Malý, kompaktní a plný pichlavých ostnů - tak si představujeme kaktusy, které mnozí z nás pěstují doma. Tito nenároční společníci sice rostou tak pomalu, jak jen to jde, zato ale nevyžadují častou zálivku. Jenomže, co když to může být všechno také úplně jinak a kaktus nám poroste doslova před očima? Slyšeli jste někdy pojem „jmelový kaktus“? Jde o Rhipsalis, který dokonale boří stereotypní pohled na kaktusy. Nemá ostny, nemá pevné tělo, miluje vlhkost tropických pralesů místo pouštní výhně a co víc: v dobrých podmínkách roste rychlostí blesku. Kdo by takový přírodní zázrak nechtěl mít doma?
Na rozdíl od většiny rostlin, které ke svému životu potřebují půdu, vystačí si Rhipsalis jako takzvaný epifyt s tím, co najde v kůře stromů, na které se přichytí. Podobně rostou v pralesích také některé orchideje a další druhy. Zmiňovaný kaktus má svoji původní domovinu v tropickém prostředí Ameriky, ale lze jej s úspěchem pěstovat i v našich domácích podmínkách. Rhipsalis je doma v deštném pralese.
Ačkoliv jsme zmínili jeho původní styl v podobě epifytického života, stejně jako uvedené orchideje se smíří také s kvalitním a speciálně připraveným substrátem. Proto jej doma můžeme pěstovat v květináči. Musíme si ale dávat dobrý pozor na to, jaké prostředí Rhipsalisu připravíme. Půda musí být dostatečně propustná a vzdušná, aby mohly kořeny bez problémů přijímat vzdušný kyslík. Představme si deštný prales a podle toho si můžeme udělat jasnou představu. Dostatek vlhkosti je zásadním požadavkem, který tento kaktus dovede k bujnému růstu. Rozhodně tedy nejde o „klasiku“, která se obejde bez vody i měsíce. Rhipsalis je třeba zalévat pravidelně, ale s rozumem. Mezi jednotlivými zálivkami nechte substrát vyschnout, aby kořeny nezačaly zahnívat. Dopřejete-li rostlině rosení, bude nejspokojenější.
Potřebuje světlo, ale pozor na přímé paprsky. Vraťme se do zmiňovaného pralesa: jak je to se světlem? I když se to nezdá, je ho dostatek, je dokonce poměrně jasné, ale vždy bude na většině míst rozptýlené. Proto i my bychom měli našemu kouzelnému kaktusu dopřát dostatek světla, nikoliv však přímé sluneční paprsky, které by mu mohly velmi ublížit. Jeho tenké stonky, připomínající splývající vlasy, bychom vystavili fatálnímu popálení a s celou rostlinou bychom se museli záhy rozloučit. Jestli je to jen trochu možné, volte pro umístění Rhipsalisu buď východní stranu domu, nebo jižní část, ale v tom případě jej položte poněkud dále od okna.
Související články: Snadné množení a zajímavé květy
Za troškou péče se nám tato rostlina brzy odmění nádhernou převislou siluetou, která se stane ozdobou každé místnosti. Tenké stonky (někdy zcela hladké, jindy pokryté jemnými chloupky) porostou velmi ochotně a bujně. Navíc jde o rostlinu ideální pro domácí množení, protože její řízky velmi snadno zakoření. Stačí kousíček stonku zapíchnout do substrátu a po několika týdnech budete mít vypěstovaný nádherný dárek třeba pro kolegyni z práce. Ti nejlepší pěstitelé se mohou dokonce dočkat také květů a následně i bobulí, čímž se i bez toho zajímavý kaktus stane nepřehlédnutelným doplňkem a návštěvy z něj nebudou schopny spustit oči.
Rhipsalis - česky kaktus zvaný věšák. Ve volné přírodě roste jako epifyt a přichytává se stromů v deštných pralesích. Jedná se o převislou rostlinu s článkovaným, sytě zeleným stonkem. Jeho výhony mohou být okrouhlé, zploštělé či hranaté. Na konci zimy kvete narůžověle, plodem jsou malé nejedlé bobulky. Pěstování: umisťujeme na světlé stanoviště bez přímého slunečního svitu. Sázíme do kyprého substrátu, který nesmí obsahovat vápno. Rhipsalis nesmí vyschnout, proto jej ponořte jednou týdně do kbelíku s vodou, tak jako se to dělá u orchidejí. Voda však musí být měkká a pokojové teploty. Přihnojujte klasickým hnojivem na pokojové rostliny.
Rhipsalis neboli věšák je tropická rostlina, která se vyskytuje v tropických děštných pralesích. Jedná se o epifyt, tedy roste na žijící rostlině, ale není to parazit. Živiny a vodu získává z ovzduší. Občas se též vyskytuje na skalách. Rostlina vzhledem připomíná jmelí, proto se jí tak občas přezdívá, někdy se též setkáme s názvem korálový kaktus. Nejčastěji se pěstuje Vešák bobulonosný (Rhipsalis baccifera), který původně pochází z Ameriky. Občas se též setkáme s Rhipsalis pilocarpa, Rhipsalis burchellii nebo Rhipsalis cereuscula.
Charakteristickým znakem této rostliny jsou větvené, úzké a převislé stonky. Jsou členěné, ale není to velmi zřetelné. Rhipsalis nemá trny. V přírodě může měřit i více než 2 m. Často se proto pěstuje v závěsných květináčích a naštěstí je tempo růstu dost pomalé. Kořeny, které především slouží pro uchycení, jsou jemné a vláknité. Květy bývají drobné, barva se liší dle kultivaru - od bílé až po zeleno-žlutou. Rostlina může kvést i několikrát do roka, pakliže jsou podmínky příznivé. Plody jsou několikamilimetrové bobule. Rostlina není toxická, ale i tak doporučujeme při manipulaci mít ochranné rukavice, aby nedošlo k mechanickému podráždění pokožky.
Světlo a teplota: Rhipsalis má rád dostatek rozptýleného světla, jeho nedostatek se většinou projeví například blednutím stonků. Chráníme jej před přímými poledními paprsky (popálení stonků). Květináč můžeme dát do blízkosti okna směrujícího na východ či sever. Ideální teplota je 18-27°C. Nesmí klesnout pod 10°C. Pakliže tedy dáváte květináč na léto ven, tak je nutné jej vrátit zpět dovnitř, jakmile se ochladí. Rostlinu nedáváme do blízkosti klimatizace, topení či krbu. Chráníme před průvanem, ale přitom zajistíme dostatečnou cirkulaci vzduchu.
Zalévání a hnojení: Zaléváme až tehdy, kdy vrchní vrstva substrátu vyschne. Půda by měla být vlhká, nikoliv mokrá. Dáváme přednost dešťové, filtrované či odstáté vodě. Nadměrné množství vody může způsobit hnilobu kořenů či jiné problémy. Rhipsalis preferuje vyšší vlhkost - mezi 50-80%. Doporučuje se tedy rosení, zvlhčovač vzduchu či nádoba s vodou, kterou dáme do blízkosti rostliny. V průběhu vegetačního období můžeme občas přihnojovat (tekuté hnojivo pro sukulenty či epifity, cca 1x za měsíc).
Zimní období: Pro chladnější období roku je typická teplotní a světelná změna, což se může odrazit na růstu. Během této doby nehnojíme, snížíme zálivku a dle potřeby odstraňujeme uvadlé listy. Přesazování a množení: Jakmile to bude rostlina vyžadovat (např. přeroste nádobu), tak ji přesadíme. Nejvhodnější dobou je obvykle brzké jaro. Vyžaduje lehký a dobře propustný substrát obohacený o živiny. Důležitá je jako obvykle spodní drenážní vrstva (např. štěrk, keramzit, perlit…), která zajistí odtok přebytečné vody. Nová nádoba by měla být jen o trochu větší. Rhipsalis se množí řízkováním. Pěstování ze semen je možné, ale pracnější. V přírodě semena roznáší ptactvo.
Ripsális je bizarní rostlina, která nevypadá jako kaktus, ale přitom kaktusem je - pouze má místo trnů vlákna. Maličké bílé květy se objevují v zimě a na jaře se mění v bílé bobule. Ripsális vyžaduje stanoviště na světlém místě, ale s nutným zastíněním před přímými slunečními paprsky. Dobře se mu daří na severním okně. Poté, co se na něm objeví poupata až do konce jeho kvetení zaléváme vydatně. Po odkvetení zálivku omezíme. Ripsális uvítá pravidelné rosení a pravidelnou teplou sprchu. Ripsális přihnojujeme od března do června speciálním hnojivem pro kaktusy, každé dva týdny. Aplikovat pro velikonoční kaktus organická hnojiva, což platí i pro ostatní kaktusy, nelze.
Letní období je ideální pro vyvěšení rostliny na slunci, ale je nutné najít místo chráněné před ostrým sluncem, deštěm i větrem. Příjemná je teplota kolem 18-20°C, v zimě pak 15-17°C. Rhipsalis roste na vysoko položených větvích i kvůli tomu, že má rád vysokou vzdušnou vlhkost. Pokud se nechcete omezovat jen na jedinou rostlinu, pusťte se do množení. Ripsalis vás nadchne i svými kvítky, ze kterých se postupně vytvoří bílé dekorativní bobule. I ty dodají věšáku nezaměnitelné kouzlo.
Korálový kaktus (Rhipsalis), kterému se přezdívá také kaktusový věšák, velikonoční kaktus či ripsalka, je nenáročná pokojová rostlina. Typický kaktus vůbec nepřipomíná. Má převislé lesklé zelené stonky bez trnů a vyžaduje minimální péči. Rostlina pochází z deštných pralesů Střední a Jižní Ameriky. Patří mezi epifytické kaktusy, což znamená, že ve své původní domovině roste kaktusový věšák přichycený na stromě a výživu přijímá ze ztrouchnivělých zbytků a rosy. Rod Rhipsalis zahrnuje na 35 druhů. Rhipsalis roste opravdu bujně. Převislé stonky, které mohou být i delší než 1 metr, nejlépe vyniknou v závěsném květináči. Listový kaktus s převislým vzrůstem můžete také umístit na stojánek nebo na vyvýšené místo. V období Velikonoc se, při správné péči, dočkáte krásných drobných květů, ze kterých se postupně vytvoří bílé dekorativní bobule. I ty dodávají kaktusovému věšáku nezaměnitelné kouzlo.
Ripsális je známý také jako korálový kaktus, a proto se vyplatí sledovat, jak od kořenů po vrchol růst. Nyní už víte, jaké podmínky zvolit pro světlo, zálivku, teplotu a substrát, a jak rostlinu rozmnožovat.
