Roubování je staré jako zahradničení samo a pořád stejně fascinující. Umožňuje vypěstovat rostlinu na míru, zachránit cennou odrůdu nebo proměnit běžnou zeleninu ve skleníkovou superhvězdu. Co je to roubování, jak roubovat stromy i zeleninu a kdy se do toho pustit, se dozvíte právě teď. Velmi zjednodušeně řečeno je roubování způsob, jak spojit dvě rostliny do jedné. Vezmete větvičku nebo stvol z jedné rostliny (roub) a tu připevníte na jinou rostlinu (podnož), která má silné kořeny a dobře roste. Roubování má spoustu výhod, a proto ho lidé dělají už tisíce let.
Proč roubovat a jaké výhody to přináší
Zachování vlastností odrůdy. Ze semínka nikdy nevyroste „stejná“ rostlina. Rychlejší plodnost. Větší odolnost. Roubuje se na podnože, které mají lepší kořenový systém, jsou odolnější vůči mrazu, chorobám nebo škůdcům. Více odrůd na jednom stromě. Můžete mít jabloň, která plodí pět různých druhů jablek. Nebo broskvo-meruňku. Záchrana stromu. Pokud starý strom usychá, ale má ještě zdravé větve, můžete je naroubovat na mladý strom. Ušetření místa, času a peněz. Nejčastěji se setkáte s roubováním ovocných stromů, využívá se ale také pro okrasné stromy, vinnou révu a keře. Díky vhodné podnoži můžete z běžného stromu udělat zakrslou nebo dokonce bonsajovou verzi. Okrasné stromy se roubují také proto, aby přežily zimu nebo zvládly jiný typ půdy. Méně obvyklé je roubování jehličnanů, protože potřebuje více zkušeností a často i speciální podmínky (třeba skleník s řízenou vlhkostí a teplotou).
Co se roubuje a s jakými organizmy pracovat
Silikonové Klipsy jsou určené pro roubování paprik a rajčat. V poslední době se rozšiřuje také pěstování roubované zeleniny. Tento způsob dominuje u specializovaných velkopěstitelů, ale přínosy roubování ocení i drobní pěstitelé. Běžně se roubují rajčata, okurky, melouny a tykve - hlavně ty ve sklenících, aby byly odolnější vůči chorobám z půdy.
Rozdíl mezi pojmy roubování a štěpování
Udělme si pořádek v pojmech. Často se pletou nebo zaměňují pojmy roubování a štěpování. Štěpování je obecný název pro spojování dvou rostlin v jednu. Zahrnuje různé techniky a roubování je jen jedna z nich. Podnož - rostlina, na kterou roubujeme. Měla by mít dobrý kořenový systém a vynikat odolností. Řezná plocha (týká se zeleniny) - místo, kde se roub a podnož dotýkají. Kambium (týká se stromů) - tenká vrstva pod kůrou, která je klíčem ke srůstu. Vazba - u roubování stromů jde o pásku, fólii nebo gumičku, kterou se roub připevňuje k podnoži, aby pevně držel. Voskování (týká se stromů) - způsob, jak ochránit řezné plochy před vysycháním. Hodit se vám určitě bude také pojem afinita (česky srůstnost), který definuje, jestli budou geneticky odlišní jedinci schopni spolu efektivně žít. Dobrou afinitu spolu mají příbuzné druhy stejného rodu, některé rody však mají dobrou afinitu i s rody jinými - například rod kdoule má afinitu s hrušní. Existují však i kříženci, kteří dokáží špatnou afinitu překonat. Jde například o křížence kdouloně a jabloně (cydomalus), který má afinitu s hrušní, jabloní a kdouloní. Rajčata mají vysokou afinitu v rámci druhu Solanum lycopersicum, dají se roubovat i na některé podnože lilku nebo divokých druhů rajčat. Okurky se často roubují na dýňovité podnože.
Techniky roubování podle cíle
Metody a postupy se budou lišit podle toho, jestli roubujete strom, nebo zeleninu. Při roubování zeleniny by podnož a roub měly mít pokud možno stejný průměr. Roub i podnož seřízněte pod děložními lístky šikmo v úhlu 45°. Okolo horní části podnože umístěte roubovací klips tak, že podnož dosahuje pouze do poloviny klipsu. Roub zasuňte do klipsu, aby se seříznuté plochy roubu a podnože zcela dotýkaly. Přesuňte celek do pěstebního média a zlehka zvlhčete substrát. Rouby musí být nenarašené, podnož dobře zakořeněná. Ideálními rouby jsou jednoleté větvičky z obvodu koruny. Musejí mít dostatek zdravých a kvalitních pupenů, doporučujeme proto stříhat ze středních částí výhonků. Pokud rouby odeberete v zimě, budete je muset uskladnit na studeném a chladném místě.
Roubování do rozštěpu - vhodné v době, kdy ve stromech ještě dostatečně neproudí míza (tedy vegetačního klidu, hlavně zimě). Roubování vrtačkou - obdoba roubování do rozštěpu. Roubování za kůru - vhodné pro stromy plné mízy a pro roubování starších stromů. Na podnoži svisle nařízněte kůru a opatrně ji odchlípněte. Roubování na kozí nožku - nejspolehlivější, ale zároveň nejpracnější metoda roubování. Používá se, když je podnož tlustší než roub, a u druhů, které mají slabou kůru. Do kolmo seříznuté podnože vyřízněte na boku klín, do tvaru klínu seřízněte i roub. Ať už zvolíte kteroukoli z metod roubování, veškeré rány natřete štěpařským voskem. Stromy by měly být v plné míze, nejlépe před květem. V únoru a březnu naroubujte peckoviny, protože u nich začíná míza proudit dříve. Jabloně a hrušně si nechte klidně na později. Roubování za kůru bývá nejúspěšnější v květnu, protože tehdy lze kůru snadno odloupnout. U zeleniny nehraje roli období, ale stadium rostliny. Vypěstujte si silnější a odolnější rostliny.
Praktické tipy pro konkrétní druhy
Díky vhodné podnoži můžete z běžného stromu udělat zakrslou nebo dokonce bonsajovou verzi. Okrasné stromy se roubují také proto, aby přežily zimu nebo zvládly jiný typ půdy. Silikonové Klipsy jsou určené pro roubování paprik a rajčat. V poslední době se rozšiřuje také pěstování roubované zeleniny. Tento způsob dominuje u specializovaných velkopěstitelů, ale přínosy roubování ocení i drobní pěstitelé. Běžně se roubují rajčata, okurky, melouny a tykve - hlavně ty ve sklenících, aby byly odolnější vůči chorobám z půdy.
Roubování je skvělý způsob, jak zlepšit úrodu a stát se hvězdným pěstitelem. Díky článku už víte jak na to, teď už zbývá jen nakoupit si potřebné pomůcky. Tak pojďte na to!
Díky letité praxi ví, co pěstitelé skutečně potřebují, a proto zákazníkům přináší nejen kvalitní produkty, ale i osvědčené rady a tipy.