Kdo zahazuje slupky, kosti, odkrojky a odřezky, vůbec netuší, oč se připravuje - v kuchyni i v životě.
Na této vlně se nese celosvětové hnutí za využití všeho, co nakoupíme či vypěstujeme až do poslední kůstky či jadérka.
Takovému plýtvání se dá čelit nejen rozumným nakupováním, ale také mistrovstvím u sporáku.
Pokud má kdokoliv námět, doporučení, recept či jakoukoli myšlenku podporující filozofii nemrhání, může ji zaslat nám nebo do Radiožurnálu a my se pak pokusíme z těch nejlepších receptů vydat kuchařku o neplýtvání.
Při zahájení Grand Restaurant Festivalu o tom řadu lidí přesvědčili šéfkuchaři Marek Šáda, Nicolas Isnard a Mahavir Kanswal, tedy Čech, Francouz a Ind, kteří umějí využít vše, co nabízí nákupní košík.
12chodové menu, v němž nechyběly jelítko s jablečnými odkrojky, omáčka z humřích skořápek, bouillabaisse z rybích kostí nebo hrušková žemlovka z tvrdého pečiva, se vybranou chutí nijak nelišily od nabídek luxusních restaurací, v nichž všichni tři mistři kuchařského umění působí.
Hostům nakonec nejvíc chutnaly pokrmy, které připravil šéfkuchař Restaurace V Zátiší Mahavir Kanswal.
Předkrmy, polévky, hlavní jídlo i dezerty byly servírovány na plně recyklovatelných talířích z palmového dřeva.
Lokální suroviny.
Organizátor festivalu, přední český gurmet a vydavatel výběru Grand Restaurant Pavel Maurer je zastáncem vaření z lokálních surovin i biopotravin.
Je také nadšeným propagátorem Taste-Waste, tedy přípravy jídla bez plýtvání, mrhání, ztrát, odpadu.
„Potraviny nemají přicházet na zmar. Proto jsme se spojili s Českým rozhlasem a jejich novým projektem Nejsem plýtvák.
“Potraviny nemají přicházet na zmar. Proto jsme se spojili s Českým rozhlasem a jejich novým projektem Nejsem plýtvák.
Pokud má kdokoliv námět, doporučení, recept či jakoukoli myšlenku podporující filozofii nemrhání, může ji zaslat nám nebo do Radiožurnálu a my se pak pokusíme z těch nejlepších receptů vydat kuchařku o neplýtvání,
“Potraviny nemají přicházet na zmar. Proto jsme se spojili s Českým rozhlasem a jejich novým projektem Nejsem plýtvák.
“Potraviny nemají přicházet na zmar. Proto jsme se spojili s Českým rozhlasem a jejich novým projektem Nejsem plýtvák.
Nemusíte být ale zrovna gurmáni, abyste se připojili k lidem, kteří nechtějí zbytečně plnit popelnice potravinovými zbytky.
Stačí dodržovat pár prověřených zásad: V supermarketech kupujte jen menší balení a pouze tolik čerstvého ovoce či zeleniny, kterou spotřebujete během týdne; vybírejte si restaurace, kde nabízejí menší porce vysoce kvalitního jídla, abyste vše dojedli a nic se nemuselo vyhazovat; nemrhejte částmi surovin, které naši šetrní předkové dokázali dále využívat.
„Na našich food festivalech vždy prosazujeme myšlenku zařazení lokálních a sezonních surovin do portfolia restaurací i producentů potravin.
Podporujeme malé a potřebné skupiny lidí, kteří stejně jako my prosazují rozvoj gastronomie ohleduplné k naší planetě, ale nemají dostatek finančních prostředků a stabilní zázemí,
“ dodává Pavel Maurer, kterého obzvlášť těší, že mezi nejkvalitnější restaurace se čím dál častěji zařazují mimopražské podniky, v letošní desítce těch nejlepších dokonce převažovaly.
Současně probíhající festival kulinářského umění (končí 29. února) nabízí gastronautům několik restaurací, které se řídí právě doporučeními Taste-Waste.
Zároveň nabízí i nahlédnutí do cizokrajných kuchyní.
V sobotu se tak mohli seznámit s ukázkou čajového obřadu v podání Darji Kawasumi, majitelky restaurace Miyabi a poslechnout si japon(s)kou flétnu šakuhači, na niž zahrál Vlastislav Matoušek.
Populární jsou i Mňam busy a Mňam procházky, během nichž se lidé nejen dobře najedí, ale také se dozvídí mnoho zajímavého z naší a světové historie.
Pavel a Monika Maurerovi dlouhodobě spolupracují i s majitelem restaurací Zátiší Group Sanjivem Surim, jenž je štědrým mecenášem mnoha charitativních projektů.
Jeho šéfkuchaři mají v zásobě desítky skvělých receptů.
Suri přidává jeden, který pochází z výzkumu Harvardovy univerzity a díky němuž se má zvýšit každodenní pocit štěstí. Tady je:
- Buďme každý den vděční za tři věci ve svém životě.
- Provozujme 10-15 minut fyzickou aktivitu.
- Minimálně dvě až pět minut meditujme.
- Napišme někomu něco pozitivního.
- Pan učitel Štafetka měl špatný zážitek ze školní jídelny.
Je nutné zmiňovat i historické souvislosti klíčení a tradiční sklizně obilí, které ukazují, jak lidé využívali každou součást plodin.
V dávné minulosti se obilí sklízelo srpy s dřevěnou, kostěnou, či z parohu vyrobenou rukojetí, do které byly vkládány ostré kamenné úštěpky (pazourky) připevněné pomocí tmelu z pryskyřice a drceného popele.
Sečení těmito primitivními srpy se provádělo pilovitým řezáním.
Kamenný srp se přestal používat v době bronzové, kdy jej nahradily srpy z bronzu.
V době železné pak byly nahrazeny srpy železnými.
Postupně se vyvíjela délka čepele a tvar, až se hlavně používala kosa s obloukem, která rychle nahradila kosu s hrabicí.
Nejstarším typem obilné kosy byla kosa s hrabicí, která se používala od 15. století.
V Čechách pak vznikl nový typ kosy, tzv. kosa s obloukem, která vyžadovala méně obratnosti a umožňovala efektivnější sklizeň.
Před sklizní se musely kosy řádně nabrousit - nejprve se naklepaly na klepačce a pak se brousily brouskem.
Až ve 20. století se začal používat samovaz, který uměl obilí nejen sklidit, ale i svázat provázkem do snopů.
Ukázku práce samovazu, ale i ostatních strojů určených ke sklizni obilí můžete vidět v Jihočeském zemědělském muzeu.
Ve spojení s tímto tématem se objevuje i poznámka o tom, že konzumace klíčků a naklíčených obilí má historické kořeny a význam pro zdraví.
