Jak pěstovat plavuň červenou

Rostliny s až metr dlouhými, plazivými, kořenujícími lodyhami.

Listy čárkovitě kopinaté, celokrajné, zakončené dlouhým bílým chlupem.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým, téměř kosmopolitním areálem, který především zahrnuje mírný až chladný pás Eurasie a Severní Ameriky.

Vyskytuje se také na jižní polokouli, kde roste v horách Jižní Ameriky, na Falklandách, ve východní a jižní Africe, na Filipínách či Papui-Nové Guiney.

V České republice roste roztroušeně až lokálně hojně v mezofytiku a především v polohách oreofytika.

Ekologie: Plavuň vidlačka preferuje stanoviště na kyselých podkladech jako vřesoviště, pastviny, smilkové louky, světlé jehličnaté lesy, okraje cest.

Ochrana a ohrožení: Plavuň vidlačka nepatří mezi zvláště chráněné druhy.

Poznámky: Spory plavuně jsou hořlavé.

Kubát K. (1988): Lycopodium L.- In: Hejný S., Slavík B., Chrtek J., Tomšovic P. & Kovanda M.

Vogel S.I., Piatkowski B.T. et al. (2011): The Effects of Fire on Lycopodium digitatum strobili.

ČeleďPlavuňovité (Lycopodiaceae) Popis Habitat.

Plavuň pučivá je typickým zástupcem boreálních a horských jehličnatých lesů.

Preferuje zastíněná stanoviště s vyšší vzdušnou vlhkostí a mírně kyselým podložím, nejčastěji rašelinné smrčiny, podmáčené lesy, okraje rašelinišť a balvanité sutě.

Roste v humusových až podzolovaných půdách s dostatkem organické hmoty.

Ve vyšších polohách se vyskytuje hojněji než v nížinách.

Vzrůst: Jedná se o vytrvalou plazivou výtrusnou rostlinu dorůstající délky výhonů zpravidla 30-100 cm, s charakteristickým výrazným horizontálním větvením.

Hlavní lodyha je dřevnatějící, přímá až vystoupavá s hustým obrostem listů.

Z horizontálních plazivých prýtů vyrůstají četné vzpřímené sekundární větve.

Listy: Listy (mikrofyly) jsou drobné, jehlicovité, přitisklé nebo odstálé, na průřezu úzce trojúhelníkovité.

Vyznačují se pichlavým zakončením, bývají 5-7 mm dlouhé.

Listy jsou hustě spirálovitě uspořádané a dávají rostlině typický "jehličnatý" vzhled.

Květy a jiné znaky: Plavuň pučivá neprodukuje květy v pravém slova smyslu - je výtrusná rostlina.

Výtrusy se tvoří v klasech (strobilech), které jsou štíhlé, jednotlivé a vyrůstají koncem vzpřímených prýtů.

Výtrusné klasy jsou válcovité, 2-4 cm dlouhé, na bázi ostře ohraničené od sterilní části prýtu.

Výtrusy dozrávají koncem léta.

Doba "květu" (výtrusu): Výtrusy se vyvíjejí během letních měsíců a dozrávají obvykle od července do září.

V tomto období jsou výtrusné klasy patrné a snadno určitelné.

Léčivé účinky: Dříve byla plavuň pučivá, podobně jako příbuzná plavuň vidlačka, využívána v lidovém léčitelství.

Výtrusný prášek sloužil k zasypávání ran a jako součást pudrů pro zamezení vlhnutí pokožky.

Dnes se využívání omezuje spíše na farmaceutické technologie (např. jako kluzné činidlo při tabletování), nikoli jako léčivo.

Sbírání rostlin v přírodě je nežádoucí, protože jde o druh ekologicky významný a místy vzácný.

Zákonná ochrana: Plavuň pučivá je v ČR řazena mezi ohrožené druhy (kategorie C3) a těší se zvláštní ochraně podle § 3 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.

To znamená, že je zakázáno ji úmyslně sbírat, poškodit nebo narušovat její přirozené prostředí.

Rozšíření: Plavuň pučivá má rozsáhlý areál výskytu v chladnějších oblastech Eurasie a Severní Ameriky.

V Evropě je rozšířena v boreální zóně a horských oblastech od Pyrenejí přes Alpy až po Skandinávii a Rusko.

Rozšíření v ČR: Na území Česka se vyskytuje především ve vyšších polohách.

Významné populace najdeme v Šumavě, Krkonoších, Jeseníkách, Krušných horách, Českém lese, Jizerských horách a méně hojně v Českomoravské vrchovině.

Lokálně může sestupovat i do podhorských poloh.

Rozšíření na Karlovarsku (ověřené lokality za posledních 10 let): V Karlovarském kraji je plavuň pučivá pravidelným prvkem jehličnatých lesů Krušných hor a Slavkovského lesa.

Ověřené lokality z posledních 10 let zahrnují např.: rašelinné smrčiny u Rolavy, prameniště nad Perninkem, lesní komplexy v okolí Abertam, území v okolí Kladské (Slavkovský les).

Tyto populace jsou stabilní a v některých místech poměrně početné.

Biotop: Rostlina osidluje především vlhké až podmáčené smrčiny, rašeliniště, horské březiny, případně okraje pramenišť a balvanitá místa s dostatkem stínu.

Záměny (rozlišovací znaky mezi podobnými druhy): Možné záměny mohou nastat s plavuní vidlačkou (Lycopodium clavatum).

Rozlišovací znaky: Plavuň vidlačka: má výrazně vidličnatě větvené výhony a klas je oddělen dlouhou stopkou, listy jsou kratší, méně pichlavé.

Zajímavosti o druhu: Plavuň pučivá je jedním z reliktních druhů, které přetrvaly od doby ledové v našich horských oblastech.

Výtrusy jsou velmi jemné a hořlavé - dříve se používaly jako tzv.

Popisovaná zdravotní témata nemohou být náhradou za odborné zdravotní vyšetření.

Plavuň vidlačka, latinsky Lycopodium clavatum, patří do čeledi plavuňovitých (Lycopodiaceae).

Jako zajímavost lze uvést, že druhá část latinského názvu, výraz “clavatum” znamená “ozbrojený kyjem”.

V každém případě je dobré vědět, že tato rostlina je u nás chráněná, tudíž ji nelze v žádném případě sbírat.

Plavuň vidlačka se vyskytuje téměř po celém světě, výjimkou je Austrálie.

U nás roste ve vyšších polohách na suchých pastvinách, na vřesovištích, na pasekách nebo i na dalších vhodných místech.

Plavuň vidlačka patří mezi středně velké, plazivé rostliny, jejíž lodyha může dorůst až do délky 120 cm.

Tato lodyha se bohatě větví.

Listy jsou jehlicovité s pilovitými okraji.

Jako rostlinná droga se u této byliny využívají výtrusy (Sporae lycopodiorum, Lycopodium).

Tytо výtrusy připomínají jemný prášek bleděžluté barvy, který je na dotek mastný.

Jinak je bez chuti a zápachu.

V tradičním léčitelství (zejména v severní Evropě) se používal ve formě zásypu při kožních zánětech (zejména u dětí), svědivých a mokvavých vyrážkách (nedráždí pokožku a vysušuje ji), dokonce se uvádělo používání u svrabu a vředů.

Z účinných látek výtrusy obsahují až 50 % mastného oleje, sporonin, polymerní terpen a stopy alkaloidů.

V nati jsou z účinných látek rovněž alkaloidy, a to lykopodin, klavatin a klavatoxin.

Z toho vyplývá, že by se rozhodně tato rostlinná droga neměla užívat vnitřně.

Jako druhá rostliná droga z plavuně se v přírodním léčitelství používala nať.

Používala se při léčbě onemocnění ledvin, jater a močového měchýře (záněty) a také astmatu.

Ovšem i zde lze akademicky uvést (prakticky nedoporučuji užívat), jelikož nálev z natě plavuně vidlačky může působit toxicky, takže ani v minulosti se nedoporučoval užívat ve větším množství.

Jako zajímavost lze na závěr uvést, že výtrusy plavuně vidlačky byly v tradičním léčitelství vzácné a často se falšovaly.

06. 08. Plavuň je vytrvalá výtrusná bylina.

Lodyhu má plazivou, kořenující.

Postranní větve jsou vidličnatě větvené, vystoupavé až přímé a 1 m dlouhé.

Listy má 3- 4 mm dlouhé, čárkovitě kopinaté, zakončené dlouhou bílou osinou.

Výtrusnicové klasy jsou 8 cm dlouhé.

Najdeme ji ve světlejších jehličnatých lesích, na vřesovištích, suchých pastvinách, pasekách a kyselých půdách.

Sbírají se výtrusy (v červenci až v srpnu), které obsahují 50% oleje, pryskyřici, polysacharid sporonin, organické kyseliny, vysokomolekulární terpen a stopy chinolizidinových alkaloidů (lykopodin, klavatin, klavotoxin).

Vnitřně se výtrusů užívá při onemocněních jater nebo při zánětu močového měchýře či ledvin.

Někdy se sbírá i nať a to koncem jara.

Užívá se jen zevně (je toxická) ve formě obkladu při akutním onemocnění ledvin způsobující poškození ledvinových klubíček nebo jiných onemocněních močových ústrojí.

Užívají se také v lékárnictví na obalování pilulek, aby se neslepovaly.

Čeleď: Lycopodiaceae P. Beauv. ex Mirb.

Ekologie: Vyskytuje se na vřesovištích, suchých pastvinách, smilkových loukách i světlých jehličnatých (vzácněji listnatých) lesích, na kyselých půdách.

Popis: Vytrvalá plavuňovitá rostlina s plazivými, kořenujícími, až 1 m dlouhými lodyhami.

Postranní větve vystoupavé až přímé.

Listy čárkovitě kopinaté, 3-5 mm dlouhé, celokrajné nebo jemně zoubkaté, bez suchomázdřitého lemu, zakončené dlouhým bílým chlupem.

Na vzpřímených větvích jsou listy hustší (není vidět lodyhu) a obloukovitě vzhůru ohnuté, vzácněji rovnovážně odstávající.

Výtrusnicové klasy až 8 cm dlouhé, po (1-)2-3(-5), na konci 2-18 cm dlouhých vzpřímených stopek.

Sporofyly vejčité, na stopkách nápadně řidší a bez výtrusnic.

Využití: Sušené rostliny se používají v lidovém lékařství.

Ohrožení a ochrana: Plavuň vidlačka je u nás považována za ohrožený druh (C3).

Fotografováno ve dnech 4. 7. a 7. 7.

Plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) roste v jehličnatých, horských a podhorských lesích na kyselých půdách, často porůstá trouchnivějící pařezy a padlé kmeny.

Je diagnostickým druhem sv. Piceion excelsae, vyskytuje se též ve sv. Luzulo-Fagion.

Plavuň pučivá je víceletý druh, který má až metr dlouhé, plazivé, kořenující lodyhy s postraními vystoupavými větvemi, na jejichž koncích jsou jednotlivé, přisedlé výtrusnicové klasy.

Výtrusy dozrávají od července do září a jsou přenášeny větrem.

Plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) roste na vřesovištích, ve světlých jehličnatých lesích (vzácněji i listnatých), na lesních okrajích, horských loukách a pastvinách.

Dává přednost kyselým, suchým až svěžím půdám bez nadbytku živin.

Je diagnostickým druhem sv. Genistion a Dicrano-Pinion.

Plavuň vidlačka je víceletý druh, který má až metr dlouhé, plazivé, kořenující lodyhy s postraními vystoupavými větvemi na jejichž koncích jsou 2-3 výtrusnicové klasy vyrůstající na řídce olistěných, světle zelených stopkách.

Díky lehkým výtrusům, které se šíří vzduchem, snadno osídluje nová stanoviště.

Plavuň pučivá roste roztroušeně až hojně ve všech horských oblastech i v pahorkatinách.

V nížinách se vyskytuje poměrně vzácně, vyhledává zde polohy s chladnějším a vlhčím mikroklimatem.

Podle síťové mapy rozšíření v ČR (SLAVÍK 1986) druh výskytem pokrývá necelou třetinu území státu, ve srovnání s plavuní vidlačkou je tedy vzácnější.

Plavuň vidlačka roste roztroušeně až hojně ve všech horských oblastech i v pahorkatinách.

Z důvodů využívání k léčebným účelům byly plavuně pravděpodobně zařazeny do přílohy V směrnice o stanovištích.

V současné době je plavuní pravděpodobně nejvíce komerčně využíváno v homeopatii; vzhledem k silnému naředění roztoků, ale jejich spotřeba nebude příliš vysoká.

Ani používání léků s příměsí plavuní nebude příliš časté, různá zánětlivá onemocnění pokožky a močových cest se obvykle léčí moderními léky s cíleným účinkem, příp. urologickými čaji.

Droga se sbírá tak, že se klásky těsně před dozráním otrhají, nechají dozrát a přetřásají přes síto.

Při sběru větší část rostliny zůstává zachována a ohrožení sběrem je zřejmě minimální.

Oba druhy zatím nevyžadují žádnou speciální péči.

mapa rozšíření plavuňovitých v Evropě

7. třída (Př, 31) - Plavuně a přesličky

tags: #jak #pestovat #plavun #cervenou