Možná si říkáte, že je tento článek zbytečný, vždyť ať si každý sází do čeho chce podle svého vkusu a možností. Takhle také dnešní téma myšleno není. Je spíše o tom jaké mají ty které nádoby výhody či nevýhody pro sukulentní rostliny.
Pro sázení našich rostlin používáme ponejvíce kulaté plastové květináče. Jsou lehké, praktické a levné. Používáme terakotovou a černou barvu, takže rostliny v nich vypadají i na pohled docela obstojně. Kdysi jsme používali také květináče hranaté, což byl následek mé deformace ještě z předchozího kaktusářského období. Vůbec jsem si tehdy nepřipouštěl, že bych měl své kaktusy pěstovat v něčem jiném, když kaktusáři mají v květináčích hranatých své miláčky skoro všichni.
Květináče používáme vždy pouze o málo větší než je průměr do nich sázené rostliny, což je praktické hned ze dvou důvodů. Rostlina nežije ve zbytečně velkém obsahu substrátu, a tudíž tento po zálivce stačí rychle vyschnout, pokud je samozřejmě rostlina zdravá a vodu svými kořeny odebírá jak má. Prstenec zeminy po celém obvodu kulatých květináčů nám umožňuje zalévat do kteréhokoliv místa v květináči, odkud se voda rychle rozteče na zbytek povrchu substrátu a odtud ke kořenům rostlin.
Jakmile rostlina zaplní celý prostor květináče a není kudy zalévat, nastává ten pravý čas k přesazení. Vždy volíme zase jen o málo větší nádobu, a klidně přesazujeme i dvakrát za sezónu. Protože životní projevy a tempo růstu našich rostlin už za ta léta pěstování docela dobře známe, dokážeme jim podle toho většinou vytvořit v květináči odpovídající rezervu, s kterou vystačí do podzimu.
V zimě zaléváme méně a rostliny takřka nepřirůstají, takže si vystačíme i s každou sebemenší skulinkou pro přístup vody ke kořenům. Přestože už kaktusy nepěstuji léta a stovky hranatých květináčků jsem rozdal kamarádům kaktusářům, stále nám jich nějak neubývá, takže je využíváme s sázení zakořeněných řízků z množárny. Na větší rostliny (třeba echeverie) s oblibou používáme tzv. žardinky (pod tímto názvem je dodavatel prodává), což jsou v podstatě kulaté plastové mísy, které jsou o poznání mělčí než květináče totožného průměru. Pro pěstování sukulentů jsou tudíž velice praktické.
Některé z nich mají dokonce okraje uzpůsobeny tak, že na ně lze připevnit závěsné zařízení. Tím pádem z nich máme v případě potřeby závěsné květináče vhodné pro převislé rostliny, které v létě často zavěšujeme do korun stromů a v zimě na okraje skleníkových parapetů. Především však těchto žardinek využíváme při sesazování nejrůznějších druhů sukulentů, čemuž říkáme sukulentní zahrádky a mohli jste se o nich dočíst v našich starších článcích.
Část rostlin pěstujeme také v keramických miskách nejrůznější velikosti i hloubky. Kdo tvrdí, že pěstování sukulentů v keramických nádobách je rostlinám škodlivé, ten ostatní mystifikuje. Je samozřejmě pravda, že v nich substrát vysychá mnohem rychleji než v nádobách s plastů, a zvláště markantní je tento rozdíl u misek mělkých s nízkou vrstvou substrátu. Proto je nutné zalévat rostliny v keramice přibližně dvakrát častěji.
Pro pěstitele zalévající podmokem je proto vhodné oddělit Rostliny v plastových květináčích od těch v keramice, což se nás v podstatě netýká. Zvýšenou péči nám keramické misky vracejí tím, že v nich zasazené rostliny zase vypadají o poznání lépe. Kromě plastů a keramiky sázíme již léta naše rostliny také do vytryskaných kamenů, které nám kdysi vyrobil brněnský pěstitel bonsají pan Ronza. Kameny jsou opatřeny odtokovými otvory i nožičkami podobnými těm, na jaké jsme zvyklí u keramiky, a jejichž rovina je mnohem přesnější než u všech keramických misek které máme!
Sukulenty v nich rostou spokojeně, a vizuálně působí ještě o poznání lépe než v plastových či keramických nádobách. Kameny osazujeme každý rok úplně jinými rostlinami, a při pohledu na ně lituji, že jsme si jich tehdy neponechali více. Kromě všech výše uvedených typů nádob používáme k množení také měkké a velice levné krabičky z plastu, které lze použít jen krátkodobě, protože časem praskají. Tomu ostatně odpovídá i jejich nízká pořizovací cena. U všech nádob je nutné, aby byly opatřeny dostatečným počtem odtokových otvorů na dně.
Sice také čas od času sázíme některé menší druhy sukulentů do prohlubní nebo otvorů v kamenech, odkud nemá přebytečná voda často kudy odtékat, ale tento způsob vyžaduje mnohem citlivější zalévání a lze jej doporučit spíše pozornějším a zkušenějším pěstitelům. Volba vhodných nádob pro pěstování sukulentních rostlin není důležitá pouze z hlediska usnadnění pěstování, ale také z estetické stránky. Naše rostliny pěstujeme proto, abychom z nich měli trvale radost. Není pro mne nic hrůznějšího, než krásná rostlina zasazená v kelímku od hořčice kremžské či plnotučné (snad už jen ošklivá rostlina v tomtéž). Ještě mnohem horší jsou sukulenty ve skleněných koulích. Vypadají v nich příšerně, a pokud se navíc pěstitel rozhodne rostlinám poskytnout maximum slunce, pobyt v tomto skleněném vězení se pro ně rázem stává hotovým peklem. To raději ty jogurtové kelímky propíchané nožem nebo rozžhaveným hřebíkem, nebo alespoň nádobky s trpaslíky, jaké používají někteří vesničané na Tenerife. V jejich případě se ovšem jedná pouze o kryty, pod nimiž se mají skrýt plastové květináče z holandských pěstíren.
Na ilustračních fotografiích v článku můžete vidět nejrůznější typy nádob, které s jedinou výjimkou používáme pro pěstování našich sukulentů. Na úvodním snímku je obří mexické Sedum suaveolens, zasazené v tzv. žardince o průměru 12cm s malým prstencem volného substrátu po okraji, který bohatě postačí při našem způsobu zálivky. Na druhé fotografii je Crassula capitella, která má v plastovém květináčku více místa, protože díky množství bočních odnoží lze předpokládat, že do podzimu květináček zcela zaroste. Snímek č. 3 patří jedné z našich rostlin Trichodiadema densum, zasazené v keramické misce s glazurou. Povysazováním kořenů podle názoru některých pěstitelů tyto rostliny trpí, ale pohled na tu z fotografie o tom příliš nesvědčí. Čtvrtá fotografie je věnována nádobám z pálené hlíny, které jsou pro rostliny takřka ideální. Část vody vsáknou jejich stěny, které se na slunci nikdy příliš nerozpálí. Pátý snímek je věnován vytryskanému kameni, osázenému barevnou směsicí nejrůznějších sukulentů. Každoročně si zjara při jeho osazování vzpomenu na brněnského pěstitele bonsají pana Ronzu. Předposlední fotografie je věnována pěstování drobných sukulentů v dutinách kamenů. V tomto případě alžírské Sedum multiceps v pórovitém kamínku z krétské zátoky Balos.
Počáteční fázi výsadby tohoto kamínku můžete vidět v loňském článku „Sukulentní maličkosti“ (23.1.08 v Pěstitelské praxi). A na závěr zmíněná výjimka potvrzující pravidlo. Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.
Jít osázet sukulentní terárium je skvělá volba. Pokud ale použijete při osazování různě velké druhy kamínků, sukulentní terárium bude vypadat přirozeně, jako kousek polopouště ve skle a ne jako pár kaktusů v jednodruhovém štěrku k kamenolomu. Do terária vždy kombinujete pouze rostliny, které mají stejné nároky na péči. Sukulenty a kaktusy se dají kombinovat. Doporučuji si vybírané rostliny dávat k sobě a snažit se zkombinovat ty, které spolu ladí, já osobně to dělám podle barevnosti. Na fotce výše vidíte kombinaci, které říkám modro-fialová. Výběr vhodného terária je také rozhodující. Terárium na sukulenty by mělo mít větší otvor, aby dobře dýchalo a větralo. Na sukulentní terárium nejsou vhodné uzavřené nádoby nebo nádoby s úzkým hrdlem. Použít můžete různé misky, skleněné koule s větším otvorem. Na začátek je potřeba si udělat tzv. drenážní dno z kamínků, použijte spíše menší kamínky, aby dno nebylo moc silné. Doprostřed drenážní vrstvy nasypte lžičkou asi 1 cm substrátu na sukulenty. Cílem je, aby substrát přes sklo byl co nejméně vidět. Postupujte od zadu dopředu, tedy nejdřve umístěte jednu či dvě zadní rostliny. Postupně kořenové baly opatrně lžičkou obsypte substrátem a dotvořte okolo stěn kameny a kamínky. Když máte rostliny zasazené, je dobré mezi ně umístit větší kameny, které je navíc zatíží. Sukulentní terárium umístěte na co nejsvětlejší místo, kaktusy a sukulenty milují slunce! Zalévejte lžičkou, stačí několik čajových lžiček ke každé rostlině. Pokud je terárium na stinějším místě, zalévejte velmi sporadicky.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce. Sukulentní rostliny mají velkou výhodu v tom, že jich schopnost zadržovat ve svých stoncích a listech vodu jim slouží jako rezervoár pro období sucha, které je pak nijak neohrozí. Navíc vypadají zajímavě, mají spoustu podob a tvarových variant a jejich pěstování je snadné i pro začátečníka. Po sukulentech nežádáme záplavu květů.
V běžné praxi znamená schopnost sukulentů zadržovat vodu to, že se těmto rostlinám nepřihodí nic neblahého, pokud se jim nedostane zálivky třeba i 14 dní. Sukulenty si vystačí po tu dobu se zásobou vody uloženou ve svých pletivech. Pokud nebudeme po sukulentenech vyžadovat záplavu květů, tak jako po letničkách, můžeme pěstovat sukulenty v truhlících, nebo v závěsných koších klidně i po celý rok. U sukulentů považujeme za hlavní přednost nikoli květy, ale jejich tvarovou různorodost a barevnost pokožky listů.
Osázení závěsných košů ve tvaru polokoule. Jako materiál pro výsadbu je doporučován kvalitní rašelinový substrát, který lze vylehčit objemovou čtvrtinou agroperlitu a dlouhodobě se uvolňujícím hnojivem. To dokáže sukulentním rostlinám dodávat živiny po celou sezónu, protože tento rostlinný typ rozhodně není tak náročný na živiny, jako klasické letničky. Osázené koše a rostliny v nich je dobré chránit v případě vytrvalých dešťů tak, že je umístíme pod stříšku pergoly anebo balkonu, kde budou před neustálým zamokřováním chráněny.
Kombinovat se pochopitelně dají různé tipy sukulentů. Vyzkoušet můžete například kombinaci nenáročných druhů Sedum pachyphyllum a poměrně silně kvetoucí bíle-růžovými květy Sedum moranense. Zajímavý vzhled této výsadbě dodá ještě velká stříbrná rozeta druhu Pachyveria. Jako další tip na osázení závěsného koše se nabízí kombinace Haworthie, Huernie a Stapelie. Se zálivkou počkejte vždy, až substrát dokonale vyschne. Sukulenty snesou spíše přísušek než trvalé zamokření, to je třeba mít vždy na mysli.
Co má pěstitel na výběr. Spolehlivými a nenáročnými zástupci sukulentů jsou rody Echeveria, Pachyphytum a Sedum. Na výběr však jako pěstitelé máte mnohem širší paletu rostlin. Zkušenější pěstitelé mohou vybírat klidně podle tvaru, barvy či květů. Uspořádání rostlin v koších se meze nekladou, snad jen, že mohutnější sukulenty by měly být umístěny ve středu koše. Jak je to s přezimováním. Takovéto způsoby osázení závěsných košů umožňují využití nejen jako balkonové, ale rovněž jako přenosné rostliny. Velmi snadno totiž přezimují, a to při teplotách okolo 10°C. Publikováno: 14. 4.
Jako odpověď na časté dotazy sukulentářů jsem se pokusil dle svého nejlepšího vědomí a svědomí sestavit kalendář prací normálního sukulentáře okýnkáře, neboli pěstitele sukulentů, majícího k dispozici pouze normální byt či rodinný domek. Kdo má k dispozici pouze parapet před oknem, moc toho nenavymýšlí a většina následujícího textu pro něj bude pouze o tom, co by bylo, kdyby bylo. Kalendář je členěn jednak podle měsíců, jednak dle potenciálních stanovišť sukulentů. „V chladu“ se rozumí, že sukulenty jsou na nějakém velmi světlém místečku s teplotami podstatně nižšími, než je tomu v běžném bytě, tj. přes den kolem 10°C v zimě a 15 až 25°C na jaře a na podzim. Noční poklesy k nule či i slabě pod nulu vyschlé sukulenty ve většině druhů bez problémů snášejí, nastane-li přes den oteplení alespoň na cca 5°C.
Lepší je občasný noční mrazík někde mezi okny či na zasklené verandě, než stálé teplo bytového parapetu. To neplatí pro sukulenty původem z tropů, těm je lépe v teploučku. Majitelé chladných zimovišť mají v lednu od sukulentů volno, jen hlídejte teplotu. Máte-li zimoviště pouze na pokojovém okenním parapetu, kde je asi tepleji, musíte udržovat sukulenty ve spánku pouze suchem. Rostlinky pouze roste či několika kapkami zalijte jen v případě, že bez tohoto zásahu by zjevně odešly do věčných lovišť. To znamená: Sesychají-li se sukulentům i horní lístečky, je-li pokožka kmínků scvklá a krabatá, jedině pak jemně, ale opravdu jemně, zalijte. Lépe jen postříkejte listy či tělo rostliny. V teple zimované kytky musíte často sledovat.
Začátkem února je světla ještě zoufale málo, ale postupně světla rychle přibývá, dny se dlouží a ke konci měsíce to již docela jde. Co se intenzity světla týče, je konec února stejný, jako konec října. V chladu zimované sukulenty americké ještě necháme spinkat, pokud nám slunko neohřeje zimoviště nad cca 20°C a pokud nezačnou zejména menší rostliny příliš vysychat. Kaktusy, tlustolisté pachyphyta a jiné tvrdé sukulenty přežijí únor na suchu bez problémů. Ovšem některé tenkolisté echeverie již budeme muset občas zalít. Únor je ovšem začátkem růstu převážné části jihoafrických sukulentů.
Kromě lithopsů a jiných super tvrdých „živých kamenů“ krmíme jihoafričany i v chladu zimované jakmile je dost světla. Jejich období růstu spadá do zimního období, kdy v Jižní Africe prší a jsou časté rosy a teploty se pohybují kolem 5 °C v noci a mezi 10 a 20°C přes den. Tyto podmínky dostanou v našich domácích chovech právě v předjaří, na jaře a v ranném podzimu. Proto neváhejte a jihoafričany již v únoru zalijte hned pár dní po vyschnutí substrátu, samozřejmě že je nutností dostatečně světlé stanoviště. Velmi prospívá střídání denního tepla a nočního chladu, nevadí i krátkodobý noční mrazík. Na parapetu v bytě je situace jiná.
Po zimě v teple je dobré sukulenty ze všech koutů světa probudit co nejdříve, jak to dovolí intenzita světla. Tož pomaličku a opatrně zvyšujte dávky vodičky tak od poloviny února. Koncem února také občas nastane období, kdy alespoň v nížinách několik nocí po sobě nemrzne. Je-li k dispozici lodžie paneláková či jiný deštěm hojně neskrápěný prostor venku, lze začít s letněním. Připravte se ale na časté stěhování kytek ven a dovnitř. Je to lepší, než posilovna a je to zadarmo.
Kytky vám kromě toho budou za tuto námahu nesmírně vděčné, což se projeví bohatou násadou květů. Také jim nebude hrozit spálení od slunka. Únorové sluníčko sukulenty spálit nemůže, nemá na to sílu. Letnění je běžný, leč v případě sukulentů zavádějící pojem, který znamená dát pokojové kytky na léto ven pod širou oblohu. Sukulenty je třeba strkat ven podstatně dříve, než nastane kalendářní léto. Do venkovního stanoviště pro únorové zimění by nemělo moc pršet. Lehké skropení na list nevadí, ale pokud sukulenty venku hodně zmoknou, musíte je přenést ještě ten den dovnitř na parapet.
Při zimním letnění musíte pečlivě sledovat předpovědi počasí a mít na venkovním stanovišti kytek teploměr. Předpovědi jsou dělány pro nadmořskou výšku kolem 300 m a rovinu. Ostatní televizní předpovědi se blíží spíše šou. Vrcholem je Počasíčko na Nově. Ideální místečka pro pobyt sukulentů jsme viděli na mnoha pražských sídlištích. Pražáci houfně zasklívají lodžie posuvnými okny, čímž vznikají chladné, leč nevymrzající a světlé prostory, kam neprší, zkrátka malé sukulentů ráje.
V takové lodžii je sukulentům dobře po celý rok, rozhodně tam mohou již v únoru. Místo pracného stěhování kytek za nočním chladem a za sluncem při letnění stačí odsunout okna. Hrozí-li noční mrazík, sukulentář okna zasune a je po strachu. Pro celoroční využití zasklené lodžije snad jen doporučuji instalovat malý přímotop s termostatem. Únor je také měsíc výsevů jihoafričanů. Máte-li neosluněný, ale přitom dostatečně světlý a chladný prostor, můžete to zkusit. Jihoafričani na rozdíl od kaktusů potřebují hodně vzduchu, nejlépe průvan, takže žádné uzavřené sklenice Fleischerovy metody. Já osobně vysévám jihoafričany a dnes i všechny ostatní nekaktusové sukulenty do hlubokých truhlíků.
Na výsevy mám výsevní aparát, což je velká bedna z pozinkovaného plechu s trojzářivkou místo stropu, ve které jsou truhlíky délky 50 cm naštorc. Výsevy nezakrývám, naopak se jim snažím dopřát co nejvíce vzduchu. Truhlíky stojí první půlrok stále v misce z vodou, ano vidíte dobře, je tam napsáno, že semenáčky mají stále nožičky ve vodě. Jako substrát obvykle používám kokosové vlákno, křemenný písek, písek obyčejný, nebo také obyčejnou hlínu s pískem, seřazeno dle fajnovosti toho kterého výsevu a jeho hodnoty pro mne. Protože ostatní chemie je drahá, desinfikuji pouze roztokem manganistanu draselného v koncentraci okometricky míchané na světla růžovou barvu. Pro výsevy jihoafričanů je nejdůležitější teplota. Žádný hic jako pro kaktusy, většina druhů klíčí a dětské časy nejlépe prožívá při teplotě kolem 15°C, ne nad 20°C. Proto je dobré vysévat již v únoru, kdo má výsevní aparát, může vysévat již od podzimu, ale jen do března. Je třeba využít ideálních teplotních a dostatečných světelných podmínek a vše namnožit. Jihoafrické sukulenty čeká tříměsíční perioda intenzivního růstu, než nastanou letní vedra. Udělal jsem dobrou zkušenost s intenzivním jarním pěstováním i u amerických kytek, snad s výjimkou kaktusů. Kdo nechce své kytky jenom udržovat při životě, ale touží po metrákových přírůstcích, nesmí zaváhat a musí makat.
V březnu probouzíme již téměř vše, snad kromě kaktusů v chladu zimovaných, lithopsů a jiných živých kamenů a větších kusů. Vše, co nemusí ještě vysychat lze již od začátku března opatrnou zálivkou probouzet. Po prvním vydatnějším zalití kytky sledujte. Vypijí-li rychle vodu, zemina rychle vyschne, je vše v pořádku. Ale ta kytka, která sedí ještě třetí den v mokré zemině v cajku není. Na 95% má uhnilé kořeny. Zde je třeba pečlivá prohlídka: Pokud je něco uhnilého, musíte řezat. Většinou zachráníte alespoň vrcholové řízky. Marody sázejte do čistého písku nejdříve po týdnu, v každém případě po dokonalém zaschnutí řezné plochy. První týdny nezalévejte, pouze postřikujte, případně lehce podlijte do podmisky. Substrát by měl být lehce vlhký, ne však mokrý.
Asi nejdůležitější březnovou prací bude přesadit starší sbírkové exempláře. Není nutné přesazovat každý rok, ale přesazené kytky lépe rostou. Sukulenty k přesazení si vyberte předem, měly by to být kytky evidentně se již v květináči tísnící. U adeptů na nové bydlo vynechejte na čas zálivku. Přesazujte rostliny se suchým kořenovým balem, nikdy ne čerstvě zalité. Kytky opatrně vyklepejte z květináče, měly by mít kompaktní kořenový bal se spoustou kořínků u stěny květináče. Pokud kořenový bal není kompaktní, poznáte dle toho, že se z něj sype zemina, pak přesazujete kytičku, která by se ráda spokojila se starým květináčkem a netouží po větším bytě. Proto takový sukulentík zasaďte zpět do květináčku stejné velikosti, jaký obával předtím. Přesazovat začněte druhy měkčí, ty jste také dříve budili po zimním spánku.
Při přesazování se sukulenty obvykle jaksi sami namnoží. Je-li na ně místo, zaujmou oddělky, odřezky a jiné potomstvo místo vedle svých rodičů. Popisky k novým rostlinkám pište hned, později nebudete vědět, co je co. Oddělky sázejte do co nejmenších květináčků. Nemáte-li k dispozici hektarové skleníky, radím vám, nemnožte vše, ale jen vzácnější druhy. A jedno stoprocentně platící varování: Jakmile sáhnete na skupinku sukulentů za účelem pouhého přeskupení, natož přesazování, výsledná sestava zabere několikanásobnou plochu oproti stavu před přeskupením.
Radím vám: Nepěstujte vše co roste, neschraňujte kdejaký lísteček, větvičku, nemnožte kdejaký sukulentní plevel. Toužíte-li mít ze sukulentů i něco jiného, než řady vojáčků, je březen měsícem ideálním jak pro sukulentáře okýnkáře, tak pro vlastníky vytápěných skleníků. Nedočkavci sesazovali již v únoru, ale vyčkat do začátku března je lepší. Březen je ideálním časem pro rozsazování výsevů. Připravte se na ještě větší zábor plochy. Takový nevinný truhlíček délky 40 cm se dokáže rozrůst na dva m2. V březnu by již měl občas letnit každý, kdo má kde. Vše, kromě marodů a čerstvě přesazených jedinců může ven pokaždé, kdy alespoň pár nocí nehrozí mráz. Denní teploty bývají již vyšší, proto neškodí i občasné lehké zmoknutí, jen pozor na následný chlad či mráz v noci. Pobyt na mnohadenních deštích bych však sukulentům rozhodně neordinoval. Opět je nutné pečlivě sledovat počasí, i v březnu umí noc pěkně vymrznout. Musíte být připraveni kdykoliv kytky rychle nanosit zpět dovnitř. Místečko na letnění sukulentů by mělo být dobře osluněné alespoň po část dne. Pro březnové i dubnové jarnění by rostliny neměly stát na hlíně, ale na nějakém stolku, soklu či jiné snadno osychající vyvýšenině tak metr nad zemí.
Alespoň metr nad zemí také nehrozí tolik přízemní mrazíky, neb ty bývají opravdu pouze při zemi. Ideální pro letnění jsou balkony, terasy a zvláště panelákové lodžie, neboť tam téměř neprší. V prvních teplých dnech nastane též množení a rej všech možných škůdců. Pozorujte své kytičky a pokud nějaké breberky zpozorujete, vyhlaste jim vyhlazovací válku. U větších sbírek nastoupí především brutální chemie. Teplé dny jsou signálem pro rozlézání puklic a červců, největších škůdců sukulentů. A to je čas pro váš úder!
Mláďata červců a puklic všech druhů mají podstatně menší a tenčí proti chemickým oblek, takže je snáze vyhubíte. Dodržujte předepsanou koncentraci přípravku, a pokud dodáte smáčedlo, jistě bude stačit. Druh jedu si nechte poradit ve specializovaných zahrádkářských prodejnách. Postřik opakujte nejlépe třikráte po cca týdnu a u zásahu proti červcům nezapomeňte jedem i důkladně prolít kořenový bal, jinak vám …
I když nemáte vlastní zahrádku a okno vašeho bytu vede na rušnou ulici, nic vám nebrání vytvořit si miniaturní krajinku velkou třeba jen jako dlaň. Krajinky i do bytu Sukulenty jsou ideální rostliny pro bytové podmínky. Mají rády teplo a sucho, takže se snadno zabydlí i na slunném okně v paneláku či v kanceláři, kde na ně nebudete mít příliš času. Jen v zimě jim bude lépe v chladu, ale přežijí i v teplé místnosti, pokud tomu přizpůsobíte zálivku a nenecháte je přímo uvařit nad ústředním topením.
Sukulenty v takovýchto ozdobných nádobách můžete vidět na výstavě Pohádkové krajinky ze sukulentních rostlin; foto: www.sukulent.cz
Sukulent je, když Sukulentem se rozumí rostlinky, které se přizpůsobily drsným podmínkám pouští a polopouští a především se vypořádaly s věčným nedostatkem vláhy. Získaly schopnost vázat ve svém těle vodu do zásoby - tato vlastnost se označuje jako sukulence. Odtud tedy i název sukulenty. Aby to nebylo tak jednoduché, sukulenty se ještě dělí na stonkové a listové a dále na měkké a tvrdé.
Vše opět souvisí se zadržováním vody. Rostlina totiž používá jako zásobnu vodu buď stonek, nebo listy. Většina stonkových sukulentů nemá listy. Výjimku tvoří druhy, jež se v době vegetace olistí a v době vegetačního klidu listy shodí. Mezi stonkové sukulenty patří i kaktusy. Tento druh rostlin se hodí pro ty, kdo zapomínají na zálivku. Stonkové sukulenty vydrží v chladu bez vody prakticky celou zimu a v létě v období vegetace jim stačí zálivka jednou za dva až tři týdny. Řadí se proto k takzvaným tvrdým sukulentům.
Naopak většina listových sukulentů patří mezi měkké, protože v jejich zpravidla plochých listech se voda neudrží dlouhou dobu a je nutné jim opatřit častější přísun vláhy. Tudíž i v zimě, při umístění v chladu, budou potřebovat občas zalít. Co má sukulentí rodina nejraději. Při výběru vhodných rostlinek k vytvoření krajinky se musíte řídit nejen jejich habitem, ale i nároky na pěstování, které by měly být u společně sesazených rostlin co nejpodobnější.
A právě jejich vzhled vám hodně napoví, neboť podle něho se rostlinky řadí k jednotlivým sukulentním rodinkám: listovým, stonkovým a podobně. Ať už budete pěstovat stonkové nebo listové sukulenty, jedna zásada platí pro celý rod: co nejvíce světla. Jako běžná intenzita se uvádí sto tisíc luxů, takže umístění na okenním parapetu nebo mezi zdvojenými okny orientovanými na sluneční stranu bude nejlepším řešením. Vhodná keramická nádoba udělá parádu; foto: www.sukulent.cz
Nedostatek světla nutí rostliny k přílišnému vytahování se a opadávání listů. Pozor ale na přílišný sluneční žár, zvláště v meziokenním prostoru. Mohl by být pro vaše rostliny osudný. Pro zdárný růst je velmi důležitá i správně zvolená skladba zeminy. Podle Honce je nevhodný jakýkoliv kupovaný substrát, protože obsahuje příliš mnoho rašeliny a živin. Rostliny v špatně prosychajícím substrátu snadno uhnívají a u panšovaných druhů dochází ke ztrátě kresby nebo zbarvení. Nejvhodnější je směs písku a málo výživné hlíny v poměru jedna ku jedné i dva ku jedné.
Dalším tipem je brát zeminu z hloubky kolem patnácti centimetrů, kde se už vyskytuje méně kořínků a semínek plevelů. Při výsadbě sukulentů používejte co nejméně zeminy, stačí jen tolik, aby byly zakryty kořeny. Malé jezírko a kolem zajímavá podívaná; foto: www.sukulent.cz
Sukulenty nehnojte! Jen ty, jež nebudete přesazovat, můžete na jaře opakovaně přihnojit anorganickými hnojivy. Zálivku přizpůsobte druhu a podmínkám. Běžně stačí zalévat jednou za dva týdny stonkové a jednou týdně listové, je-li skutečně teplo a sucho. Nejlépe je nechat rostlinku, aby vám řekla, co potřebuje. Zprůsvitnělé listy však už hlásí alarmující přemokření, žloutnoucí a sesychající zase nedostatek vláhy.
Musíte se trefit mezi tyto extrémy. I když nemáte vlastní zahrádku a okno vašeho bytu vede na rušnou ulici, nic vám nebrání vytvořit si miniaturní krajinku velkou třeba jen jako dlaň. Krajinky i do bytu Sukulenty jsou ideální rostliny pro bytové podmínky. Mají rády teplo a sucho, takže se snadno zabydlí i na slunném okně v paneláku či v kanceláři, kde na ně nebudete mít příliš času. Jen v zimě jim bude lépe v chladu, ale přežijí i v teplé místnosti, pokud tomu přizpůsobíte zálivku a nenecháte je přímo uvařit nad ústředním topením.