Poškození cukrové řepy je způsobeno larvami háďátka řepného, které se živí kořenovými vlákny. Larvy nematoda stimulují kořeny k vytváření výživné tkáně (syncytium). Ztráty výnosů závisí na počtu nematod v půdě, době setí, souvisejícím datu zamoření cukrové řepy a následném počasí. Obecně platí, že: Čím dříve jsou rostliny napadeny, tím vyšší bude očekávaná ztráta výnosu. Latentní zamoření nematody se zjišťuje mnohem obtížněji.
Životní cyklus a biologické charakteristiky háďátka repného
Vajíčka, larvy, cysty - vývojový cyklus Heterodera schachtii. Přežití cyst v půdě. Kořenové exsudáty z cukrové řepy stimulují líhnutí, larvy (♀ ♂) opouští cysty. Larvy (♀ ♂) aktivně pronikají do kořenové tkáně. Po oplodnění samiček se vyvíjí nové cysty s mnoha novými vajíčky a larvami. Doba vývoje jedné generace Heterodera schachtii je silně závislá na počasí a teplotě; k dokončení potřebná je celková suma teploty 465 °C. Počty nematod na površích lze stanovit pouze ze vzorků půdy v laboratoři.
Larvy nejlépe vyhledávají kořínky živných rostlin v dostatečně pórovité půdě, při půdní vlhkosti 10-20 % a při teplotě nad 20 °C. Migrující larvy napadají od špičky vlásečnicové kořeny. Po průniku do pletiva kořene se usazují pod korovou vrstvu. Hostitelská rostlina na jejich přítomnost reaguje tvořením velkých buněk (syncytia), které háďátko využívá pro svoji výživu. Páření probíhá mimo kořeny; samičky po oplodnění se mění v cysty a uvolňují se z kořínků. Doba vývoje jedné generace bývá 4-8 týdnů; v našich podmínkách může mít až 3 generace ročně na cukrové řepě i na řepce. Kritické množství bývá kolem 1 000-1 500 vajíček nebo larev ve 100 cm3 zeminy.
Projevy zamoření a rizika pro výnos
Rostliny v ohniscích špatně rostou, vnější listy vadnou, žloutnou a předčasně odumírají. Cysty jsou odumřelé samičky; mají citronovitý tvar, délku 0,6-0,8 mm. Larvy opouštějí cysty při teplotě nad 10 °C a dostatečné vlhkosti půdy. Do roka se vyvinou 1-2 generace; v některých oblastech až 3 generace ročně. Nejúčinnější a nejlevnější ochranná opatření jsou vhodné osevní postupy. Na zamořených pozemcích se doporučuje nepěstovat řepu ani řepku častěji než každý čtvrtý rok a odstraňovat hostitelské plevelné rostliny, jako merlík, lebeda, hořčice či kokoška pastuší tobolka.
Monitoring je prováděn extrakcí cyst z půdních vzorků; k analýze je potřeba celý 1 kg půdy. Před výsadbou se doporučují rozbory půdy a volba odrůd klasických či antinematodních podle zjištěného zamoření. Hnojení dusíkatým vápnem nezmenší počet háďátek, ale může snížit jejich škodlivost. Včasný výsev řepy snižuje škody; při pozdním výsevu a vyšších teplotách bývá napadáno více slabých rostlin.
Ochrana a management
Biologická ochrana může být nejvhodnější cestou: pěstování meziplodin odolných proti nematodům, používání ředkve olejné a řepky ze samovýsevu při střídání plodin a výběr tolerantních odrůd pro cukrovou řepu. Přirozenými nepřáteli háďátka jsou některé půdní houby; dostatečné hnojení draslem také omezuje škodlivost. Antinematodní meziplodiny zahrnují hořčice a ředkev olejná; plodiny k háďátkům dělí se na nepřátelské (podporují líhnutí, ale larvy se v pletivu nerozmnožují) a ostatní, které mohou zlepšit situaci v osevním systému. Z nechemických variant jsou prokázány účinky antioxidantních hub Arthrobotrys oligospora, Hirsutella sp., Trichoderma spp., Pochonia sp. a Paecilomyces sp., a z bakterií Bacillus spp. či Pasteuria sp. Přípravky se obvykle aplikují preventivně do půdy před výsadbou nebo namáčením kořenů. Dále se používá hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) jako nematofágní houba, která lapá háďátka v půdě.
Strategie v praxi zahrnují:
- Včasné setí a dodržování osevních postupů; nepěstovat řepu po řepce olejné či bramborových předplodinách z čeledi brukvovitých.
- Zařazování nepřátelských rostlin do osevního sledu (čekanka, cibule, česnek, žito, kukuřice, vikev, hrách) a vyhýbat se jejich pěstování bezprostředně před řepou.
- Vysoká pestrost hnojení a specifických živin pro zlepšení zdraví rostlin a snížení citlivosti na zamoření.
- Použití tolerantních nebo antinematodních odrůd: Julietta, Halina KWS, Panorama KWS, Vitalina KWS, Gibbon a další.
Specifika pro brukvovité zeleniny
U brukvovité zeleniny nejsou k dispozici přesné údaje o škodlivosti, ale principy řízení zůstávají: vyřazení hostitelských rostlin z osevních postupů a omezení výskytu merlíkovitých a brukvovitých plevelů. Cysty háďátka mají dlouhou životnost; bez stimulace k líhnutí v půdě postupně odumírají a populace se může snížit až o polovinu, když se pěstují nehostitelné rostliny. Důležité je využívat nepřátelské a antagonistické plodiny, stejně jako biologickou ochranu.
Souhrn praktických údajů pro pěstitele
- Monitoring a rozbory půdy: zjištění počtu cyst, vajíček a larv ve 100 ml půdy, rozhodnutí o osevních postupech a odrůdách.
- Osvědčené ochranné postupy: střídání plodin, hluboká orbita, využití tolerantních odrůd, antinematodní meziplodiny a biologická ochrana.
- Omezení chemické ochrany: nematocidy jsou v mnoha zemích zakázány; důraz na integrovanou ochranu a preventivní opatření.
- Větší účinnost dosahují opatření kombinovaná, zejména pokud jsou realizována na polích s vysokým zamořením a včasném zasažení.
V praxi se doporučuje provádět testy půdy, volit odrůdy odolné vůči háďátkům, zavádět antinematodní meziplodiny a dodržovat osvědčené osevní postupy. V České republice je problém háďátka řepného vyskytující se převážně v Čechách, a ochrana vyžaduje zejména preventivní a integrované postupy.
