Řadu míst v okolí Prahy formovaly dlouhodobé procesy, které se odrážejí ve skladbě teplomilné vegetace a v kulturních vlivech. Propojení geomorfologie, historie osídlení i současného hospodaření utváří specifické podmínky pro teplomilné travní a skalní ekosystémy podél Vltavy a v jejím širším okolí. Tyto oblasti jsou významné nejen svou botanickou rozmanitostí, ale i historickým vývojem krajiny a její ochranou.
Geografické a geologické rámce
Na pravém břehu Vltavy se nacházejí chráněná území různých důležitých typů. Bohatá druhová rozmanitost závisí mimo jiné na podloží: na vápenatých horninách je druhů více, na břidlicích a buližnících méně. Zvláštním fenoménem jsou spility - vyvřliny s vysokým obsahem vápence, které vytvářejí specifické mikrostanoviště pro teplomilné rostliny. Největší spilitová žíla je ve Větrušických roklích a Podhoří, menší pak na Zámcích.
Vltavské údolí je charakterizováno teplým a suchým létem. Na skalních výchozích a mělkých půdách se zde vyvíjí skalní step s typickými druhy, zatímco na hlubších půdách se tvoří lesostepi přecházející do dubohabrových a dubobřezinových porostů. Skladba společenstev se mění od holé skály až po místa s vrstvou půdy, přičemž některé druhy, jako ostřice nízká, tolerují mělké půdy bez narušení skalnatého podkladu.
Levý břeh Vltavy: nejdůležitější botanické části
Nejvýznamnější částí je území Tichého údolí, Roztockého háje a Sedleckých skal (185 ha). Vegetace zahrnuje skalní stepi, skalní křoviny, louky, lesostepi i opuštěné lomy. Rostliny skalních stepí rostou na skalních stěnách a prudkých svazích a zahrnují tařice skalní, kostřava přitvrdí, česnek horský, rozchodník bílý a další. Značnou část území tvoří teplomilné křoviny s druhy jako růže šípková, třešeň mahalebka, hloh, trnka, skalník a akát.
Na svazích Kozích hřbetů roste chudé březové porosty s vřesem obecný a dalšími druhy. Na hlubších půdách v místech náplavů se nacházejí pastviny s válečkou prapořitou. Jihovýchodní svah Roztockého háje skrývá vrstvy spraše a dubohabrový les. Bylinné patro bývá chudé, dominují lipnice hajní a kolonie konvalinky vonné; řídce se vyskytují sasanka hajní či kokořík mnohokvětý.
Neanfyt, který se v 18. století rozšířil do Evropy z teplejší Asie, se v regionu vyskytuje ve formě nepůvodní borovice černé a akátových porostů, jež negativně ovlivnily bylinné patro. Neopomenutelným faktorem jsou i vinice z XV.-XVII. století, zejména v Troji, které rozšířily teplomilné plevele.
Na pravém břehu Vltavy se nacházejí jednotlivá chráněná území s různou botanickou hodnotou, která závisí na typu substrátu. K územím s nejvyšší botanickou hodnotou patří přírodní památky jako JABLOŇKA, HAVRÁNKA, SALABKA a podhoří, z nichž každá má unikátní kombinaci druhů a geologických podmínek. Národní přírodní rezervace VĚTRUŠICKÉ ROKLE představuje rozsáhlé skalnaté srázy s mnoha teplomilnými druhy na spilitech, břidlicích a buližnících.
Pravý břeh Vltavy a jednotlivá chráněná území
Na pravém břehu se setkáme s lokalitami jako Přírodní památka JABLOŇKA, která je tvořena strmým jižně orientovaným svahem a hostí teplomilné druhy jako tařice skalní, bělozářka liliovitá, koniklec luční a další. Přírodní památka HAVRÁNKA představuje oblast s břidlicovým podkladem a různorodým porostem, kde dominují vřesy a z chráněných druhů lze nalézt kozinec dánský. Přírodní památka SALABKA je menší území s břidlicemi a buližníky, kde se vřes obecný vyskytuje dosud. Dále stojí za zmínku Přírodní rezervace PODHOŘÍ s skalními srázy až 100 m vysokými a bohatým výskytem chráněných druhů, jako tařice skalní, bělozářka liliovitá či třemdava bílá.
Historie a současnost krajiny u Řeže a Husince
Nárůst zemědělské činnosti a zásah do krajiny se odrážejí v historických kapitolách regionu. Na konci 19. století byl akát vysazován po celém vltavském údolí a bočních údolích, čímž došlo k degradaci původních druhů a vzniku monokultur borovice černé a akátu. Výstavba ÚJV narušila malebnost údolí, železnice Praha-Kralupy také ovlivnila krajinu odstřelením částí skal. Přesto údolí zůstává hlubokým a skalnatým kaňonem s teplými a suchými léty, kde půdy různé hloubky podporují různorodé společenstva rostlin.
Praktické souvislosti a ochrana
Podél starých ložisk a bývalých lomů se nacházejí vzácné druhy jako koniklec český, tařice skalní a tařička horská. Ve stráni nad Husincem se zachovalo významné společenstvo křivatce českého a na holých skalách rostou tařice skalní a tařička horská. Z chráněných druhů lze v regionu narazit na koniklec luční či kakost krvavý, což potvrzuje význam těchto oblastí pro zachování teplomilné vegetace. I když není Řež součástí žádné národní rezervace, vzácné druhy zde nalezneme zejména v odkrytých skalách bývalých lomů a v okolí studánek k cestě k škole.
Ochrana a informovanost veřejnosti jsou důležitémi kroky, které napomáhají zlepšit stav populace některých ohrožených druhů, a to prostřednictvím informačních cedulí a médií. Ve volné krajině je potřeba nadále sledovat erozi a dopady lidské činnosti, aby se zachovala rozmanitost teplomilných společenstev a významných druhů rostlin.
