Podle pravidel českého pravopisu je jediná správná varianta slova „hliněný“ s měkkým i (i).
Varianta „hliněnný“ s dvěma n je chybná.
Slovo „hliněný“ je přídavné jméno.
Vzniklo od podstatného jména „hlína“ pomocí přípony -ěný.
Přídsná jména odvozená od podstatných jmen pomocí této přípony se píší s jedním n.
Nejedná se o zdvojení souhlásky, které by bylo vyvoláno jinými gramatickými pravidly.
Slovo „hliněný“ se skloňuje podle vzoru mladý.
Může se vyskytovat ve všech rodech a pádech:
- Mužský rod: hliněný (1. pád), hliněného (2. pád), hliněnému (3. pád), hliněného (4. pád), hliněný (5. pád), hliněném (6. pád), hliněným (7. pád)
- Ženský rod: hliněná (1. pád), hliněné (2. pád), hliněné (3. pád), hliněnou (4. pád), hliněná (5. pád), hliněné (6. pád), hliněnou (7. pád)
- Střední rod: hliněné (1. pád), hliněného (2. pád), hliněnému (3. pád), hliněné (4. pád), hliněné (5. pád), hliněném (6. pád), hliněným (7. pád)
Zde je několik příkladů použití slova „hliněný“ ve větách:
- „Na zahradě stála hliněná soška.“
- „Děti si hrály s hliněným nádobím.“
- „Postavili jsme si hliněný dům.“
- „Z hliněných cihel se staví už staletí.“
Synonymem ke slovu „hliněný“ může být například slovo „z hlíny“ nebo „zhotovený z hlíny“.
Slovo „hliněný“ označuje něco, co je vyrobeno z hlíny, obsahuje hlínu nebo se týká hlíny.
Hlína je jedním z nejstarších stavebních materiálů.
Správné psaní slova hliněný podle českého pravopisu
V českém pravopisu je jediná správná varianta psaní slova: hliněný.
Nesprávné varianty jako *„hlinění“* nebo *„hliněni“* jsou chybné a nepoužívají se.
Slovo „hliněný“ je přídavné jméno, které se skloňuje podle vzoru mladý.
Proto se v mužském rodě jednotného čísla píše s tvrdým „y“.
Rody, pády a druhy slova Slovo „hliněný“ se skloňuje podle rodu, čísla a pádu stejně jako vzor mladý.
Příklady jako:
- Mužský rod: hliněný hrnek (1. pád), hliněného hrnku (2. pád), hliněnému hrnku (3. pád), hliněný hrnek (4. pád), o hliněném hrnku (6. pád), s hliněným hrnkem (7. pád)
- Ženský rod: hliněná váza (1. pád), hliněné vázy (2. pád), hliněné váze (3. pád), hliněnou vázu (4. pád), o hliněné váze (6. pád), s hliněnou vázou (7. pád)
- Střední rod: hliněné nádobí (1. pád), hliněného nádobí (2. pád), hliněnému nádobí (3. pád), hliněné nádobí (4. pád), o hliněném nádobí (6. pád), s hliněným nádobím (7. pád)
Zde je několik dalších příkladů použití slova „hliněný“ ve větách:
- „Koupil jsem si nový hliněný květináč.“
- „Babička má ráda hliněné nádobí.“
- „Stěny starého domu byly postaveny z hliněných cihel.“
- „V muzeu jsme viděli starověké hliněné tabulky.“
Synonyma ke slovu „hliněný“ mohou být například: z hlíny, z jílu, hliněný (vzhledem k původu materiálu).
Význam slova Slovo „hliněný“ označuje něco, co je vyrobeno z hlíny, jílu nebo je s hlínou spojené.
Hlína je přírodní materiál, který se často používá k výrobě keramiky, stavebních materiálů a dalších předmětů.
Hlína je jedním z nejstarších stavebních materiálů, které lidstvo používá.
Hliněné stavby se nacházejí po celém světě a jsou důkazem vynalézavosti a adaptability lidstva.
Rozhodování, zda je pro rostliny, které pěstujete, vhodnější květináč plastový či z pálené hlíny, není zcela jednoduché.
Podívejme se proto na konkrétní výhody a nevýhody těchto věčných soupeřů.
Základní argumenty Estetický dojem a užitné vlastnosti jsou tím, čím je třeba se při výběru květináčů řídit.
Zatímco vzhled může škodit jen našemu oku, na vlastnostech pěstebních nádob závisí prosperita a leckdy i život rostlin.
To ale neznamená, že by okenní parapet, balkon či zahradu měly hyzdit nevzhledné květináče.
Pořiďte si ty, jež splňují oba požadavky.
Z vizuálního hlediska podřiďte jejich výběr stylu interiéru či exteriéru vašeho bydlení, nebudete-li je ovšem umísťovat ještě do dekorativních obalů.
Máte-li pěkný obal, nemusíte řešit, zda květináč v něm vypadá dobře: nikdo jej neuvidí, takže budete řešit pouze jeho funkčnost.
Plastové květináče se hodí do moderních interiérů.
Jednoduchý tvar a vhodně zvolená barva udělají i z obyčejného plastu elegantní kousek.
Nevadí mu vysoké teploty ani slunce.
Nezapomeňte však na to, že tmavý květináč do sebe při intenzivním slunečním osvitu naakumuluje teplo, což rostlině neprospěje.
Na silně osluněná místa proto raději používejte květináče ze světlé hlíny.
Květináč díky ní propouští k substrátu, a tím i ke kořenům, vzduch.
Dovoluje pozvolné odpařování vody ze substrátu.
Při něm však dochází k menšímu ochlazování stěn květináče, což může mít při nízké teplotě nebo průvanu nepříznivý vliv na kořenový růst.
Póreznost materiálu také stojí za nedostatkem vlhkosti v substrátu u čerstvě přesazených rostlin.
Suchý květináč si totiž ze substrátu natáhne do svých stěn a dna vlhkost.
Proto se hliněné nádoby mají před použitím ponořit na pár hodin do vody, aby byly při sázení dostatečně nasáklé.
Negací poréznosti je i nízká mrazuodolnost.
Porézní materiál do sebe natahuje vlhkost a při poklesu teploty pod nulu následkem rozpínání zmrzlé vody praská.
Máte-li doma starý ručně vyrobený květináč, určitě ho nevyhazujte.
Takový originál by vás dnes stál v obchodě pěknou sumičku.
Květináč s nevzhlednými skvrnami?
S porézností souvisí i neškodný, ale neestetický jev, jakým je vznik nevzhledných map z vysrážených minerálů, obsažených v zálivkové vodě.
U světlého květináče nejsou tak nápadné jako u cihlově zbarvených.
Pěstitelé mívají na odstranění map různé triky.
Někdo radí okartáčování železným kartáčem nebo rejžákem.
Jiný ponoření květináče do vody z vylouhovaných bramborových slupek nebo do škrobové vody, jež má minerály rozpustit.
Následně se květináč okartáčuje či omyje hrubou houbičkou na nádobí a opláchne.
Po čase se však mapy vytvoří znovu.
A co vy? Jak bojujete s těmito skvrnami?
Napište svůj tip do diskuze pod článkem
Hliněný květináč můžete ozdobit
Připadá vám hliněný květináč příliš fádní?
Pokud mu chcete vtisknout punc jedinečnosti, vyzkoušejte decoupage nebo krakeláž a uvidíte, jak se z nevýrazného, třeba i odřeného střepu stane zajímavý originál.
Květináč je lehký, lépe odolává nárazům.
Kvalitní plast, vyrobený technologií rotačního tváření, odolá mrazu i UV paprskům.
Hladký povrch usnadňuje čištění.
Lze tak znovu využít i květináč po nemocné rostlině, aniž by hrozil přenos jakékoli nemoci nebo škůdců.
Hustota a nulová nasákavost materiálu je opět dvojsečnou zbraní.
Substrát vydrží déle vlhký, což uvítáte při několikadenní nepřítomnosti.
Hrozí tu ale, i přes dostatečný drenážní otvor, nebezpečí přemokření substrátu.
Se zálivkou musíte velmi opatrně.
Příliš mnoho otvorů ve dně u plastových výsadbových květináčů, ve kterých si obvykle rostliny přinesete domů, má za následek rychlé odplavování důležitých látek ze substrátu.
Jedním z typů plastových květináčů jsou oblíbené závěsy.
Zatímco světlý plast odráží sluneční paprsky, a chrání tak kořeny před přehřátím, černé a jiné tmavé květináče se silně zahřívají.
Rostliny jsou v nich vystaveny nejen přílišnému horku, ale hrozí i zapaření substrátu.
Důvodem je skutečnost, že se k němu nedostane přes stěny květináče vzduch a ani voda se nemůže odpařovat.
Průhledné plastové květináče jsou určeny speciálně pro orchideje, jejichž kořeny potřebují světlo.
Rostliny se v zahrádkářstvích prodávají pouze v plastových květináčích, jsou nesrovnatelně levnější.
Co takhle glazovaný květináč?
Glazovaný keramický květináč představuje jakýsi mezičlánek mezi oběma variantami.
Venkovní či vnitřní glazura zamezí vzniku map z vysrážených minerálů a ochrání kořeny před chladem, ale zároveň zamezuje dýchání materiálu a odpařování vody z přemokřeného substrátu.
Vnější glazura zachová vnitřní poréznost materiálu, který dodává do substrátu déle vlhkost.
Oboustranně glazovaný květináč má pak vlastnosti obdobné jako plastový, jen bývá ve většině případů hezčí.
Co z toho vyplývá?
Žádný univerzální recept na používání určitého druhu květináče sice neexistuje, ale na základě daných vlastností můžeme určit, jakému typu rostlin ten který květináč lépe vyhovuje.
Květináč ze světlé pálené hlíny ochrání kořeny před slunečním žárem.
Pro rostliny vyžadující sušší substrát či vyrovnané klima se lépe hodí květináč z pálené hlíny, druhům libujícím si v trvale vlhkém prostředí (jako je například šáchor) bude dobře v plastovém.
Plastový květináč s mnoha otvory ve svém dnu bude svědčit rostlinám, jejichž zálivka se provádí do podmisky.
Kořeny tu budou mít snadnější přístup k vodě.
Za vlastní názvy se považují jména ochranných známek (českých i cizích).
Stejně jako u obchodních jmen (viz Velká písmena - organizace (státy, správní oblasti, zastupiteslké sbory, ministerstva, školy, divadla apod.)) ne vždy formální podoba ochranných známek odpovídá současným pravopisným zásadám (některé názvy jsou dokonce registrovány s malým počátečním písmenem, u víceslovných jsou někdy psány s velkým písmenem všechny výrazy nebo některé z nich nebo je název zapsán verzálkami).

Jejich přesnou pravopisnou (grafickou) podobu lze zjistit v rejstříku ochranných známek.
Ta by se měla užívat v textech právní povahy.
Tato podoba je náležitá však tehdy, kdy má autor skutečně na mysli název ochranné známky.
Tak tomu bývá v případě, pokud je před názvem umístěno obecné jméno naznačující druh produktu a název zůstává nesklonný, např.
Za ochranné známky se považují i jména odrůd rostlin, např. (jablko) Jonathan, Parména zlatá, (hruška) Pařížanka, Muškatelka turecká, (višně) Záhoračka, Morela pozdní, (víno) Ryzlink rýnský, Müller Thurgau.
Stejně jako u jiných ochranných známek i jména odrůd se mohou v určitých kontextech chápat jako druhová a měla by se psát s malými písmeny, např. koupili jsme několik jonathanů, objednal si dvě deci frankovky.
S malým písmenem se píšou rostlinné druhy: přeslička rolní, měsíček lékařský atp.
Latinské názvy se píšou u prvního slova s velkým písmenem: Equisetum arvense = přeslička rolní, Calendula officinalis = měsíček lékařský.
Stejný způsob psaní platí i o názvech živočichů: včela medonosná (lat. Apis mellifera), rys ostrovid (lat.