Statková hnojiva patří mezi nenahraditelnou část v systémech výživy a hnojení rostlin. Míra využití statkových hnojiv závisí nejen na skladování, ošetřování a jejich aplikaci, ale na celkovém způsobu hospodaření. Statková hnojiva jsou tedy hnojiva, která vznikají v koloběhu zemědělského podniku („na statku“), jako vedlejší produkt při chovu hospodářských zvířat nebo pěstování kulturních rostlin. Z pohledu legislativy ale především s ohledem na vlastnosti hnojiv jsou rozlišována statková hnojiva živočišného původu a statková hnojiva rostlinného původu.
Co patří mezi statková hnojiva živočišného původu a rostlinného původu
Mezi statková hnojiva živočišného původu patří hnůj, močůvka, hnojůvka, kejda, drůbeží trus apod. Jelikož tato hnojiva vznikají v souvislosti s chovem hospodářských zvířat a jejich ustájením, jsou běžně označována jako hnojiva „stájová“. Jejich složení, kvalita a hnojivý účinek jsou závislé na druhu a kategorii hospodářských zvířat, jejich zdravotním stavu, ale také na způsobu ošetřování, skladování a aplikace. Do skupiny hnojiv živočišného původu patří také výkaly a moč zanechané hospodářskými zvířaty při pastvě nebo při jejich jiném pobytu na zemědělské půdě.
Mezi statková hnojiva rostlinného původu patří skliditelné vedlejší produkty pěstovaných plodin, jako je sláma a řepný chrást, nať brambor, ale také celé pěstované rostliny zapravované jako zelené hnojení nebo ponechané na povrchu půdy, např. při mulčování trávy. Jejich složení a obsah živin jsou z velké části odrazem živinného režimu půd dané oblasti. Přestože podle legislativy do statkových hnojiv nepatří komposty, je nutné s ohledem na využití organické hmoty v zemědělském podniku (např. Působení statkových hnojiv je většinou pozvolnější a dlouhodobější ve srovnání s minerálními hnojivy, ale i mezi jednotlivými druhy statkových hnojiv jsou významné rozdíly.)
Jak fungují jednotlivá statková hnojiva a jak ovlivňují půdu
Kejda a močůvka působí v půdě poměrně rychle, zvyšují mineralizaci, a tím se podílejí i významněji na výnosech plodin, ale obsah organických látek v půdě zvyšují jen pozvolně, nebo nepřímo (větším množstvím biomasy rostlin). Poměrně rychlý rozklad v půdě vykazují také čerstvé zbytky rostlin (zelené hnojení, řepný chrást), ale také sláma při úpravě poměru C:N a příznivých vláhových poměrech v půdě. Naopak hnůj a zvláště kvalitní kompost přinášejí již stabilizované organické látky, které významně ovlivňují obsah organických látek v půdě. Znalost chemického složení kejdy má zásadní význam pro její efektivní využití k přímému hnojení, protože podle obsahu N stanovujeme dávku kejdy.
Hnůj vzniká zráním chlévské mrvy (směs výkalů, steliva, případně zbytků krmiva, které opouštějí stáj). Při zrání dochází především ke kvašení, hnití a tlení, při kterém se jednotlivé komponenty rozkládají a částečně transformují na organické látky jiného kvalitativního složení s vyšší stabilitou. Při dobré péči o hnůj (vytěsnění vzduchu - vrstvení do bloků) by ztráty organické hmoty neměly překročit 30 %. Často se však v praxi setkáme s neobhospodařovanými hnojišti, kde ztráty dosahují až 60 %.
Kompostování chlévské mrvy přitom umožňuje získání velmi kvalitního statkového hnojiva při menších ztrátách na organické hmotě i na živinách. Složení kejdy závisí na druhu hospodářských zvířat, krmení, množství vypité vody, způsobu odklizu a skladování. Nejvíce je však ovlivněno množstvím technologické vody, jejíž obsah by neměl překročit 20 % vyprodukované neředěné kejdy. Kvalitní kejda obohacuje půdu o snadno rozložitelné organické látky. Živiny obsažené v kejdě jsou pro rostliny snadno přístupné. Z celkového obsahu dusíku je 40-60 % ve formě amonné.
Močůvka je prokvašená moč ustájených hospodářských zvířat zředěná vodou. Obsah organických látek v močůvce je nízký, z hlediska obsahu živin je hodnotným dusíkato-draselným hnojivem. Dusík je v moči obsažen hlavně ve formě močoviny, dále je přítomna kyselina hippurová a močová. Při rozkladu těchto sloučenin se uvolňuje amoniak a může dojít k výrazným ztrátám dusíku, které činí až 50 % i více. Dochází i ke ztrátám organických látek (10-15 %), často jsou uváděny i ztráty draslíku (10-30 %) - zvláště při nevhodné aplikaci, povrchovým smyvem.
Hnojůvka je tekutina, která vytíká z hnoje při zrání na hnojisti a je zachycována v jímkách zpevněných hnojišť. Její množství je variabilní, závisí na kvalitě uskladnění a ošetřování mrvy a na meteorologických podmínkách. Činí 8-20 % z uloženého množství chlévské mrvy. Z živin obsahuje především K a N.
Sláma je bohatá na organické látky a obsahuje hlavně draslík. Pro zajištění optimálního průběhu rozkladu slámy v půdě je nutno před zapravením slámu rozdrtit a dále upravit poměr C:N aplikací 4-6 kg N na tunu slámy. Je vhodné využít močůvku, kejdu nebo hnojůvku, případně minerální hnojiva s dusíkem v amidové, nebo amonné formě. Nelze použít hnojiva s ledkovým dusíkem.
Správné používání statkových hnojiv a dodávání organické hmoty do půdy by mělo být v našich podmínkách základem péče o půdní úrodnost. V minulosti byl často zjednodušován vztah mezi statkovými hnojivy a půdní organickou hmotou. Ve výzkumech se prokazuje složité působení organické hmoty a že jednoduchý vztah není vždy platný; závisí na vlastnostech půdy a způsobu hospodaření. Nově vstupující organické látky do půdy působí na řadu procesů v půdě a jejich projevy mohou být patrné až v dlouhodobém horizontu.
Praktické použití a příklady plánování hnojení
Na problematiku dlouhodobých změn v půdě v souvislosti s výživou rostlin bude zaměřena letošní konference o racionalitě použití hnojiv. Dále jsou statková hnojiva zdrojem mikroorganismů, stimulačních a růstových látek. Při výrobě a uchovávání hnojiv je důležité minimalizovat ztráty živin a organických látek, a zároveň sledovat obsah živin v půdě. Příprava plánu hnojení statkovými hnojivy a střídání hnojiv podle produkce podniku pomáhá udržet rovnováhu mezi vstupem organické hmoty a jejím rozkladem.
Hnůj vzniká zráním chlévské mrvy a jeho skladování by mělo minimalizovat ztráty (především N). Při správné péči o hnůj lze ztráty organické hmoty omezit. Při nedostatečném hospodaření však hrozí výrazné ztráty. Kompostování chlévské mrvy je vhodné pro získání kvalitního statkového hnojiva s nižšími ztrátami.
Moč a močůvky by měly být používány opatrně díky obsahu chloridů a soli, které mohou škodit některým plodinám. Důležité je řídit se tabulkou citlivosti plodin na chloridy a vybrat vhodnou formu draselné soli. Z hlediska hygieny a zdraví je nutné zohlednit zdravotní pravidla a vy-varovat použití moči z osob užívajících léky či antibiotika.
Nakonec je vhodné zdůraznit, že lidská moč může být užitečným hnojivem zejména v režimech s ekologickým hospodařením, avšak vyžaduje správné ředění a aplikační postupy, aby nedošlo k poškození rostlin.

Močové hnojivo má své limity a vyžaduje zvážení typu plodin: citlivé plodiny na chloridy je třeba používat obezřetně a zvolit vhodnou formu draselné soli. Obecně platí, že moč je dusíkaté hnojivo s doplňujícími soli, a proto by se mělo používat pouze u rostlin s vysokou potřebou dusíku a v omezeném rozsahu na jaře a během vegetačního období. Podzimní aplikace není vhodná, protože se může z půdy vyplavit většina chloridu sodného i dusíku do spodních vrstev.
Dělění plodin podle citlivosti k chloridům
- Plodiny příznivě reagující na chloridy: krmná řepa, celer, mangold.
- Plodiny, které chloridy snesou: chřest, košťáloviny pro podzimní a zimní sklizeň, červená řepa a rebarbora, trávníky a jetelotrávy.
- Plodiny středně citlivé na chloridy: slunečnice, réva vinná, jádrové ovoce, černý rybíz, rajčata, brambory, ředkvičky, rané košťáloviny, hrách, špenát, karotka, ředkev.
- Plodiny velmi citlivé na chloridy: jahody, ostružiny, borůvky, třešně, fazole, okurky, melouny, paprika, cibule, salát a další zelenina pěstovaná pod sklem.