Pohled do stejnorodého, stejnověkého a velmi hustého porostu. To znamená, že se na ploše nachází více stromů, než by bylo skutečnosti být. Díky vysokému počtu stromů je i vyšší kořenová konkurence v půdě a vyšší evaporace vody z korun. Porost se vyznačuje až nezdravou porostní zásobou s negativními vlivy na lesní ekosystém. Kvůli takové struktuře je porost staticky a ekologicky málo odolný, díky čemuž snáze podléhá kůrovcům, větrům, mokrému sněhu, námraze či nedostatku vody a špatnému koloběhu živin v půdě. Mimo jiné v takovém stavu porostu dochází k překryvu větví, čímž dešťové srážky nemohou lépe proniknout k půdě. Koruny stromů je zachytí odkud se odpaří, pokud se nejedná o dlouhodobý déšť nebo o intenzivní průtrž mračen. U takového porostu je nutné provést bezodkladnou přestavbu lesa, aby nedošlo k ekologickým a ekonomickým ztrátám.
Porost se nachází na počátku přestavby lesa. Hospodář nejprve musí těžbou dát životní prostor nejlepším jedincům, které je nutné dostatečně uvolnit tak, aby se pro ně vytvořily optimální podmínky pro jejich růst. Přísun vody z dešťových srážek a menší konkurence o živiny umožní následně podsazení cílovými dřevinami. Jedná se o šetrnější postup, kdy nedochází k odkrytí půdy. Dospělé stromy chrání mladší generaci lesa. Na dospělých stromech zároveň dochází ke zvýšenému světlocitelnému objemovému přírůstu.
Pohled na pomalu odrůstající mladou generaci lesa, kde v polostínu odrůstají jedle, buky a dalších dřevin za optimálního rozmístění dospělých stromů po ploše. V této fázi vývoje porostu došlo k odtěžení vybraných zralých stromů, které splnily tloušťkový parametr, byly zdravotně vadné či splnily svoji výchovnou úlohu. Dále díky uvolňovací těžbě byl dán životní prostor podsadbám. Na ponechaných stromech dojde ke zvýšenému světlostnímu přírůstu, čímž stromy rychleji dovrší zralosti a zároveň svými korunami ještě chrání a vychovávají mladší etáž porostu. U ní dochází k přirozené selekci stromů. Na základě strategie růstu se formuje rozrůzněná struktura porostu. V této fázi je nutné mít porost dobře zpřístupněn přibližovacími linkami, aby nedošlo k poškození podrostu a dospělých jedinců během těžby. Je třeba disponovat vyškoleným personálem pro takový způsob těžby a přibližování a vytvořit tým lesnického personálu s podobným hospodařením. V takové symbióze stoupá efektivita práce a rychleji se dosáhne žádoucího stavu porostů.
Na dalším obrázku je zachycen další vývoj přestavby lesa. Porost dostává punc různě druhové, věkové, výškové, tloušťkové a prostorové diferenciace. Hospodář postupnou těžbou odtěžil několik jedinců, čímž nedochází k výraznému poškození dospělých stromů nebo podrostu. Stromy jsou vysoce stabilní a přírůstový, a to díky prodlužující se koruně. U ní od prvního uvolnění z bodu 2 nedochází k odumírání spodních větví, díky kterým se koruně prodlužuje délka a nabývá na objemu.
Stav vývoje porostu, který je téměř v dokončené fázi přestavby lesa. Má všechny parametry diferenciace porostu a druhové pestrosti lesa, i když v porostu ještě chybí více středně vysokých a tlustých stromů. Těžbou se směřuje k finální podobě. Těží se po jednotlivých stromech či skupinkách stromů splňujících požadavky, čímž se podporuje střední etáž stromů.
Finální podoba porostu, ve které se jen těží a doplňují chybějící cílové dřeviny. Jedná se o vysoce odolný a přirůstavý porost. Na ploše je méně stromů, avšak dřevní hmota na nich přirůstá rychleji díky vyšší statické a ekologické stabilitě. Přirozená obnova smrku o hustotě 45 000 jedinců na hektar a horní porostní výšce 5 m; mateřský porost byl odtěžen. V mlazině je patrný hojný výskyt žloutnutí; lesní správa Vítkov, 2013. Smrkové porosty se na severní a střední Moravě chřadnou, avšak dle lesníků lze jejich úplnému rozpadu zabránit pěstební péčí. Podle vědců se skladba lesů bude měnit na smíšenou, ale s příměsí smrku, který má ekonomickou hodnotu.
Podle lesníků v výzkumném ústavu není odkládání výchovných zásahů řešením. Metodika se soustřeďuje na výchovné zásahy ve 4. a 5. lesním vegetačním stupni, kde lze ovlivnit statickou stabilitu, mikroklima a koloběh živin. Zároveň je důležité mít porost dobře zpřístupněn a mít vyškolený tým pro tato opatření. Cílem je pestřejší druhová skladba s ponecháním smrku v nižších podmínkách a s omezením nadměrné hustoty.
Na obrázku ukazující další vývoj přestavby lesa je patrná diferenciace více poloh a druhů. Hospodář řeší těžbu, aby nedošlo k poškození podrostu a aby nové porosty mohly vzniknout. Dosažena je stabilita a postupná obnova, která vede k celkové odolnosti porostu.
Chřadnutí smrků se rozšiřuje po celé republice. Příznaky lze dělit na chronické a akutní. Chronický projev je defoliace a žloutnutí jehličí. Defoliace reaguje na změny počasí a na zlepšení imisní situace, avšak s zpožděním. Žloutnutí jehličí a prosychání korun je nejvíce viditelné v předjaří. Usychání celých stromů je akutní projev chřadnutí. Důvody zahrnují suché období, nadměrné ozáření, a podřízenost smrku povrchovému kořenovému systému.
Mezi hlavní příčiny patří nedostatek hořčíku a dalších bazických prvků, kyselé půdy, imise, ozon a UV záření, srážkové depozice a klimatické změny. Nedostatek hořčíku vede k žloutnutí, které se projevuje na osluněných částech větví a jev se dotýká zejména mladších ročníků. Sekvenční dynamika ukazuje, že jařní období bývá nejvíce postižené, po němž následuje případná regenerace za příznivějších podmínek.
Příčiny poškození zahrnují i kyselé půdy a depozice, které zhoršují dostupnost bazických prvků a zvyšují toxicitu hliníku. Ozón a dusík mohou zhoršovat stav lesních porostů, zatímco meteorologické faktory jako sucha omezují příjem živin kořeny. Patogeny biotického původu mohou narušovat kořenový systém. Koruny smrků jsou také citlivé na UV a UV vosky, což zhoršuje chlorofyl a příjem živin.
MOŽNOSTI OCHRANY A REVITALIZACE POROSTŮ. Revitalizaci lze provádět dodáním hořčíku a dalších bazických prvků. Kapalná hnojiva mají okamžitý účinek, ale vyžadují doplnění melioračních látek do půdy. Nejčastější je dolomitické vápnění s vysokým obsahem hořčíku. Vápnění zlepšuje půdní poměry a má dlouhodobé účinky, které se projeví po několika letech a může sloužit i jako prevence novodobého poškození. Zvláště v nižších polohách orlických hor a v Jizerských horách je vápnění klíčové pro zlepšení zásobení bazickými prvky a pro regeneraci.
ZÁVĚR: Základním předpokladem ochrany proti žloutnutí smrkových porostů je udržitelné hospodaření a šetrnost k lesním půdám. Důraz je kladen na prevenci eroze, ochranu proti zvěři, široké využívání melioračních dřevin a pečlivý výběr sadebního materiálu. Půda je klíčová součást ekosystému, která zajišťuje výživu, vodní režim a stabilitu porostů. Z dlouhodobého hlediska je nutná diversifikace druhové skladby a podpora odolnějších dřevin.
Znovu jsme vybudovali les od nuly - takto
- Podrobné posouzení stavu a identifikace nejpostiženějších partií pro cílené zásahy.
- Postupná obnova s cílem zachovat dřeviny odolné suchu a houbám a zároveň řádně vyživovat půdu.
- Využití širokého spektra dřevin a postupné, selektivní těžby pro zachování mikroklimatu a stability.
- Implementace melioračních opatření a řízené výchovné zásahy v mlazích a tyčkovinách.
- Monitorování výživy a pôdních živin s důrazem na hořčík, vápník a dusík a doplnění dolomitickým vápencem.
Tabulka 1: Příklady deficitu živin a doporučené zásahy (shrnutí z článku). Obsahy hořčíku a vápníku v různých vrstvách půdy ukazují na nutnost speciálních hnojiv a vápnění tam, kde jsou nedostatky nejhorší. Doporučené postupy zahrnují hnojení SILVAMIX a poté dávky přizpůsobené vývoji mlazů.