Dřišťály u nás nepatří k žádným novinkám, ale cestu si k nim hledají zahrádkáři pomalu. Až budete chtít mít keř, který je krásný a zajímavý, nesmírně odolný a nenáročný, pak i vy možná zauvažujete o pichlavých berberisech. Dřišťály vás budou těšit celý rok.
Řekne-li se dřišťál nebo latinsky Berberis, spoustě zahrádkářů se vybaví jen ty ostré trny, které citelně trestají každou neopatrnost při pletí. Je to ale velká škoda. Tyto keře jsou totiž v českých zahradách jako doma, přestože nejde o původní druh, a nabízejí mnohem víc než jen pichlavou bariéru. Mají nádherně vybarvené listy, medonosné květy a plody, které jsou malým zázrakem přírodní lékárny.
V našich zahradách se s nimi potkáváme čím dál častěji, ať už jako s barevnými solitéry, nebo v neprostupných živých plotech, přes které neprojde ani toulavá kočka, natož nezvaný host. Dřišťály jsou neskutečně variabilní. Najdete druhy, které na zimu shazují listí a hrají všemi odstíny červené a oranžové, i ty stálezelené, které dělají parádu i pod sněhem. Během všech ročních období budete mít proč je obdivovat.
Barevná paleta: Od svítivě žluté přes krvavě červenou až po temně vínovou, která v zahradě působí až aristokraticky. Květy pro včely: Na jaře keře obalí drobné žluté nebo oranžové kvítky. Možná nejsou na první pohled tak nápadné jako růže, ale včely a čmeláci se o ně doslova perou. Zářivé korálky: Na podzim se keře obsypou červenými plody. Ty na nich často vydrží až do mrazů a v zimní zahradě vypadají jako rozesypané rubíny.
Nádhernou variantu dřišťálu Berberis var. Orange Rocket vám představí následující příspěvek z YouTube kanálu PlantHaven International. Plody plné síly a tajemný berberin: To, co dělá dřišťál výjimečným, jsou právě jeho plody. U nás se nejčastěji setkáte s dřišťálem obecným, jehož podlouhlé bobulky jsou jedlé a mají příjemně nakyslou, osvěžující chuť. Obsahují spoustu vitaminu C a organických kyselin. Dnes také víme, že skrývají ještě něco dalšího. V kůře a kořenech, ale v malém množství i v plodech, se skrývá alkaloid berberin.
Je to látka, o které se dnes hodně mluví. Pomáhá s trávením, podporuje játra a v lidovém léčitelství se používá už po staletí. Dnes se jí přezdívá přírodní Ozempic, ale názory na prospěšnost a skutečné účinky na hubnutí se velmi rozcházejí.
Související články: Jak jej pěstovat a kam s ním? Dřišťál je vděčná zeleň. Stačí mu obyčejná půda a trocha sluníčka, aby se mu listy krásně vybarvily. Neprostupný živý plot: Pokud potřebujete oddělit zahradu od ulice, dřišťál je nepřekonatelný. Husté větve a ostré trny vytvoří hradbu, kterou nikdo dobrovolně neprolézá. Barevný solitér: Nízké, kulovité kultivary (třeba oblíbený 'Admiration') vypadají skvěle v korytě nebo na kraji skalky. Zpevnění svahů: Díky hlubokým kořenům jsou dřišťály ideální pro svahy, kde nic jiného nechce držet.
Keře obvykle dorůstají výšky od půl metru do zhruba dvou metrů. Na jaře kvetou drobnými žlutými květy a na podzim se objevují červené bobule. Dřišťál je překvapivě nenáročný. Nejlépe roste na slunci, ale zvládne i polostín. Půda může být běžná zahradní zemina, dokonce i sušší nebo kamenitá. Sazenice se vysazují nejčastěji na jaře nebo na podzim. Po výsadbě je potřeba keř dobře zalít, aby se rychle zakořenil. V případě zakládání živého plotu se obvykle sází 3 až 4 rostliny na metr.
Jakmile dřišťál zakoření, patří mezi velmi odolné keře. Většinou si vystačí s deštěm a dobře snáší i delší období sucha. Hnojení většinou není nutné, na jaře ale můžete přidat trochu kompostu. Také řez snáší dřišťál velmi dobře. Stačí jednou za rok odstranit staré nebo příliš dlouhé větve. Konstatování, že okrasné keře jsou nedílnou součástí vegetačních úprav působí jako triviální samozřejmost. Nicméně realita ukazuje ústup používání keřů v sídelní zeleni a postupné odstraňování stávajících keřů. Důvodů je několik.
Záhon z keřů kvetoucích na letorostech: Odklon od používání keřů určitě ovlivnila nevhodná péče, především řez. Původně volně rostoucí skupiny keřů jsou ořezávány do jakýchsi „vajíček“ nebo kostiček. Ve většině případů to nejsou taxony vhodné na tvarování ani nejsou dodržovány zásady tvarovacího řezu. Kvetení, jako jejich původní funkce je zcela eliminováno. Jinou funkci pak tímto řezem nezískávají.
Jaké jsou tedy možnosti v používání a pěstování okrasných keřů? U stávajících výsadeb je nutné rozhodnout, zda je účelné ponechat je tam, kde kvůli provozu bude aplikován ořez (ne tvarování). Jedná se o vzrůstné keře vysazené blízko komunikací. Běžně Forsythia, Spiraea vanhouttei, Philadelphus, Weigela a další. Jejich odstranění stejně nastane, protože pěstebními zásahy rychle zestárnou. Otevře se možnost pro menší taxony, druhy vhodné na tvarování, nebo jiný typ vegetace. Ořez se provádí i na keřích, které mají dostatek prostoru. Prostě se všechny ořežou stejně. Takové by bylo vhodnější pěstovat s respektem k jejich přirozenému habitu a možnostem kvetení. To znamená aplikovat prosvětlování, případně zmlazení s navazujícím výchovným řezem. Velmi často se jedná o mimořádně odolné taxony, které jsou schopné růst v náročných podmínkách.
Vývoj sortimentu keřů ukazuje možnosti jejich aktuálního používání. Trend určují kultivary pro hobby pěstitele. Jsou kompaktní, většinou kvetou na dlouhých a krátkých letorostech. Například Deutzia Raspberry Sundae, Philadelphus Little White Love a Weigela florida Vintage Love. Velký rozvoj zaznamenaly rody Hydrangea, Buddleja, Caryopteris, Hibiscus a Potentilla (Dasiphora). Jsou určeny do menších prostor a do nádob. Každoroční zmlazování podporuje kvetoucí letorosty a zároveň se tak dobře reguluje jejich rozměr. Tento princip je možné využít i mimo měřítko individuální zeleně. Polokeře jako Perovskia a Hypericum se mohou zmlazovat mechanizovaně. Plotostřihem je možné zmlazovat také porosty Caryopteris, Buddleja a Potentilla (Dasiphora). Zde je však již potřeba ohlídat délku ponechaných čípků. Zejména Potentilla (Dasiphora) nesnese pravidelné, hluboké zmlazování.
Keře kvetoucí na letorostech se svým charakterem a péčí podobají trvalkám, které keře nahradily. Jsou však vytrvalejší a péče o ně nevyžaduje tolik odbornosti. Mohou tak být levnějším doplňkem ke smíšeným trvalkovým záhonům. Tvarované keře jsou používány i mimo formální a historizující úpravy. Používají se pro vymezení prostoru jako olemování v podobě nízkých plotů a také jako kontrast s „rozevlátými“ rostlinami jako jsou okrasné trávy. Choroby a škůdci na Buxus vedly k rozšíření sortimentu keřů určených pro tvarování. Znovu se začal používat zakrslý kultivar ptačího zobu Ligustrum vulgare Lodense. Vedle toho se objevily zakrslé kultivary dalších stálezelených druhů. Mezi zajímavé patří Rhododendron micranthum Bloombux a Vaccinium angustifolium Berry Bux. Ukazuje to šíři hledání náhrady za Buxus. Pěkný příklad překonání stereotypního přístupu je tvarovaná broderie u zámku Herrenhausen vytvořená z Thuja occidentalis Meckii. Samozřejmě stále existuje snaha vyšlechtit kultivary Buxus odolné proti zavíječi, a především rezistentní na Cylindrocladium. Tyto vlastnosti deklaruje nová série BetterBuxus®. Jsou to kultivary Renaissance, Babylon Beauty, Skylight a Heritage. Všechny jsou kompaktní. První dva rostou do šířky, druhé pak vzpřímeně. Tvarovat je možné také stálezelené půdopokryvné keře. Lze tak vytvořit efekt „hladkého“ porostu. Využívají se druhy a jejich kultivary snášející přistínění. Jsou to Vinca minor, Cotoneaster suecicus a Euonymus fortunei. Četnost tvarování je stejná jako u prostorových typů. Zároveň platí, že tvarované rostliny potřebují pro vývoj listů více světla než stejný druh bez tvarování.
Pěstování okrasných keřů bude určitě pokračovat. Pokud mají být přínosem, je možné shrnout tato doporučení: Nepoškozovat stávající výsadby nevhodnými pěstebními zákroky. Vysazovat takové taxony, které lze pěstovat pomocí jednoduchých zásahů - hlavně řezu. Používat běžně známé druhy bez předsudků, protože jejich spolehlivost je základ u udržitelnosti.
- Nejlepší je volit druhy odolné vůči suchu a náročným podmínkám.
- Preferujte keře, které lze tvarovat jednoduchým řezem.
- Vysazujte s ohledem na budoucí údržbu a světelné podmínky.
