Evropští spotřebitelé často nevědí o tom, že potraviny, které nakupují, byly vyrobené z geneticky modifikovaných plodin. Zákazníci se totiž příliš nezajímají o etikety výrobků, na kterých bývá způsob výroby potravin uveden. Vyplývá to ze závěrů projektu s názvem Consumerchoice, který se uskutečnil v deseti zemích Evropské Unie a o kterém 10. listopadu informoval zemědělský internetový portál Agroweb.
Vědomě koupila produkt označený jako geneticky modifikovaný pouze pětina spotřebitelů. Naopak téměř polovina (48 procent) o tom, že zakoupená potravina byla vyrobena právě z geneticky modifikovaných plodin, vůbec nevěděla. Pětina zákazníků takové potraviny cíleně odmítá, vyplývá z výsledků průzkumu.
Nejčastěji kupují výrobky s označením genetické úpravy obyvatelé České republiky. Takto označený výrobek si podle lednové analýzy v uplynulém roce koupilo 13,7 procenta tuzemských zákazníků. Naopak v Polsku to učinila pouze tři procenta, ve Španělsku jen dvě procenta spotřebitelů.
Výsledky sledování ukázaly také různou ochotu supermarketů poskytovat informace o geneticky upravených potravinách v nabídce. Zatímco prodejci v České republice, Řecku a Polsku se k tomu stavěli váhavě, ve Švédsku byl přístup zcela opačný a informace dostatečné.
V současné době je na trhu Evropské unie 69 produktů, které nesou označení, že obsahují geneticky modifikované plodiny. Ve většině případů jde o sójový olej a z něj vyrobené margaríny či další produkty. Nejvíce značených produktů je ze sledovaných zemí na trhu v Česku, naopak v Řecku a Slovinsku se neprodávají vůbec.
V EU je pěstování geneticky modifikovaných plodin regulováno od konce 90. let minulého století. Předloni EU jako první modifikovanou plodinu povolila kukuřici. Pěstitelé ale musejí dodržovat pravidla, která se týkají evidence osetých ploch a zvláštního značení produktů. Musejí také modifikovanou kukuřici pěstovat v předepsané vzdálenosti od ostatních plodin, aby nedošlo k jejich mutaci.
Hlavními pěstiteli geneticky modifikovaných plodin na světě jsou země Severní a Jižní Ameriky a Austrálie.
- Posterita: závěry projektu Consumerchoice a jeho dopad na povědomí spotřebitelů.
- Regulace EU od konce 90. let a specifika povolení kukuřice jako první modifikované plodiny.
- Rozdíly mezi členskými státy v ochotě poskytovat informace o GMO v nabídce.
Potenciální dopady na spotřebitelské chování a označování potravin zůstávají nadále klíčovou oblastí pro unijní politiky a pro samotné prodejce, kteří musí vyvažovat transparentnost a ekonomické zájmy dodavatelského řetězce.
