Vláda Karla IV. (♔1346-1378) přinesla českým zemím nevídaný rozkvět a král si jistě právem vysloužil neformální přezdívku „otec vlasti“.
Dodnes nám epochu jeho vlády připomíná celá řada staveb a institucí, které tento výjimečný panovník nechal založit.
Snad žádná turistická návštěva Prahy se neobejde bez procházky po kamenném mostě, který zde král roku 1357 založil, aby propojil Staré Město s Hradem.
Na něm pak každého návštěvníka zaujme monumentální katedrála svatého Víta, jejíž stavbu zahájili Jan Lucemburský se synem Karlem již v roce 1344.
Také jeho osobní hrad Karlštejn patří k nejznámějším památkám v České republice a statistiky jej dlouhodobě řadí mezi nejnavštěsnější místa v zemi.
Univerzita a vysoké učení
Středověká filozofie definovala na přelomu 11. a 12. tři pilíře křesťanské vlády jako papežství, císařství a univerzitu.
Ideální panovník měl proto usilovat o to, aby jeho moc podepíraly právě tyto tři instituce.
Právě na ní vzniklo tradiční rozdělení na čtyři fakulty - artistickou (filozofickou), právnickou, teologickou a lékařskou.
U nás usiloval o založení univerzity v Praze již na konci 13. století král Václav II., narazil však na odpor šlechty.
Při dosažení jeho cíle mu pak pomáhaly nejen jeho kontakty, ale také důležitá podpora pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic.
Zakládání a financování
Avignonský papež Kliment VI. Král Karel IV. pak veřejně ohlásil svůj záměr přivést do Prahy vysoké učení v březnu 1348 při zakládání Nového Města.
Poučen ze zkušenosti svého děda Václava II. pro tuto myšlenku nejprve získal podporu v rámci stavovské obce a na českém zemském sněmu pak došlo ke schválení zakládací listiny.
Dokument ze 7. dubna hovoří o nové univerzitě jakožto o ozdobě království určené především pro domácí obyvatelstvo, které dosud muselo za studium do zahraničí.
Třetí zakládací listinou se stal Eisenašský diplom z 14. ledna 1349, vydaný v Německu z titulu říšského panovníka.
Institutce samotné pak byla od počátku úzce spjata s církví. Výuka probíhala již od roku 1347 v pražských klášterech a kostelích, a to včetně samotného svatého Víta.
Rozvoj měst a ekonomiky
Král stavěl domy, vedl zahraniční politiku, nakupoval ostatky svatých a rozvíjel královské statky, což podporovalo hospodářský vzestup země.
Král měl užitek i z dalších regálů, které se týkaly těžby obecných kovů, lesů, mýt a cel.
Stříbro jistě bylo důležitým zdrojem příjmů královské pokladny, ale ne jediným. Král měl v rukou horní a mincovní regál a mohl razit mince i určovat těžbu.
Navíc královské příjmy zahrnovaly komorní statky a berně, a odhady uvádějí roční příjmy komory kolem 100 000 hřiven stříbra.
Zavedení nových dávek a systémů vyžadovalo čas, než se plně prosadily ve společnosti a hospodářství.
Vliv na rolníky, města a právní jistoty
Život rolníků byl úzce spjat s městy; část dávek byla placena v penězích a části v naturálním plnění.
Robotní povinnosti nebyly masivně vyžadovány a většinou šlo jen o několik dní v roce, někdy 18-24 dní.
Ostředkům správy se stalo emfyteutické právo, které rolníkům umožnilo dědičný pronájem půdy a platby vrchnostem.
Královská komora a státní finance byly řízeny zkušenými lidmi, kteří radili králi a dohližovali na dluhy a zástavy.
Karel IV. jako reformátor a kulturní vizionář
Král prosadil založení Nového Města pražského a podporoval výstavbu hradů, jako byl Karlštejn, který byl jedním z nejznámějších hradů v zemi.
Univerzita v Praze, která nese jeho jméno, a Zlatá bula patří mezi nejvýznamnější dědictví této epochy.
Praha se během jeho vlády stala jedním z největších středoevropských měst a centrem vzdělanosti a církevní i světské moci.
Není bez zajímavosti, že Karel IV. byl polyglot a ovládal pět jazyků, což podporovalo jeho diplomatické i kulturní mise.
Královská politika a jízdní právní rámec
Majetek a věno byly důležitou součástí politických dohod a sňatkové politiky, která rozšiřovala vliv země.
Karlem IV. byla ovlivněna nejen ekonomika, ale i kultura, církev a vzdělanost, což se promítlo do trvalé stability království.
Přestože některé reformní záměry nebyly realizovány hned (např. Maiestas Carolina), počáteční snahy ukazují na touhu po centralizaci moci a posílení státního zřízení.
