Šíření nepůvodních a invazních druhů představuje velkou hrozbu pro zachování biologické rozmanitosti a funkci mnoha ekosystémů. Jedním z nepůvodních druhů, který se v Evropě rychle šíří a mění původní druhovou skladbu dřevin, je pajasan žláznatý. Pochází z východní Číny, odkud byl ve 40. letech 17. století přivezen do Evropy. Na území dnešní České republiky se dostal kolem roku 1800. Pajasan se vyznačuje rychlým růstem, vysokou přizpůsobivostí a nekontrolovaným rozmnožováním a šířením do okolí. Jeho výskyt představuje velké riziko hlavně v chráněných územích s bohatou druhovou skladbou.Řešení ohrožení původní druhové skladby pajasanem žláznatým je v odborných kruzích jednou z priorit.
V roce 2019 byl pajasan žláznatý zařazen na seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na EU. Na jeho základě je management tohoto druhu přísně omezen, stejně jako povinnost likvidace nebo regulace jeho populace. Vlivem klimatických podmínek a klimatických změn je v současnosti rozšířen zejména v teplých oblastech Čech a Moravy. Jedním z chráněných území, kde je pajasan předmětem velkého zájmu ochránců přírody, je Národní park Podyjí a Národní park Thayatal na rakouské straně. Rychlé rozmnožování pajasanu může ohrozit biodiverzitu údolí Dyje.
Pajasan žláznatý je strom, který dorůstá výšky 18-27 metrů, ale často se vyskytuje v keřovité formě s četnými výmladky. Má hladkou šedou kůru, která je podélně jemně brázditá. Není to dlouhověký druh, dožívá se přibližně 50 let. Rychle obsazuje nová stanoviště a není náročný na půdu - obsazuje aluviální, písčité, jílovité a antropogenně zamořené půdy. Pajasan roste velmi rychle a v prvním roce po vyklíčení ze semen může dorůst až 2 m výšky. Velmi rychle zmlazuje z kořenů a vytváří rozsáhlé polykormony. Na stromech můžeme najít buď samčí, nebo samičí květy, jedná se tedy o dvoudomý druh. Pyl ze samčích květů je pro člověka alergenní.
Strom má řídkou korunu, ale silné větve. Listy jsou licho nebo sudozpeřené a mají délku přibližně 30-100 cm. Původní areál pajasanu je v severovýchodní Číně a severním Vietnamu. Do Evropy byl z této oblasti přivezen v 80. letech 19. století. Do České republiky se dostala pravděpodobně v roce 1799, ale ověřené datum je 1803. Poprvé byl vysazen na lichtenštejnském panství v Lednici. Pajasan pak byl vysazen i v dalších místech české krajiny. Hojně se vyskytuje v městském prostředí, ale i v zemědělské krajině. Velké problémy způsobuje v chráněných územích, kam pronikl z okolí. Údaje o jeho výskytu se liší podle zdrojů dat.
Výskyt druhu pajasanu žláznatého v ČR je sledován s různou hustotou údajů. V Podyjí je znám výskyt pajasanu přibližně na 50 lokalitách, každoročně se však objevuje na nových lokalitách. Největší počet lokalit výskytu je mezi vinicí Šobes a městem Znojmem. Hlavními zdroji šíření jsou vinice, zahrady a okrajové části obcí v okolí Znojma. Hlavním zdrojem šíření je však především samotné město Znojmo, neboť pajasan tu byl běžně vysazovaným druhem. Jedním z nejvýznamnějších ohnisek výskytu pajasanu je Gránické údolí a Karolininy sady. Donedávna byl hojný také v ochranném pásmu Národního parku Podyjí, například v intravilánech obcí Popice a Konice. Robert Stejskal z NP Podyjí hodnotí, že „téměř všechny zaznamenané pajasany byly účinně ošetřeny injektáží. Celkově je situace pod kontrolou, v přírodních biotopech v samotném NP nemáme žádná masivní ohniska výskytu, ale frekvence, s jakou se objevují nové semenáčky, je alarmující“. Pajasan se vyskytuje prakticky okamžitě na lesních mýtinách, například v oblastech, kde Správa národního parku proředila les kvůli ochraně jiných druhů.
Naprogramovaná responze v rámci projektu obnovy výmladkových lesů ukazuje, že pajasan objevil i nové lokality. Pajasan žláznatý se v místech svého druhotného výskytu chová jako vysoce agresivní invazní dřevina. Může mít různými způsoby negativní dopady na původní druhy a původní biotopy. V první řadě je to jeho všudypřítomnost a intenzivní vegetativní růst, kterým vytlačuje původní dřeviny. Kromě toho je pajasan žláznatý alelopatickým druhem, což znamená, že jeho toxiny se ukládají v půdě a negativně ovlivňují růst jiných rostlin. „Změny v půdním prostředí jsou způsobeny především zvýšením dostupnosti živin a změnami v rychlosti koloběhu živin a opadu,“ uvádějí autoři Zásad regulace pajasanu žláznatého (2022).
Mezinárodní studie ukazují, že tento invazní druh mění také fylogenetickou diverzitu. Vzhledem k rychlosti zmlazování pajasanu nedává smysl jeho kácení; je to kontraproduktivní, protože odstranění celého komplexu pajasanu a jeho zahuštěných kořenů je technicky, časově i finančně náročné. Podle Zásad pro regulaci pajasanu žláznatého (2022) může být účinným nástrojem mechanické odstraňování mladých jedinců, tj. vytahování ze země, ale bezpečně lze vytahovat pouze semenáčky s dělohyní, které nejsou vyšší než 30 cm. Větší jedince lze likvidovat vykopáním, pokud to stanoviště umožňuje, ale pouze v případě, že lze zcela odstranit celý kořenový systém. Aby byla mechanická likvidace alespoň částečně účinná, doporučuje se kombinovat mechanická řešení s chemickým ošetřením. Některé oblasti vyžadují kombinaci, např. kácení a okamžité ošetření řezné plochy herbicidem, ale látka se nedostane k vodorovným kořenům a dochází k tvorbě výmladku. U mladších stromů je možné částeně sloupnout kůru a poté aplikovat herbicid, avšak je nutné neodlupovat kůru po celém obvodu, jinak by mohl být tok látek přerušen.
Ze zahraničních zkušeností, ale i ze zkušeností Národního parku Podyjí, se jako nejúčinnější metoda likvidace osvědčila injektáž dospělých stromů. Vzhledem k její účinnosti ji autoři Zásad pro regulaci pajasanu žláznatého (2022) doporučují jako základní metodu pro všechny plánované zásahy. Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima) je druh opadavého listnatého stromu z čeledi simarubovitých, pocházející z Asie. V Česku byl poměrně často pěstován jako okrasná dřevina a často zplaňuje, zejména v prostředí lidských sídel, například v oblastech rumišť, nebo dopravních staveb. Na území dnešní České republiky byl prokazatelně vysazen v roce 1803 v Lednici na Moravě. V roce 2004 již byl evidován na 202 lokalitách převážně v teplých oblastech jižní Moravy a v Polabí v nadmořské výšce do 350 m. m. n. Herbicid se vstřikuje do otvorů vytvořených vrtákem pomocí veterinárního očkovacího automatu. Aby byl postup účinný, je třeba dodržet i určité zásady. „Z hlediska termínu provedení je nejlépe injektáž provádět koncem léta (srpen-září), kdy rostlinná pletiva táhnou živiny spolu s herbicidem do kořenů a tím se výrazně eliminuje následná pařezová výmladnost. V blízké budoucnosti by mohla být použita biologické ošetření pomocí patogenní houby Vericillium nonalfalfae, po které stroměk zvadne až do úplného odumření.
V Podyjí se pro likvidaci pajasanu prioritně používají selektivní metody cílené aplikace herbicidů, tj. injektáž nebo aplikace herbicidu na sloupnutou část kůry. Stromy poté odumírají a jsou buď ponechány samovolnému rozpadu, nebo jsou po odumření sklizeny. Ochrana národního parku před pajasany začíná za jeho hranicemi. Národní park Podyjí spolupracuje s městem Znojmem, Městskými lesy Znojmo, správci místní technické infrastruktury a místními obyvateli, aby společně zabránili šíření pajasanu z okolí do národního parku. Součástí spolupráce je proškolení zaměstnanců Městských lesů a Městské zeleně Znojmo v účinné likvidaci pajasanu a jeho systematické likvidace. Správa NP zároveň vyzývá občany, aby pajasany ve svém okolí monitorovali.
„Včasná identifikace je klíčová pro zabránění šíření pajasanu na dosud neobsazená místa. Vzhledem k velmi rychlému růstu je třeba většinu preventivních zásahů.“ Vzhledem k tomu, že se národní park nachází v těsné blízkosti města Znojma, je klíčová spolupráce města, jednotlivých složek města, jako jsou městské lesy, správců technické infrastruktury, například Správy železnic, a obyvatel se správou národního parku. Pokud jde o samotnou likvidaci, odborníci doporučují používat účinné metody, jako je primárně injektáž s použitím herbicidu.
Planované preventivní kroky zahrnují zapojení veřejnosti do monitoringu a hlášení nálezů prostřednictvím aplikací a mapování invazních dřevin. Při péči o pozemky se doporučuje sekání, pastva, výsadba okrasných dřevin či zalesňování. Výzkumy z německého prostředí potvrzují význam veřejnosti v boji s invazními dřevinami. Ochota podniknout kroky proti pajasanu v městském prostředí závisí na informovanosti obyvatel a jejich postojích k přírodě. Někteří lidé mohou pajasan vnímat pozitivně a nepřikládat mu invazní charakter. Klimatické změny zvyšují ohrožení teplých regionů a národní park spolu s Moravským prostředím mohou být v budoucnu ještě více ohroženy.
S ohledem na současný stav je situace v NP Podyjí relativně stabilizovaná. Téměř všechny zaznamenané pajasany byly v posledních čtyřech letech ošetřeny injektáží nebo částečným oloupáním kůry a terénní monitoring Správy NP pokračuje. Alarmující zůstává rychlost vzniku semenáčků v okolí národního parku a v jeho ochranném pásmu; rozsáhlá ohniska s počtem až 1000 jedinců se objevují stále častěji. Přestože jsou i tato ohniska pod kontrolou správy NP, likvidace pajasanu není primárním řešením; prioritou je prevence a aktivní monitoring.
Co se týče samotné likvidace, doporučují odborníci preferovat injektáž a další cílené zásahy; použité metody závisí na lokalitě a ročním období. Pajasan žláznatý je invazivní dřevina s vysokým reprodukčním potenciálem: roční produkce semen bývá údajně kolem 325 tisíc a klíčivost semenné banky bývá variabilní, často dlouhá, dle prostředí. Semena mohou zůstat životaschopná více než 15 let, což komplikuje eradikační úsilí. Proto je důležité včas zasahovat a zabraňovat zmlazení ze semen ve vhodných podmínkách, například na čerstvě vzniklých pasekách. Ruční vytrhávání semenáčků je nejpřímější metodou, v případě jejich velkého počtu lze použít postřik na list; riziko je však znovuzaložení na holé půdě. Po zmlazení luční či lesní podrostu se klíčení nových semenáčků zastaví.
V preventivních krocích je důležité zapojení veřejnosti a pravidelné mapování výskytu. Spolupráce NP Podyjí s městem Znojmem, Městskými lesy Znojmo a dalšími správci infrastruktury je klíčová pro zabránění šíření z okolí do národního parku. Závěrem lze říci, že ochrana národního parku se neodehrává pouze v jeho hranicích; parky jsou propojené s okolím a ovlivňují je navzájem.
Mezi klíčové zdroje a studie k tématu patří práce Pergl, 2022; Zásady regulace pro pajasan žláznatý (MŽP ČR); šetření Stejskal, 2021-2023; i přehledy Kowarik a Säumel a další komparativní studie evropských i místních autorů. Dlouhodobé zvládání invazních druhů vyžaduje kombinaci mechanických, chemických a biologických metod spolu s aktivní účastí veřejnosti a souhrou mezi veřejným i soukromým sektorem v teritoriu.
Injektáž tenkého pajasanu (Ailanthus altissima)
Jako nejúčinnější metoda likvidace se ukázala injektáž dospělých stromů; používány jsou specifické postupy i s ohledem na roční období. Významné je propojení záchranářského přístupu s ochranou biodiverzity a minimalizací škod na původních ekosystémech. Pajasan žláznatý je invazivní druh schopný zcela změnit skladbu lesních i travních porostů a zvyšovat tlak na biodiverzitu.