Neopadavé dřeviny jsou fenomén, díky kterému se na zahradě dočkáte zelené i přes zimu, která jinak „živějšími“ barvami šetří.
I když jsou pro naše podmínky typické opadavé dřeviny, určitě si na zahradě neodpusťte několik zajímavých kousků, které se svého zeleného kabátu nebudou na podzim zbavovat.
Stálezelené keře se hodí nejen do živých plotů, jsou spolehlivým řešením pro celoroční ozelenění nádob na terase i pro zarámování květinových záhonů.
Ty tmavě zelené zase vytvoří barevně neutrální stěnu, která umožní vyniknout jiným, o trochu barevnějším rostlinám v podání trvalek.
Půdopokryvné keře pak oživí i místa ve stínu, kde by se jen těžko dařilo trávníku.
Neopadavým dřevinám se často vytýká jejich barevná stálost, což ale určitě neplatí u blýskavky, brslenu nebo třeba tisu.
Protože se neopadavé keře na zimu nezbavují svých listů, přicházejí i v chladném období o vodu kvůli výparu.
Proto je v době sucha v teplejším počasí, kdy není půda zmrzlá, zalévejte.
Zatímco drobnolisté druhy se dají tvarovat pomocí plotových nůžek nebo plotostřihu, keře s většími listy raději tvarujte ručními zahradnickými nůžkami.
Tvarovací řez u stálezelených keřů samozřejmě není potřebný, ale pokud se snažíte o udržení pravidelného tvaru, pak bude nutný.
Už dlouhou dobu je stálicí na českých zahradách, kde skvěle funguje jako solitéra nebo jako součást tvarovaných i volně rostoucích živých plotů.
Možnosti použití záleží hlavně na vlastnostech kultivarů.
Některé totiž dorůstají výšky sotva jednoho metru, jiné zase rostou spíš do výšky než do šířky.
Kromě dekorativního olistění, které má po celý rok stabilní zelenou barvu, potěší bílými květy s výraznou vůní.
Stálezelený brslen původně z Číny je dostupný v mnoha krásných kultivarech, které se liší hlavně barvou listů.
Emerald´n Gold má listy žlutozelené, Emerald Gaiety zelené s bílým lemem a Harlequin své bílo-zelené listy na podzim zbarví do růžových odstínů.
Pokud tedy chcete svou zahradu oživit nápadnými barvami, pak bude brslen ideální.
Pěstuje se jako půdopokryvná dřevina, ale hodí se také do nízkých živých plotů, mezi trvalky nebo k plotu.
Stálezelený tis patří do skupiny jehličnanů, které se dokážou podmínkám na zahradě do velké míry přizpůsobit.
Prospívá v hlubokém stínu, je dlouhověký a i starší rostliny snáší hluboké zmlazení, což je mezi stálezelenými dřevinami spíš výjimka.
Možnosti použití na zahradě záleží na odrůdě.
Původní forma se pěstuje jako solitéra nebo ve stinných skupinách.
Seženete ale i kompaktní nebo půdopokryvné odrůdy, kterými nahradíte ve stínu trávník.
Sloupovité nebo mohutnější tisy se hodí i do živých plotů.
Tento keř se svěže zelenými lístky bývá často považován za plnohodnotnou náhradu zimostrázu, který je v posledních letech ohrožený housenkami zavíječe zimostrázového.
Často se pěstuje jako půdopokryvná rostlina, hodí se ale také do nízkých živých plotů nebo lemů záhonů.
Jedná se bezpochyby o jeden z nejkrásnějších keřů, který vynikne jako solitéra v trávníku, v živém plotu i ve skupině s jinými keři.
U nás nejoblíbenější odrůda Red Robin při rašení zbarvuje listy do sytě červené, teprve později se přebarví do zelena.
Pro blýskavku jsou typické krásně lesklé listy, od čehož je odvozený i rodový název.
Radek Tesár 8. 5. 2026 clock 2 minuty
gallery
Elegantní, voňavé a přitom nenáročné.
Skimie patří mezi keře, které dokážou proměnit i obyčejný truhlík v ozdobu celého balkónu.
A co je nejlepší, jejich krása nekončí ani s příchodem zimy.
Stálezelené rostliny mají své kouzlo, protože zůstávají krásné po celý rok. A skimie je v tomto směru opravdu výjimečná.
Na jaře zaujme jemnou vůní květů, v dalších měsících pak dekorativními listy a u některých druhů i výraznými plody.
Není proto divu, že si získává stále větší oblibu mezi milovníky balkónových rostlin.
Pěstování skimie není žádná věda. Podívejte se na video a zjistěte, jak na to:
Skimie je ideální volbou pro ty, kdo chtějí krásný efekt bez složité péče.
Její kompaktní růst se skvěle hodí do truhlíků i květináčů, a navíc zůstává zelená po celý rok, takže balkón nepůsobí prázdně ani v zimních měsících.
Na jaře se na ní poté objevují drobné květy, které nejen dobře vypadají, ale také příjemně voní.
U samičích rostlin se později tvoří červené bobule, které vydrží dlouho a dodávají rostlině další dekorativní rozměr.
Skimie je ideální volbou pro ty, kdo chtějí krásný efekt bez složité péče.
Velkou výhodou je i její odolnost. Pokud jí dopřejete vhodné podmínky, zvládne i chladnější období bez větších problémů.
Právě díky tomu patří mezi oblíbené stálezelené keře pro venkovní pěstování.
Jak na správné pěstování
Skimie má ráda polostín až stín, přímé slunce jí příliš nesvědčí.
Ideální je proto vybrat chráněné místo, kde nebude vystavená přímým slunečním paprskům ani silnému větru.
Důležitá je také kyselá půda, podobně jako u rododendronů.
Zálivka by měla být pravidelná, ale mírná.
Rostlina nesnáší přemokření, zároveň by však neměla úplně vyschnout.
Klíčem k úspěchu je jednoduše vyvážená péče a správný výběr stanoviště.
V zimě je také vhodné chránit kořeny před promrznutím, například obyčejným obalením květináče.
A při správné péči se skimie odvděčí nejen vzhledem, ale i dlouhou životností.
V truhlíku totiž vydrží řadu let a postupně zesílí.
Související články
Krása, která vydrží
Skimie není jen sezónní dekorací, ale dlouhodobým společníkem pro váš balkón či terasu. Spojuje v sobě eleganci, vůni i nenáročnost. Stálezelené keře dodávají zahradě soukromí i zeleň po celý rok.
Pokud však hledáte druh, který si poradí se suchem, větrem i půdou chudou na živiny, stojí za pozornost hlošina Ebbingeova.
Tento mimořádně odolný keř navíc překvapí voňavými květy připomínajícími konvalinky.
Stálezelené keře zajistí soukromí i zeleň po celý rok
Stálezelené keře by měly být součástí každé zahrady, a to i té nejmenší.
Jejich největší kouzlo totiž spočívá v tom, že na podzim neshazují listy, naopak je často ještě krásně zbarví, a díky tomu poskytnou celoroční soukromí.
Vysadíte-li je do živých plotů, odcloní vás od rušné komunikace nebo zvídavých očí souseda, oddělí vám jednotlivé části v zahradě od sebe nebo jen zakryjí nějaké nevzhledné části, například pohled na sousedův nepořádek.
Výhodou stálezelených keřů je to, že je jich v sortimentu nepřeberné množství a nejedná se pouze o tolik oblíbené bobkovišně či blýskavky, takže dle stanovištních podmínek si může vybrat každý.
Poměrně horkou novinkou mezi stálezelenými keři je druh hlošiny, konkrétně hlošina Ebbingeova, která poroste i v těch nejchudších půdách.
Proč hlošina patří mezi nejkrásnější stálezelené keře
Hlošiny (Eleagnus sp.) patří do starobylé skupiny dřevin, jak dokazují archeologické nálezy sahající až do třetihor.
Hlošiny jsou velmi nápadné keře díky typickým drobným šupinkám na listech a mladých výhonech, které rostlinám dodávají stříbřitý nebo rezavý nádech a zároveň je chrání před sluncem a vysycháním.
Stálezelené keře s tajnou výhodou: Dusík si zajistí samy
Velmi dobrou zprávou je, že hlošiny jsou neuvěřitelně tolerantní ke všem půdám, a to i těm, kde nejsou vůbec žádné živiny.
Pokud vás tedy trápí, že půda na vaší zahradě je na živiny chudá, možná právě hlošina je pro vás tím pravým řešením.
Všechny hlošiny totiž mají na kořenech speciální symbiotické bakterie, které si umí samy obstarat část dusíku potřebného k růstu, a vzdušný dusík si přemění na využitelnou formu.
Proto hlošina prospívá na půdách chudých, písčitých či na větrných stanovištích, kde by jiné keře trpěly.
Vůně konvalinek a stříbřité listy? Hlošina umí obojí
Hlošina Ebbingeova (Eleagnus x ebbingei) je stálezelený keř, který nalezne uplatnění na každé zahradě.
Keř je zajímavý svojí proměnlivostí, protože mladé výhony mají teplý hnědý odstín a listy po dozrání jsou tmavě, olivově zelené s měděným nádechem a stříbřitě béžovým rubem.
Toto barevné představení trvá zhruba měsíc a pak listy získají tmavě zelenou barvu.
V létě hlošina kvete drobnými, ale velmi vonnými květy, které lákají opylovače.
Vůně květů hlošiny připomíná vůni konvalinek nebo karafiátů.
Po odkvětu se na keři objeví plody, malé, červené a jedlé peckovice, které chuťově připomínají sladké višně.
Jak pěstovat hlošinu, aby prospívala i bez velké péče
Hlošina Ebbingeova patří k těm nejodolnějším stálezeleným keřům a prospívá v každé, dobře odvodněné půdě.
Dobře poroste v půdách písčitých, hlinitých, kamenitých, s různým pH.
Poroste nejlépe na slunci, ale zvládá to i v polostínu a dokonce i ve stínu, kde však má řidší olistění.
Po výsadbě potřebuje pravidelnou zálivku, do doby, než zakoření, poté již není pravidelná závlaha třeba, perfektně totiž zvládá sucho a vítr.
Pozor si dejte jen na hodně těžkou a trvale mokrou půdu. V takové neporoste ani hlošina a trpí zde na různé choroby.
Stálezelené keře bez starostí: Řez hlošiny zvládne každý
Hlošina patří mezi ty druhy stálezelených keřů, které bez problémů snáší řez.
Ten se provádí nejlépe na jaře před rašením a během sezóny lze bez obav zakracovat i přerůstající výhony.
Abyste kolem keře udrželi vláhu, je dobré mulčování kůrou zhruba ve výšce 5 cm.
Pokud se náhodou stane a hlošina namrzne, není to žádné neštěstí, protože na jaře opět sama zregeneruje.
Hlošina Ebbingeova dokazuje, že i nenáročný keř může být po celý rok ozdobou zahrady a zároveň si poradit tam, kde jiné dřeviny selhávají.
O autorce: Vystudovala Zahradní inženýrství na České zemědělské univerzitě v Praze, kde dále pokračovala v rámci doktorského studia. Již přes 20 let působí jako zahradní architektka.
Zimní zahrada nemusí být smutná ani prázdná. I když teploty klesají hluboko pod nulu a dny se krátí, nemusíme se loučit se zelení na terase nebo balkonu.
Stálezelené keře v květináčích dokáží dodat zahradnímu zákoutí strukturu, barvu a život i uprostřed nejchladnějšího období.
A co je nejlepší - některé druhy hravě zvládnou i třeskuté mrazy kolem -20 °C, takže je nemusíte s každým podzimem stěhovat do tepla.
V zimě rostliny nezalévejte, pokud je substrát zmrzlý. Voda by stejně nepronikla ke kořenům a mohla by jim ještě více ublížit.
Zalévejte jen při plusových teplotách, ideálně přes den.
Stálezelené rostliny si ponechávají listy po celý rok. Ani během zimy neztrácejí svůj půvab.
Zůstávají zelené a často poslouží i jako úkryt pro ptáky.
Další vhodné stálezelené keře pro zimní výzdobu
Túje (Smaragd nebo Danica): Klasika, která nezklame. Kompaktní odrůdy tújí jsou nenáročné a v květináčích vypadají upraveně i bez pravidelného stříhání.
Nejlépe jim svědčí slunné stanoviště, dobře propustná zemina a občasná zálivka i v zimě, pokud nemrzne.
Dřišťál: Na slunná stanoviště se skvěle hodí i stálezelený dřišťál. Jeho drobné listy mají sytě vínovou až purpurovou barvu, která se nemění ani v zimě, takže nádherně kontrastuje s jinými zelenými keři nebo sněhem. Kromě toho dokáže na podzim ozdobit truhlík i oranžovými bobulemi.
Dřišťál je houževnatý, dobře snáší řez, vítr i sucho, a v nádobě se drží spíše kompaktně.
Ožanka: Málo známá, ale překvapivě vděčná. Ožanka křovitá se u nás sice pěstuje spíš okrajově, přitom právě tahle rostlina zvládá slunce a sucho s naprostým klidem.
Dobře vypadá - má stříbřité, jemně chlupaté lístky, které v létě házejí hezké odlesky, a když přijde červenec, objevují se drobné fialkově modré kvítky.
Nejsou nápadné, ale zato trvanlivé a včely si je najdou spolehlivě.
V květináči se jí daří, pokud má trochu závětří, lehkou půdu a v zimě aspoň minimální ochranu.
Levandule: Přestože ji většina z nás zná jako letní kvetoucí krásku, levandule si zachovává dekorativní vzhled i v zimě.
Její stříbřitě zelené listy dodávají balkonům francouzský šarm i v lednu.
Skimie se pyšní nádherným fialovým květenstvím, které se posléze přemění v rudé bobule.
Polostín? Mahonie: S lesklými, pichlavými listy a žlutými květy, které rozkvétají časně zjara, je mahonie opravdovým pokladem.
V květináči potřebuje dostatek prostoru pro kořeny, ale odvděčí se výdrží i krásou. Snáší dobře polostín a mrazy do -20 °C.
Pieris japonská: Elegantní keř s jemnými květy a měnícím se zbarvením mladých listů. Hodí se do polostínu.
V květináči potřebuje kyselou zeminu a pravidelnou zálivku, ale jinak je překvapivě odolný.
Při silnějších mrazech se doporučuje lehká ochrana jutou.
Skimie: Ačkoliv je původem z Asie, skimie se v našich podmínkách cítí velmi dobře. Její lesklé listy a atraktivní pupeny už od podzimu lákají pohledy.
Mrazuvzdornost sahá až k -20 °C. Potřebuje ale chráněné místo, ideálně v polostínu s mírným závětřím.
Na jižní straně ji chraňte raději pod převisem střechy nebo pergoly. Pouze nesnáší zimní a jarní sluneční úpal.
Buxus: Stará dobrá klasika. Stálezelený zimostráz přežije téměř vše. Hodí se na tvarování i volný růst, snese stín i slunce a v nádobách vydrží bez úhony i silné zimy.
Housenky zavíječe nejsou na první pohled vidět, kontrolujte keříky buxusu zevnitř.
Cesmína: Se svými typickými pichlavými listy a červenými plody je symbolem zimy. Skvěle snáší polostín až stín a chlad, ale může v období dlouhotrvajících silných mrazů namrzat.
V nádobě potřebuje trochu péče. Nejlépe se jí daří, když je chráněná před prudkým větrem. Existují i kompaktní odrůdy vhodné právě do květináčů.
Tis červený: Elegantní, pomalu rostoucí keř, který si oblíbíte pro jeho univerzálnost. Snáší hluboký stín, sucho i střih. Mrazuvzdorný až do -30 °C.
V květináči působí klidným, důstojným dojmem a snadno zapadne do moderní i rustikální zahrady.
Vřesovec: Ačkoliv nejde přímo o keř v klasickém slova smyslu, vřesovec zůstává zelený a kvete v zimních měsících.
Vytváří nízké keříky, které potěší zejména ve stinných koutech.
Stálezelené neznamená, že by keře nepotřebovaly péči. Jednou ročně (nejlépe na jaře) odstraňte suché, poškozené větve, případně zastřihněte pro udržení tvaru.
Cypřišek lawsonův: Má vzpřímený růst a v květináčích dorůstá až do výšky kolem 1,5 metru. Má měkké, šupinaté jehličí a působí velmi elegantně. Skvěle vynikne ve dvojici po stranách dveří.
Kalina vrásčitolistá: Velmi atraktivní, vyšší keř s kožovitými, podlouhlými listy. Listy zůstávají zelené i v zimě, navíc rostlina kvete časně zjara - často už v březnu. Dorůstá výšky kolem 1,5-2 metrů, takže se hodí jako výrazný solitér nebo zástěna.
Bambus: Ano, i některé druhy bambusu snesou zimu! Fargesia murieliae je stálezelený, neinvazivní bambus, který v květináči dorůstá až 2 metrů. Je odolný do -20 °C a tvoří nádhernou, houževnatou clonu. Bambus se hodí i do květináče na terasu a skvěle odstíní pohledy od sousedů.
Nezapomínejte na občasnou zálivku během bezmrazých dnů. Květináče je rovněž vhodné postavit na dřevěný podklad nebo izolační vrstvu a obalit jutou nebo netkanou textilií.
Citlivější stálezelené keře nevystavujte slunci při zimních mrazech. Zimní slunce může listy spálit, když je rostlina ještě zmrzlá. Ideální je polostinné a chráněné místo.
V zimě rostliny odpočívají, proto je nehnojte.
Hezký živý plot vytvoříte třeba z bambusu. Vhodný je také do květináčů na balkon.
Vítr je větší nepřítel než mráz. Silný, ledový vítr vysušuje listy a ochlazuje substrát. Umístěte květináče ideálně do závětří.
I když zimní zahrada nenabízí příliš barev ani zeleně, pěstujeme-li stálezelené listnaté keře, zjistíme, že dovedou vynikajícím způsobem oživit celý prostor.
tags: #zeleny #ker #u #svatebnich #maslicek