Masožravé rostliny obvykle rostou v místech, kde je nedostatek živin. Tyto živiny (zejména dusík a fosfor) mohou získávat ze živočišné kořisti, kterou nalákají (např. Kořistí masožravých rostlin je obvykle hmyz, určité druhy mohou být ale specializované i na jiné bezobratlé). Obratlovci jsou spíše výjimečnou kořistí masožravých rostlin s velkými pastmi (např. láčkovka rádža). Některé masožravé rostliny se druhotně přizpůsobily získávání živin z rostlinného opadu či trusu živočichů. Žádná masožravá rostlina nezískává kořist květem; květy slouží k pohlavnímu rozmnožování.
Různé typy pastí a jejich principy
Gravitační - Kořist spadne do dolní části pasti a nemůže vylézt ven. Víčko u gravitačních pastí obvykle slouží k zabránění vniknutí dešťové vody do pasti. Po lapení kořisti se nezavírá. Adhezní (lepivé) - Kořist je nalepena na povrch listu. Mechanické sklapovací - Aktivně se hýbou v reakci na přítomnost kořisti. Detentivní (vrš) - Past je jednosměrná, kořist do ní může zalézt, ale nemůže vylézt.
Masozravost u rostlin vznikla víckrát nezávisle na sobě. Mají-li různé druhy masožravých rostlin stejný typ pasti, nemusejí si být blízce příbuzné. Může se jednat o sbíhavý vývoj (konvergenci).
Hlavní skupiny a jejich charakteristiky
Nejznámější masozravé rostliny jsou láčkovky (Nepenthes) a špirlice (Sarracenia). Láčkovky jsou masožravé rostliny, které rostou zejména v jihovýchodní Asii; vytvářejí na konci listů konvičky s tekutinou uvnitř. Láčkovky mají víčko a láčky bývají často doprovázené kluzkým obústím. Nově objevený druh láčkovky Nepenthes pudica má pasti pod zemí a listy bez chlorofylu, což je výjimečné. Srovnání vede k úvahám o adaptacích na suché hřbety hor, kde vlhkost zůstává v dutinách.
Rostliny rodu Drosera (rosnatky) a jejich okrouhlolistá rosnička (Drosera rotundifolia) jsou rozšířené po celém světě s různými strategiami; rosnatky se lepte na chloupky listů a enzymy z hmyzu zajišťují dusíkaté látky. U rosnatek se evolučně vyvinuly různorodé strategie od tropických lesů až po vysychavé močály.
U Utricularia (bublinatek) jsou pasti pod vodou; „měchýřky“ vytvářejí podtlak a kořist je nasávána dovnitř spolu s vodou. Pasti fungují na principu pumpování vody ven z pasti a znovu se naplňování podtlakem.
Největší a nejznámější masožravé rostliny jsou láčkovky a spirlice. Spirlicovité rostliny často prosperují v nehostinných podmínkách, jako jsou bažiny, minerálně chudé půdy a vysoce vlhké prostředí.
Podzemní a poddruhové pasti
Podzemní pasti - některé druhy láčkovky staví pasti pod zemí, a tak získávají živiny z podzemních živočichů. Láčkovky mohou mít zřetelně hnědočervené pasti a bílé listy bez chlorofylu, což ukazuje na unikátní adaptaci na podzemní prostředí.
Podzemní lístky a dutiny jsou významné pro udržení vlhkosti a zajištění stabilního příjmu živin, zejména ve vysokých horách a v oblastech s omezeným hmyzem. Zvířecí trus a výkal přivádí dusík a fosfor, což posiluje konkurenceschopnost rostlin v extrémních stanovištích.
Ohrožení a ochranářské poznámky
Na seznamu IUCN je 68 druhů Nepenthes a některé druhu Sarracenia chráněné zákonem. Hlavní hrozby zahrnují ztrátu stanovišť kvůli kácení, změnu klimatu a obchod s exotickými rostlinami. Pytláctví představuje významnou hrozbu pro třetinu druhů Nepenthes. Objevují se i nová zjištění o interakcích, jako neurotoxiny v nektaru Nepenthes khasiana a nové druhy, které lapají pod zemí.
Masozravé rostliny inspirují technologie, například nepřilnavé povrchové vrstvy a vodoodpudivé materiály, a jejich studium přispívá k ochraně biodiverzity tropických lesů Bornea a dalších regionů.
Pěstování masožravých rostlin v domácnosti
Pěstování masožravých rostlin je podobné pěstování pokojových květin, jen vyžaduje více světla. Nejideálnější jsou jižní a jihozápadní okna. Některé druhy vyžadují vysokou vlhkost, často nad 80%. Nejlepší jsou kříženci a kultivary, které jsou odolnější a dědí vlhkost a světlo po rodičích. Špirlice z rodu Sarracenia jsou nenáročné, s výjimkou některých druhů (např. Sarracenia purpurea a S. psittacina), které vyžadují vyšší vlhkost. Rosnatky (Drosera) nabízejí širokou variabilitu a lze si vybrat druh podle prostředí bytu.
Podmínky pro pěstování zahrnují substrát z rašeliny a perlitu (nebo písku) v poměru 1:1, případně více rašeliny. Zálivka odstátou vodou; nikdy ne kohoutkovou vodou. Hnojení masožravým rostlinám nedělá dobře. Přesazování není nutné často; některé druhy zůstanou dlouho ve stejné půdě. Přirozené prostředí vyžaduje vysokou vlhkost a světlo i během zimy, některé druhy snášejí přezimování v chladu kolem 10 °C.
V níže uvedených částech najdete tipy pro ochranu rostlin a zahrady před hlodavci a dalšími škůdci, kteří mohou ovlivnit zdraví rostlin i úrodu.
Hlodavci a jejich vliv na masožravé rostliny a zahrady
Hryzec a hraboš polní představují významné škůdce zahrad a mohou ohrožovat kořenové systémy i nadzemní části rostlin. Hryzec je aktivní po celý rok s vrcholem na jaře a na podzim; žije hluboko pod zemí a ničí kořeny, hlízy a cibulky. Hryzec je inteligentní tvor a může vyžadovat více sofistikovaných ochran, včetně pachových odpuzovačů a sítí do půdy. Přesazování a hnojení snižují riziko škod, ale hlavní prevencí je správná ochrana půdy a pravidelné kontroly.
Hraboš polní je menší a žije na povrchu půdy; jeho aktivity jsou často vidět díky vyšlapaným cestičkám. Důležité je rozlišovat hryzce od jiných hlodavců; ochranné prostředky by měly být cílené specificky na hryzce a jejich chodby. Při problémech s hraboši a hmyzem je vhodné zvolit uzuřné a cílené metody ochrany a udržovat zahradu zdravou a odolnou.
