Řepka ozimá je pro zemědělce v současné době jednou z mála plodin, jejíž pěstování je rentabilní a ziskové. I proto je po ozimé pšenici druhou nejpěstovanější ozimou plodinou (dle ČSU cca 350 tis. ha).
Vysoký podíl jakékoliv plodiny v osevním postupu s sebou nese zvýšené riziko vyššího výskytu vyselektovaných plevelů, škůdců a houbových chorob. Maximální zastoupení řepky by v osevním postupu mělo dosahovat 12,5 %. V praxi se ale nezřídka setkáváme se zastoupením mnohem vyšším, výjimkou není ani 20 % řepky v osevním postupu.
Technologie intenzivního pěstování ozimé řepky proto zahrnuje poměrně velké množství pesticidních zásahů pro eliminaci škodlivých organismů a jejich udržení pod hranicí hospodářské škodlivosti. Podobné ztráty jsou v příznivých podmínkách schopny způsobit houbové choroby.
V jejich případě však může být obtížnější jednak diagnostika, a také určení potenciální výše škody, které jsou schopny v porostech řepky způsobit. Rostliny řepky jsou napadány poměrně širokým spektrem houbových patogenů, které vyvolávají závažnější nebo méně významné choroby.
Hlavním faktorem, který ovlivňuje výskyt houbových chorob, je průběh počasí v daném ročníku a zejména pak dostatečné množství srážek.
Jak je patrné z tabulky 1, celkový roční úhrn srážek za posledních 17 let proti dlouhodobému normálu neklesá, naopak počet srážkově nadnormálních ročníků převažuje.Srážky se však přesunují do období, která jsou pro zemědělce méně výhodná (např. období sklizně) a naopak v obdobích vegetace a intenzivního růstu polních plodin se často vyskytují delší periody s nízkými či dokonce nulovými srážkami.
To je vidět na druhé části tabulky, která ukazuje úhrn srážek v období března až června.
Výše bylo uvedeno, že houbové choroby potřebují ke svému vývoji dostatečné množství srážek a mohlo by se tedy zdát, že uvedené skutečnosti povedou k nižšímu napadení porostů.
Je však třeba si uvědomit, že choroby nepotřebují ideální podmínky neustále. Jakmile jednou rostlinu infikují, jsou schopny přežít i méně příznivé podmínky a po nástupu vhodnějších podmínek opět pokračovat ve vývoji.
Navíc, spektrum chorob napadajících řepku je široké a nevhodné podmínky pro jeden patogen mohou být pro jiný vhodnější.
Zkušební stanice Kluky se kromě zakládání registračních a demonstračních pokusů zabývá již od roku 2006 plošným monitoringem chorob a škůdců v polních plodinách, který zahrnuje cca 70 stanovišť na celém území Čech.
Z hlediska potenciálu způsobit škody na výnosu je bílá hniloba řepky (Sclerotinia sclerotiorum) jednoznačně nejvýznamnější chorobou z celého širokého spektra chorob, které porosty řepky postihují.
Zároveň je ale také chorobou, která se v porostech nevyskytuje po celou dobu vegetace a její výskyt je podmíněn vhodnými podmínkami v poměrně krátkém období v době kvetení řepky či přesněji v době, kdy dochází k opadu korunních květních plátků.
Spora zprvu krátce saprofyticky využívá květní plátky jako zdroj energie a následně proniká do pletiv rostlin řepky a infikuje je.
Infekce se na rostlinách projevuje vodnatými lézemi, na kterých narůstá typické vatovité mycelium. Působením patogenu uvnitř rostliny je pak postupné odumírání častí nebo celé rostliny a její předčasné dozrávání.
Od roku 2006 do roku 2020 jsme vyšší a plošnější napadení hlízenkou obecnou (intenzita 10 % a více) zaznamenali 4×. Bylo to v letech 2008, 2010, 2016 a 2017. Ani v ostatních ročnících však nemůžeme říci, že napadení bylo zanedbatelné.
V daném ročníku sice škody způsobené touto chorobou nemusí být velké, je však nutno si uvědomit, že i napadení, např. kolem 5 %, znamená vytvoření nezanedbatelného množství sklerocií, která se dostanou do půdy a jsou zdrojem infekce pro další ročníky.
Sklerocia jsou klidovým stadiem tohoto patogenu a zůstávají v půdě životaschopná až 8 let. V případě vhodných podmínek z nich pak vyrůstají plodnice a z těchto plodnic se uvolňují spory, které mohou infikovat rostliny řepky.
Ideální ochranou proti této chorobě je tak kombinace několika zásahů. Jednak je to likvidace sklerocií v půdě pomocí biologických preparátů fungujících na základě mykoparazitických organizmů, jednak je to zásah fungicidním postřikem provedeným ve vhodnou dobu.
První příznaky se často vyskytují v raných fázích řepky. Zpočátku se projevuje především na listech v podobě nekrotických skvrn, ve kterých se později objevují černé tečky - pyknidy. Míra škod je úměrná délce doby působení v rostlině a klimatickým podmínkám.
Při nevhodných podmínkách dochází ve vývoji ke stagnaci. V posledních letech to bývá typicky v prvních jarních měsících (březen a duben), které bývají srážkově méně bohaté.
Příznaky choroby z listů mizí, staré listy odumírají a na nových se skvrny neobjevují. To může vyvolat dojem, že choroba z porostu zmizela a není potřeba ji dále sledovat.
V průběhu vlhčích jarních měsíců (květen a červen) však infekce znovu nastupuje a projevuje se na zmiňovaných stoncích a krčcích.
Na naší stanici máme téměř každý rok zadány pokusy, které jsou zaměřeny na sledování účinnosti fungicidů na fómovou hnilobu. Vyhodnocování probíhá podle mezinárodních metodik EPPO a hlavní hodnocení je zde prováděno ve vyšších fázích vývoje řepky (BBCH 75-85).
Díky tomu můžeme říct, že % napadených rostlin bývá na neošetřených kontrolách pravidelně poměrně vysoké a nezřídka přesahuje 50 %. Výše škody je pak závislá na intenzitě napadení, kterou ovlivňuje doba působení choroby ve vhodných podmínkách.
Můžeme tedy konstatovat, že potlačení této choroby má v technologii pěstování řepky své opodstatnění.
Nejefektivnější je zásah už v počátcích infekce. Buď už na podzim (např. s morforegulačním zásahem), nebo v případě suššího průběhu počasí v podzimních měsících brzy na jaře po obnovení vegetace (BBCH 30 - začátek dlouživého růstu).
Úskalím vynechání podzimního zásahu může být průběh počasí v zimním období. V posledních letech jsou zimy s delší sněhovou pokrývkou a silnějšími mrazy spíše výjimkou. To má za následek prakticky nepřerušenou vegetaci nejen rostlin řepky, ale rovněž vývoj chorob, které se na nich vyskytují.
Pokud je rostlina infikována fomovou hnilobou v průběhu listopadu a počasí v zimních měsících je vlhké a teplotně nadnormální, potom je choroba schopná prakticky nepřerušeného vývoje až do jara.
Verticiliové vadnutí řepky (Verticillium longisporum) je proti výše zmíněným chorobám méně známé, avšak jeho rozšíření a význam se zvyšuje. Její příznaky je možné v určitých fázích vývoje řepky zaměnit s příznaky fomové hniloby či hlízenky obecné. Zejména v počátečních fázích vývoje ji tak lze spolehlivě určit pouze laboratorními metodami (např. PCR).
Nejtypičtějším, a také nejčasnějším příznakem této choroby je podélné žloutnutí nejstarších listů v době kvetení či počátku tvorby šešulí. Později dochází ke změně barvy stonku do šeda a tvorbě černých mikrosklerocií pod pokožkou stonků. Oslaben je rovněž kořenový systém rostliny.
Kořeny jsou málo rozvětvené a v pozdějších fázích infekce lze rostlinu snadno vytáhnout z půdy. Rostoucí mycelium ucpává cévní svazky, přerušuje výživu rostliny, a tím dochází k předčasnému dozrávání podobně jako u hlízenky obecné.
Možnosti přímé, chemické ochrany zatím prakticky neexistují, a proto musí být hlavní důraz kladen na preventivní ochranná opatření.
Podobně jako u hlízenky obecné je možností eliminace sklerocií působení přípravků na bázi mykoparazitických hub zapravených do půdy před setím řepky.
Jelikož výskyt a hlavně rozšíření této choroby u nás není zcela dobře prozkoumáno a zmapováno, provedli jsme v roce 2020 v rámci našeho monitoringu chorob a škůdců jednorázový průzkum na výskyt verticiliového vadnutí v řepce ozimé. Příznaky této choroby byly zaznamenány na 80 % pozorovacích stanovišť a průměrně bylo napadeno 11,8 % rostlin.
Tyto údaje naznačují, že se už nejedná pouze o lokální výskyty, naopak to svědčí o plošném rozšíření a předmětem dalšího zkoumání by mělo být, zda se jednalo o pouze jednorázové širší rozšíření nebo jde o trvalý jev.
Jak bylo výše uvedeno, řepka ozimá je napadána celou řadou chorob. Stručný výčet a popis uvedených tří chorob jako hospodářsky nejvýznamnějších se může a téměř jistě bude v budoucnu měnit.
Tak jako se dynamicky mění klima a vlastně celý svět kolem nás, bude se určitě měnit i spektrum chorob, se kterými se budeme setkávat a potýkat.
Choroby řepky
| Choroba | Hlavní příznaky | Dopad na výnos | Prevence |
|---|---|---|---|
| Bílá hniloba (Sclerotinia) | skvrny na listech, vatovité mycelium, odumření částí, riziko infekce v květu | vysoké, často přes 50 % neošetřených | časný zásah podzim/jaro, bio preparáty, fungicidy |
| Hlízenka obecná | sklerocie v půdě, symptomy na listech a stoncích | proměnlivý, sklerocie v půdě až 8 let | likvidace sklerocií, cílené postřiky |
| Verticiliové vadnutí | podélné žloutnutí, šedé stonky, mikrosklerocie, oslaben kořenů | k dozrávání a ztrátám vitality | prevence, mykoparazitické huby, laboratorní diagnostika |
Poznámka: tabulka ukazuje tři hospodářsky významné choroby řepky ozimé a souvislosti s jejich výskytem a ochranou. V průběhu let se mohou měnit jejich priority v závislosti na klimatických a osevních podmínkách.