Sázení stromů je velmi populární a veřejností kladně vnímanou aktivitou, a to i díky představě, že může pomoci řešit velké problémy a zachránit planetu. V poslední době, kvůli souběhu klimatických dopadů a efektivních marketingových metod, začala být tato aktivita uplatňována mnohdy až příliš plošně a neseriózně. Sázení stromů je tak dnes součástí nejen projektů organizací, ale i samospráv, dobrovolnických iniciativ a aktivit, jimiž utvářejí a zlepšují svůj veřejný obraz nejrůznější firmy a podnikatelské subjekty.
Význam stromů pro přírodu i lidi je nezpochybnitelný. Výsadba stromů je však velmi komplexní téma. Abychom mohli posoudit, kdy má sázení užitek a skutečný smysl a kdy naopak spíše uškodí, je třeba zvážit celou řadu kritérií.
Uhlík a uhlíkové cykly ve stromovém porostu
Uhlík tvoří většinu hmotnosti suché biomasy stromů. Na každý 1 m3 dřeva, jak se v lesních bilancích udává, je v porostu, na půdě i v ní uloženo asi 1,3 t CO2 z atmosféry. Schopnost vázat uhlík se zvyšuje se vzrůstem a stářím stromů. Stromy nejrychleji rostou a nabývají na objemu v prvních desetiletích života, přesto ale vážou tím více uhlíku, čím jsou starší, a to díky kombinaci zvětšujícího se obvodu kmene a listové plochy a zabrané půdy. Nejde tedy jen o velikost stromu samotného, ale i jeho schopnost vytvářet půdní ekosystém s mikroorganismy schopnými vázat uhlík.
Velký staletý strom tak může za jediný rok navázat z ovzduší tolik CO2, jako několik desítek let starý strom za celý dosavadní život. 1 % největších stromů tvoří 50 % nadzemní biomasy stromů celého lesa a hrají tedy v lesích a fungování ekosystému velmi významnou roli. Po mnoha staletích se ve starých lesních ekosystémech stále více uhlíku ukládá než uvolňuje z tlejícího dřeva. Staré stromy a lesy jsou významné nejen ve schopnosti vázat velké množství uhlíku, ale i z hlediska biodiverzity.
Velký význam má ochrana stávajících lesů a biotopových stromů a bránění jejich zbytečnému kácení. Pokud je vlivem hospodaření starých lesů nedostatek, lze je postupně znovu vytvořit ochranou stávajících vhodných ekosystémů, které necháme zestárnout.
Offsety, adicionalita a realita klimatické neutrality
Lze na sázení stromů nahlížet jako na aktivitu, s jejíž pomocí můžeme kompenzovat CO2 vyprodukované lidskou činností? Výsadba stromů i ochrana lesa je mezinárodně uznávaný způsob ke kompenzaci CO2 neboli k offsetování a existují pravidla a standardy. Jednou z podmínek pro offsetové projekty je princip adicionality, což znamená, že bez realizace projektu by dané množství CO2 nebylo kompenzováno a zároveň, že by projekt bez finanční podpory z offsetů nevznikl. Jinak řečeno, výsadba by měla být nová, neměla by nahrazovat původní a její financování z offsetů by nemělo zastupovat jinou možnou variantu.
V ČR mají majitelé lesa ze zákona povinnost vykácený les nahradit novou výsadbou. Offsety nelze využít pro náhradní výsadbu a zalesňování lesních holin, které vznikly záměrným vykácením nebo při různých kalamitách. Offsetové projekty fungují jako doplňkový nástroj - každý původce emisí by měl jejich produkci snížit přímo u zdroje a až zbylé emise kompenzovat offsets. V současné době je obtížné, aby se produkce skleníkových plynů ze všech výrobních sektorů dostala na nulu, proto je snaha vyprodukované množství co nejvíce snížit a zbylé emise následně kompenzovat s pomocí offsetů, aby bylo dosaženo klimatické neutrality. Cílem výsadby stromů ani offsetových projektů tedy nemůže být kompenzace uhlíkové stopy za celý svět ani za ČR. Offsety ani stromy změnu klimatu nezastaví, ale mohou pomoci získat čas a prostor pro další kroky.
Praktické zkušenosti a omezení v ČR i v zahraničí
V České republice existují příklady projektů zaměřených na ochranu a obnovu krajiny, například pozemkové spolky či projekt v obci Ščúrnica. V Německu se rozběhl projekt, kde se s vlastníky lesa uzavírají smlouvy na 50 let o tom, že nebudou těžit postižený les. Při diskusi o offsetech je důležité připomenout, že přínos stromů spočívá i v adaptaci na klimatickou změnu a pozitivním vlivu na biodiverzitu, a to nejen v kompenzaci CO2.
Ve volné krajině a v městském prostředí je klíčové chápat komplexnost vlivu stromů: stromy zlepšují klima prostředí, poskytují stín, filtrují vzduch a zvyšují estetickou hodnotu krajiny. To platí i pro solitérní stromy, ale uplatňuje se i význam alej, křovin a dřevin původních druhů, které mohou tvořit důležité biotopy pro místní druhy.
Racionální přístup k sázení a péči o stromy
Při sázení stromů je důležité zaměřit se na dlouhodobou přeživnost, nikoli jen na počet vysazených stromů. Je vhodné vysazovat převážně už vzrostlejší stromy a zajistit následnou péči, která je nejintenzivnější v prvních pěti letech. Bez pokračující péče hrozí úhyn.
V krajině hraje roli rozptýlená zeleň - stromy rostoucí mimo les, které zlepšují prostředí měst i obcí, např. výsadby alejí podél cyklostezek, ovocné sady a další biotopy. Důležité je volit vhodné druhy, preferovat původní druhy a vyhýbat se invazivním cizokrajným druhům. Nevhodně zvolené druhy mohou působit negativně, například fungovat jako větrolam, nebo omezit cirkulaci vzduchu a zhoršit kvalitu ovzduší.
V městském prostředí lze zachovat vzrostlé stromy i díky novým technologiím, avšak musí mít dostatek prostoru pro korunu i kořeny. Hospodářské lesy vyžadují reformu hospodaření ze směrem k výběrové a diversifikované těžbě a ponechání části lesů přirozenému vývoji, aby byly stabilnější a lépe odolávaly stresům.
Offsety a program OFFSETUJEME CO2
Program OFFSETUJEME CO2 nabízí prostředky pro snižování skleníkových plynů prostřednictvím offsetových projektů realizovaných v ČR. Projekty jsou dobrovolné, veřejně prospěšné a malého měřítka. Většinou jde o výsadbu stromů, agrolesnické projekty a instalaci fotovoltaických panelů na veřejně prospěšné budovy. Výpočet množství CO2 se řeší individuálně pro každý projekt a vychází z biomasy vysazených stromů a jejich věku.
Projekty realizované sadovnickým způsobem mají nižší očekávanou úspěšnost kvůli možné úmrtnosti sazenic, a proto jsou počítané množství CO2 redukované o riziko úmrtnosti o 10 % až 20 %. Projekty realizované lesnickým způsobem zahrnují prořezávky a probranou biomasu, což snižuje odhadované množství CO2 o odpovídající množství stromů. Důležitá je transparentnost a dohled nad projekty v rámci standardů programu.
Offsety tedy nejsou náhradou za snižování emisí na zdroji ani za kompletní klimatickou neutralitu, nýbrž doplňkovým nástrojem. Vhodnou strategií je kombinace snižování emisí, ochranou stávajících lesů a rozumnou, cílenou výsadbou stromů v kontextu krajiny a biodiverzity.
Praktické doporučení pro sázení stromů
Pro zachování ekologické rovnováhy a efektivity sázení stromů je důležité:
- preferovat rozptýlenou zeleň a výsadby mimo les, tam, kde to z kontextu krajiny dává smysl;
- volit původní druhy a ušlechtilé ovocné druhy s ohledem na místní biotopy a potravu pro hmyz;
- klást důraz na dlouhodobou péči v prvních pěti letech a následně udržovat stromky v dobré kondici;
- zohlednit klimatické podmínky, půdní a vodní poměry a vyvarovat se plošné výsadby bez ohledu na potenciální negativní dopady;
- přemýšlet nad kombinací s agrolesnskými systémy a ochranou stávajících ekosystémů, abychom neprosazovali zbytečnou a neudržitelnou výsadbu;
- v případě městských a volných ploch hledat nejefektivnější formy zadržování vody a zvyšování biodiverzity skrze rozmanité biotopy (solitérní stromy, aleje, křoviny).
Stromy hrají klíčovou roli v adaptaci na klimatickou změnu a v biodiverzitě, ale jejich přínos není nekonečný. Musíme rozpoznat limity a doplnit sázení o jiné, účinnější kroky, které řeší hlavní příčiny změny klimatu - snížení emisí z paliv a průmyslu, zlepšení hospodaření s půdou a vodou a ochranu a obnovu přirozených ekosystémů.
