Většinu textu vycházím z uvedeného čerstvého materiálu: kvasinky se mohou rozmnožovat nepohlavně a to většinou pučením; během pučení se na mateřské buňce vytvoří pupen, který se postupně zvětšuje a dojde k oddělení od mateřské buňky. U většiny kvasinek lze kromě nepohlavního rozmnožování pozorovat i rozmnožování pohlavní, při kterém vznikají spory; při konjugaci dvou buněk a posléze spojení jader dochází ke karyogamii. Obecně u kvasinek existuje postupné stadium mezi pučením a kvašením, přičemž pučení je charakteristické pro většinu nepohlavního rozmnožování a kvašení pro další vývoj.
Duševně důležitá je také role nutričních látek a cukrů pro růst a množení; vyživné látky dusíkaté, draselnato-fosforečné soli a invertování cukru řepového hrají klíčovou roli při zvýšení činnosti kvasinek. Cukernatá šťáva poskytovaná ovocnými šťávami umožňuje kvasinkám pracovat - čím méně cukru obsaženo ve šťávě, tím snáze kvasinky pracují; naopak velmi sladké a husté šťávy kvasí těžce. Přímo kvasitelný cukr je důležitý; hroznový a ovocný cukr a škrobový cukr jsou příklady cukrů, které mohou být kvaseny.
Jelikož obyčejně přidáváme cukr řepový, který přímo kvasitelným není, musí jej kvasinky invertovat (přeměnit na cukr přímo kvasitelný) pomocí ovocných kyselin; to je důležité, protože divoké kvasinky řepový cukr invertovat nedovedou. Za příznivých podmínek množí se kvasinky velmi rychle; buněčné pupeny vznikají na špičatém konci, pupen se zvětšuje a vzniká nová buňka, která dorůstá a začne se znovu množit.
Stadiumy množení a kvašení lze sledovat: z jedné buňky během 24 hodin může vzrůst počet na přibližně 4 000 buněk a za 48 hodin na více než 16 milionů kvasičních buněk. Pupení se děje i na druhém konci buňky; buňky se spojují do „růženců“, což je charakteristické pro rané stadium klíčení. Tato fáze postupně přechází do druhého stadia - kvašení, kdy se cukr rozkládá na líh a oxid uhličitý a teplo se uvolňuje.
Vstupuje-li inzulinová inverze cukru, hromadí se v buňkách zásobní látky (tuk a glykogén) a vzniká invertin, který umožňuje cukru řepovému proměnit se na cukr přímo kvasitelný. Buňky v kvašení se zvětšují, dutiny mizí, stěny buněčné se zesilují a kvasinky vypadají jako tučné a lesklé. Invertin mohou vytvářet jen některé kvasinky ušlechtilé (Saccharomyces ellipsoideus), které jsou schopné kvašit i cukr řepový. Při kvašení vzniká šum kolony oxid uhličitý a obsah alkoholu se zvyšuje; šumem poznáme probíhající kvašení.
Při rostoucím obsahu alkoholu (lihu) postupně některé kvasinky zastavují klíčení; silné kvasinky mohou klíčit ještě při 6-8 % lihu, ale postupně se množení zastavuje. Zásobní látky, zejména tuk a glykogen, chrání kvasinky před škodlivými účinky lihu a umožňují přežít a pracovat delší dobu. Při vyšších koncentracích lihu (10-15 %) kvašení ustává.
V určitém okamžiku nastává třetí stadium - klidné dokvašování; kvasinky produkují vedle lihu i další látky, jako jsou kyselina jantarová, glycerin a vonné étery (zejména oenantéter), což dává vínu charakteristickou chuť. V této fázi mizí část ovocných kyselin. Celý proces končí proměnou šťávy ve víno a kvasinky odumírají; některé z nich vytvářejí výtrusy (spory) pro budoucí generace.
Další část textu rozebírá kvasinky jako eukaryotní heterotrofní houby s pevnou buněčnou stěnou, jejich roli v potravinářství (pekařství, krmné droždí, pivo, víno a líh) a využití v moderní biotechnologii (produkce vitamínů, enzymů, antibiotik, aminokyselin, bílkovin). Kvasinky jsou modelovým organismem pro studium genetiky a metabolismu díky snadné kultivaci, mutacím a sekvenování genomu.
Rozmnožování kvasinek je obvykle nepohlavné (pučením), avšak některé druhy vykazují i pohlavní rozmnožování, při kterém vznikají spory; konjugací dvou buněk vzniká zygota a dále sporulace ve která vznikají spory. Zároveň se u některých druhů vyskytuje dikaryontní fázé. V některých skupinách (bazidiomycet) lze pozorovat konjugaci, vznik zygoty a následnou tvorbu spór. Z dlouhodobého hlediska se kvasinky staly důležitými společníky člověka při výrobě potravin a v biotechnologiích.
Historie spolupráce člověka s kvasinkami sahá do dávných dob; například poltivá kvasinka Schizosaccharomyces pombe se stala významnou pro genetiku a buněčný cyklus. Její poznání bylo posíleno pracemi vědců, kteří studovali její genom, fenotyp i možnosti kultivace; výsledek zahrnuje znalosti o tom, jak se kvasinky šíří po světě, jak vznikají nové kmeny a jak lidé ovlivňují jejich rozšíření.
Kvašení
tags: #vegetativni #rozmnozovani #kvasinek