Řepka ozimá a její choroby: hlavní patogeny, jejich průběh a ochrana

Řepka ozimá je pro zemědělce v současné době jednou z mála plodin, jejíž pěstování je rentabilní a ziskové. I proto je po ozimé pšenici druhou nejpěstovanější ozimou plodinou (dle ČSU cca 350 tis. ha). Vysoký podíl jakékoliv plodiny v osevním postupu s sebou nese zvýšené riziko vyššího výskytu vyselektovaných plevelů, škůdců a houbových chorob. Maximální zastoupení řepky by v osevním postupu mělo dosahovat 12,5 %. V praxi se ale nezřídka setkáváme se zastoupením mnohem vyšším, výjimkou není ani 20 % řepky v osevním postupu. Technologie intenzivního pěstování ozimé řepky proto zahrnuje poměrně velké množství pesticidních zásahů pro eliminaci škodlivých organizmů, respektive jejich udržení pod hranicí hospodářské škodlivosti.

Rostliny řepky jsou napadány poměrně širokým spektrem houbových patogenů, které vyvolávají závažnější nebo méně významné choroby. S některými se setkáváme pravidelně, jiné jsou ročníkovou záležitostí, některé jsou plošné, další lokální. Hlavním faktorem, který ovlivňuje výskyt houbových chorob, je průběh počasí v daném ročníku a zejména pak dostatečné množství srážek. Jak je patrné z tabulky 1, celkový roční úhrn srážek za posledních 17 let proti dlouhodobému normálu neklesá, naopak počet srážkově nadnormálních ročníků převažuje. Srážky se však přesunují do období, která jsou pro zemědělce méně výhodná (např. období sklizně) a naopak v obdobích vegetace a intenzivního růstu polních plodin se často vyskytují delší periody s nízkými či dokonce nulovými srážkami.

Houbové choroby však nepotřebují ideální podmínky neustále. Jakmile jednou rostlinu infikují, jsou schopny přežít i méně příznivé podmínky a po nástupu vhodnějších podmínek opět pokračovat ve vývoji. Spektrum chorob napadajících řepku je široké a nevhodné podmínky pro jeden patogen mohou být pro jiný vhodnější. Zkušební stanice Kluky provádí od roku 2006 plošný monitoring chorob a škůdců v polních plodinách, který zahrnuje cca 70 stanovišť na celém území Čech.

Hlízenka obecná a fómová hniloba řepky jako nejvýznamnější houbové choroby

Tab. Z hlediska potenciálu způsobit škody na výnosu je bílá hniloba řepky (Sclerotinia sclerotiorum) jednoznačně nejvýznamnější chorobou. Její výskyt je vázán na vhodné podmínky v krátkém období květu řepky. Spora nejdříve saprofyticky využívá květní plátky a následně infikuje pletiva rostlin. Infekce se projevuje vodnatými lézemi a vatovitým myceliem. Působením patogenu dochází k odumírání částí rostlin a předčasnému dozrávání. Od roku 2006 do roku 2020 jsme zaznamenali vyšší a plošnější napadení hlízenkou obecnou (intenzita 10 % a více) čtyřikrát: 2008, 2010, 2016 a 2017. I v dalších ročnících není napadení zanedbatelné; i napadení kolem 5 % znamená významný bod v půdě a inkubační zdroje pro další ročníky. Sklerocia zůstávají v půdě až 8 let a mohou vést ke sporám a infekcím v následujících letech. Ideální ochranou je kombinace likvidace sklerocií a preventivních fungicidních zásahů ve vhodnou dobu.

První příznaky se objevují často v raných fázích, nejprve na listech jako nekrotické skvrny a později černé tečky - pyknidy. Míra škod je úměrná délce působení choroby a klimatickým podmínkám. Při nevhodných podmínkách dochází ke stagnaci vývoje v raných jarních měsících. Zkušenosti stanice ukazují vysoké procento napadení na neošetřených kontrolách i nad 50 % v některých případech. Nejefektivnější je zásah v počátcích infekce, a to buď na podzim morforegulační zásahem, nebo na jaře po obnovení vegetace (BBCH 30).

Fomové černání stonku řepky (Leptosphaeria maculans, anam. Ascochyta) představuje další významnou chorobu. Dříve se vyskytovala prakticky od začátku vegetace, dnes často až na podzim koncem října až listopadu. Infekce se přesouvá na stonky a kořenové krčky a způsobuje škody hlavně později. Její výskyt je ovlivněn počasím a sušší období způsobuje stagnaci infekce. Fungicidní zásahy snižují její škodlivost, a proto se často používá morforegulace s doprovodnými látkami.

Verticiliové vadnutí řepky (Verticillium longisporum) je méně známé, ale jeho význam roste. Diagnostika je obtížná a spolehlivě identifikovatelná jen laboratorně. Typické příznaky jsou podélné žloutnutí starších listů během květu, posléze šedé zbarvení stonků a černé mikrosklerocie pod pokožkou. Kořeny jsou málo větvené a rostlina se snadno vytrhne. V současnosti neexistují účinné chemické ochranné prostředky; důraz je kladen na preventivní opatření, včetně eliminace sklerocií prostřednictvím mykoparazitických hub a gene­rálních preventivních zásahů.

Podobně jako u výše uvedených chorob je důležité sledovat i další choroby, které se v polních podmínkách vyskytují lokálně, například plíseň zelnou, padlí řepkové či plíseň šedou. Přítomnost těchto patogenů je spojena s místními podmínkami a výjimečně s plošnou distribucí. Z dlouhodobého pohledu lze očekávat změny spektra chorob v souvislosti s klimatickými změnami.

Virové choroby řepky a jejich význam

Řepka olejka patří mezi jednu z nejpěstovanějších plodin v EU a virové choroby představují trvalé riziko pro postižené oblasti. Na řepce bylo detekováno 12 virových patogenů; mezi ekonomicky nejvýznamnější patří virus žloutenky vodnice (TuYV), virus mozaiky vodnice (TuMV) a virus mozaiky květáku (CaMV). Hlavní přenašečem je mšice broskvoňová (Myzus percicae).

TuYV je přenášen cirkulativně-perzistentním způsobem; nachází rezervoár v plevelech a planých rostlinách. U TuMV je virus variabilní a napadá Brassicaceae, často s různými izoláty. CaMV je cirkulární dvouvláknová DNA a přenos probíhá mšicí broskvoňovou necirkulativně-neperzistentně. Zákaz chemikálií na insekticidní moření osiva od roku 2013 vedl k vyšší aktivitě hlavního přenašeče M. broskvoňové a k širšímu rozšíření virů.

Monitorování ukazuje, že v letech 2016-2017 bylo testováno několik set vzorků; v roce 2017 bylo kolem 50 % vzorků pozitivních na TuYV a 98 % vzorků na jaře 2017 bylo pozitivních na virovou infekci TuYV. Ochrana porostů se doporučuje zejména regenerační hnojení a cílená likvidace plevelů a řepkového výdrolu. Moderní řešení zahrnují i nové přípravky na bázi antranilické diamidy (Lumiposa), avšak informace uvádí omezený účinek pouze na některé škůdce a nebylo potvrzeno obnovení insekticidního moření osiva v blízké budoucnosti.

V rámci monitoringu byly provedeny zkoušky a testy ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby; v roce 2017 přišlo k výraznému napadení žloutenkou vodnice a následnému poklesu odolnosti proti chladu. Ochrana proti virovým chorobám zahrnuje agronomická opatření včetně likvidace plevelů, řízení řepkového výdrolu a regulaci mšic, které jsou hlavním přenašečem.

Současná situace, trendy a praktické shrnutí

Podle ČSÚ je řepka ozimá druhou nejpěstovanější plodinou; plocha v roce 2019 dosahovala kolem 380 tisíc ha (15,4 % celkové osevní plochy). S vyšším podílem řepky roste i riziko napadení chorobami a škůdci. Klimatické změny se projevují oteplením a proměnlivým rozdělením srážek, což ovlivňuje vývoj patogenů. Monitorovací sítě dodávají aktuální data o výskytu chorob a škůdců a pomáhají zemědělcům ve včasných zásazích. Hlavní z hlediska ochrany proti virovým chorobám zůstává regulace mšic a vhodný výběr odrůd odolných vůči infekci.

Hlavní výhled je, že spektrum chorob se bude měnit spolu s klimatem. Proto je nutné kontinuálně sledovat data z monitoringu a pružně upravovat ochranné postupy, včetně kombinace biologických a chemických zásahů a dodržování osevního postupu.

Tabulka: klíčové choroby řepky a jejich charakteristiky

tags: #repka #ozima #choroby