Angrešt neboli srstka nám poskytuje brzkou, pravidelnou a při dobrém ošetřování i vysokou sklizeň drobného ovoce plného zdraví prospěšných látek a vitamínů.
Angrešt lze pěstovat i tam, kde se nedaří ovocným stromům a je vhodný i pro začínající zahrádkáře.
Angrešt, srstka (Ribes uvacripsa) tvoří dužnaté plody buď holé nebo bobule s měkkými chlupy.
Barvu mohou mít podle odrůdy bělavou, žlutou, zelenou, načervenalou i vínově červenou.
V našich zemích se angrešt objevil teprve v devatenáctém století.
Angrešt se šlechtil roubováním na zlatou meruzalku, čímž vznikla jeho stromková forma.
Zelené plody: Bílý nádherný, Roman a Britania, rezistentní odrůda Prima - středně raně dozrávající odrůda s velkými elipsovitými, holými bobulemi se středně silnou slupkou, chuť sladce navinulá, aromatická, plodnost vysoká a pravidelná.
Žlutozelené plody: Rixanta, raná, velké, slabě ochmýřené bobule sladce navinulé chuti.
Invicta se středně velkými, elipsovitými bobulemi se slabou slupkou.
Žluté plody: Zlatý fík, keř Hinomaki, stromek Pallagi trias, Česká koruna.
Červené plody: Industrie, Hinnomaki - keř i stromek, keř téměř bez trnů Captivator, Piroška, Remarka s středně velkými, sladkokyselými, aromatickými bobulemi.
Rokula s menšími, elipsovitými plody nakyslé chuti.
Angreštu se nejlépe daří ve středně těžkých, dostatečně vlhkých a humusem bohatých půdách.
V vlhkých uzavřených polohách však angrešt trpí americkým padlím.
Sazenice angreštu vysazujeme na jaře nebo na podzim ve sponu 2 x 1 metru.
Stromky vážeme izolovaným drátem k pevným kolíkům sahajícím nad korunku.
Angrešt je samosprašný, a pro lepší úrodu vysazujeme několik stromků vedle sebe.
Do sazební jámy přidáme rozleželý kompost, který rostlinu zásobuje živinami.
Další roky přihnojujeme tekutými hnojivy.
Na jaře po výsadbě zkrátíme korunní výhony na tři pupeny.
Snažíme se o vypěstování silnou a pravidelně rozloženou korunku s asi šesti hlavními větvemi.
Ich jejich prodloužení pak každoročně zkracujeme asi o třetinu, postranní obrost i více.
Výhonky, které zahušťují korunu, i ty slabé odstraňujeme.
Řežeme v předjaří před začátkem rašení pupenů.
Počátkem léta většinou odstraňujeme všechny nové omladky, aby se koruna příliš nezahustila.
Keře zmlazujeme po asi desíti letech tak, že staré větve odřízneme až u země a ponecháme jen nové silné výhony.
Angrešty je dobré mulčovat posečenou trávou nebo drcenkou.
Sazenice keřového angreštu získáme hřížením.
Mateční rostlině seřízneme rok před množením výhony asi 5 cm nad zemí a půdu kolem ní dobře pohnojíme.
Během vegetace vyrostou nové výhony, z nichž na jaře vybereme ty silné a ohneme je do asi 20 cm hluboké rýhy, háčky přichytíme k zemi a zasypeme kompostem.
Konce výhonů zkrátíme tak, aby nad zemí byly tři pupeny.
Po ukončení vegetace jednotlivé zakořeněné výhony oddělíme a vysadíme na trvalé místo.
Angrešt lze množit také letními řízky a oddělky, které řežeme v létě, asi v polovině června.
Řezeme polozdřevnatělé letorosty na řízky dlouhé osm centimetrů.
Spodní řez děláme těsně pod očkem, horní mírně nad očkem.
Angrešt má vysoký obsah kyselin (citrónové, jablečné, vinné i šťavelové).
Kromě fruktózy obsahuje mnoho pektinů.
Angrešt konzumujeme nejčastěji čerstvý.
Dobrý je i angreštový kompot, marmeláda, džus…
Z angreštu také vykouzlíme nejrůznější moučníky.
Křemík v angreštu nám zajišťuje pevnost tkání a je proto důležitý k předcházení cévním onemocněním.
Angrešt se doporučuje při ateroskleróze, zácpách (čistí dobře střeva), vysokém krevním tlaku, chudokrevnosti a obezitě, také zbavuje tělo jedovatých kovů.
Angrešt je bobulovina s chutnými, velkými plody a pěstebními nároky podobnými, jako má rybíz.
Angreštová historie
Plané odrůdy angreštu (rod Grossularia) pocházejí z mírného pásma Evropy, Asie a Ameriky.
Záměrným vyšlechtěním došlo ke zvětšení plodů a zvýšení odolnosti proti chorobám.
V českých zahradách patří angrešt ke stálicím.
U nás se angrešt začal v zahradách objevovat až ve století devatenáctém, kdy také docházelo k prvním šlechtitelským pokusům.
Pěstitelé začali s roubováním angreštu na zlatou meruzalku, a tak se zrodila jeho stromková forma.
Některé naše odrůdy patří ke světové špičce.
Pěstování má své zásady.
Angrešt nikdy nesázejte tam, kde svítí po celý den slunce - lepší je přistíněná poloha někde v závětří vaší zahrady.
Půdní nároky má malé, stačí mu živná humózní půda s dostatkem zálivky.
Každý rok zjara proveďte zmlazovací řez: staré výhony odstraňte a na stromku nebo keři nechte jenom ty mladé.
Pro lepší úrodu vysazujte vždy několik stromků nebo keřů vedle sebe, angrešt je samosprašnou rostlinou.
Plody se v kuchyni dají zužitkovat mnoha způsoby.
Na podzim, po odhrabání a spálení listí, angrešt namulčujte kompostem nebo drcenkou z větví.
Tato vrstva bude bránit hlubokému promrznutí půdy.
Sázet můžete na jaře i na podzim.
Nové stromky můžete sázet jak na podzim, tak na jaře.
Jak pěstovat angrešt na balkoně?
Angrešt v dostatečně velkém květináči můžete pěstovat, pamatujte však na to, že bude potřebovat dostatek vláhy, ale nesnese přemokření.
Během vegetačního období je nejvhodnější zalévat jej denně.
Na zimu obalte květináče netkanou textilií, která ochrání rostlinu, respektive kořeny, před vymrznutím.
Padlí se v poslední době objevuje po celém našem území.
Pomocí proti němu (byť ne stoprocentní) je postřik přípravkem Bioton, pálení napadených větví a pravidelné odstranění spadaného listí.
Zvláště dvakrát tato pravidla platí při pěstování angreštu keřového, protože v hustém keři je vyšší vlhkost, jež napomáhá rozvoji choroby.
Právě pro ochranu proti napadení padlím je dobré vědět, jaké odrůdy mu odolávají.
Angrešt je vhodným doplňkem naší zahrádky, obzvlášť v kombinaci stromkový angrešt a keřový rybíz.
Ve formě stromku nám angrešt zabírá méně místa, plody se lépe sbírají i snadněji ošetřují.
Podle barvy plodů rozpoznáváme angrešt červený, zelený, bílý nebo žlutý.
Angrešt vysazujeme na světlá stanoviště s lehkým přistíněním.
Plné slunce mu příliš nevyhovuje.
Půda by měla být dobře propustná, humózní, a dostatečně vlhká.
Před samotnou výsadbou lze do předpřipravené jámy přidat odleželý kompost či zetlelé listí.
Samotný stromek sázíme tak hluboko, jako rostl ve školce.
Ke stromkovitému angreštu nezapomeneme upevnit oporu, která bude končit až nad místem roubování.
Předejdeme tak pozdějšímu vylomení korunky, která bude těžknout pod záplavou plodů.
Po zasazení necháme zeminu nakypřenou, aby se nám v okolí nezachycovala voda či sníh.
Hnojení je v případě angreštu velmi důležité, ovlivňuje růst, plodnost, vitalitu i životnost rostliny.
Hnojíme každým rokem zjara, a v době před kvetením.
Nejlepší volbou se ukazuje Cererit, nebo NPK.
Při náznacích poškození listů nezapomeneme dodávat draslík, nejlépe v období března, pomocí síranu draselného.
Každým 3.-4. Samozřejmou je zálivka ihned po výsadbě.
Řez se liší při keřové i při stromkové variantě rostliny.
Po výsadbě keře (na jaře ihned, na podzim čekáme až do jara) zkrátíme výhony na dva až tři pupeny, ty slabé odstraníme celé hned u země.
V druhém roce po výsadbě ponecháme čtyři až šest nejsilnějších výhonů, které zkrátíme zhruba o třetinu.
Ve třetím roce zkrátíme nejdelší větve na deset až dvanáct oček, a boční větve na tři až pět oček.
Po výsadbě stromku (opět na jaře ihned, při výsadbě na podzim počkáme až do jara) zkrátíme výhony na tři až čtyři očka.
Ve druhém roce vybereme pět až sedm základních větví a zkrátíme je o 1/3.
V následujících letech stromku odstraníme výhony vyrůstající ze středu korunky a zároveň větévky, které stromek příliš zahušťují.
Základní větve ponecháme na délku osmi až deseti oček, boční na dvě až čtyři.
Tento zmlazovací řez provádíme až po čtyřech/ šesti letech.
Nejvhodnějším způsobem ochrany je zamulčování keře či stromku kompostem, nebo spadaným listým, či drcenými větvemi.
Mezi nejznámější choroby patří padlí americké, které způsobuje plesnivění plodů a listů, opad plodů a celkové chřadnutí rostliny.
Jako první pomoc doporučujeme opakovaný postřik přípravkem Bioton.
Zelené housenky pilatky angreštové ožírají listy, snadno se jich jich zbavíme postřikem běžně dostupných pesticidů.
Mezi další běžné škůdce patří mšice, i těch se lze zbavit postřikem přípravku Pirimor, Mospilan ad.
Žlutozelené zbarvení listů a jejich postupné opadávání může způsobit i antraknóza angreštu (pomůže např.
Angrešt je podobně jako rybíz mezi zahrádkáři velmi oblíbeným ovocem.
Pěstujete si na zahradě angrešt a chcete se každý rok radovat z velké úrody?
Nepodceňujte důležitou péči, která zahrnuje i pravidelné stříhání.
Řez ovocných keřů je mnohem důležitější, než si myslíte.
Pravidelný, a především správně provedený řez angreštu hraje důležitou roli nejen pro vzhled keřů, ale především také pro jejich zdraví, úrodu i na kvalitu plodů samotných.
Pravidelné stříhání angreštu je také klíčové jako prevence a ochrana proti chorobám, a to především americkému padlí angreštovému, kterému se také říká padlí hnědé.
Pro správné provedení řezu je nutné zvážit několik faktorů.
Angrešt se dá pěstovat jako keř nebo stromek.
Každý z těchto dvou způsobů pěstování vyžaduje jiný řez.
Keř angreštu vyžaduje ořezání celých větví, a to zejména takových, které rostou nízko nad zemí nebo keř zbytečně zahušťují.
Základní větve keře byste měli odstranit přibližně po 5-7 letech, a to ve chvíli, kdy přestanou mít přírůstky a kdy jsou plody moc malé.
Tyto základní větve postupně budou nahrazeny mladými plodnými větvemi.
Stromek angreštu vyžaduje odstranění výhonů vyrůstajících ze středu koruny a zároveň také všech výhonů zahušťujících stromek.
Korunu tvarujte rovnoměrně rozloženou kolem kmínku.
Řez angreštu provádějte pomocí kvalitních zahradnických nůžek.
Keře angreštu, které jste zasadili na podzim je potřeba před začátkem jara seříznout na 2-3 pupeny.
Následující rok na keři ponechte 4-6 výhonů, které jsou nejsilnější a vzpřímeně rostoucí.
Ve třetím roce pak zkraťte prodloužené větve přibližně na 10-12 pupenů.
Boční výhony zkraťte na 3-5 pupenů.
Základem správného stříhání angreštu je udržet jeho správný tvar.
Je nutné zabránit tomu, aby se keř nebo stromek příliš rozrůstal.
Samozřejmostí je také pravidelné odstraňování nemocných, suchých nebo jinak poškozených větví, stejně tak i větví přebytečných.
A jeden malý tip na závěr - správně provedený řez poznáte podle toho, že mezi jednotlivými kosterními větvemi můžete snadno a pohodlně protáhnout ruku, aniž byste se při tom popíchali.
Angrešt je velmi oblíbené pěstované drobné ovoce, dříve nechyběly na žádné venkovské zahradě.
Bylo to tím, že dříve se topilo hnědým uhlím a nebyly odsířené tepelné elektrárny, každý déšť pak byl sirnatý postřik.
Proto i starší odrůdy citlivé na padlí americké navyžadaly chemickou ochranu.
V dnešní době je již na trhu dostupných dostatek odrůd odolných nebo rezistentních k této chorobě a je tedy možné pěstování bez chemických postřiků.
hlavní předností je jednodušší údržba a sklizeň plodů.
Další předností je menší náchylnost na houbové choroby vlivem vyšky a tedy lepšímu proudění větru a osychání listů.
Nevýhodou je ovšem potřeba opory nejčastěji v podobě tyčky či drátěnky s důkladným upevněním kmínku i korunky aby nedocházelo k vylamování vlivem váhy plodů.
Stromkový typ je u drobných pěstitelů i na úkor mnohem nižší životnosti (nejčastěji do 10 let) oblíbenější právě pro svou větší vzhlednost a jednoduchost pěstování a na trhu se objevuje větší výběr odrůd.
Je možné i pěstování v nádobách např. Hlavními přednostmi je delší životnost sazenice a nepotřebnost opory nejběžneji tyčky.
Další předností hlavně v ovocné produkci je vyšší sklizeň plodů z jedné sazenice.
Půdy pro pěstování angreštu vyžaduje propustné bohatě na živiny nebo živiny pravidelně v brzkém jarním období v podobě plného hnojiva doplňujeme a pravidelnou zálivku, kterou vyžaduje pro tvorbu kvalitních plodů a vitálnější růst.
Řez provádíme jak u stromkových tak i keřových typů v období koncem zimy nejlépe v druhé polovině února.
1. 2. 3. 4. Pro správný výběr je důležité se rozhodnout pro jaké využití a v jakokou dobu sklizně chceme plody využívat.
Základní rozlišení je na světlé typy v barevné škále od zelené po výrazně žlutou a na tmavé typy v barevné škále od pestré (žlutočervené), výrazně červené až po temně fialovou.
Dalším kritériem pro správný výběr je dle doby sklizně plodů a jejich následného využití.
Oblíbené a neobvyklé ovoce, které si zamilujete - sladkokyselý angrešt!
Angrešt můžete pěstovat z volně rostoucích sazenic, rostlin v květináčích nebo pomocí řízků.
Pro výsadbu vykopeme jámu o rozměrech 60 x 60 cm.
Do vyhrabané hlíny přidáme hnůj nebo kompost a do nedostatečně vyživené půdy i granulované hnojivo.
Do připravených jamek zasadíme mladé rostliny a lehce je zahrabeme hlínou (půdu příliš nestlačujeme) a na závěr dobře mulčujeme.

Angrešty lze množit řízkováním nebo potápěním.
Při množení potápěním: uprostřed léta ohněte požadované větve k zemi a připevněte je k zemi svorkou nebo kamenem a zasypte zeminou.
Při množení řízky: řízky vytváříme v zimě nebo brzy na jaře, mimo vegetační období.
Agrešovým keřům se daří nejlépe v lokalitách s průměrnou roční teplotou 7 až 9 °C.
Pro svůj zdravý růst potřebuje angrešt otevřené, slunné stanoviště s mírným průvanem, aby se omezil možný výskyt padlí amerického.
Angreštu se nebude dařit ve stínu ani pod ovocnými či okrasnými stromy.
Je poměrně náročný na vláhu a sucho a samozřejmě potřebuje i vhodnou půdu.
Ideální půdou pro keře angreštu je hlinitopísčitá hlína s dostatkem živin a samozřejmě vláhy - pozor, aby půda nebyla příliš podmáčená.
Na konci zimy je vhodné aplikovat organické hnojivo, které podpoří růst mladých rostlin během vegetace.
Angrešt nemá rád velké množství dusíku, může oslabit jeho růst.
Starší, vzrostlé keře ořezáváme tak, abyste zajistili prodyšnost - cirkulaci vzduchu a dostatek světla pro celý keř i jednotlivé větve.
Vhodnou dobou pro takový řez je polovina zimy, během suchých dnů, aby se předešlo plísním na čerstvě zastřižených výhonech.
Při prořezávání odstřihneme starší větve a ostatní zkrátíme přibližně na dvě třetiny délky.
Odstraňují se také nízko položené a opadané větve, aby se zabránilo přenosu škůdců a plísní z půdy na samotný keř.
Mezi nejčastější škůdce angreštu patří plísňová onemocnění - zejména padlí americké, ptactvo a pilatka.
Během napadení rostliny padlím omezujeme hnojení rostlin a je důležité uříznout všechny poškozené části rostlin.
Věříme, že si angreštové keře najdou místo i ve vaší zahradě!
ANGREŠT - je dřevina přirozeně se vyskytující na našem území.
Je relativně náročný na úhrn srážek (optimum cca 650 mm/m² za rok) a na půdu.
Angrešt vyžaduje půdy hlinité až hlinitopísčité bohaté na zásobní vápník, nesnáší půdy těžké, zamokřené a kyselé.
Lze jej pěstovat v polostínu a poměrně dobře snáší otevřená stanoviště s mírným průvanem.
Jedná se o dřevinu hodně náchylnou na americké padlí a tudíž je vhodné vybírat tolerantní odrůdy.
Angrešty dělíme dle barvy na bílé a červené, dle trnů na beztrnné a trnité, dále na keřové (životnost až 20 let) a stromkové (životnost cca 10 let, snadnější sklizeň a údržba).
BORŮVKA AMERICKÁ - jedná se o striktně keřovitou dřevinu vhodnou do všech oblastí, velmi dobře snáší mrazy.
Vyžaduje velmi kyselou půdu, Ph 4.4 - 4.8, dobře zásobenou živinami (rašelina, kyselý substrát, lze použít i přihnojenou lesní hrabanku).
BORŮVKA ČUKOTSKÁ - nebo také kamčatská, česky botanicky názývaná zimolez jedlý.
Stejně jako americká borůvka velmi dobře snáší mrazy a je tedy vhodná do všech oblastí.
Jedná se o keř světlomilný a není jej proto vhodné umísťovat na stinná místa.
Na rozdíl od amerických borůvek vyžaduje půdy neutrální až mírně kyselé, opět dobře zásobené živinami.
INDIÁNSKÁ BORŮVKA neboli MUCHOVNÍK - nejedná se o borůvky v pravém slova smyslu, ale o keř s jedlými plody, vzhledově, chuťově a nutričně velmi podobným borůvkám.
Na rozdíl od předešlých borůvek dosahuje muchovník stavby většího stromovitého keře.
Nároky na půdu jsou u tohoto keře nižší než v předchozích případech, vyžaduje půdy vlhčí, propustné spíše neutrálního Ph.
BRUSINKA - keř přirozeně se nacházející na našem území, vhodný až do nadmořské výšky 1000 m.
Vyžaduje půdy kyselé a dostatečně vlhké. Nesnáší přímé slunce.
Při takové expozici se musí dbát, aby byla půda okolo neustále vlhká.
DŘÍN JEDLÝ - původní dřevina teplejších oblastí, v našich podmínkách roste bez problémů do výšky 600 metrů nad mořem.
Ve vyšších polohách je nutné najít chráněné stanoviště.
Vyžaduje slunné expozice a je velmi odolný mrazu.
Půda dřínu vyhovuje písčitá, hlinitopísčitá až kamenitá, Ph neutrální až mírně zásadité.
Lze jej pěstovat i na svazích, jako protierozní rostlinu.
Jedná se o dlouhověkou dřevinu, která se dožívá až 300 let.
FÍKOVNÍK - fíkovník je jižní, teplomilná rostlina, avšak mrazuvzdorné odrůdy lze úspěšně pěstovat i v našich podmínkách a to s vysokou mírou úrodnosti.
Fíkovník vyžaduje propustné půdy s vysokým obsahem živin, neutrální až zásadité Ph a ochranu před severními větry.
Mladé stromky doporučujeme na zimu přikrýt netkanou textilií nebo větvičkami položenými na vhodné kostrukci, aby nedocházelo ke zlomení fíkovníku váhou sněhu.
GOJI - neboli kustovnice čínská pochází z Asie, v našich podmínkách je plně mrazuvzdorná.
Na půdu a stanoviště je nenáročná, ale lepších výnosů dosáhneme na půdách živinově bohatých a slunných.
Vhodné půdy jsou spíše zásadité, než kyselé.
JAHODY - jeden z nejpřizpůsobivějších ovocných keřů, který můžeme pěstovat ve všech lokalitách, za podmínky, že má dostatečný přístup k vláze.
Jahodníky je vhodné umístit na hlinitopísčité půdy s vysokým obsahem živin, Ph neutrální až slabě kyselé.
JOSTA - je kříženec angreštu a černého rybízu, který kombinuje požadované vlastnosti obou druhů.
Nároky na půdu jsou obdobné jako u rybízu (viz. KIWI - původní druh z Nového Zélandu, jehož mrazuvzdorné hybridy lze pěstovat i v našich teplejších oblastech.

Kiwi je, podobně jako vinná réva, popínavá rostlina, tudíž je důležité mu poskytnout oporu.
Odrůdy pěstované v našich podmínkách mají menší velmi kvalitní plody, které jsou vhodné pro přímý konzum i ke zpracování.
MALINÍK - původní plodina našeho území, vhodná do všech oblastí z vysokými srážkami, velmi dobře se jí daří na slabě kyselých až kyselých půdách, nevhodné jsou těžké, zamokřené a vysychavé půdy.
OSTRUŽINÍK - obdobné nároky jako u maliníku.
RAKYTNÍK ŘEŠETLÁKOVÝ - nenáročná světlomilná rostlina, vhodná do všech poloh. Je mrazuvzdorný, nejvhodnější půdy jsou písčité, vápenité.
Velmi bohatý zdroj vitamínu C.
Plodí na dvouletém dřevě, nejvhodnější způsob sklizně rakytníku se jeví ustřižení 2/3 větvičky s plody, zbylá 1/3 se ponechá, aby keř plodil i další rok.
RYBÍZ - druh vhodný zejména do 500 metrů nadmořské výšky, černé odrůdy do 300 metrů nad hladinou moře.
Rybíz vyžaduje kvalitní půdy například nivní, hnědozemě apod. s vysokým obsahem živin a s vysokým úhrnem ročních srážek (700 mm/m²).
Lépe snáší půdy vápenité než kyselé.
Nevhodné jsou větrné expozice a slunné jižní svahy.
Vhodnými půdami jsou půdy písčité až písčitohlinité.

U starší révy může dosahovat kořen délky až 1,5 km, čímž se réva stává méně závislá na aktuálních srážkách.
Jelikož je rostlina popínavá, je nutné poskytnout jí prostor pro plazení, nejlépe zvolit některý ze stylů vedení, které se používají u révy vinné ve vinohradech (nízký, střední, vysoký).