Základem optimálního růstu a vývoje rostlin je zajištění jejich požadavků, které umožňují pěstiteli zvýšit využití genetického potenciálu rostlin a zachovat dobrou kvalitu produktu. S ohledem na skutečnost, že normativní potřeba živin na tunu hlavního produktu je značná, je třeba vycházet z vyrovnané bilance živin, tedy že jejich výstupy na konkrétním pozemku se musí rovnat jejich vstupům. Nesmíme rovněž zapomínat na to, že základem správně prováděné výživy je udržení dobré půdní úrodnosti, která příznivě ovlivňuje fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půdy.
Pro splnění požadavků rostlin je třeba vycházet z výsledků agrochemického zkoušení zemědělských půd (AZZP) a základním hnojením je nutné upravit obsah živin na zásobu dobrou. Na toto opatření může navázat anorganický rozbor rostlin (ARR), jehož výsledky nás informují o vlivu vnějších i vnitřních faktorů na příjem živin rostlinami a jejich utilizaci. Pro většinu polních plodin jsou stanoveny v hlavních fázích vývinu optimální hodnoty obsahu makro i mikrobiogenních prvků. Racionálně postaveným systémem výživy je třeba předejít poklesu jejich obsahu pod toto rozpětí, často indikované viditelnými habitusovými změnami na rostlinách, které mohou vést až k odumření rostlin.
Operativní mimokořenová výživa jako doplněk ke kořenové výživě
K operativnímu odstranění deficitu živin v rostlině máme k dispozici řadu listových hnojiv, které můžeme použít při mimokořenové výživě. Záměrně neuvádíme pojem „listová výživa“, poněvadž rostliny jsou schopné živiny přijímat nejen listy (i když je jejich příjem tímto orgánem nejvyšší), ale i stonky, květy; Je však důležité si uvědomit, že mimokořenová výživa nemůže nahradit výživu kořeny, protože se její pomocí do porostu dodá pouze malé množství živin (u dusíku v jednotkách kg/ha, u ostatních živin od jednotek po stovky g/ha). Proto je třeba ji chápat jako výživu doplňkovou, kterou lze operativně řešit aktuální poruchy ve výživě rostlin způsobené stresem nebo nevhodnými vnějšími podmínkami.
Úspěšný vstup živin povrchem nadzemních orgánů rostlin probíhá přes kutikulu nebo stomata. Množství látek, které se do rostliny dostává přes stomata, je ve většině případů zanedbatelné, protože pouze malá část stomat (často méně než 10 %) přijde do kontaktu s aplikovaným roztokem. Kutikula je hlavní překážkou a je složena ze tří vrstev: svrchní vosková vrstva, pod ní kutin a další vrstvy; vlhkost povrchu listů je umožněna smáčedly, která zvyšují kontakt roztoku s epidermem. Po aplikaci roztoku kutikula bobtná, rozestoupí se a umožní kontakt roztoku s buňkami epidermální části listů. Smáčedlo zajistí, že se roztok lépe rozprostře a udrží delší dobu na povrchu listu.
Hlavním místem pro vstup živin do volného prostoru listů jsou póry; kutikula má velké množství hydrofilních pórů o velikosti menší než 1 nm. Těmito póry prostupuje voda a malé molekuly živin. Po překonání kutikulární bariéry vstupují živiny do tzv. apoplastu listu. Rychlost vstupu jednotlivých živin přes kutikulu do pletiv listu uvádí tabulka 1. Intenzita příjmu živin ve formě iontů bude vyšší u rostlin s jejich nedostatečným obsahem oproti rostlině dobře zásobené touto živinou. To dokazují výsledky experimentu uvedeného v tabulce 2, kdy při nedostatku fosforu u jarního ječmene byl účinek mimokořenové výživy P výrazně vyšší u rostliny P-deficitní.
Na obsahu živin v rostlině je také závislé množství mimokořenově absorbovaných živin. U živin s nízkou mobilitou je třeba postřik opakovat (2-4×). Mimokořenovou aplikaci je vhodné provést vícekrát za vegetaci rovněž u těch živin, kterých rostlina potřebuje ve větším množství. Mimokořenová výživa má své opodstatnění k odstranění krátkodobých deficitů zvláště v raných fázích vývoje nebo v období reprodukčních fází, kdy se snižuje aktivita kořenového systému. Tab. Mimokořenová výživa je doplňkovou formou výživy, která navazuje na výživu kořenovou.
Příjem živin listy je ovlivněn vnějšími podmínkami, jako jsou koncentrace živin v roztoku, valence iontů, teplota, vlhkost a vnitřními faktory, mezi které řadíme metabolickou aktivitu rostlin. Rychlost a množství živin přijatých listy je v porovnání s kořenovým příjmem o hodně nižší, protože velmi malé póry v kutikule významně omezují difuzi. Na rozdíl od příjmu kořenového, je příjem živin listy významně stimulován světelným zářením. Dále rozhoduje doba a množství dešťových srážek po ošetření, relativní vlhkost vzduchu a teplota, které mají velký vliv na rychlost odpařování roztoku z povrchu rostliny (schéma 3).
Během dne dochází ke změnám teploty a relativní vlhkosti, což ovlivňuje koncentraci roztoku a jeho vstup do rostliny. Při zvýšení relativní vlhkosti nad určitou úroveň roztok zůstává kapalný a koncentrace se mění; hnací silou pro vstup látek je rozdíl mezi koncentrací roztoku na povrchu listů a v listech. Naopak zvýšená vlhkost vzduchu zvyšuje sorpci vody kutikulou a tím propustnost pro iontové roztoky. Stáří listů dále ovlivňuje jejich propustnost; mladé listy jsou více propustné než staré. Poškození listů vnějšími podmínkami také mění permeabilitu.
Některé organické látky s poloměrem menším než 1 nm zvyšují intenzitu příjmu živin, což znamená, že mimokořenová výživa může být výhodná i v porovnání s kořenovou výživou. Při mimokořenové výživě je třeba volit náležité množství roztoku; dávky by neměly klesnout pod 200 l/ha (20 ml na 1 m2) a u ovocných dřevin a révy vinné pod 400 l/ha. Koncentraci roztoku připraveného neso je podle údajů na etiketě výrobce; obecně platí, že u makrobiogenních živin (P, K, Ca, Mg, S) je koncentrace 1-2 %, u N 5-12 %; u mikrobiogenních živin se pohybuje obsah prvku v rozpětí 0,05-0,3 %. Při překročení doporučené koncentrace může dojít k poškození porostů roztokem.
Mimokořenovou výživou bychom měli dodávat především živiny obsažené v rostlině v nedostatečném množství, zjištěné na základě anorganického rozboru rostlin. Kromě toho se mimokořenovou výživou zakrývají nedostatky v hnojení u jednotlivých plodin včetně systematické péče o půdní úrodnost. Tab. Mimokořenová výživa je doplňkovou formou výživy, která navazuje na výživu kořenovou. Umožňuje nám operativně reagovat na poruchy v metabolizmu rostliny způsobené nevhodnými vnějšími i vnitřními podmínkami prostředí. Cíleně k ní přistupujeme na základě chemického rozboru rostlin aplikací deficitní živiny pro rostlinu.
Dusík a hnojivo v cukrovce: praktické souvislosti
Dusík je motorem výnosu, ovlivňuje start do vegetace a rychlé vytvoření listového aparátu. Dusík je esenciální součástí bílkovin - enzymů, které jsou dělníky v biochemické továrně začínající fotosyntézou a končící ukládáním zásobních látek. U cukrovky jde především o poměr mezi listovým aparátem a bulvou jako zásobním orgánem, o poměr mezi metabolismem bílkovin (dusíku) a metabolismem glycidů. Listů musí být právě tolik, aby využily co nejvíce ze slunečního záření, aby se však vzájemně nezastiňovaly. Metabolických struktur musí být právě tolik a jenom tolik, aby vytvořily a zpracovaly asimiláty a uložily je jako zásobní sacharózu. O tomto poměru rozhoduje především výživa dusíkem (graf 1).
Cukrovka potřebuje nyní kolem 2 g dusíku na rostlinu, nebo 180 kg na hektar. Před deseti léty se říkalo, že to má být 220 kg; současné odrůdy však využívají živin mnohem efektivněji. Příčinou kolísání potřeb hnojení jsou rozdíly v zásobě dusíku na polích a v mineralizaci dusíku během dlouhé vegetace cukrovky. Z velkého rozpětí prvních dvou položek je zřejmé, že potřeba hnojení od pole k poli velmi kolísá. V praxi se často hnojí jednotnou dávkou kolem 70 kg.ha-1 N, což je lepší než přehnojování či nehnojení, ale rozhodně ne optimální. Na poli s nulovou potřebou hnojení znamená 70 kg.ha-1 náklad a ztrátu na cukernatosti; naopak při potřebě 70 kg.ha-1 a nulové dávce hnojiv může dojít ke ztrátám na výnosech. Proto je třeba zjistit zásobu dusíku v půdě a odhadnout jeho mineralizaci.
Pro zásobu minerálního dusíku je nutná analýza půdní vrstvy alespoň do 60 cm. Mineralizaci lze odhadovat podle předplodin a podle provedeného organického hnojení. Před setím cukrovky je vhodné vyhnout se dávkám amonných a amidických dusíků, aby nedošlo k poškození vzcházejících rostlin; vzcházení rovněž zhoršuje hlubší zpracování půdy a zapravení kolejí rozmetadly hnojiv. Dávky amonného a amidického dusíku by neměly překročit 30 kg na hektar třemi dny před setím; alternativně lze použít ledkové hnojivo. Letecké hnojení nebo hnojení na povrchově zmrzlou půdu za ranních mrazíků v předjaří pomáhá vyhnout se poškození půdního povrchu. Pokud není možné využít těchto možností, je lepší nehnojit před setím a hnojit později ledkovými hnojivy po vzejití. Přihnojování cukrovky během vegetace má menší význam, protože půdy mají vysokou přirozenou zásobu dusíku - stačí jednorázové hnojení v období od 20. března do 5. května. Pokud je potřeba hnojení vyšší, druhá dávka by měla být aplikována do konce května.
Další poznámky k praktickému použití
Tab. Mimokořenová výživa je doplňkovou formou výživy, která navazuje na výživu kořenovou a umožňuje operativně reagovat na poruchy v metabolismu rostlin způsobené nevhodnými vnějšími i vnitřními podmínkami. Cíleně k ní přistupujeme na základě chemického rozboru rostlin aplikací deficitní živiny pro rostlinu.
Podrobnosti o formulacích a dávkování roztoků, koncentracích pro makrobiogenní a mikrobiogenní živiny, a také opakování postřiků v závislosti na mobilitě živin, jsou uvedeny v textu. Dávky, frekvence a doporučené koncentrace je nutné dodržet podle výrobce, aby nedošlo k poškození porostu.
Užitečné poznámky pro zahradníky a polní pěstitelé
- Rozpoznání příznaků nedostatku a analýza půdy pomáhají cíleně volit hnojiva.
- Rohovina či rohová moučka poskytují dusík a další živiny s pomalejším uvolňováním; pro rychlejší doplnění mohou být vhodné různé formy rohové moučky.
- Tekutá hnojiva jsou vhodná pro akutní nedostatek živin u rostlin v květináčích; jejich rychlá absorpce umožňuje okamžitou podporu.
- Kvalitní půdní zásoba a vyváženost živin v půdě snižují potřebu frekventního doplňování.
- Přehnojení může mít negativní dopady na cukernatost a výnosy; proto je nutné stanovit skutečnou potřebu dusíku a mineralizaci půdy.
Další tipy a přírodní hnojiva na domácí použití
Banánové slupky a jiné domácí zdroje mohou doplňovat živiny v zahradě a v květináčích; např. slupky dodávají draslík a další minerály, kávová sedlina zvyšuje dusík a zlepšuje půdu; kopřivový výluh podporuje růst a obranyschopnost rostlin. Mulčování a zpětné vracení organických materiálů zpět do půdy zlepšuje půdní úrodnost a strukturu. Kromě toho lze využít vermikompost, čedičovou moučku pro stopové prvky a další ekologické postupy. Dávky a způsob použití by měly vycházet z obecně doporučených postupů a specifik rostlin.
Tabulka: Přehled hlavních tipů mimokořenové výživy
| Kategorie | Klíčové realizace | Poznámky |
|---|---|---|
| Příjem živin | Vstup přes kutikulu a stomata, vliv světla a vlhkosti | Intenzita nižší než u kořenového přijmu |
| Koncentrace roztoku | Makrobiogenní 1-2 %, N 5-12 %, mikro 0,05-0,3 % | Dodržet podle výrobce |
| Objem postřiku | 200 l/ha min., 400 l/ha pro specifické kultury | Nepřekračovat doporučené limity |
| Frekvence | 2-4× u nízko mobilních živin | Podle vývojové fáze rostliny |
Pro cukrovku je zásadní zjistit zásobu dusíku v půdě a odhadnout mineralizaci. Před setím cukrovky je vhodné vyhnout se dávkám amonných a amidických dusíků; leadové hnojení a volba vhodného času hnojení významně ovlivní ekonomiku a výnosy. Předpokládaný rozvrh hnojení zahrnuje jednorázové hnojení v období od 20. března do 5. května a případně druhý díl do konce května, pokud je potřeba.
Fotosyntéza | Pořad Dr. Binocs | Naučná videa pro děti
V případě potřeby lze uplatnit i další ekologické metody pro podporu růstu a vitality pokojových rostlin, kromě cukrové vody a banánových slupek, včetně kopřivových jích, droždí a dalších. Důležité je poznamenat, že nadměrné použití cukrové vody může vést k rozvoji plísní a hnilobě kořenů a může přilákat škůdce. Proto je vhodné zvažovat rizika a volit hnojení podle konkrétní situace a potřeb rostlin.