůd právem nazývány zeleninou mnoha tváří. Široké je i spektrum využití - používají se plody i semena, a to v kuchyni, na krmení zvířat i pro okrasu. Dýňová semínka se uvádějí jako prostředek k odčervení. Tykve jsou také symbolem podzimu, oblíbenou dětskou hračkou. Přetvořit se dají na svérázná umělecká dílka nebo na nádoby. Jsou neodmyslitelnou součástí amerického svátku Halloween, který se, byť to není tak dávno, začal slavit i u nás. Zejména v Anglii a v Americe jsou populární soutěže o největší dýni. K nám se tykve dostaly při nájezdech Turků. Jiné druhy tykve - kalabasy, nazývané také lahvové tykve - pochází z Afriky a patří k rodu Lagenaria, který se řadí do stejného řádu a čeledi jako zmíněné tykve rodu Cucurbita. Zástupci rodu tykev (Cucurbita) pochází z Jižní a Střední Ameriky. Mezi státy s největší produkcí dýní patří Čína, Indie, Rusko, USA, Írán, Egypt, Mexiko, Ukrajina a Itálie. Tykve jsou zpravidla jednoleté rostliny, které vytvářejí mohutné liány nebo jsou keříčkovitého vzrůstu. Plody - bobule - se liší velikostí, tvarem, barvou, strukturou dužiny, zastoupením dužiny a semen, pevností slupky i chutí a vůní. Nejmenší dýně mají jen několik centimetrů, největší mohou měřit až osm metrů a vážit až 300 kg. Jednotlivé druhy tykví je problematické od sebe odlišit, druhy se mezi sebou i kříží. Všechny druhy rodu Cucurbita mají 20 párů chromozomů. Tykev obecná (Cucurbita pepo) je jednoletá rostlina s řapíkatými nedělenými nebo dlanitě laločnatými listy a s popínavou lodyhou, některé kulturní typy mají keříčkovitý vzrůst. Podle vzhledu plodu rozlišujeme několik variet. Varieta giromontiina zahrnuje kabačky a cukety, varieta patissonina známé patizony, k varietě oleifera patří tykev olejná, která se pěstuje pro semena. Jde o mutaci, jejíž semena nemají typickou pevnou slupku, není potřeba je loupat. Používají se pro přímou konzumaci, do pečiva nebo pro lisování dýňového oleje. Zajímavým zástupcem je také dýně špagetová s oválnými plody o hmotnosti 1-3 kg. Krémové až žlutooranžové plody mají protáhlý až kulovitý tvar. Po tepelné úpravě, např. pečením, se dužina odlupuje ve tvaru špaget. Lze ji pak podobně jako špagety použít. Tykev velkoplodá (Cucurbita maxima), které se říká také dýně obrovská, tykev největší nebo tykev obrovská, pochází z Chile, Argentiny a Bolívie. Rostlina vytváří až 10 metrů dlouhé lodyhy, které se přidržují úponky. Listy bývají jemné, zpravidla bez laloků. Stopky plodu jsou měkké, okrouhlé, u napojení na plod ztloustlé, od plodu se špatně oddělují. Plody mají povrch žebernatý nebo svraštělý, síťovaný i bradavičnatý. Barva plodu je v odstínech zelené, oranžové, žluté či krémové, dužina bývá žlutá nebo oranžová. Dužina je vhodná pro zpracování v kuchyni. Rozemletá usušená dužina se používá jako přídavek k mouce. Semena se využívají jako prostředek proti vnitřním parazitům u lidí i zvířat. Nejznámější je velkoplodá dýně Goliáš se silnou vrstvou dužiny, z níž se dají připravit skvělé zavařeniny i džemy. Tuto dýni pokrývá hladká oranžová slupka, kterou je před tepelnou úpravou potřeba oloupat. Je vhodná i jako krmivo pro domácí zvířata. Plody dosahují hmotnosti až 30 kg. Populární varietou je dýně hokkaidó, které se přezdívá také kaštanová dýně. Její oranžově červenou nebo zelenou slupku není potřeba před tepelnou úpravou loupat. Červené plody dorůstají hmotnosti 1-2 kg, zelené jsou o něco větší. Obě variety mají oranžovou dužinu bohatou na karoten. Znamenité jsou polévky nebo pyré, dá se zavařovat, připravit z ní kompot, džem i povidla. Obě variety lze také skladovat, ve vhodných podmínkách vydrží až do února. Tykev pižmová (Cucurbita moschata) je jednoletá úponkatá liána s plstnatě ochmýřenou lodyhou a lehce hranatým průřezem. Plody jsou různého tvaru i barvy, o hmotnosti 1-20 kg. Dužina je obvykle zelená nebo oranžová, silná, s vysokým obsahem karotenu a vitaminu C. Tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia), jejíž zdomácnění není jasné, zřejmě pochází z vyšších poloh Mexika. Jde o pozdní druh tykve, která není příliš prošlechtěná, neexistují kultivary. Plody mají výjimečnou trvanlivost, nejlepší jsou údajně po dvou letech. Ze semen lze získat velmi kvalitní olej. U nás je její význam zejména v tom, že se používá jako podnož pro okurky a melouny. Jak již bylo uvedeno, tykve pocházejí z oblastí Jižní a Střední Ameriky. Patří k nejdéle používaným plodinám. Důkazy o pěstování dýní pochází již z roku 8750 př. n. l., dýně byly údajně pěstovány ve smíšené kultuře s kukuřicí a fazolemi. Dýně patřily k základním plodinám pěstovaným indiány. Dužina plodů většiny planě rostoucích druhů je extrémně hořká, proto byly první plody zřejmě sbírány pro semena. Právě tato semena byla nalezena ve vykopávkách. Do Evropy se dýně dostala po roce 1492 v souvislosti se španělskými kolumbovskými výpravami - první zemí, kde se začala pěstovat, bylo Španělsko, následovala Francie a Středozemí. Na počátku devatenáctého století tykve jako anthelmintikum pro vypuzení červů používali i američtí lékaři. V jihovýchodní Evropě i v Německu se semena C. pepo používala k léčbě močového měchýře a benigní hyperplazie prostaty. V Číně jsou semena C. moschata používána v tradiční čínské medicíně k léčbě parazitárních onemocnění schistosomózou a pro vypuzení páskových červů. V Mexiku bylinkáři používají C. ficifolia pro snížení hladiny cukru v krvi. Dýně mají široké uplatnění v kuchyni. Ve světě se dýně těší velké oblibě, používají se v množství různých kulinářských úprav. Komerčně vyráběný americký dýňový koláč je nejčastěji z odrůd C. moschata, např. Libby Select. Z dýní rodu C. moschata se připravuje i kompot, sušenky, chléb, dezerty, koblihy, granola, zmrzlina, lasagne, palačinky, pudink a dýňové máslo, saláty, polévky a nádivka. V Indii se tykve vaří s mořskými plody, tykve mají v oblibě i Italové a Francouzi a samozřejmě téměř všechny národy Ameriky. C. ficifolia se používá k výrobě nealkoholických a mírně alkoholických nápojů, ale také džemů. S oblibou dýní v naší české kuchyni to již není tak jednoznačné. Většina z nás zná kompot. I ten, pokud se ale dobře udělá, může být velmi chutný. Má babička jej dělávala s ananasem, byla to vskutku dobrůtka. Z dýní se ale dají připravit i další velmi chutné pokrmy, např. dýňové polévky, koláč, dezerty, nápoje nebo marmeláda. Receptů na dýňovou polévku je nespočet - nejlepší je dýni upéct zakápnutou kvalitním olejem v troubě, rozmixovat s vodou a smetanou, dochutit solí a muškátovým oříškem. Výtečné je tykvové pyré, které může nahradit brambory. Šťáva z čerstvé syrové dýně se používá při dietách a očistných kúrách. Upozornění v obchodech, že se nejedná o jedlý druh dýně, může znamenat, že jsou dýně malé a při zpracování je z nich velké množství odpadu a méně částí, které se dají využít. Může ale také znamenat, že odrůda obsahuje více jedovatého cucurbitacinu. Způsobuje hořkou chuť a je jedovatý pro savce, větší množství může způsobit žaludeční křeče, průjem, a dokonce zhroucení. Způsobuje hořkou chuť a je jedovatý pro savce, větší množství může způsobit žaludeční křeče, průjem, a dokonce zhroucení. Způsobuje hořkou chuť a je jedovatý pro savce, větší množství může způsobit žaludeční křeče, průjem, a dokonce zhroucení. Způsobuje hořkou chuť a je jedovatý pro savce, větší množství může způsobit žaludeční křeče, průjem, a dokonce zhroucení. Způsobuje hořkou chuť a je jedovatý pro savce, větší množství může způsobit žaludeční křeče, průjem, a dokonce zhroucení. Způsobuje hořkou chuť a je jedovatý pro savce, větší množství může způsobit žaludeční křeče, průjem, a dokonce zhroucení. Způsobuje hořkou chuť a je jedovatý pro savce, větší množství může způsobit žaludeční křeče, průjem, a dokonce zhroucení.
U některých částí Mexika ženy dužninu divokých druhů vtírají do prsů, když chtějí odstavit děti. V semenech dýní se nachází celá řada vitaminů a minerálů. Uvádí se, že pomáhají snižovat hladinu cholesterolu v krvi, snižují krevní tlak, a tak i riziko infarktu a mrtvice. Pro svou příjemnou chuť, vůni po pražených oříšcích a hlavně díky pozitivním účinkům na zdraví se v kuchyni využívá také dýňový olej hnědozelené barvy. Dýňový olej našel uplatnění i v kosmetice, přidává se např. do zklidňujících pleťových masek a peelingů. Doporučuje se zejména na suchou, popraskanou pleť, dobrý je i na strie vznikající v těhotenství. Pomáhá k regeneraci pokožky, ale také vlasů a nehtů. O důležitosti tykví svědčí i pořádané akce, např. Argentina pořádá každoročně národní festival tykví, v Německu se dýňový festival koná v Ludwigsburgu. V rámci původně amerického Halloweenu se vyřezávají lucerny z velkých oranžových dýní. Dýně inspirovaly i umělce - autory písní a básníky. Jsou vyobrazeny i na keramice kultury Moche, která existovala na pobřeží Peru od 1. do 7. století. Plody obsahují 90-95 % vody. V sušině jsou zastoupeny důležité minerály, např. fosfor, hořčík, draslík a železo. 100 g dýňové dužiny má 69 kJ (16 kcal), 3,4 g sacharidů, 1,1 g vlákniny, 0,2 g tuku, 1,2 g bílkovin, dále beta karoten 3100 μg (29 %), lutein 1500 μg, vitamin B1 0,05 mg (4 %), B2 0,11 mg (9 %), vitamin C 9 mg (11 %). (Zdroj: USDA databáze) V závorce je uvedeno % doporučené denní dávky pro dospělé osoby. V dýňových semínkách jsou nenasycené a nasycené oleje, z mastných kyselin palmitová, olejová a linolová, dále vitaminy A, B, C, D i E. Látka cucurmosin obsažená zejména v dužině a semenech C. moschata inaktivuje ribozomální protein. Je toxická pro rakinné buňky. Rostlinný steroid cucurbitacin je přítomen zejména v divokých druzích tykví, ale i v některých okrasných tykvích. Tykve jsou obecně teplomilné plodiny - s výsevem je potřeba počkat, až bude půda dostatečně teplá. Vysévá se zpravidla v polovině května přímo na záhon do hnízd po 2 až 3 semenech. Sazeničky se dají i předpěstovat v květináčích. Pak se vysévá 3-4 týdny před plánovanou výsadbou. Dýně se mohou opylit např. i okurkami. Za bezpečnou vzdálenost pro vzájemné opylení se považuje 200 m. Dýně jsou rostliny, které potřebují větší plochu, také je potřeba měnit stanoviště, aby nedošlo k vyčerpání půdy. Důležitý je dostatek vláhy a pravidelné okopávání. Odrůdy s menšími plody se mohou pěstovat i zavěšené např. Větší odrůdy tykví často vypouštějí ze svých výhonů další podpůrné kořeny, aby si zajistily dodatečné zdroje pro svůj růst a produkci plodů. Ty části rostliny, kde se objeví podpůrné kořeny, můžete zahrnout hlínou. V Severní a Střední Americe je řada specializovaných opylovačů tykví, zejména rodů Peponapis a Xenoglossa. Sklízí se zralé dýně. Dýně je zralá, pokud její stopka zcela zaschne. Nezralé dýně se nehodí ke skladování, rychleji se kazí. Měly by se ale sklidit před příchodem prvních mrazíků, protože mráz podstatně snižuje skladovatelnost dýní. Tykev se sklízí i se stopkou. Plody, které jsou bez stopky, bychom neměli dlouho skladovat. Pokud jsou dýně napadeny hnilobou, bývá to nejčastěji v místě stopky. Většina tykví po sklizni ještě několik týdnů dozrává. Rozložit se mohou venku na slunci na slámu nebo nechat dozrát v místnosti. Výhodné je skladování dýní zavěšených v síti při teplotě 10-15 °C. Semena dýní je potřeba řádně usušit. Odčervení nosnic produkujících konzumní vejce přípravky dostupnými na trhu je nereálné. Mnozí chovatelé v tomto ohledu spoléhají na prevenci - vytvoření vhodných podmínek, popř. použití přírodních zdrojů. Záleží i na kondici zvířat a prostředí, ve kterém mají výběh. Za přírodní prostředky k odčervení drůbeže se považují i dýňová semínka. V tomto ohledu ale nebyly provedeny vědecké výzkumy, které by potvrdily preventivní účinky ani účinnou léčbu. V tomto ohledu není dostatek studií na to, aby byl vyvozen závěr. Látkou, která má mít vliv na odčervení, je cucurbitacin. Koncentrace cucurbitinu v jednotlivých odrůdách dýní, resp. dalších rostlinách z rodu tykev je velmi rozdílná. Pokusy ukázaly jen to, že jedna z aminokyselin obsažená v dýních - cucurbitin - dokáže zabít červy ve zkumavce. V přiměřené dávce by tedy mohla červy ve střevech paralyzovat a tělo by je mohlo vypláchnout. Bez ohledu na to drůbež všech druhů a kategorií dýně i dýňová semínka very ráda přijímá, ať už v čerstvé, nebo upravené. Doporučuje se dýňová polévka, s přídavkem jogurtu a melasy, způsobující mírný průjem, který má usnadnit spláchnutí paralyzovaných červů z trávicího traktu. Dýně obsahují antioxidanty, karoteny a další zajímavé látky. Posilují imunitní systém a tím odolnost zvířat. Karoten z dýní přispívá k oranžově zbarveným žloutkům, do oranžova barví také běháky. Z hlediska výskytu parazitů je potřeba pravidelně kontrolovat trus a při zjištění napadení kontaktovat veterináře. Z plodů dýně se dají vyrobit i nádoby, např. Všechny ingredience se rozemelou a smíchají. Jako prostředek na odčervení jsou dýňová semínka zmiňována i u koní, v omezené míře u lidí. Po podání Cucurbitinu obsaženého v čerstvých dýňových semínkách infikovaným myším byl účinek patrný pouze v případě začínající infekce. Autor textu: Ing. Autor fotografií zdroj: Ing. Tento web používá cookies. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním..

Tykev plazivá Hokkaido je osvědčená odrůda tvořící středně velké kulaté plody o hmotnosti přibližně 1-2 kg se sytě oranžovou slupkou. Dužnina je sladká, jemně oříšková a díky pevné struktuře vhodná pro vaření, pečení i pyré. Plody se velmi dobře skladují. Tykev Hokkaido je dostupná také jako osivo tykve Hokkaido. Vytváří plazivý porost a středně velké kulaté plody se sytě oranžovou slupkou. Dužnina je sladká, jemně oříšková a při tepelné úpravě velmi dobře drží tvar. Slupka při vaření změkne a není nutné ji loupat. Hokkaido vyžaduje slunné, teplé a chráněné stanoviště s hlubokou, humózní a dobře propustnou půdou. Nejlépe prospívá v záhonech obohacených kompostem nebo dobře vyzrálým hnojem. Předpěstování probíhá v dubnu, do hloubky přibližně 3-5 cm. Na venkovní stanoviště se sazenice vysazují po odeznění mrazů, obvykle v květnu. Přímý výsev je možný rovněž od května do připravených jamek. Zálivka má být pravidelná a dostatečná, zejména v období růstu a nasazování plodů. Půda by měla zůstat rovnoměrně vlhká, nikoli však přemokřená. Pravidelné doplňování živin organickými nebo kombinovanými hnojivy podporuje velikost plodů i jejich chuť. Sklizeň probíhá přibližně 90-100 dní od výsevu, nejčastěji od září do října. Plody se sklízejí plně vyzrálé, se ztvrdlou slupkou a ponechanou delší stopkou. Sklizeň je nutné provést před prvními mrazy. Hokkaido je univerzální kuchyňská dýně vhodná pro polévky, pyré, pečení, dušení i sladké pokrmy. Dužnina má přirozeně sladkou, oříškovou chuť a dobře se kombinuje s luštěninami, obilovinami i další zeleninou. Nedostatečná zálivka a chudá výživa vedou k menším plodům a horší chuti. Přemokření půdy zvyšuje riziko hniloby. Ne. Tykev obecná (Cucurbita pepo) je symbolem podzimu. Už i u nás se koncem října množí malé i velké tykve na zahrádkách nebo na parapetech oken. Vydlabat strašidelný obličej do této velké bobule (zní to neuvěřitelně, ale opravdu je plodem tykve z botanického hlediska bobule) je poměrně snadné. A také je to vynikající zábava pro večer s rodinou nebo přáteli. Využít tuto plodinu jen pro to, abyste z ní vytvořili schránku pro svíčku, je ale škoda. Tykev je obdivovaná Američany a není divu - právě zde má tato jednoletá rostlina původ. Není ale z Ameriky Severní ale Střední. Je doloženo, že byla pěstována už před 5000 lety, což z tykve obecné dělá jednu z nejstarších kulturních plodin. Tykev obecná má keříčkový vzrůst. Její listy jsou chlupaté, nedělené nebo dlanitě laločné. Květ má pět korunních lístků a sytě žlutou barvu. Plod sklízíme na začátku či v polovině podzimu, když je slupka tvrdá a matná. Tykev je nenáročná pro pěstování v zahradě nebo na poli. Lidské tělo je komplikované. Vypadá to jako ta nejnevinnější věc na světě. Buďto ji považujete za znaménko, nebo o ní ani nevíte. Proč Darwinovi nebylo dobře? S cestovní nevolností jste se určitě již setkali, a to pravděpodobně na vlastní kůži. Klima se zkrátka mění. Fíkovník smokvoň (Ficus carica L.) je toho jasným důkazem. Je to paradox - stáří se většina z nás bojí. Ale dlouhověkost, po té mnoho lidí touží. Se lenem setým (Linum usitatissimum) je spojený jeden jazykový paradox. Nízký tlak - jak teplo ovlivňuje tlak? Už se zase blíží to období, kdy si okna necháváte dokořán otevřené i přes noc. Zarudlé oči? Vidíte na svém kolegovi v práci, že má zarudlé oči. Vaše přirozená reakce je: je jen unavený, přepracovaný. V našem herbáři obvykle hledáme léčivé byliny mezi rostlinami hojně se objevujícími na loukách a v lesích.

Odrůdy a jejich specifika: dýně jako potěšení i medicína
Migréna - jak se liší od bolesti hlavy? Jaro vstoupilo do naší země se vší parádou. Spánkem strávíte třetinu života. Magnolie jsou prastarý a významný rod kvetoucích rostlin. Káva patří mezi nejvíce konzumované nápoje na Zemi. Od 17. Průměrný člověk v dnešní době stráví na digitálních zařízeních více než 13 hodin denně. Skutečně to je nejrychleji rostoucí rostlina na světě. Tykev alias dýně je nejstarší kulturní plodinou. Je symbolem podzimu. Tykev obecná (lat.Cucurbita pepo), Tykev velkoplodá (lat.Cucurbita maxima) je známa pod českým názvem dýně. Tykev/dýně pochází z Střední a Jižní Ameriky. odkud se dále rozšířila do Asie a v 16. století do Evropy. Tykev je z čeledi tykvovitých, její druhy jsou od klasických jedlých oranžových dýní po dýně dekorativní. Plodem této byliny je bobule. Pěstuje se tedy nejenom pro konzumaci. Tykev je jednoletá bylina, její lodyha dorůstá až do délky 10m, kvete velkými žlutými květy. okrasné tykvičky - vytváří dlouhé plazivé liány s dekorativní plody - tykvičky ve tvaru např. Tyky vyžadují středně těžkou, na živiny bohatou půdu. Zajímavé je např. pěstování dýní přímo na kompostech, kdy jimi můžeme zakrýt nevzehlednější část zahrady. Pokud budeme pěstovat na záhoně - zapravíme do něj chlévskou mrvu, nebo kompost.

Praktický návod na pěstování a skladování
- Tykve vyžadují vlhkou půdu, která nevysychá a zároveň dobře odvodněnou; vybereme středně těžkou humózní půdu.
- Vyséváme v polovině května přímo na stanoviště po 2-3 semenech do jamky 3-5 cm hluboko; spon 140 x 50 cm.
- Pokud sazeničky předpěstováváme, dáme pozor, aby nebyly příliš vytáhlé; přesazujeme s balem a dodržujeme odstup 140 x 100 cm.
- Po vyrašení 2-3 listů sazenice rozsadíme; dýni lze dohnojit průmyslovými hnojivy dle návodu.
- Zalévat pravidelně, večer, aby půda zůstala rovnoměrně vlhká; přebytečná voda způsobuje hnilobu kořenů.
- Shrneme sklizeň - dýně sklízíme před first mrazíky; plody se sklízí se stopkou a skladují zavěšené na síti při 10-15 °C.
- Pokud jde o mimořádně velké odrůdy, sledujeme zvláštnosti stopky: u velkoplodých tykví je stopka měkká a na plodu výrazně zduřelá, zatímco u Tykev obecné je stopka tvrdá a se 5 žebry.

Odolnost, využití a zdravotní přínosy
V semenech dýní se nachází celá řada vitaminů a minerálů; pomáhají snižovat hladinu cholesterolu, snižují krevní tlak a riziko infarktu a mrtvice. Dýně obsahují antioxidanty, karoteny a další látky; posilují imunitní systém a odolnost zvířat. Karoten z dýní přispívá k oranžově zbarveným žloutkům a barví také drůbeží peří. Semena dýní jsou vyhledávaná pro nutriční hodnotu a obsahují zinek; olej z dýňových semínek má široké využití v kuchyni i kosmetice. Dýňový olej je ceněn v pleťových maskách a peelingech a doporučuje se na suchou pleť, strie a regeneraci pokožky i vlasů a nehtů.

Okrasná a užitková hodnota
Tykev je symbolem podzimu a oblíbenou dětskou hračkou; z něj lze vyrobit svérázné umělecké dílka nebo nádoby. Halloween a vyřezávání luceren z velkých oranžových dýní jsou spojeny s tradiční americkou oslavou, která se rozšířila do dalších zemí. Dýně se dnes pěstují v mnoha odrůdách - od okrasných variet s různými tvary a barvami až po velkoplodé pro zpracování a konzumaci. Mezi známé odrůdy patří Hokkaidó, Goliáš, Veltruská obrovská, Marina di Chioggia a Hokkaidó; existují také ornamentalní varianty jako Pear Bicolor, Speckled Swan či Little Turban.

Recepty a kuchyně
Tykev je v kuchyni velmi univerzální; dýňová polévka, pyré, koláče, marmelády a kompoty patří k nejčastějším úpravám. Dýni lze péct, dusit nebo používat do polévek; špagetová dýně má dužinu vláknitou po tepelné úpravě připomínající špagety. Přejeme si, aby dýně měla sladkou dužinu a pevnou slupku; u dýní s tenkou slupkou je vhodné je před vařením loupat. Semena se používají v kuchyni i jako doplněk k stravě pro domáce zvířata i lidi a bývají součástí dietních receptů.
Dýňová polévka s kokosovým mlékem - Roman Paulus - Kulinářská Akademie Lidlu
Bezpečnost a odrůdový výběr
Upozornění v obchodech, že se nejedná o jedlý druh dýně, může znamenat, že odrůda obsahuje více cucurbitacinu, což je hořká a potenciálně jedovatá látka; vyvarujme se konzumace takových plodů. Dýně velkoplodé i jiné druhy vyžadují správné skladování a kontrolu před uskladněním samotného ovoce i semen; mráz snižuje skladovatelnost a je proto důležité sklízet dýně před mrazem. Pro zdraví zvířat i lidí je důležitá pravidelná kontrola trusu a případně konzultace s veterinářem při podezření na parazity. Látkou, která má mít vliv na odčervení, je cucurbitacin; koncentrace se liší podle odrůdy a některé látky mohou působit pouze v zkumavce či za specifických podmínek.
Technické údaje a zajímavosti
Plody obsahují 90-95 % vody; v sušině jsou zastoupeny minerály jako fosfor, hořčík, draslík a železo. 100 g dýňové dužiny obsahuje energii 69 kJ (16 kcal), beta karoten 3100 μg, lutein 1500 μg a vitamíny B1, B2, C. Semena obsahují nenasycené a nasycené oleje a vitaminy A, B, C, D i E. Cucurbitacin je rostlinný steroid přítomen zejména v divokých druzích tykví a některých okrasných odrůdách. Tykve vyžadují teplomilné podmínky - výsev začíná až po zahřátí půdy, obvykle v polovině května, a sazenice se nesmí příliš rozvlnit, je lepší vysazovat je s celým kořenovým balem. Dýně mohou být opylovány i okurkami a vyžadují bezpečnou vzdálenost pro vzájemné opylení, asi 200 m.
