Edithcolea grandis je sukulentní rostlina původem z Afriky, jediný druh monotypického rodu Edithcolea, patřící do tribu Stapeliinae v podčeledi Asclepiadoideae a do čeledi toješťovité (Apocynaceae).
Rozsah a ekologie
Roste v aridních oblastech, na výslunných a suchých skalách a kamenitých stráních, ale i v polostínu křovin. V regionách východní Afriky a Arabského poloostrova se vyskytuje od Somálska přes Etiopii, Djibouti až po Yemen a Socotu. Rostliny jsou trvalky, sukulentní a bez listů, s poléhavými, vzestupnými a silně rozvětvenými výhonky. Živiny přijímají fotosyntézou ze stonků, které jsou zelené, často s červeným odstínem na slunci. Popisované květy jsou velmi výrazné a pachové, typické pro svou karpatskou vůni slabého mravence, která láká opylovače.
Botanický popis
Dužnaté stonky jsou bohatě větvené, žebernaté a pokryté ostrými výstupky. Květy vyrůstají jednotlivě, dosahují průměru 8-13 cm, jsou 5četné, se zaoblenými cípy a výraznou žlutočervenou kresbou; na okraji korunních lístků bývají chlupaté. Stonky jsou bez listů, tenké a téměř geometricky členité. V kultuře se květy u některých jedinců objevují zřídka a vyžadují speciální podmínky, aby se vyvinuly.
Historie a klasifikace
Druh byl popsán z území Somálska (1895) a považuje se za monotypický rod Edithcolea, vytvořený N. E. Brownem. Edithcolea grandis byl popisován v literatuře jako jedinečný druh rodu Edithcolea a dnes se rod chápán jako monotypický.
Pěstování a kultivační poznámky
Pěstování Edithcolea grandis je relativně obtížné, ale zvládnutelné s odpovídající péčí. Vyžaduje značné množství slunce, suché klima a dobře odvodněnou půdu. Vesna a léto vyžadují pravidelnou zálivku, ale v období sucha je nutné zapustit vodu, zvláště pokud dochází k aktivnímu růstu. Přihnojování během období květu s vyšším poměrem fosforu a draslíku může podpořit tvorbu květů, jinak květy často zůstávají bez vývoje. V zimě preferuje teplo, optimálně alespoň 15-18 °C, s omezenou zálivkou nebo suchem. Větší riziko představuje hniloba způsobená nadměrnou vlhkostí a chladem.
V kultuře jsou rostliny občas degradovány na menší až střední velikost. Pro zajištění úspěchu je nutné šetřit vodou a udržovat teploty nad 20 °C, zejména v zimních měsících. Půda by měla být velmi dobré odvodněná, nejlépe suchá směs typu kaktusového substrátu s příměsí perlitu či písčitého substrátu; pro rychlé schnutí jsou vhodné kamenité povrchy a vzdušná půda. Optimální růst a kvetení vyžadují vysoké teploty a dostatek světla; při nízkých teplotách dochází k poruchám a ochuzení o květy.
Chovatelství: pěstování, množení a odolnost
Pro rozmnožování jsou nejvhodnější stonkové řízky; výhonky se mohou vysévat i semeny v jarním období. Příprava řízků vyžaduje sušení před zasazením a položení řízků na povrch substrátu na zrnitý substrát k zakořenění. Kvetení bývá nejisté i při pěstování v optimálních podmínkách, avšak v některých případech rostliny květy dávají a znovu ztrácejí poupata. Rostliny lze dále šířit ze semen v teplém podnebí. Výživa během růstu s vyšším obsahem fosforu a draslíku může podpořit kvetení.
Edithcolea grandis vyžaduje extrémní šetření vodou a teploty nad 20 °C; v zimě by měly být rostliny na suchu a teple nad 20 °C. Při kultivaci je důležité vyhnout se přemokření, zvláště při chladnějších teplotách, jelikož kořeny jsou velmi křehké a snadno hnijí. U vzrůstů je cílem dosáhnout robustní, vzájemně propletené matrice stonků, které vytvářejí charakteristické poléhavé tobolky a geometrii tvarů.
Podrobnosti o květu a opylování
Květy Edithcolea grandis jsou bi-(nebo často poly)biální, s výraznou vůní a specifickým vzhledem koruny. Květ je navíc atraktivní pro opylovače, zejména mušky, které jsou přitahovány pachovou komplexností a zbarvením. Pro množení je tedy důležité zachovat podmínky, které podporují kvetení a zdravý růst stonků. Plody jsou typicky dvouhrbými tobolkami a uvnitř nich se nachází velké množství semen.
Praktické poznámky pro zahradníky a sběratele
Rostlina by měla být umístěna v plném slunci až jasném pološeru, s dobře odvodněnou půdou podobnou kaktusovému substrátu. Zálivka je minimální v zimním období a během letních měsíců by měla být pravidelná, ale až do sucha mezi jednotlivými zálivkami, aby se podpořilo kvetení. Pro potlačení rizika hniloby je důležité zajistit dostatečnou cirkulaci vzduchu kolem rostliny a zabránit dlouhodobému nasáknutí vody. Při nízkých teplotách je vhodné rostliny přesunout do teplejšího prostoru nebo skleníku a minimalizovat zálivku.
V textu najdete i poznámky o kultivační trpasličí kultuře, kde bývá obtížné dosáhnout větší velikosti a dlouhodobé životnosti, ale s adekvátní péčí lze dosáhnout pravidelného a bohatého květu. Pozor na houbové a bakteriální útoky při nadměrné vlhkosti a nízkých teplotách; s vhodnou péčí je možné dosáhnout stabilního chovu i květu.
Vícero uvedených informací ukazuje, že Edithcolea grandis je mimořádně zajímavý a vizuálně působivý druh, který vyžaduje zkušenosti a trpělivost, ale při správné péči odmění velkými květy a originálním vzhledem stonků.

Edithcolea grandis 'Persian Carpet Flower' propagation
tags: #edithcolea #grandis #pestovani