Morska okurka a čínska medicína: vliv na zdraví a rozdíly mezi druhy

Okurky jako lék? Každý způsob zpracování okurek působí na naše tělo jinak. A proč ne? Z hlediska čínské medicíny má každá potravina specifický účinek na naše zdraví. Pokud danou potravinu použijete ve správnou chvíli, může i okurka působit jako lék. Každou potravinu nebo bylinku můžeme v čínské medicíně popsat několika vlastnostmi. Mezi ty základní se řadí povaha, chuť a tropismus. Povaha potraviny nám říká, jestli nás potravina ochladí, zahřeje nebo nezmění naši teplotu, je neutrální. Chutí je 5 základních, tak jak je znáte - kyselá, hořká, sladká, pikantní a slaná. A tropismus nám řekne, ke kterým orgánům má potravina nebo bylinka největší vztah.

Okurka má tedy povahu chladnou, chuť mírně sladkou a vztah ke slezině a žaludku - podle některých zdrojů i k tlustému střevu a močovému měchýři. Co to tedy znamená a jak se to dá využít? Tím, že má okurka chladnou povahu, bude nás přirozeně ochlazovat. Takže i když sníte okurku, která není z ledničky, budete se cítit osvěžení a ochlazení. Syrová okurka nám tedy pomůže proti letnímu vedru. Tím, že má vztah ke slezině a žaludku, ochlazuje především tyto orgány. Může pomoct zchladit i zánět v žaludku, ale měla by mít pokojovou teplotu. Studená okurka už je někdy pro žaludek příliš studená, oslabí čchi žaludku a těžko se pak tráví.

Vzhledem k tomu, že má vztah také k tlustému střevu, může pomoct ochladit horko i tady, takže může být užitečná u horkých typů zácpy nebo průjmu. A stejně tak u kožních zánětů, které taky souvisí s tlustým střevem. Ale není okurka, jako okurka. To, co jsem zatím řekla, platí jen pro okurky syrové. Zavařené okurky nebo okurkový salát budou působit jinak. Povaha osvěžující, chuť sladká, kyselá, slaná, pikantní, vztah téměř ke všem orgánům vzhledem k množství obsažených chutí, zejména okruhy Země, Dřevo a Kov. Okurkový salát nemá tak chladnou povahu jako samotné okurky, protože obsahuje i zahřívající ingredience - ocet, pepř, cibuli, cukr. Vinný ocet je méně zahřívající než klasický lihový ocet. Okurkový salát můžete použít na osvěžení a může být vhodný i pro ty, po které mají samotné okurky příliš studenou povahu - například výše zmíněné bolesti žaludku z chladu nebo častý průjem či řídká stolice. V tomto případě byste ovšem neměli jíst okurkový salát vychlazený, měl by mít pokojovou teplotu.

Povaha až teplá, chuť sladká, kyselá, slaná, vztah hlavně k okruhu Země a Dřeva (slezina, žaludek, játra, žlučník), ale vzhledem k tomu, že jsou obsaženy téměř všechny chutě, ovlivňuje více orgánů. Rozdílná povaha, účinek i chutě jsou dány tím, že k okurkám přidáme lák, který obsahuje převážně zahřící ingredience. Lihový ocet je výrazně teplý (teplý, Dřevo), koření (hořčičné semínko, skořice, nové koření, pepř, bobkový list, kopr) i křen jsou výrazně teplé (teplý, Kov), sladká chuť mírně zahřívá a sůl je v čínské medicíně považována za chladnou, tak pokud by byl lák více slaný, může být povaha celkově neutrální. Zavařené okurky budou vhodné na podzim a v zimě, protože nás mírně zahřejí. Syrové v tuto dobu vhodné nejsou, ty by nás příliš ochlazovaly. Povaha osvěžující až chladná, chuť kyselá, slaná, vztah hlavně k okruhu Dřeva a Vody (játra, žlučník, močový měchýř, ledviny). Okurky jsou naloženy ve slaném nálevu (chladný, Voda) a postupně mléčným kvašením získají kyselkavou chuť (osvěžující Dřevo). Budou nás tedy ochlazovat a doplňovat játra a ledviny. Kyselá chuť nás osvěžuje, stahuje čchi dovnitř, omezuje pocení, podporuje tvorbu tekutin a ochlazuje „horké“ povahy, které mají tendenci lehko vybuchovat. Takže nás může pomoct zklidňovat. Slaná chuť v rozumném množství podporuje Ledviny, pomáhá k vylučování moči a stolice a rozpouští shluky, může tedy pomoct například při zácpě. Ale pozor, když to se slanou přeženete, může působit opačně - odvodňovat tělo, poškozovat tekutiny, krev a tím mimo jiné působit hypertenzi, zhoršovat mentální výkon a schopnost pružně reagovat.

Takže jak jste sami zjistili - není okurka jako okurka. Okurka může být lékem, může ale také zhoršit zdravotní stav. Stejně jako jakákoli jiná potravina. Vybírejte tedy ty, které Vám zrovna budou nejvíc sedět. Když se budete potřebovat hodně ochladit, dejte si samotnou syrovou okurku. Pokud budete hledat spíš osvěžení, třeba k nějakému těžšímu obědu, zvolte okurkový salát. Pokud byste stravu chtěli používat přímo jako lék, základy se dozvíte v kurzu Výživa podle tradiční čínské medicíny II.

Mořská okurka Psolus fabricii má téměř nesmrtelné tkáně. Výzkumníci z kanadské Memorial University v provincii Newfoundland a Labrador v nedávné studii publikované v odborném časopise Science Advances vypozorovali u oddělené části sumýše, že dokázala přežít nezávisle na zbytku těla. A navíc se i sama zahojila. Experti učinili objev, když vyndávali živočicha z laboratorní nádrže s mořskou vodou. Sumýš - běžně žijící v chladných vodách Atlantského a Severního ledového oceánu - přitom instinktivně využil obranný mechanismus a oddělil některé části těla umožňující pohyb po mořském dně. Amputované tkáně zůstaly pevně přilepené na skle. Vědci očekávali, že oddělené části těla shnijí, ale nestalo se. „Všimli jsme si, že tam zůstaly i po několika dnech, pak týdnech a nakonec měsících. V podmínkách přirozeného prostředí se hojily a dokonce i trochu vyrostly,“ řekla pro CNN mořská bioložka a autorka studie Sara Jobsonová.

„Sumýši mají propracované obranné mechanismy: Zombie tkáně postrádají ústa i střeva a nemnoží se. Přesto se jedná o biologicky komplexní úlomky, které mohou potenciálně přežívat navždy.“ „Nezaznamenali jsme žádné známky rozkladu nebo umírání,“ dodala Jobsonová. „Samotná regenerace u mořských okurek není novinkou. Zcela nové jsou ale zdánlivě nesmrtelné tkáně,“ sdělil CNN mořský biolog Noé Wambreuse z anglické Univerzity v Southamptonu. „Bude nutné prozkoumat jejich sekvence DNA zvané telomery - koncové úseky chromozomů, které se při každém dělení buňky zkracují. Tak zjistíme, jestli dokážou žít věčně,“ dodal. „Objev připomněl, že v oceánech se skrývají naprosto nečekané biologické inovace,“ prohlásila pro CNN mořská bioložka Andrea Bodnarová z Gloucester Marine Genomics Institute, která se nepodílela na studii.

Pokud jsou mořské okurky v ohrožení, využívají různé obranné mechanismy. Některé jsou schopné vyvrhnout na predátora část svých vnitřních orgánů, které útočníka zalepí. Někdy ho mohou i zabít, protože jsou toxické. Měkká těla jsou naplněná vodou a chráněná kožovitým obalem, ze kterého ční výrůstky. Tihle tvorové dorůstají délky v rozmezí od 2,5 centimetru až do 1,8 metru, v závislosti na druhu. Mořské okurky jsou pestrobarevní tvorové. I když se jmenují podle zelené zeleniny, tuto barvu u nich příliš nehledejte. Ničím neobvyklým nejsou jedinci v hnědé, červené, oranžové, žluté, bílé, a dokonce i modré barvě. Některé druhy jsou dokonce bioluminiscenční. Tato podivná stvoření žijí bez mozku a očí.

obrázek spolupráce čínské medicíny a okurek

Mořská okurka bojuje s vnitřnostmi (doslova) | Nejpodivnější na světě

Mořské dno ukrývá mnoho záhadných tvorů. Někteří zde žijí i miliony let. Patří mezi ně i mořské okurky, které nejsou druhem zeleniny, ale mořským živočichem pohybujícím se pomalým tempem po mořském dně a recyklujícím odpad oceánského dna a mořských proudů. Těchto bezobratlých mořských živočichů v moři žije téměř 1 200 druhů. Jsou velice rozmanití. Někteří jedinci svým vzhledem opravdu připomínají okurky. Jiní zase vypadají jako pestrobarevné tropické květiny. Usadili se na mořském dně všech moří a oceánů. Nejvíce jich žije v Indickém oceánu a západním Pacifiku. Dožívají se 5-10 let. Měkká těla jsou naplněná vodou. Jejich těla jsou měkká, naplněná vodou a chráněná kožovitým obalem, ze kterého ční výrůstky. Tihle tvorové dorůstají délky v rozmezí od 2,5 centimetru až do 1,8 metru, v závislosti na druhu. Mořské okurky jsou pestrobarevní tvorové. I když se jmenují podle zelené zeleniny, tuto barvu u nich příliš nehledejte. Ničím neobvyklým nejsou jedinci v hnědé, červené, oranžové, žluté, bílé, a dokonce i modré barvě. Některé druhy jsou dokonce bioluminiscenční. Tato podivná stvoření žijí bez mozku a očí.

Video: Tímto způsobem se krmí některé druhy mořských okurek. Podívejte se. Pohyb pomocí trubkovitých výčnělků. I když se mořské okurky nejčastěji drží na mořském dně nebo přichycené na korálových útesech, mohou se pomalu plazit na malých výčnělcích, které zastávají funkce trubkovitých nožiček. Přísavky na těle jim pak umožňují ukotvení nebo uchopení kořisti. Umí se však pohybovat i rychleji. V případě potřeby se zaplaví vodou. Díky tomu se nadnášejí, plují oceánskými proudy a dokáží se přemísťovat rychlostí 90 kilometrů za den.

Recyklátoři mořské vody. Hlavním zdrojem obživy mořských okurek jsou plankton, drobné částečky odpadu a rozkládající se zdechliny. Potravu do úst pomáhá přenést 8-30 chapadel umístěných kolem ústního otvoru. Mají celou řadu přirozených predátorů. Kromě ryb, krabů a želv je to i člověk. Především v oblastech Asie jsou totiž mořské okurky považovány za pochoutku, a tak se objevují na talíři mnoha restaurací i domácností.

Mořské jabločko? Tento druh opravdu vypadá jako jablko. Hnízdí v korálových útesech. Svými opeřenými chapadly umístěnými kolem ústního otvoru zachycuje částice potravy. Vždy si jedno chapadlo vloží do úst, posbírá z něj zachycená sousta a obalí jej hlenem, který zachytává plankton. Predátory odrazuje tím, že vypuzuje z řitního otvoru bílé a lepkavé vnitřní orgány. Ty mají schopnost rychlé regenerace. Také umí vypouštěn toxin, který je pro drobné živočichy smrtelný. Pokud je hodně rozrušen, nafoukne se až na dvojnásobek a nechá se unášet vodními proudy do bezpečí.

sumýši na mořském dně - ilustrace

Červená mořská okurka. I takto nápadně může vypadat mořská okurka. Tento druh připomíná tropickou květinu, a to díky svým rozvětveným chapadlům, která slouží pro lov potravy. Nejraději sídlí tam, kam jí proud zanese dostatek potravy, kterou „nasává“ právě svými rozvětvenými chapadly. Často bývá vnořena do štěrbin skály nebo korálových útesů a vidět jsou pouze od hlenu lepkavá chapadla čekající na potravu.

tabulka popisu typů okurek a jejich použití v čínské medicíně

tags: #morska #okurka #cinska #medicina