Vodoznaky pro samozavlažovací truhlíky: efektivní způsob pravidelné zálivky a její klíčové aspekty

Vedle automatických závlahových systémů včetně mikrozávlahy existuje ještě jeden způsob pravidelného zavlažování rostlin, aniž bychom museli dlouho přiložit ruku k dílu - samozavlažovací nádoby. Rostlinám svědčí, ale ne vždy jsou řešením na dny a týdny bez zalévání.

Ve samozavlažovacích nádobách se rostlinám daří a tyto mobilní nádoby nám zároveň ušetří práci. Potřebu zálivky může snížit dvojitá stěna těchto nádob, která zajistí tepelnou izolaci a zároveň udrží rezervu vody. Ovšem podmínkou to není. Stejně tak není podmínkou ani dvojité dno.

Princip zavlažovací nádoby lze nahradit i podomácku vyrobeným zařízením fungujícím na jednoduchém mechanickém principu. V zásadě jde o kombinaci klasického pěstování v mobilních nádobách a hydroponie. Čili rostliny jsou zasazené v běžném substrátu, pod ním je však umístěna drenážní vrstva. Poté je vnitřní květináč zasunut do vnějšího obalu.

Nejprve je třeba rostliny zalévat po dobu cca až 3 měsíce (alespoň několik týdnů) tradičně shora, dokud neprorostou kořeny. A pak už stačí doplňovat vodu pouze přes zásobník. Sledujeme přitom hladinu vody v zásobníku. A jak dlouho nemusíte v takovém případě vodu doplňovat? Podle kapacity až měsíc. Ovšem pozor - záleží na počasí, orientaci na světové strany, typu a velikosti rostlin a podobně.

Za silných veder a v bytě bez klimatizace či venku je třeba u vzrostlých a silně pijících rostlin dolévat vodu někdy i denně. Například u muškátů jednou za 3 až 4 dny. Pokud pěstujete rostliny v samozavlažovacím truhlíku venku, je nutný přepad přes maximální stav hladiny vody, aby se za deště rostliny neutopily (neuhnily).

Samozavlažovací truhlík svépomocí

Truhlík fungující na principu samozavlažování vyrobíme snadno pomocí dvou obyčejných truhlíků - velkého a menšího. Velký truhlík slouží jako podmiska, do menšího vyvrtáme nebo vypálíme několik otvorů, do kterých provlekneme knoty. Originální knoty lze přitom pořídit za cca 50 korun 5 kusů. Nahradit je však můžeme třeba silnými popruhy pro batohy.

Údržba truhlíku

Doporučuje se po sezóně, respektive před dobou vegetačního klidu, truhlíky (stejně jako ty obyčejné) vysypat, vypláchnout a vydezinfikovat - třeba Savem či vodou s přídavkem hypermanganu (běžně dostupný v lékárně).

Samozavlažovací nádoby v obchodech

Nabízené jsou samozavlažovací nádoby s dvojitou stěnou a dnem a s přepadem. Ve dvojitém dně a stěně se ukrývá rezerva vody. Přepadové otvory umožní odtok přebytečné vody. Tyto nádoby jsou vyráběné například z polyetylenu vysoké hustoty a jde o monobloky, které jsou tvarově a barevně stálé a odolné vůči nárazu. Zajímavostí jsou též zaoblené okraje nádob kvůli ochraně rostlin před polámáním. Pořídit si lze i závěsné sestavy. Na zakázku si lze objednat i atypické tvary. Materiál použitý při výrobě těchto mobilních nádob též může imitovat kámen - vápenec, pískovec, žulu, čedič, …

Na větrné terasy jsou doporučené ocelové kostry nádob. Nabízené jsou též umělé skalky. Praktické jsou také kovové či tvrzené plastové háky, hladinoměr, závěsné řetízky a další doplňky. Pokud umisťujeme tyto nádoby na okenní parapety, musíme použít vyrovnávací nožičky, jelikož okenní parapet má mírný sklon. Truhlíky je také třeba uprostřed stáhnout svěrkou, aby se tlakem zeminy nevyboulily.

Systémy rozvodu vody

Systémů rozvodu vody je využíváno několik. Kromě knotů jsou nabízené i bezknotové nádoby. Knoty jsou výhodné pro počáteční růst rostlin. Jinak mají všechny nabízené nádoby ve své vložce otvory a šachty, které slouží ke vzlínání vody. Do zálivkové vody přitom můžeme přidávat podle potřeby i hnojiva či kondicionéry růstu. Nádoby jsou navrženy pro pěstování s drenážní vrstvou, kterou může tvořit štěrk popř. keramzit. Dno nádob je opatřeno vyvýšenými přepady pro odtok vody. Vyvýšené přepady zajistí, že se v drenážní vrstvě zadrží určité množství vody do zásoby, ale současně odvádí přebytečnou vodu (nadměrnou zálivku, déšť) z nádob na zem pod květináč, aniž by přišla do kontaktu s dřevěným roštem. Důmyslný systém odvodu vody chrání dřevěné části roštu květináče na kterém je nádoba usazena. Součástí každé pěstební nádoby je univerzální vodoznak s indikátorem, abyste měli přehled o stavu vody v květináči resp. v drenáži. Vodoznak můžete v květináči umístit na libovolné místo (není s nádobou pevně spojen).

Vodoznaky a jejich role

Kromě automatického závlahového systému včetně mikrozávlahy je nabízen ještě jeden způsob pravidelného zavlažování rostlin, aniž bychom vůbec museli delší dobu přiložit ruku k dílu - samozavlažovací nádoby. Samozavlažovací nádoby rostlinám svědčí, ale ne vždy jsou řešením na dny a týdny bez zalévání. V samozavlažovacích nádobách se rostlinám nejen daří, ale také nám tyto mobilní nádoby ušetří práci. Potřebu zálivky může snížit dvojitá stěna těchto nádob, která zajistí tepelnou izolaci a zároveň udrží rezervu vody. Ovšem podmínkou to není. Stejně tak není podmínkou ani dvojité dno.

Princip zavlažovací nádoby lze nahradit i podomácku vyrobeným zařízením fungujícím na jednoduchém mechanickém principu. V zásadě jde o kombinaci klasického pěstování v mobilních nádobách a hydroponie. Čili rostliny jsou zasazené v běžném substrátu, pod ním je však umístěna drenážní vrstva. Poté je vnitřní květináč zasunut do vnějšího obalu. Nejprve je třeba rostliny zalévat po dobu cca až 3 měsíce (alespoň několik týdnů) tradičně shora, dokud neprorostou kořeny. A pak už stačí doplňovat vodu pouze přes zásobník. Sledujeme přitom hladinu vody v zásobníku. A jak dlouho nemusíte v takovém případě vodu doplňovat? Podle kapacity až měsíc. Ovšem pozor - záleží na počasí, orientaci na světové strany, typu a velikosti rostlin a podobně. Za silných veder a v bytě bez klimatizace či venku je třeba u vzrostlých a silně pijících rostlin dolévat vodu někdy i denně. Například u muškátů jednou za 3 až 4 dny. Pokud pěstujete rostliny v samozavlažovacím truhlíku venku, je nutný přepad přes maximální stav hladiny vody, aby se za deště rostliny neutopily (neuhnily).

ilustrace samozavlažovací nádoby

Podrobné návody a materiály popisují možnosti a varianty, jak realizovat samozavlažovací systém, ať už hotový výrobek nebo domácí řešení s dvoutruhlíky, knotových a bezknotových systémů. Knoty jsou výhodné pro počáteční růst rostlin; ostatní nádoby mají vložky s otvory a šachty pro vzlínání vody. Do zálivkové vody lze přidávat hnojiva či kondicionéry růstu. Nádoby jsou navrženy pro drenážní vrstvu, kterou může tvořit štěrk či keramzit. Dno nádob je opatřeno vyvýšenými přepady pro odtok vody, což zajišťuje zásobu vody v drenáži a zároveň odvádí přebytečnou vodu z nádob na zem pod květináčem, aniž by přišla do kontaktu s dřevěným roštem.

U venkovních systémů je důležité myslet na bezpečnost dekorativních prvků a nosného rámu, zejména u větrných teras. Proto jsou doporučeny ocelové kostry nádob a případně kovové či tvrzené plastové háky a další doplňky, které zvyšují stabilitu. Při umísťování na okenní parapety je nutné použít vyrovnávací nožičky kvůli sklonu parapetu. Truhlíky je také třeba uprostřed stáhnout svěrkou, aby se tlakem zeminy nevyboulily.

Vodoznaky a indikátory vody

Součástí každé pěstební nádoby je univerzální vodoznak s indikátorem, abyste měli přehled o stavu vody v květináči resp. v drenáži. Vodoznak lze umístit na libovolné místo v květináči (není s nádobou pevně spojen). Tímto získáte jasný obraz o tom, kolik vody je k dispozici a kdy je třeba doplnit zásobu.

V závěru stojí za zmínku, že samostatné samozavlažovací nádoby představují komfortní, ale ne vždy absolutní řešení pro dlouhodobé období bez zalévání. Při správném použití a vhodném výběru materiálu mohou však výrazně snížit potřebu ručního zalévání a zároveň chránit rostliny před nadměrným suchem i přelitím.

tags: #vodoznaky #pro #truhliky