Je to již pár let, co jsem se díky svému příteli dostala k chovu sov. Už od malička jsem chtěla chovat nějakého dravce nebo sovu, brala jsem rodičům maso z mrazáku a se svářečskou rukavicí lítala po poli v naději, že mi třeba sedne na ruku. Osud se nade mnou po několika letech nakonec přece jen slitoval, a tak jsem si řekla, že se o své zkušenosti podělím.
Sova pálená je jediným zástupcem čeledi sovovitých (Tytonidae) žijícím u nás. V České republice se nachází asi 500 párů. Sova pálená je středně velká sova (nejčastěji porovnávána s velikostí holuba), je štíhlá a má poměrně dlouhé nohy. Rozpětí jejích křídel je 80-95 cm a hmotnost se pohybuje od 200 do 400 g. Její zbarvení je shora popelavě šedé, jemně černě a bíle mramorované s četnými bílými tečkami. Zespodu je většinou světle rezavé s tmavými tečkami. Zbarvení těla, stejně jako barva jejího obličeje, je však velmi proměnlivé - od téměř čistě bílé po žlutohnědou až po velmi vzácně černou. Obličej má srdcovitý tvar. Oči jsou tmavohnědé. Peří nejen sovy pálené, ale i ostatních sov je velice měkké, nadýchané, umožňuje zcela neslyšný let.
Sova pálená je považována za jednu z nejkrásnějších sov s nejnepříjemnějším hlasem. Zrak je mimořádně citlivý. Sovy jsou schopny létat a lovit i v podmínkách, kdy nejen člověk, ale ani většina zvířat už nic nevidí, a to díky tomu, že umí zachytit i nepatrné zbytky světla. Kromě dokonalého zraku mají sovy i neobyčejně jemný sluch. Tajemstvím tohoto dokonalého sluchu je, že mají na rozdíl od ostatních ptáků u ústí zvukovodu kožní záhyb, který plní stejnou funkci jako ušní boltec savců. To jim umožňuje velmi přesně určit směr přicházejícího zvuku, a sovy proto mohou lovit i v naprosté tmě nebo pod sněhem.
Původním prostředím sovy pálené jsou skalní a stromové dutiny. Sova pálená se přes den ukrývá v tmavých koutech kostelních věží, na půdách a v méně využívaných hospodářských budovách. V případě zájmu o její chov s tím musí budoucí chovatel počítat. Na rozdíl např. od puštíka obecného, kterého můžeme ve voliéře zahlédnout i přes den sedícího na větvích, je pálenka poměrně „stydlivé“ stvoření. Pokud bude ve voliéře umístěna jakákoli budka nebo jiný úkryt, sova bude trávit většinu času tam.
Sovy pálené začínají hnízdit nejčastěji v dubnu a v dobrých podmínkách hnízdí 2× ročně. Obvykle snáší 4 až 8 vajec. Přesná doba hnízdění a počet snesených vajec závisí především na dostupnosti potravy, ve volné přírodě hlavně hraboše polního. Samice začne sedět již po snesení prvního vejce, další snáší ve dvou- i vícedenních intervalech, mláďata se proto líhnou postupně (samec samici obstarává potravu, samice sedí na vejcích sama). Nejmladší mláďata bývají odchována jen tehdy, nenastanou-li rodičům v průběhu hnízdění potíže se získáváním kořisti. V našem chovu pozorujeme hnízdění již v únoru až březnu. Některé páry výjimečně zasednou i na třetí snůšku, tu už ale nevysedí. Mláďata, která se vylíhnou později než ostatní, odebíráme k ručnímu dokrmení, aby nedošlo k jejich úhynu pod rodiči, případná nevylíhnutá vajíčka umisťujeme do líhně.
Nejen úspěšnost chovu, ale i odchov mláďat je závislý na dostatku potravy. Potravu sovy pálené tvoří ve volné přírodě hlavně drobní savci, u nás zejména hraboš polní, dále myš domácí, mladí potkani, v menší míře ptáci - vrabci, zvonci, špačci i jiné skupiny živočichů, jako např. plazi, obojživelníci a výjimečně i hmyz. V zajetí krmíme sovy pálené i jednodenními kuřaty nebo křepelkami. Nesmíme zapomenout, že sova pro svůj správný vývin nepotřebuje jen čistou svalovinu. Musíme jí podávat potravu i s kůží, srstí, kostmi nebo peřím, tak jako ji získává ve volné přírodě.
- Bezpečnost a podmínky: zázemí ve voliéře, skrytá místa a volný únik.
- Krmení a výživa: rozmanitá strava v zajetí, doplňky a nutriční potřeby.
- Chovatelské období: hnízdění, inkubace a odchov mláďat.
- Etapy vývoje mláděte: od líhnutí po samostatnost.
Pokud jde o praktické tipy, je důležité mít na paměti, že jedinečnost sovy pálené spočívá v tom, že její vývoj a úspěšnost chovu úzce souvisí s kvalitou a dostupností potravy i vhodnými podmínkami pro hnízdění. Při správném vedení chovu lze dosáhnout stabilní reprodukce a zdravého odchovu mláďat.
