Listy přísavníku trojcípého se na podzim postupně zbarvují do žluté až šarlatové.
Pohled na venkovní zdi starých chalup či bývalých hospodářských staveb nebývá vždy oku lahodící, zelený kabát z popínavých rostlin je může nejen zkrášlit, ale i chránit.
V potaz ovšem musíme vzít technický stav a orientaci zdí, které chceme zelení zakrýt, zda se budou rostliny přidržovat podkladu, nebo růst na předsazené opoře, preferujeme-li stálezelenou fasádu, a také půdu, do níž budou popínavky vysazeny.
Rostliny přísavné
K podkladu i zcela hladkému se přichytávají přísavnými destičkami na konci úponků.
Nejznámějšími zástupci jsou u nás přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspidata) s lesklými trojhrotými listy a přísavník pětilistý (Parthenocissus quinquefolia var. engelmannii) s jemnějšími pětidílnými listy.
První se vyšplhá až 20 metrů, druhý do 15 metrů.
Na podzim dochází u obou opadavých druhů k výraznému zbarvení listů do karmínové barvy, která fasádu barevně promění.
Současně rostliny zdobí tmavě modré bobule.
Přísavníky upřednostňují slunné a polostinné stanoviště, prosperují v běžné zahradní půdě, nejlépe se jim daří v živné půdě.
Rostliny kořenující
Přichycují se vzdušnými kořínky, povrch však musí být dostatečně drsný.
Nebezpečí pro stavbu hrozí u porušených omítek, vydrolených spár či porézních kamenů, do nichž mohou kořínky vrůstat.
Zástupcem této skupiny je dlouhověký stálezelený břečťan popínavý (Hedera helix), který není, jak se mnohdy udává, vysloveně stínomilnou rostlinou.
Ve stínu jsou jeho listy matné s výrazným žilkováním, na slunci získávají svěže zelenou barvu a břečťan rozkvete.
Stinné stanoviště vítají odrůdy s panašovanými listy.
Díky bílým hroznovitým květenstvím s průměrem až 20 cm je efektní volbou hortenzie řapíkatá (Hydrangea petiolaris).
Má ráda živné, vlhčí a mírně kyselé půdy a spíše chráněné stanoviště ve stínu až polostínu.
Nesvědčí jí vysazení u zdi s vápennou omítkou.
Dorůstá do výšky 10 metrů, potřebuje skutečně pevnou oporu.
Opadavá, až 15 metrů dlouhá liána s nápadnými květy, to je trubač kořenující (Campsis radicans).
Vyžaduje hlubokou, dobře propustnou, lehce zásaditou živnou půdu.
Břečťan popínavý potřebuje k uchycení drsnější povrch fasády.
Rostliny úponkaté
Rostliny se přidržují opory pomocí úponků, které ji spirálovitě obtočí.
Z dřevin do této skupiny patří loubinec pětilistý (Parthenocissus quinquefolia) známý jako psí víno.
Vyhovuje mu slunce i polostín, dosahuje výšky 10 metrů.
Na podzim se jeho listy zbarvují šarlatově a nenápadné květy nahradí ojíněné modré bobule.
Na jih orientované fasády může zkrášlit vinná réva (Vitis vinifera), která vyžaduje záhřevnou a nezásaditou půdu.
Rostliny ovíjivé
Ovíjejí se kolem pevné opory otáčivým pohybem.
Nejznámější z nich je vistárie květnatá (Wisteria floribunda) s dlouhými hrozny modrofialových květů.
Vyšplhá se do 10 metrů.
Srdcovitými, až 30 cm velkými listy upoutává během vegetačního období podražec velkolistý (Aristolochia macrophylla).
Dorůstá do výšky 6 až 10 metrů.
Vyhledává kypré živné půdy a polostín.
Exoticky působícím květenstvím i jedlými plody zaujme nenáročná akébie pětičetná (Akebia quinata).
Pouze mladé rostliny potřebují ochranu před mrazem.
Má velké roční přírůstky, v dospělosti dosahuje 10 metrů.
Protože starší rostliny odebírají z půdy hodně vody, pomáhá s vysušováním vlhkých základů a zdí.
Stálezelený zimolez Henryův (Lonicera henryi) dorůstá do pětimetrové výšky, charakterizují ho úzké, tmavě zelené kopinaté listy, kvete v červnu a červenci, plody jsou šedě ojíněné tmavomodré bobule.
Zelená fasáda zkrášlí dům, opěrnou zeď či oplocení, ale i pergolu a jinou dřevěnou konstrukci.
Popínavé rostliny přitom nepoškodí fasádu a naopak, pokud nechcete investovat do její opravy či rekonstrukce, pak fasádu účinně zakryjí, ovšem je třeba vysadit popínavky stálezelené.
Právě ty pak budou v zimě zvenčí fungovat jako tepelný izolant.
A proč tepelný izolant? Není to ale až tak jednoduché.
Uvádí se, že je vhodnější vysazovat opadavé druhy na stranu jižní, jihozápadní a jihovýchodní (například přísavník), jelikož ty v zimě uvolní cestu slunečním paprskům a zeď tak může být občasně zahřívána.
V létě však budou účinnou izolací před horkem.
Je to ale jen teorie.
V zásadě může být celý dům porostlý stálezeleným břečťanem, byť je doporučován hlavně na stranu severní, a nic tím nepokazíme.
Navíc si nemůžeme namlouvat, že zelená fasáda dovede plnohodnotně nahradit kvalitní zateplovací systémy.
Domy oblečené do zelených rostlin vypadají lákavě, ovšem pokud bychom se rozhodli o vertikální „zahradu,“ sáhneme si hluboko do peněženky.
Proto jsou velice oblíbené právě popínavé rostliny.
Jde o zásadní kompromis.
Zeleň na stěnách máme a v případě stálezelených popínavých dřevin (nejčastěji břečťanu) po celý rok, přičemž nemusíme zaplatit dokonce i nic.
Břečťan si snadno vypěstujeme tak, že jej nastříháme v lese, kde se pne po kmenech stromů, necháme ve výživném roztoku zakořenit a vysadíme.
Stejně tak není složité ani získávání druhů opadavých.
Popnutím domu rostlinami skloubíme dovednosti lidské architektury s tou, jakou se pyšní rafinovaná příroda.
Břečťan jen na severní stranu domu? Ale kdeže, popínavky mohou obrůst celou budovu!
Z přednosti popínavých rostlin na fasádě
Zásadní předností popínavých rostlin na fasádě je právě ochrana fasády, respektive omítky.
Obzvláště povětrnostní vlivy díky popínavým rostlinám na omítku nedosáhnou.
Ale popínavky tvoří vzduchovou izolační vrstvu a výborně tak regulují výkyvy teplot.
A existují i staleté důkazy v podobě historických budov porostlých popínavými rostlinami, kdy je fasáda pod nimi stále v dobrém stavu.
Nejčastější mýtus
Nejčastějším mýtem je častější pronikání hmyzu do interiéru.
Hmyz se naopak drží v rostlinách a určitě neproniká do interiéru častěji než u rostlinami nepokrytých staveb.
Zásadní nevýhoda
Zásadní nevýhodou je u popínavých rostlin je pouze fatálnost vašeho rozhodnutí.
Pokud se rozhodnete pro stálezelený břečťan, těžko se po letech rozhodnete pro opak.
Obzvláště břečťan (nejčastěji Hedera helix) a také přísavník trojlaločný (Parthenocissus tricuspidata) vytvoří přísavky a přísavné kořeny, které lze z povrchu omítky odstranit jen těžko.
Jak rychle fasáda obroste?
Například přísavníkem za cca 7 let, břečťanem to bude trvat déle.
Záleží také na podmínkách, jaké rostliny mají.
Před výsadbou obohatíme půdu vedle stěny humusem a při pěstování je vhodné přihnojovat průmyslovými hnojivy.
Odstraňujeme odpadávající a převislé výhony a výhony stříháme okolo oken a dveří.
Pokud již popínavky dosáhly okraje střechy a my je chceme pustit ještě dál, je třeba pravidelně čistit okapy.
Obzvláště opadavé druhy (např. přísavník) nadělají na podzim spoustu nepořádku.
Ale nádherné proměňování barev jejich listů až do temně šarlatové za to stojí.
Za vhodných podmínek dokonce vytvoří modrající hrozny plodů podobné vinné révě.
A skutečně jsou tyto rostliny s révou příbuzné, lidově se jim též říká „psí víno.“
V teplejších oblastech můžeme vysadit také náročnější z břečťanů - břečťan kavkazský (Hedera colchica).
Rostliny, které vyžadují oporu
Po konstrukcích (např. treláži) se nám může pnout například vistárie, přísavník pětičetný, trubač, plamének, zimolez, rdesno a další druhy.
Proměňte svůj dům a zahradu v živoucí umělecké dílo.
Popínavé rostliny jsou mistry vertikálního prostoru - tam, kde nezbývá místo na zemi, vytvoří zelenou fasádu, kvetoucí strop pergoly nebo neprůhlednou protihlukovou bariéru.
Nabízíme elitní výběr lián pro každou situaci: od samopnoucích přísavníků, které fungují jako přírodní tepelná izolace, přes stálezelené břečťany až po exotické skvosty, jako je čokoládou vonící akébie či tropický trubač.
Kultivar přísavníku, vyšlechtěný pro kompaktní růst a mimořádně intenzivní podzimní vybarvení.
Stálezelená dřevitá liána, řazená k velkolistým formám tzv. Nabídne letní kvetení, když jarní vistárie utichnou.
Přináší do zahrady jemně romantický efekt bez složité péče.
Sytě červené trubkovité květy dodají pergole výrazný letní a středomořsky působící tón.
Stálezelená až poloopadavá ovíjivá liána ze západní Číny.
Kultivar evropského popínavého zimolezu, vyšlechtěný v Polsku pod označením 'Chojnów'.
Tento vzácný kavkazský břečťan dorůstá 2-4 metrů.
Vytváří pevné ovíjivé výhony, které spolehlivě pokrývají pergoly, sloupky a stabilní ploty.
Oblíbená rostliny ze skupiny popínavě rostoucích rostlin.
Velké krajkové květy a podzimní červeň listů, přitom jistota i ve stínu.
Samosprašný kultivar s oranžovočervenými plody a výrazným podzimním efektem.
Poloopadavý popínavý keř, který pochází z oblasti Kavkazu.
Krémově žluté květy s večerní vůní vytvoří jemnou clonu na pergole i u plotu.
Červené mini kiwi s hladkou slupkou: sklizeň září-říjen, mrazuvzdornost až -25 °C v ČR.
Stálezelený kultivar vhodný jako samopnoucí liána i půdopokryv.
Vytváří jistý celoroční porost i v problematických stinných místech.
Kultivar 'Marmorata' je panašovaná forma s mramorovanou kresbou listů.
Vertikální zeleň je trendem moderní zahradní architektury.
Popínavé dřeviny (liány) plní funkce, které jiné rostliny nezvládnou.
V létě zabraňují přehřívání zdiva (fungují jako biologická klimatizace), v zimě chrání fasádu před větrem a deštěm, a po celý rok zachytávají prach a tlumí hluk z ulice.
1. Tyto druhy nepotřebují mřížky ani lanka. Jsou vybaveny přísavnými destičkami nebo kořínky, kterými se chytí přímo podkladu.
Přísavník (Parthenocissus): Absolutní klasika.
Přísavník trojlaločný 'Veitchii' tvoří hustou, taškovitou stěnu listů, která se na podzim barví do šarlatově červené.
Je to nejlepší volba pro "zelené domy".
Hortenzie řapíkatá: Aristokratka do stínu.
Břečťan (Hedera): Stálezelená jistota.
Kultivar 'Thorndale' má výrazné žilkování a v zimě neopadává.
2. Vyžadují pevnou oporu (trám, lanko, pletivo), kolem které se ovíjí.
Trubač (Campsis): "Liána jihu".
Potřebuje slunce a teplo, za které se odmění obřími květy ve tvaru trubky.
Odrůdy 'Flamenco' (červená) a 'Flava' (žlutá) dodají zahradě středomořský ráz.
Akébie (Akebia): Hledáte raritu? Akébie pětičetná (čokoládové víno) je polostálezelená, má elegantní listy a její purpurové květy voní po vanilce a čokoládě.
3. Potřebujete se okamžitě schovat před sousedy nebo zakrýt nevzhledný kout?
Opletka baldžuánská (Fallopia): Nejrychleji rostoucí liána v našem klimatu (přírůstek až 4 m ročně).
Přezdívá se jí "architektova útěcha", protože rychle skryje každou chybu.
V létě je obalena závojem bílých květů.
Podpora a údržba
Popínavé rostliny vyžadují oporu a jak rychle fasáda obroste, závisí na druhu a podmínkách.
Řez trubačů: Aby trubač kvetl, musíte ho na jaře (březen) radikálně ostříhat. Květy se tvoří pouze na nových, letos vyrostlých výhonech! Nebojte se střihnout na 2-3 očka loňského dřeva.
Ochrana fasády: Moderní přísavníky (zejména trojlaločné) mají přísavné terčíky, které nevrůstají do omítky, ale pouze se přilepí.
O autorce a závěrní poznámky
O autorce: Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze a již přes 20 let působí jako zahradní architektka. Její koníček se zároveň stal i její profesí, založila úspěšnou, realizační firmu, která svým zákazníkům ukazuje, že krásnou a udržovanou zahradu může mít každý, stačí jen vědět, jak na to.
