Ze živočišných škůdců révu nejvýrazněji poškozují roztoči a to i na zahrádkách mimo vinařské oblasti. Obrana začíná identifikací škůdce. Roztoči se mohou přenášet prostřednictvím sazenic, protože přezimují pod šupinami oček nebo za kůrou. Častěji než houbová choroba napadá révu vinnou vlnovník révový. Způsobuje plstnatost révy. Plstnatost se projeví velmi brzy po začátku rašení révy. Tady dochází často k záměně s bílým povlakem mycelia plísně révy. Zatímco, ale u plísně révy je list hladký a rovný, v případě vlnovníka jsou na něm nádorkovité vyvýšeniny. Plstnaté povlaky se mohou vyskytnout také na květenstvích a mohou způsobovat, že květenství nevykvete.
Zpravidla bývají napadeny zejména bazální listy na letorostu nebo pouze jednotlivé letorosty na keři. Méně časté je poškození hálčivcem révovým (vlnovník viničný), který způsobuje kadeřavost révy. Tohoto škůdce si může zahrádkář přinést se sazenicemi. Škůdce se projeví i na keřích révy. Letorost po rašení často dorůstá pouze malé délky a má zkrácená internodia. Během růstu mohou vznikat v místech nabodnutí trhliny a listy se mohou trhat. Při velmi silném napadení může nastat situace, kdy bude na keři pouze slabé dřevo a nebude možné vybrat vhodné dřevo jako plodné, při zimním řezu. Proti vlnovníkům, resp. jestliže je révový keř v dobré kondici, stává se přirozeně odolný iproti škůdcům.
Jakmile jsou révové keře vystavené stresovým situacím způsobeným abiotickými faktory, stávají se citlivější také pro napadení chorobami a škůdci. Důležité je proto především eliminovat stres vyvolaný suchem. Je třeba však pamatovat i na fakt, že réva sucho snáší. Určitý akaricidní účinek (hubící roztoče) má ošetření sirnatými přípravky, které se využívají v ekologickém pěstování také proti padlí révy. Sirnatými přípravky lze provádět předjarní postřik na živočišné škůdce na jednoleté a staré dřevo. Ošetřovat lze také ve fenofázích, kdy jsou očka nalitá, ale dosud nejsou viditelné zelené části a ve stadiu 3-5 viditelných lístků. Není vhodné ošetřovat ve stadiu, kdy se v očkách objevují první zelené části listů.
Nejrozšířenějším ekologickým způsobem ochrany je využití dravého roztoče Typhlodromus pyri. Typhlodromus pyri se živí dospělými roztoči i jejich nymfami. Přezimuje na révě, takže zavedení biologické ochrany je jednorázové a dlouhodobé. Plstěné pásky s roztoči se připevní na keř.
Dravý roztoč Typhlodromus pyri jako hlavní spojence
22. 05. Dravý roztoč Typhlodromus pyri představuje hlavního spojence pěstitelů při biologické ochraně proti sviluškám a hálčivcům v sadech i vinicích. Český výzkum prokázal jeho schopnost adaptace na pesticidy, přezimování v textilních úkrytech i využívání alternativní potravy, což umožňuje dlouhodobé udržení populací v porostech. Zavedení T. pyri do integrované ochrany rostlin se stalo jedním z nejúspěšnějších příkladů propojení vědy a praxe v našem zemědělství.
Když se v polovině osmdesátých let začali pěstitelé z jihu Čech zajímat o možnost využití dravých roztočů při ochraně jabloní, byl tento přístup v tehdejším Československu prakticky neznámý. Zatímco v západní Evropě a USA už byly predátoři čeledi Phytoseiidae běžnou součástí integrované ochrany rostlin, u nás se s nimi teprve začínalo experimentovat. Právě v té době vznikl dlouholetý výzkum vedený Dr. Miloslavem Zachardou, který položil základy biologické ochrany svilušek v našich sadech a vinicích. Původním cílem výzkumu bylo zmapovat druhové složení dravých roztočů (Phytoseiidae) v různých typech sadů a vinic.
K tomu byla vyvinuta jednoduchá, ale efektivní metoda, tzv. shake-and-wash technika. Vzorky listů a letorostů se protřepaly v etanolu, čímž se z nich uvolnili všichni přítomní roztoči. Ti se poté oddělili pomocí separační nálevky a byli připraveni k identifikaci. Během prvních let bylo v jihočeských a moravských jabloňových a švestkových sadech a vinicích zjištěno celkem 25 druhů roztočů čeledi Phytoseiidae. Jejich složení se však zásadně lišilo podle intenzity chemické ochrany.
V opuštěných nebo ekologicky obhospodařovaných sadech dominoval Euseius finlandicus (Oudemans), často doprovázený druhy Phytoseius echinus (Wainstein et Arut.), Neoseiulella tiliarum (Oudemans) nebo Kampimodromus aberrans (Oudemans). Naopak v komerčních, pravidelně ošetřovaných sadech a vinicích byly tyto druhy téměř vymizelé. Překvapivé bylo, že v některých intenzivně chemicky ošetřovaných porostech přetrvával hojně T. pyri. Tento fakt naznačoval, že v těchto lokalitách se mohly vytvořit populace rezistentní vůči používaným pesticidům.
Cílem následných polních studií, provedených v komerčních jabloňových sadech zemědělského družstva Chelčice, bylo shromáždit údaje o populační dynamice, počtu generací, reprodukčním chování a změnách distribuce T. pyri. Následné laboratorní testy potvrdily, že se jednotlivé populace T. pyri výrazně liší v citlivosti k organofosfátovým insekticidům, zejména k azinphos-ethylu (Gusathion A). Zatímco populace pocházející z ošetřovaných sadů přežívaly i vysoké koncentrace, jedinci z neošetřovaných lokalit hynuli již při nízkých dávkách. Biochemické analýzy ukázaly, že rezistentní populace mají zvýšenou aktivitu detoxikačních enzymů, zejména esteráz a glutathion-S-transferáz, které umožňují rychlejší rozklad toxických látek. Výsledky těchto studií měly okamžitý praktický dopad. Ukázalo se, že výběr použitých přípravků a načasování jejich aplikace může zásadně ovlivnit přežívání a účinnost dravých roztočů. Byly vyhodnoceny desítky pesticidů z hlediska jejich vlivu na T. pyri a vytvořen seznam látek „kompatibilních“ s integrovanou ochranou.
Zatímco syntetické pyretroidy, omethoát či chlorpyrifos se ukázaly jako vysoce škodlivé, přípravky na bázi síry, penkonazolu či endosulfanu byly hodnoceny jako relativně bezpečné. Tyto poznatky se staly základem pro moderní systémy integrované ochrany, které se od 90. let vyvíjely. Podrobné studie z laboratoře i terénu ukázaly, že T. pyri je mimořádně plastický druh. V přírodě přezimují pouze oplodněné samice a to díky tzv. reprodukční diapauze, která je indukována již na podzim zkracováním dne a poklesem teplot. Na jaře pak tyto samice začínají klást vajíčka, z nichž se líhnou nejprve samci.
Ačkoli má T. pyri ve srovnání se specializovanými predátory jako je Phytoseiulus persimilis A.-H. výrazně nižší rychlost populačního růstu, byla při teplotě kolem 18 °C a denním světelném cyklu 18L:6D schopen úspěšně přežívat a rozmnožovat se jak na svilušce chmelové, Tetranychus urticae Koch, tak na hálčivci rybízovém, Cecidophyopsis ribis (Westwood). Samice nakladly v průměru 29 vajíček při potravě tvořené sviluškami a 14 vajíček při potravě tvořené hálčivci. Z hlediska adaptace je velmi důležitá schopnost T. pyri přežívat i bez přítomnosti živočišné kořisti, např. na pylu mnoha dřevin a bylin. V laboratorních pokusech se dále ukázalo, že dravec se kromě různých druhů pylu dokáže živit také sporami některých hub, například plísně révy vinné (peronospory), Plasmopara viticola, padlí révového, Uncinula necator, padlí jahodníkového, Oidium fragariae Harz. či padlí jabloňového, Podosphaera leucotricha.
Aby bylo možné T. pyri cíleně využívat v sadech a vinicích, bylo třeba vyvinout efektivní způsob jeho introdukce. V letních měsících se dravci přenášeli na jednoletých výhonech jablonií či révy, které se upevňovaly do cílových porostů. Ještě praktičtější se však ukázala metoda zimního přenosu pomocí textilních pásků. Pásky z bavlněno-syntetické směsi, běžně používané jako izolační materiál, poskytovaly ideální úkryt pro přezimující samice. V září se upevňovaly na větve stromů, kam se samice během podzimu stahovaly. Tento způsob se rychle rozšířil i do praxe, zejména díky spolupráci s firmou Biocont Laboratory v Brně, která začala T. pyri produkovat a distribuovat ve větším měřítku.
Na základě těchto zkušeností vznikl na jižní Moravě v 90. letech projekt ekologického vinohradnictví na Pálavě, v jehož rámci byly rezistentní populace T. pyri vysazeny na ploše přes 600 ha vinic. Kromě jabloní a révy byl T. pyri testován i v jiných plodinách. Ve sklenících s jahodníkem dosahoval dobrých výsledků i při nízké vlhkosti a pomohl výrazně omezit výskyt svilušky chmelové. Naopak ve venkovních jahodových plantážích a chmelnicích byly výsledky méně úspěšné. V současnosti nabývá význam tohoto dravého roztoče nový rozměr. Tlak EU i domácí legislativy na snižování používání chemických přípravků a na rozšiřování biologických metod ochrany vytváří prostor pro větší uplatnění přirozených nepřátel škůdců.
V rámci tzv. Na trhu dnes působí několik společností v rámci Biocont Group, které T. pyri nabízejí, např. Biocont Magyarország nebo Biocont Polska a to v partnerství se švýcarskou firmou Andermatt nebo německou firmou Trifolio-M. Kromě Biocontu se biologickou ochranou zabývají, a různé druhy dravých roztočů nabízejí, například společnosti Koppert (Holandsko), Biobest (Belgie) nebo BioBee (Izrael), kteří poskytují i doplňkové služby - monitoring, poradenství a navrhování postřikových plánů šetrných k užitečným organizmům.
Příběh roztoče T. pyri je příkladem toho, jak se z původně akademického výzkumu může stát praktický nástroj moderního zemědělství. Dnes už se na T. pyri nepohlíží jen jako na "dalšího dravce", ale jako na bioindikátor zdraví celého ekosystému. Jeho přítomnost v sadech a vinicích svědčí o tom, že ochrana rostlin je v rovnováze, že člověk a příroda dokáží spolupracovat. Mnozí pěstitelé pociťují nesmírnou hrdost při sklizni vlastního ovoce a zeleniny.
Ale ne vždy probíhá vše podle plánu. Choroby a škůdci ovlivní výsledek sklizně a proto mnoho pěstitelů považuje pěstování čehokoliv za neustálý boj se škůdci a chorobami. My vám nabízíme trochu jiný pohled: k ochraně úrody využívat sílu a přirozenou rovnováhu přírody a tímto způsobem kontrolovat výskyt škůdců a chorob. Našim úsilím by mělo být kontrolovat výskyt škůdců, ne jejich úplné vymýcení. I kdyby se nám podařilo nějaký druh škůdce vymýtit, bude to pouze na krátký čas, protože by se velmi brzy objevil znovu.
Praktické měsíční postupy a tipy pro zimní období
- Leden: Regularně kontrolujeme uskladněné ovoce, větráme skladovací prostory, hnilobami napadené plody odstraňujeme. Budky pro sýkorky, krmítka a zimní nocoviště. Introdukce dravého roztoče Typhlodromus pyri prostřednictvím plstěných pásků na větvích a keřích.
- Únor: Odstranění mumifikovaných plodů a zámotků, očištění kmenů, zakrývání kmenů a chránění před mrazem. Pokračování v ochraně proti houbovým chorobám, použití NEMAPOM a dalších prostředků.
- Březen: Základní biologické a chemické přípravky, monitorovací lepové desky, doplňky pro ochranu proti padlí a meřím. Synchronizace vývoje vajíček u meř a klíčové postřiky pro jádroviny i peckoviny. Příprava na jarní postřiky, použití síry a měďnatých fungicidů. Start první ošetření proti merům a dalším škůdcům; začíná plný vývoj Typhlodromus pyri.
- Duben: Věnovat se jarním postřikům proti přezimujícím škůdcům, zejména jabloňím a broskvoním, použití RockEffect a olejových přípravků při vhodné teplotě. První ošetření proti strupovitosti jádrovin a další specifické ochranné postupy pro jednotlivé plodiny. Záhony jahodníku proti roztoči jahodníkovému zakrýt ochrannou sítí. Dřeviny pravidelně ošetřovat proti napadení kapalnými chorobami a houbami.
Jako doplnění praktik bývá doporučeno sledovat a střídat metody ochrany, aby se zachovala rovnováha a minimalizovalo riziko rezistence u škůdců. Důležité je používat biologické prostředky a respektovat jejich limity a kompatibilitu s ostatními praktikami.
V současnosti jsou populace dravých roztočů mimořádně odolné vůči množství chemických přípravků a Typhlodromus pyri představuje klíčovou komponentu integrované ochrany. Koupené pásky nesmí být v teplotě přesahující 7 °C, jinak dojde ke vzbuzení roztočů a jejich ztrátě na skladě. Dravý roztoč se aplikuje pouze v zimě a je ukryt v látkových páscích, které se jednoduše instalují na keře a stromy.
Autor ilustrace: Desmond W.