Červený západní cedr (Thuja plicata) patří mezi stálezelené jehličnaté dřeviny. V českých botanických klíčích byste tento strom ale pod názvem červený západní cedr hledali velmi obtížně. Vodítkem je však latinské pojmenování Tuja plicata, které vede k českému botanickému názvu zerav řasnatý. Štíhlé kužely těchto stromů z čeledi cypřišovitých obvykle dorůstají výšky 30 metrů. Výjimečné exempláře ve své domovině, kterou je Severní Amerika, dosahují až 60 metrů.
Červený západní cedr se vyskytuje v lesích podél pobřeží oceánu od Aljašky po Kalifornii a ve Skalistých horách. Jeho dřevo má unikátní vlastnosti. Již domorodí obyvatelé severoamerického kontinentu věděli, že olej obsažený ve dřevě materiál ochraňuje před hnilobou. Indiáni proto právě z červených západních cedrů vyráběli trvanlivé kanoe z jednoho kmene. Ze stejného druhu dřeva jsou také po staletí dochované totemové kůly. Červený západní cedr posloužil také k budování dřevostaveb prvních osadníků Nového světa. Již tito kolonisté se tedy přesvědčili o pozitivních vlastnostech dřeva červeného cedru. Dnes se používá ve stavebnictví také na starém kontinentě. V Evropě dřevo červeného cedru volí stavitelé těch nejrozmanitějších dřevostaveb. Používá se pro výstavbu klasických srubů i moderních nízkoenergetických domů. Rovněž se hodí pro drobnější stavby.
Cedr červený a jeho vlastnosti
CEDR ČERVENÝ (RED WESTERN CEDR). Západní červený cedr botanicky patří mezi cypříšovité stromy. Oblast rozšíření je západní část Severní Ameriky. Stromy dosahují stáří i 1000 let. Hustota dřeva je 340 - 460 kg/m3. Dřevo je středně tvarově stabilní, snadno a čistě se zpracovává, vykazuje rovnoměrně hladký povrch.
Vzhledem k světově omezený těžbám cedrového dřeva si vyhrazujeme právo, při objednávce nad 5 m2 z jedné délky, Vám upravit skladbu délek. O změně skladby Vás budeme předem informovat. NovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinkaNovinka
Majestátní ocelově modrý cedr atlantský: Tento druh pochází z horských oblastí severní Afriky a vyniká skvělou odolností. Divoká forma Cedr atlantský (obecný) tvoří silné, robustní stromy. Absolutní ikonou zahradní architektury je však 'Glauca' se svým fascinujícím, intenzivně stříbřitě modrým jehličím. Mimořádně mrazuvzdorné selekce cedru himalájského: Himalájské cedry jsou známé svými delšími jehlicemi a mírně převislými koncovými výhony, což jim dává velmi elegantní, jemný habitus.
Zlaté a zářivé tóny pro prosvětlení záhonů: Chcete do zahrady vnést teplé sluneční odstíny? Cedr himalájský v kultivaru 'Aurea' nabízí nádherné zlatožluté jarní přírůstky. Půdopokryvné a trpasličí skvosty do skalek: Nemáte místo na obří strom? Cedr himalájský 'Feeling Blue' je unikátní zakrslý, poléhavý kultivar. ❄️ JAK JE TO S MRAZUVZDORNOSTÍ? Kolem cedrů koluje mýtus, že u nás nepřežijí zimu. Pravdou je, že starší cedry jsou plně mrazuvzdorné (často až do -25 °C). Nejnebezpečnější je pro ně první zima po výsadbě a ostré zimní slunce v kombinaci se zamrzlou půdou. Mladou rostlinu proto doporučujeme na první 1-2 zimy u kořenů důkladně zamulčovat vysokou vrstvu listí či slámy a v případě extrémních holomrazů přehodit přes korunu netkanou textilii.
Stanoviště, péče a výsadba
Stanoviště (Úpal a závětří): Cedry bezpodmínečně vyžadují plné slunce. Čím více slunečních paprsků dostanou, tím hustší bude jejich jehličí a tím intenzivnější bude modrá či žlutá barva. Ideální je stanoviště chráněné před ostrými, vysušujícími severními a východními zimními větry. Propustná půda bez stojaté vody: Na kvalitu půdy jsou nenáročné, snesou mírně kyselou i vápenitou zem. Absolutně klíčová je však dokonalá drenáž a propustnost. Cedr nesmí stát v těžké, nepropustné jílovité půdě, kde se drží spodní voda - v takovém prostředí mu uhnívají kořeny a v zimě snadno namrzá.
Zálivka a zimní hydratace: Po výsadbě z kontejneru zalévejte pravidelně, dokud cedr hluboko nezakoření. Dospělý cedr je k suchu extrémně tolerantní. Jelikož je to ale stálezelený strom, odpařuje vodu i v zimě. Bez okopávání: Kořeny cedrů se rozprostírají široko kolem stromu. V okolí kmene nikdy nepracujte s motykou. Cedry jsou impozantní stálezelené jehličnaté stromy, které dorůstají do výšky 20-30 m. Mají rády slunná a chráněná stanoviště s hlubokými, svěžími a propustnými půdami. Kvetou na podzim (září-říjen) a množí se výsevem a roubováním.
Rod Cedrus zahrnuje čtyři druhy, které patří do čeledi jedlovitých (Abietaceae). Jehlice cedru se vyskytují ve dvou uspořádáních - na prodloužených výhonech jsou spirálovitě rozmístěné, na krátkých výhonech tvoří husté svazečky. Samčí květy jsou žluté, samičí purpurové a vejčité. Po dozrání (za 2-3 roky) se šišky rozpadají přímo na stromě. Cedr atlaský (Cedrus atlantica) s ocelově modrými jehlicemi. Tento vysoký strom je původem z pohoří Atlas v Maroku a Alžírsku. Mladé stromy mají pravidelnou, široce kuželovitou korunu, která u starších stromů přechází do široké a nepravidelné. Jehlice jsou modrozelené, asi 3 cm dlouhé. Cedr himálajský (Cedrus deodara) se zlatožlutými jehlicemi. Tento původem z Himálaje vysoký strom má kuželovitou korunu a převislé větévky. Jehlice jsou měkké, svěže zelené, dlouhé 2-6,5 cm. Cedr libanonský (Cedrus libani) je mohutný parkový strom. Charakteristický široce kuželovitou korunou v mládí, která ve stáří přechází do deštníkovitého tvaru. Jehlice jsou 2-3 cm dlouhé, sytě zelené. Vyskytuje se v Malé Asii a pohoří Taurus. Cedr převislý ‚Glauca Pendula‘ se roubuje na kmínek a splývavé větve vede k zemi.
Základní druhy cedru jsou po desítkách let stromy vysoké přes 20 m, do běžné zahrady se proto nehodí. Pěstitelé je nahrazují převislými a zakrslými kultivary, které mají stejné jehlice i barvu, ale mnohonásobně menší vzrůst: Cedr atlaský ‚Glauca Pendula‘, Cedr himálajský ‚Pendula‘, Cedr himálajský ‚Feeling Blue‘, Cedr libanonský ‚Nana‘. Převislé formy se nestříhají do tvaru.
Cedr patří mezi náročnější jehličnany - na rozdíl od nenáročného jalovce chce plné slunce, závětří a hlubokou, propustnou půdu. Na těžkém, zamokřeném jílu strádá stejně jako tis nebo modřín. S dobře zvoleným místem pak vydrží desítky let bez velké péče. Výsadba: nejlépe brzy na jaře, aby měl strom celou sezónu na zakořenění. Kořenový bal se sází v úrovni terénu, nikdy hlouběji, a vyšší stromky je nutné první dva roky kotvit. Zálivka: první tři sezóny pravidelně a vydatně, zvlášť v suchém podzimu - stálezelené jehličí odpařuje vodu i v zimě. Zimní ochrana: mladé rostliny snesou mráz hůř než dospělé stromy. Nejnebezpečnější je cedr himálajský, u nějž se vyplatí vybrat otužilý kultivar a stínit ho před zimním sluncem. Řez: cedr se v koruně neřeže. Odstraňují se jen suché a poškozené větve, ideálně na konci zimy. Cedr v květináči: zakrslé formy vydrží v nádobě roky, potřebují ale kyselejší propustný substrát a v zimě chráněné stanoviště, protože kořeny v nádobě promrzají. Hnojení řešte na jaře, na začátku rašení. Jehličnanům svědčí pozvolna působící organické hnojivo - Hnojík se rozpouští ve vodě, nepálí kořeny a kromě živin dodá půdě organickou hmotu, která u mělce kořenících jehličnanů zlepšuje zádrž vody.
Šišky cedru stojí na větvích vzpřímeně a po dozrání se rozpadají přímo na stromě. Šišky cedru se poznají na první pohled: stojí na větvích vzpřímeně, tedy naopak než u smrku, kde visí dolů. Nikdy nespadnou vcelku - na zemi po nich zůstane jen dřevnaté vřeteno. Semena se sbírají právě z rozpadajících se šišek a vysévají se po chladné stratifikaci; sazenice roste zpočátku pomalu a první roky potřebuje chráněné místo.
Cedrové dřevo je lehké, trvanlivé a intenzivně voní silicemi. Používá se na obklady, truhly, tužky i na destilaci cedrového oleje. „Červený cedr“ je ve skutečnosti zerav obrovský - má šupinaté větévky, ne jehlice ve svazečcích. Pod jménem cedr se běžně prodávají tři dřeviny, které do rodu Cedrus nepatří. Rozdíl je vidět na první pohled - pravý cedr má tuhé jehlice nahloučené ve svazečcích na krátkých výhonech: Červený cedr = zerav obrovský (Thuja plicata). Má ploché šupinaté větévky a v zahradách se sází hlavně na živé ploty a stříhané keře. Sibiřský cedr = borovice sibiřská (Pinus sibirica). Jehlice má po pěti ve svazečku a právě z ní pocházejí „cedrové oříšky“. Japonský cedr = kryptomerie japonská (Cryptomeria japonica) s šídlovitými, k větvi přitisklými jehlicemi. Na nároky to má praktický dopad: zerav i kryptomerie snesou vlhčí a stinnější stanoviště než pravý cedr, zatímco borovice sibiřská je z celé skupiny nejotužilejší.
Kultivary a jejich použití v zahradách
Mezi známé kultivary patří: 'Glauca Pendula' (převislý a modře kvetoucí), 'Pendula' (měkké jehlice a široce převislý habitus), 'Feeling Blue' (zakrslý modrý tvar vhodný do skalky), 'Nana' (kompaktní 1,5 m do výšky), a další modro-zlaté variace jako 'Lime Glow' či 'Golden Horizon'.
Stromy z kontejnerového pěstování mají výhodu v nepoškozených vlasových koříncích a lepším startu v klimatických podmínkách. Převislé formy se často roubují na kmínek a lze je vést po opoře do stran, což umožňuje zahradní architekturu se zajímavými liniemi. Cedry jsou symboly síly, vznešenosti a dlouhověkosti, a proto se často používají jako dominanta zahrady či parkových průčelí.
Velké odlišnosti mezi pravým cedrem (Cedrus) a zeravem obrovským (Thuja plicata) je důležité poznat při výběru pro zahradu. Mimo to existují i další druhy, jako kryptomerie japonská, borovice sibiřská, či další severoafrické a Himálajové varianty, které nabízejí specifické tvarové a barevné efekty, avšak vyžadují zvláštní podmínky a péči.