Sazenice Eucalyptus polyanthemos ‘red box’ - tvz. Substrát smíchejte s vodou tak, aby vznikla vlhká, hutnější směs. Neměl by však ve vodě plavat. Semínka eukalyptu jsou velmi drobná, proto je vysévejte pouze na povrch substrátu. Jemně je přitlačte a zvlhčete pomocí rozprašovače. Nádobu zakryjte průhledným víčkem s větracími otvory nebo potravinářskou fólií, do které uděláte několik malých dírek. Vznikne tak jednoduché domácí pařeniště, které pomůže udržet potřebnou vlhkost. Substrát kontrolujte pravidelně. Měl by být stále mírně vlhký, nikdy však přemokřený. Výsev umístěte na světlé a teplé místo. Dostatek světla je důležitý pro zdravý růst mladých rostlinek, které pak nebudou vytáhlé a oslabené. Semena eukalyptu nejlépe klíčí při teplotě 20 až 25 °C. První rostliny se obvykle objeví během 2 až 5 týdnů, někdy však může klíčení trvat i déle. Eukalyptus nemá rád narušování kořenů, proto s přesazováním nespěchejte. Ideální čas nastává ve chvíli, kdy mají sazeničky 3 až 4 páry pravých listů. Mladé eukalypty přesazujte postupně do větších květináčů až ve chvíli, kdy kořeny vyplní celý prostor původní nádoby. Po celou dobu pěstování dbejte na vyváženou zálivku. Rostlinky nesmějí zcela vyschnout, zároveň však nesnášejí dlouhodobé přemokření a stání ve vodě. Přejeme vám mnoho pěstitelských úspěchů a radost z každého nového lístku. S trochou péče a trpělivosti se i z malého semínka brzy stane krásný eukalyptus.
Eukalyptus: obecný úvod a základní druhy
Eukalyptus Eukalyptus neboli Blahovičník je aromatický strom původem z Austrálie, kde vyrůstá do výšky až kolem 80-100 metrů, proto je řazen mezi jedny z nejvyšších stromů světa. Má celokrajné listy s charakteristickou šedozelenou barvou. V našich podmínkách se pěstuje jako pokojová rostlina a od května do září ho lze letnit. Eukalyptus vejčitolistý, známý také jako Swamp Gum nebo Black Gum, je okrasná dřevina dosahující výšky až 30 metrů. Tvoří silné, vzpřímené rostliny s velkými, stříbřitě modrými listy. Eukalyptus citrónový je rychlerostoucí populární odrůda, pocházející z Austrálie., kde může dosahovat výšky až 50 m. Květenství je menší, hroznovité a bílé barvy. 06. 08. Eukalyptus známý také pod názvem blahovičník (lat. Eucalyptus globulus) patří do čeledi myrtovitých (lat. Myrtaceae). Domovinou těchto stromů je Austrálie, Malajsie, Indonésie a Nová Guinea. Dokázal se však aklimatizovat a v mnoha zemích je běžně pěstován. V době křídové a v třetihorách se vyskytoval i na našem území. Svědčí o tom otisky listů a plodů v usazeninách z této doby. Dnes jsou u nás vzrostlé stromy k vidění pouze v botanických zahradách. Rod eukalyptus čítá více než 700 druhů. Všichni zástupci se vyznačují velmi rychlým růstem, který může ve volné přírodě být až několik metrů za rok. Nejvyšší jedinci mohou dorůst do výšky až 100 metrů. Do skupiny nejvyšších eukalyptů patří Eucalyptus obliqua, Eucalyptus delegatensis, Eucalyptus diversicolor, Eucalyptus nitens, Eucalyptus globulus a Eucalyptus viminalis. Několik eukalyptů patří dokonce mezi nejvyšší stromy světa. Rychlého růstu a tím také velké spotřeby vody se v domovině využívá k vysoušení močálů a bažin, čímž se zbraňuje rozmnožování komárů a následnému přenosu malárie. Eukalypty jsou většinou mohutné stromy s hladkým kmenem, jehož borka se občas odlupuje. Vzhled kůry se mění s věkem rostliny. Postupně se mění délka vláken kůry, stupeň vrásčitosti, tloušťka, tvrdost i barva. Za pozornost stojí i listy eukalyptu, jsou totiž dvojtvárné. Na mladých výhonech vyrůstají světle zelené, přisedlé, vstřícné listy, kdežto listy starších výhonů jsou střídavé, řapíkaté, srpovitě zahnuté, dlouhé až 30 cm. Jejich čepele jsou svisle skloněné tak, aby zachycovaly co nejméně slunečních paprsků. Eukalyptové porosty, označovány v Austrálii jako mallce scrub (scrub = křovina), jsou proto velmi světlé, s malým stínem. Rostlina se tak chrání proti nadměrnému odpařování vody. Květy vyrůstají v paždí listů, kališní a korunní lístky srůstají v čepičku, která při rozkvétání odpadá a na rostlině zůstávají jen tyčinky, kterých je značný počet. Právě květ se stal inspirací pro řecký název z něhož je odvozeno jméno eukalyptus. Název je složen ze slov "eu" a "kalyptos", překládající se jako dobře krytý. Dobře kryté jsou v tomto případě tyčinky květů. Plodem jsou zdřevnatělé tobolky kuželovitého tvaru. Eucalyptus je jedním ze tří podobných rodů, které se k eukalyptům běžně řadí. Zbylými dvěmi jsou Corymbia a Angophora. Mnoho eukalyptů bývá označováno jako gumové stromy, protože po narušení kůry z rány vytéká velké množství mízy. V domácích podmínkách se nejčastěji pěstují tři druhy eukalyptů, které nedosahují příliš velkých rozměrů (při pravidelném zaštipování). Eucalyptus globulus je znám také pod názvem blahovičník kulatoplodý. Tento druh eukalyptu patří k nejznámějším. Jeho, na pěstování nenáročné, kultivary jsou pěstovány pro své aromatické silice. Listy jsou větší, kulaté, voskované a voní typickou eukalyptovou vůní. Eukalyptus gunnii pochází z Tasmánie. Je spíše menšího až středního vzrůstu, listy jsou užší a oválné. Eukalyptus guni kvete uprostřed léta. Tento eukalyptus je oproti ostatním i celkem odolný vůči chladu - dokáže odolat i teplotám -13 °C, krátkodobě až -20 °C. V současnosti se pěstuje spíše pro dekorativní účely a provonění vzduchu v interiéru. Eukalyptus gunnii se dá pěstovat i v písečných oblastech s poměrně vlhkou půdou. Posledním často pěstovaným druhem je eucalypstus citriodora, alternativně označován jako blahovičník citrónový či citrónový eukalyptus. Tento druh obsahuje velké množství eukalyptových silic (citral a citronellol), které se uvolní i při už letmém doteku či závanu větru. Okolím rostliny se pak line intenzivní citrónová vůně. Citrónový eukalyptus se hodí zejména do panelových bytů, kde vzrostlejší rostliny vytvářejí mikroklima, které pomáhá zvlhčovat vzduch a působí antisepticky. Citrónový eukalyptus pomáhá astmatikům zlepšovat jejich zdravotní stav.
Pěstební zásady a rozmnožování
Semínka snadno klíčí a péče o rostlinu není jinak zvlášť složitá. V optimálních podmínkách by strom mohl vyrůst až do výšky cca 50 metrů, což se s velkou pravděpodobností nestane, pokud budete mladé výhonky pravidelně vyštipovat. Eukalyptus se v našich podmínkách pěstuje výhradně v interiéru. Některé druhy jsou sice mrazuvzdorné, ale dlouhotrvající zimu by s největší pravděpodobností nepřežily. V letním období však lze rostlinu bez problémů letnit. V zimě, kdy je nedostatek světla, je příhodnější rostlinu umístit do chladné místnosti, aby se příliš nevytáhla. Dojde k útlumu růstu a tím i k menší spotřebě vody, proto rostlinu v zimě zalévejte velmi opatrně, spíše až v době, kdy na rostlině bude patrné mírné zavadnutí vrchních lístků. V letním období rostlinám vyhovuje světlé stanoviště. Na takovém místě je však třeba počítat s vyšší spotřebou vody. Mladé rostliny nevystavujte přímému slunci, mohlo by je poškodit. Rostliny je třeba pravidelně vyštipovat, čímž se zamezí nadměrnému růstu a rostlina se více rozvětví. Při přesazování eukalyptu nesmíte porušit kořeny, rostlina je na to velmi citlivá. Při přenášení rostliny mezi letním a zimním stanovištěm se často stává, že rostlina i přes dodržení pěstebních postupů začne osychat a opadá z ní listí. To však většinou nevadí. Na jaře uschlé větvičky ostříhejte, brzy začnou rašit nové. Pozitivní účinky má eukalyptus díky obsahu silic zejména na dýchací ústrojí. Ve formě bylinného přípravku se využívá k léčbě zánětu průdušek, vedlejších nosních dutin, kašle či nachlazení. Svědčí astmatikům. Obsahuje i velké množství cineolu, který se v lékařství a kosmetice využívá jako desinfekce. Eukalyptová silice se využívá i při výrobě parfémů a různých esenciálních olejů. Pro provonění vašeho obydlí i pro povzbuzení si můžete koupit čajové svíčky s vůní eukalyptu. Skříně mohou dostat příjemné aroma díky vložení usušených přebytečných výhonků. Inhalace výparů z eukalyptového oleje působí blahodárně i na psychiku, může pomoci potlačit návaly úzkosti, panický strach a působí antidepresivně. Uvolňuje nejen psychické bloky, ale odbourává i fyzické vyčerpání. Eukalyptový olej je vynikající i pro masáž zablokované krční páteře. Navozuje příjemné pocity. Eukalyptová silice se nesmí užívat vnitřně (nejste koaly), protože může způsobit otravu, která se projevuje zvracením, závratěmi, bolestmi žaludku, bolestmi svalů a zúženými zornicemi.
