Jednoduchým a oblíbeným způsobem roubování, pokud je podnož silnější než roub, je roubování za kůru. Jak postupovat? „V dubnu už proudí kmenem a větvemi ovocných stromů a keřů míza. Podle počasí, v některých letech dříve, jindy později. Ideální pro roubování je podle pranostik doba, kdy kvetou trnky. Bývá to v období určitého ochlazení (tzv. trnkových mrazů), rouby pak mají lepší šanci přirůstat, brát si vodu a živiny z podnože (stromu).
Jak na samotné roubování za kůru? Tady je stručný návod: Naznačíme si, jak chceme strom seříznout. Odřežeme větve, asi 20 cm nad místem, kde budeme roubovat. V den, kdy roubujeme, odřízneme špalík až k místu roubování. Rouby seřízneme dlouhým šikmým řezem. Do kůry uděláme svislý řez, odloupneme kůru vpravo i vlevo a do místa zastrčíme roub. Řez do kůry podnože musí být tak dlouhý, aby řezná rána byla stejně dlouhá jako seříznutí na roubu. Dáváme jeden roub na přibližně 4 cm obvodu podnože. Používáme rouby řezané v zimě, uložené ve vlhkém písku. Nebo rouby odebírané ze stromů ve stejné vegetační fázi (přímo v době roubování), popřípadě trochu spící (pravidlo zní: roub ze Šumavy do Prahy ano, ale obráceně ne).
Rouby přetřeme opatrně latexem namíchaným s vodou, v poměru 1:2 (více je vody). Na narašené rouby natáhneme sáček z mikrotenu a ustřihneme mu rohy. 12. 1. V lednu můžeme začít roubovat. Obvykle jde o tzv. roubování v ruce. V místnosti, kam si přineseme podnože a rouby, je možné roubovat téměř všechny druhy ovocných dřevin, jádroviny, peckoviny i bobuloviny. Roub s podnoží po naroubování srůstá ve skládce - v chladu, v dostatečně vlhkém substrátu. Roubování v ruce poskytuje roubujícímu určitý komfort v tom, že je schovaný před zimním počasím. Aby jednotlivé kroky postupu proběhly bez zbytečné prodlevy, předem si nařežeme jak rouby na požadovanou délku, tak i stahovací pásku. K dobré přípravě patří i ostrý nůž. Doporučuje se také natrénovat řez. Díky tomu se naroubovaná podnož může rychle vrátit do provizorní zakládky, kterou je vlhký písek, rašelina, hobliny, lehčí kompost, zemina nebo jen mokrý hadr.
Jako podnož se využívají silnější podnože množené vegetativně (takové, které by po vysazení ven do letního očkování příliš narostly), generativní v různé síle - obyčejně podle roubů. Stejně silná podnož jako roub. Při roubování na silnější vegetativní podnože můžete využít potenciál podnože. I u peckovin je možné použít silnější vegetativní i generativní podnože v různé síle. V ruce se roubují například vytříděné silnější jednoleté ptačky. U peckovin je třeba opravdu dbát na pečlivost. I když je možné využít všechny způsoby roubování jako u jádrovin, upřednostňuji kopulaci, snažím se používat stejně silné rouby jako podnože. Srůstání při použití plátování, sedélkování i u roubování na kozí nožku může být horší, může se objevit klejotok, rány se s věkem nemusí dobře zavalit. Třeba jen proto, abyste udrželi odrůdu naživu.
Bobuloviny se pěstují buď ve tvaru pravokořenného keře, nebo jako stromky roubované na podnož - meruzalku nebo i na jostu - ve výšce korunky. Meruzalka i josta jsou podnože, které často podrůstají. I když je možné použít tenčí rouby, než jsou podnože, nedoporučuji to. V místech, kde roub s podnoží zcela nesroste, se otevírá brána pro šedou hnilobu. Pokud se dostane do roubu, zaschne těsně po vyrašení, u starších korunek postupně usychají její části, až roub uschne celý. Poškození šedou hnilobou se objevuje častěji u starších stromků, obyčejně po tužších zimách, kdy mrazy naruší pletiva v místě srůstu podnože a roubu. Po naroubování je dobře stromeček ošetřit právě proti šedé hnilobě a uložit do skládky.
Kořen s naroubovaným angreštem či rybízem se při výsadbě „utopí“. Nad zemí necháme jedno či dvě očka. Když roub zakoření, sílí a obyčejně se v místě roubování zaškrtí (páskou, která v místě roubování zůstává), meruzalka nepodrůstá. A pokud by dál rostla, na podzim se po vyrytí podnož ze zakořeněné sazenice odstraní. Jak odebírat roubované výhonky, později je roubovat na podnož a zajistit, aby se ujaly a rostly samy nové výhonky? Přečtěte si také, jak očkovat švestky - a v jakých případech se to vyplatí. Roubování je jednou z nejúčinnějších technik, jak zachránit a rozmnožovat staré a krajové odrůdy. Protože tato metoda umožňuje kombinovat několik řízků i z ušlechtilých (vzácných) odrůd na podnož či větev jiného ovocného stromu, je pravděpodobnější, že vyroste geneticky přesná kopie. Je to účinnější než rozmnožování semeny. Můžeme roubovat nové odrůdy, přeštěpovat staré stromy. Tip: Přečtěte si náš rozhovor s Jánem Vigodou, který je známý tím, že zachraňuje staré, původní odrůdy ovocných dřevin. Pěstitel ovoce a vinné révy nám ukázal svou zahradu, kde pěstuje několik odrůd ovocných stromů na jednom podnoži. Nechte se inspirovat.
Aby bylo roubování úspěšné, musíte pracovat jen se zdravým roubem a později dobře zaštěpenou a ošetřenou částí stromu. Pro zdravý vývoj letorostů a odolnost rostlin vůči houbám a plísním je mnoha zákazníky ověřena kvalita přípravku Horká sůl s boraxem. Na roubech musí být dost zdravých pupenů. Mezi roubem a podnoží musí být kompatibilita. Vyrůstá třešeň na jabloni? Určitě ne, ale zato při správně uskladněném a vyživeném podnoží z rybízu můžeme na něj roubovat angrešty.
Zvláštností je, že samotný podnož jako spodní část ovocného stromu s vlastním kořenovým systémem se spojuje do jednoho s roubovanou rodičovskou částí stromku. Jsou geneticky rozdílné, a proto musíme ještě více dbát, abychom získali plody požadované kvality. Jak jsme zmínili, roubované výhonky odebíráme během zimy, když jsou teploty nad 0 °C, nemrzne a je vlhko. Ideálním termínem pro odebírání roubů je období Vánoc, nejpozději do poloviny ledna. To platí zejména pro peckoviny, jejichž pupeny při pozdějším odběru mohou „naběhnout“ a špatně se takto přijímají. Roubovat je možné ještě i v únoru až březnu, ale už je neskladujeme, jen co nejdříve roubujeme ze stromu na strom.
Roubované výhonky jsou už totiž mírně naběhnuté a skladování by v dobré kondici nezvládly. Tip: Pokud chceme mít co nejzdravější, rovné a přímé roubované výhonky, strom ovocný rok před odběrem přistřihneme - skvělé informace najdete v blogu. Rouby odebíráme z obvodu koruny, ne zevnitř. Technik je skutečně mnoho, ale u každé musíme zajistit, aby spojení roubu bylo pevné, v místech těsně pod kůrou. Právě tam jsou nejdůležitější cévy a svazky pro výživu a růst. Řez by měl být hladký, u téměř každé techniky roubování se doporučuje délka max. 3 cm. Spoje zpevňujeme štěpařskou páskou, všechny rány (po celé ploše) ošetřujeme voskem nebo emulzí. Větev podnože nařežeme, zahladíme okraje, řez ke kůře provádíme shora (2-3 cm dlouhý). Páskou přitáhneme těsně nad pupen, rány důkladně ošetříme.
Tip: Do konce února je také možné ochránit ovocné stromky před roztoči v plsti. Jde o nařezané pásy, které připevňujeme blízko sebe a sešíváme na koncích nebo svazujeme provázkem. Očkování stromků. Z letorostů vybíráme jen očka, která se vkládají do podnoží. Očkujeme od července do konce září, aby se předešlo rychlému vyklíčení a vymrznutí. Očka se po vyříznutí do 24 hodin vkládají na roubovaný strom. Můžete je vyříznout i se stonkem a listem. Očkování je šetrné, nenáročné a vhodné pro všechny zahradní stromky.
Roubování, štěpení či očkování švestek se zahrádkářům - začátečníkům obecně nedoporučuje. Ne kvůli náročnosti techniky, ta je poměrně jednoduchá, ale spíše z důvodu, že si můžete do zdravého stromu naočkovat s novou odrůdou švestky i šarku. Nebezpečné onemocnění, které likviduje celé švestkové sady. Tip: O šarce na švestkách píšeme podrobně v katalogu chorob a škůdců, v části choroby švestek. Pokud si jste zdravotním stavem očkovacího materiálu opravdu jisti, očkování švestek se v praxi uplatňuje zejména během léta. Jde o metodu, při které se na podnož naočkuje pupen ušlechtilé odrůdy. Tento způsob je oblíbený pro svou jednoduchost, vysokou úspěšnost a šetrnost k podnoži. Očkování je specifický typ štěpení, při kterém se nepřenáší celý výhonek (jako při roubování), ale pouze jeden jediný pupen - tzv. očko - spolu s kouskem kůry. Nejčastěji se používá letní očkování do T-řezu, které se provádí v době, kdy se kůra snadno odděluje - což je zpravidla od poloviny července do konce srpna, v závislosti na počasí. V dřívějších termínech (konec června, začátek července) se očkuje tzv. „na spící očko“, které vyraší až na jaře. Z podnože odstraníte boční výhony a očistíte místo, kam půjde očko. Na kůře uděláte nožem řez ve tvaru písmene T (vertikální asi 2,5 cm dlouhý a horizontální asi 1 cm). Poté z roubu vyříznete očko s tenkou vrstvou kůry a vložíte ho pod okraje T-řezu. Následně očko pevně převážete očkovací páskou nebo gumičkou, aby dobře přiléhalo. Nejvhodnější je očkovací nůž - malý, ostrý a s jemně zahnutou čepelí, často také s plochou částí na odklápění kůry. Po přibližně 2 až 3 týdnech zkontrolujte očko - pokud je zelené a zdravé, očkování bylo úspěšné.
