Plně slunné až polostinné stanoviště. Výživná, humózní půda s dobrým zásobováním vodou. Samolepí, často také převislý. Až do výšky 20 m, případně i více. Pro ozelenění fasád je zajímavých mnoho odrůd, všechny „mladé formy“, které většinou dobře lezou pomocí přísavných kořenů a v mírném podnebí (zóna 6a a výše) jsou jistě vždyzelené. Pokud již není možné dále stoupat nahoru, přestane břečťan šplhat pomocí přísavných kořenů a vytvoří starou formu „Arborescens“, která má místo laločnatých listů pouze jednoduché oválné, špičaté listy a je také prodávána samostatně, ale roste pouze jako keř. Kvete v září, voňavá pastva pro včely! Plody v zimě nebo po zimě. Potrava pro ptáky.
Při výškách od 6 m se doporučuje použít přítlačnou pomůcku nebo ochranu proti pádu, protože při bouřce nebo křehké staré omítce se mohou uvolnit celé části rohoží. Vhodné lanové systémy viz níže. Jednoduché stavebnice „Basic“ astřední, případně také těžké / masivní stavebnice. Dále působí dekorativně zapletení do plotů, drátěných sítí atd. Plody břečťanu jsou jedovaté, listy mohou dráždit pokožku.
Častou otázkou v souvislosti s renovací fasády a odstraňováním břečťanu je, jak naložit s přísavnými kořeny, které po odtržení zůstávají na zdi: zde pomůže pouze opálení a následné nové natření. Zeleň na fasádách: V této fotogalerii najdete další příklady fasád porostlých břečťanem. Často se zde vyskytuje odrůda „Arborescens“.
Zeleň objektů: Břečťan může také skvěle růst na schodišťových zábradlích, popínavých rostlinách, parkovacích domech, pergolách a dalších objektech, jak ukazují fotografie v této galerii. Botanika: Tato fotogalerie ukazuje listy, přísavné kořeny, květy a plody, stejně jako různé druhy břečťanu, včetně starší formy „Arborescens“.
Opory pro rostliny: Jelikož je břečťan samolepící rostlina a roste samostatně, často potřebuje lezecká lana, opory pro proplétání, ochranné prvky proti pádu a lezecké zábrany...
Ještě jednou: Na zadních stěnách výklenku Společenského domu se rozkládá mohutný, rozrostlý věkovitý popínavý břečťan (Hedera helix). Město si usmyslelo, že budovu kulturáku, jak se běžně nazývá, nechá zrekonstruovat. Tento kolos vybudovaný v sedmdesátých letech, tehdy ještě s označením ROH n. k. Spolana Neratovice, a rozšířený v osmdesátých letech, je dokladem typické architektury těchto let. Bohužel, energeticky je budova velmi nevýhodná, a proto se město rozhodlo ji celou nechat zrekonstruovat. Má vzniknout stavba, jež bude poplatná současné módě se všemi nešvary. Mimo jiné i onen krásný rozrostlý břečťan rozkládající se na stěně výklenku budovy. Město by mělo udělat vše pro to, aby byl zachován.
Historie a botanika břečťanu
Ve městě už byl zničen rozrostlý unikátní břečťan kvůli zateplení domu v Masarykově ulici (tzv. Závodní klub). Jaké výhody mají popínavé rostliny? Popínavé rostliny pnoucí se po domech a přístřešcích vypadají nejenom atraktivně, ale mají i svůj praktický význam. Údajně nejstarší břečťan v České republice roste v Národním parku Podyjí. V Prachaticích (Jihočeský kraj) najdete památný břečťan snadno. Za oporu mu slouží městské hradby poblíž bašty Helvít. Na koruně hradeb je rozložen do plochy asi 40 čtverečních metrů. V Lokti (Karlovarský kraj) se staly turistickým magnetem břečťany nedaleko rozcestí cyklotras číslo 362 a 204. Dva bohatě větvené břečťány (obvod kmene 85 cm) rostou u skály odvrácené k jihu v nadmořské výšce 380 m n.m. Dva památné stromy na jediném místě najdete v osadě Kařízek poblíž Mýta (Plzeňský kraj).
V zahradě nedaleko železniční tratě roste dub letní (Quercus robur), který se stal oporou pro břečťan popínavý. Dub má obvod kmene 555 cm a výšku 22 m (měření 1998), obvod kmínku břečťanu je 30 cm (měření 2002). A poslední břečťan, uvedený v databázi památných stromů, roste u zámku Domousnice východně od Mladé Boleslavi (Středočeský kraj). Tak nějak by se mohla jmenovat pohádka o břečťanu z Kosmákovy ulice v Přerově. Všechno začalo docela nenápadně asi před třiceti lety. Tehdy si malíř Jan Chmelař vysadil na zahrádce břečťan. Rostlina nebrala ohled na hranice pozemku, nerostla tam, kde si ji vysnil výtvarník. Zalíbilo se jí na severní stěně nedalekého paneláku. Roky utíkaly, břečťan se plazil a za dvacet let měl osmipatrový dům nádherný zelený "kabát". Obyvatelé domu však začali mít obavy, aby jim břečťan neničil omítku. A protože se všude ve velkém domy zateplovaly, i tady zatoužili po zateplení fasády. Milovníci přírody si přáli, aby unikátní zelená "fasáda" nezanikla. Jenže jak ji ochránit? Podle zákona můžeme chránit unikátní stromy, ale břečťan přece není strom. Nakonec zvítězilo řešení, za které by se nemusela stydět ani chytrá horákyně. Břečťan popínavý se chytá na fasádu malými úponky a rovnoměrně pokrývá celou plochu. Mezi porostem a pláštěm domu vzniká vzduchová mezera, která údajně stěnu tepelně izoluje stejně jako deseticentimetrové cihlové zdivo. Listy břečťanu se částečně překrývají a tato souvislá vrstva chrání povrch obvodového pláště před povětrnostním vlivem - dešťová voda po listech steče a omítka zůstává suchá.
Botanika a kultivary
Břečťan popínavý (Hedera helix) je naše jediná domácí stálezelená popínavá dřevina. Nejstarší nálezy pocházejí z doby křídové. Botanický rod zahrnuje pět druhů, u nás se pěstuje především břečťan popínavý, břečťan obecný. Jedná se o původní evropskou stálezelenou dřevitou liánu, jejíž větve dorůstají až do 30 metrů. Výjimečně může vytvářet i malé keře. Celoroční ozdobou jsou kožovité střídavě postavené listy. Jejich vzhled se mění podle stanoviště a stáří. Na slunných místech kvetou starší exempláře drobnými žlutozelenými květy na koncích větví. Břečťan byl po staletí šlechtěn a existuje velké množství kultivarů.
Naprosto typické kultivary zahrnují Arborescens (kvetoucí, keřovitě rostoucí), Arboricompact (zakrsle rostoucí keřová forma), Erecta (v stáří poléhavá), Arran, Conglomerata, Fluffy Ruffles a Ivalace s různými okraji; Little Witch, Manda´s Crested, Leo Swicegood, Natashja a Ovata s různými tvary listů. Některé kultivary jsou bíle lemované, např. Adam, Glacier, Harald či Jubilee, jiné bíle skvrnité - Golden Ingot, Kolibri a Luzii, další se žlutými skvrnami či okraji - Buttercup, Eva, Cecilia, Marylin, Gold Child, Goldheart a Midas Touch, a další mají červené či stříbrné žilky - Atropurpurea, Little Diamond, Gracilis či Trikolor.
Vzácněji se u nás pěstuje břečťan kavkazský (Hedera colchica), který pochází z Turecka. Má velké oválné listy srdčité listy. Břečťan patří k prastarým léčivým rostlinám, jejichž účinky zmiňuje již v roce 460 př. n. l. Hippokratés. Používal se při kašli a zevně proti vším, štěnicím a některým kožním chorobám. Pryskyřice břečťanu se přidávala do kadidlových směsí a hmoty k plombování zubů. Břečťan byl zasvěcen Dionýsovi a patřil ke starým posvátným rostlinám - pletly se z něj věnce, které symbolizovaly manželskou věrnost, přátelství slávu a družnost.
Pěstování a použití v zahradách
Břečťan je velmi nenáročný na stanoviště a nepotřebuje žádné speciální konstrukce. Libovolně se sám pne po opoře nebo zdi. Také může volně porůstat půdu jako spolehlivá půdopokryvná rostlina. Břečťan roste v hlubokém stínu i na slunci, ale na slunečním žáru má nevzhledné žluté listy. Při výsadbě ho vysazujeme nejlépe z kontejnerů po celé vegetaci; zpočátku roste pomalu, později se růst zrychlí. Po výsadbě řádně zaléváme - dobře zakořeněné rostliny snášejí i sucho. Má dlouhý a bohatě větvený kořenový systém. Liánovité větve se samy přichytávají hustými přísavnými kořínky a kmínek může mít u nejstarších rostlin průměr až půl metru. Mladé rostliny hnojíme do konce června, pozdější hnojení narušuje vyzráání výhonů a přezimování. Rostliny se dožívají 300 až 400 let. Tvar můžeme usměrnit řezem. Břečťan popínavý se využívá jako vertikální i horizontální architektonický prvek a stále častěji se pěstuje v nádobách nebo na střechách, vyžaduje pouze vhodný substrát a zálivku. Má vynikající krycí schopnost. Doplní zahradní stavby, poroste zahradní bránu nebo překryje nežádoucí zákoutí. Břečťanem zarostlé zídky dodávají místu starobylou, romantickou atmosféru. Zdivo by mělo být dobře vyspárované, protože jinak do něj může zakořenit, což ale u okrasných zídek nevadí. Břečťan pěkně působí i na stromech, nebo sloupech. Staré rostliny břečťanu, pokud obepnou kmen kolem dokola, brání jeho růstu a můžou ho „udusit“. Břečťan proto nevysazujeme k mladým stromkům. Pokryje půdu mezi keři, pod stromy nebo na volném zastíněném prostranství, kde špatně rostou jiné rostliny a trávník živoří. Zelená se i během zimy a roste tam, kde jiné rostliny živoří. Je pěstitelsky nenáročný, otužilý a jeho odrůdy s barevnějšími listy rozjasní i ty nejtmavší kouty.
Bezpečnost a údržba
Břečťan (Hedera) si mnohdy spojujeme s ponurým lesem nebo tajemně působícími houštinami. Zároveň však těmto místům dodává určité kouzlo. Věděli jste, že břečťan je odedávna symbolem věčnosti, nesmrtelnosti, ale i věrnosti? Zřejmě i proto byl vždy vysazován na hřbitovech. Stín a polostín vyhovuje této rostlině více než slunce. Platí to pro pěstování ve volné půdě i v květináčích. Předností této dřeviny však je, že zakořenění snese i sucho. Panašované odrůdy vyžadují více světla, dělají jim dobře i slabě zastíněná místa, současně však mají vyšší nároky na vlhkost půdy. Břečťan se nejčastěji popíná, ale může se i plazit či viset. I když první roky nepůsobí jako nezvládnutelná rostlina, v ideálních podmínkách po zakořenění nabude charakteru bujné zeleně - za rok naroste i o 1,5 m. Důležité je proto neustále mít porost, zejména ve starším věku, pod kontrolou. Protože řez a tvarování snáší tato rostlina velmi dobře, průběžně se ji snažte usměrňovat v růstu, případně likvidujte výhonky, které překážejí. Řez a tvarování realizujte v obdobích, kdy neohrozíte hnízdící ptáky.
Možnost, jak břečťan využít, je mnoho. Poslouží k zakrytí zdí, obroste ploty ze dřeva či pletiva, zaplní kouty či problematická místa. Hodí se k založení zelené fasády, na zazelenání treláží a pergol, na svahy, uplatní se jako pokryv půdy a dá se dokonce pěstovat i v květináčích. Břečťan se obvykle často pne po stromech. Mezi lidmi však převládá názor, že stromům tato rostlina ubližuje. Pokud se však břečťan pne po starém a vysokém stromě, ublížit mu nemůže. Navíc po pár letech začne břečťan ve výšce tvořit jiný typ výhonků s odlišným charakterem růstu a vytvoří zde i květy a plody. V takovém porostu potom s oblibou hnízdí a setrvávají ptáci.
Popínavé rostliny mají své úskalí. Dům porostlý popínavými rostlinami má i svá úskalí. Některé popínavé rostliny škodí stavebním konstrukcím, způsobují praskání zdiva a odlupování omítky. Možné riziko však představují kořeny některých rostlin, například vzdušné kořeny břečťanu. Obecně platí, že kamenné zdi mohou být břečťanem poškozeny, cihlové a maltované zdi či zdi se štukovanou omítkou jsou však naopak chráněny. Pro dřevěné budovy se břečťan nehodí z důvodu rozšiřování škvír mezi prkny. Vzdušné kořeny narušují povrch dřeva a mohou usnadnit průnik vzdušné vlhkosti a hub. Velmi důležitý je proto výběr druhu popínavé rostliny. Protože rostlinami porostlá fasáda má i své výhody. Rostlinami ji chrání před některými nepříznivými vlivy počasí, kyselým deštěm a výkyvy teplot. Podle některých průzkumů se životnost fasády kryté popínavými rostlinami dokonce prodlužuje.
Pokud budete chtít mít dům porostlý stálezelenými rostlinami, můžete zvolit například zmiňovaný břečťan popínavý (Hedera helix). Tato rostlina se dokáže přizpůsobit široké škále klimatických podmínek. Má mnoho kultivarů s pestře panašovanými listy neobvyklých tvarů. Za zmínku stojí například kultivar ´Arborescens´. Zajímavé jsou ale i zeleno-žluté květy břečťanu, které vyrůstají v okolíku a jsou velmi bohaté na nektar. Plodem je bobule, která je v nezralosti zelené a posléze tmavě fialové až černé barvy. Další velmi atraktivní stálezelenou rostlinou je zimolez Henryův (Lonicera Henryi). Tato popínavá rostlina nemá nijak zvláštní nároky na stanoviště a dobře snáší i znečištěné ovzduší a teploty do -23 °C. Hodí se spíše na nižší stavby a přístřešky. Kopinaté listy se na rostlině drží celou zimu. Zimolez je však okrasný především květenstvím, které je tvořeno trubkovitými květy, které jsou zevnitř bělavé až žluté a zvenčí tmavě růžové až nachové barvy. Toto zbarvení však není pravidlem, záleží na kultivaru. Například ´Copper beauty´ má květy zbarvené zlatožlutě.
Komu přijde zelená barva listů příliš fádní, může zvolit brslen Fortunův (Euonymus fortunei), konkrétně kultivar ´Emerald´n´Gold, který má malé zlatožlutě panašované lístečky. Kvítky rostliny jsou malé a nevýrazné, atraktivní listy nápadné barvy to však bohatě vynahradí. Brslen není náročný a dává přednost mírně kyselé, vlhké půdě.

Provětrávaná fasáda Diagonal 2H
Izolační vlastnosti břečťanu na zdi: Vrstva vzduchu mezi domem a listy přichyceného břečťanu napomáhá k lepší tepelné izolaci - stavba v zimě nepromrzá a v létě se nepřehřívá. Při vytápění má navíc ušetřit až 20 % tepla. Popínavá rostlina ale ochrání dům také od nadbytečné vlhkosti. Při dešti stéká voda po listech břečťanu, který si navíc umí „vytáhnout“ vlhkost i z vlhkého zdiva či základů domu (vytváří silný kořenový systém dlouhý až několik metrů). Předností zeleného pokryvu domu je rovněž schopnost tlumit okolní hluk.
Použitá a doporučená literatura v textu upozorňuje, že břečťan na fasádě není automatickou výhrou. Platí to zejména pro domy s kvalitními základy a dokonalou omítkou. Jakákoli prasklina v omítce je pro břečťan pozvánkou k zvětšení trhlin a potenciálnímu opadání omítky. Důležitá je pravidelná kontrola a řízení růstu: dokud má břečťan kam růst, nepředstavuje problém; jakmile doroste na vrchol, je nutné jeho tvar a výšky regulovat a případně odstranit části, které mohou zatížit zdivo.
Rychlá data a praktické tipy
- Optimální prostředí: plně slunné až polostinné stanoviště, humózní půda, dobrá zálivka.
- Růst: až 20 m a více; v případě potřeby využít oporu a zajištění proti pádu při vyšších výškách.
- Bezpečnost: některé kultivary mohou být choulostivé na venkovní podmínky; některé odrůdy je vhodné pěstovat v zimních zahradách.
- Rizika pro konstrukce: vzdušné kořeny mohou narušit dřevo; dřevěné domy vyžadují zvláštní opatrnost.
- Ekologické výhody: produkce kyslíku, útočiště pro hmyz, hnízdění ptactva a tlumení hluku.